Proč před vztahem couvá ten, komu nechceme ublížit

Milujete člověka, který před vztahem couvá?

Vykládáte si to osobně – bojíte se, že mu nevyhovujete, že hledá někoho lepšího, že máte nějakou chybu, kterou se Vám zdráhá říct do očí?

Zadržte, prosím.

V knize JáMy spřízněných duší popisuji zbytečná trápení, kterým se vystavujeme v důsledku mylných domněnek. Ukazuji skutečné motivace a důvody těch, kdo se vztahu vyhýbají, abychom se uklidnili, neukvapovali, ba dokonce svému protějšku dokázali pomoci. Tak jako by to mohl zvládnout Josef, který mi svůj problém popsal těmito slovy: „Petře, po špatném minulém vztahu jsem potkal ženu, se kterou jsem prožil skutečně krásné chvíle. Od samého začátku jsem k ní cítil silné pouto a myslím, že i ona ke mně. Bohužel brzy všechno utnula. Náhle a bez vysvětlení. Vše, co jsem od ní vyzvěděl, bylo to, že jí v minulosti pár mužů ublížilo. Pochopil bych, kdyby ucukla ze vztahu poté, co bych jí sám nějakým špatným činem připomněl její špatnou minulost, jak o tom často v JáMách píšete. Ale nic takového jsem neudělal. Tak proč mi přesto odmítá dát jakoukoli šanci?“

  • Každý den zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (můžete si ho pustit přímo, přehrávač je na této stránce; nebo v podcastových aplikacích, do kterých se prokliknete výše).
  • Pokud raději čtete, než posloucháte, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obsahují přepisy mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Knihy můžete mít samostatně, anebo ve zvýhodněné sadě zde.

Chtěl bys dobrůtku, pejsku?

Představte si zahradu a na ní psa, který za plotem vidí člověka, jak se sklání a něco tomu psu skrz plot nabízí. Hle – je to voňavé, šťavnaté, je to šunka! Vy, jako ten pes, to hltavě spolknete. Jenže pak zjistíte, že Vám není dobře. Že v té šunce byly hřebíky, připínáčky nebo jed. Nebo že Vás ten člověk přilákal k plotu jen proto, aby potom zpoza svých zad vytáhl bič a šlehal Vás s ním. Cítíte bolest, máte co dělat, abyste utekli a všechno to přežili. A to je VAŠE ZKUŠENOST.

A nyní mi povězte: Co uděláte, když následující den uvidíte za stejným plotem jiného člověka, jak na Vás volá: „Pejsku, na, nechceš dobrůtku?“

Myslíte, že se k plotu spíše lačně pohrnete, abyste mohli co nejdříve polykat to, co tak hezky voní?

Jistěže ne. Vás ovládne jiná emoce než touha po ochutnání šunky. Vybavíte si bolest, kterou jste prožili. A proto se naopak stáhnete, od plotu vzdálíte.

A právě tohle se děje lidem, kterým se v hlavě srazí dvě emoce. Radost, kterou všechno začíná, a bolest, kterou všechno končí. Tento střet, který si zraněný člověk i pes zapamatují, způsobí, že PRÁVĚ TEHDY, když všechno až příliš hezky začíná, tedy když tam není vůbec žádné ublížení, o to ostražitější potom ten ponaučený člověk je. Podvědomě si říká: „Pozor! Je to PODEZŘELÉ. Není možné, aby to byla pravda. Pravdivá je přece moje ZKUŠENOST, a ta je opačná. To znamená: Dříve nebo později přijde bolest. Musí přijít! Protože taková je moje zkušenost. Jinak řečeno: Čím větší je moje štěstí, tím spíše to nakonec bude jen iluze a tím bolestnější pak bude moje prozření. A já nechci bolest. Nechci skočit na lep člověku, který mě zase tak hezky láká, se kterým zažívám jenom samé štěstí. Protože je to nepochybně KLAM. On mě URČITĚ zklame. Protože mě zklamal dosud KAŽDÝ.“

Každý je předem vinen

Kdo četl JáMy spřízněných duší, ví, že v psychologii se tomuhle zkratkovitému uvažování říká SAD, Syndrom of Attacked Dog čili syndrom napadeného psa. Ano, vypadá to jako paradox: Čím šťastnější jsme, tím silnější je NIKOLI RADOST, ALE STRACH. Čím šťastnější jsme, tím větší je napětí, v jakém se ocitáme, očekávání, „kdy už přijde ta rána z milosti“. My „víme“, že ta rána PŘIJDE, taková je přece naše jediná zkušenost s lidmi, kterým jsme věřili, a my bolest zažít NECHCEME, a proto je nejspolehlivější ten vztah předčasně odepsat. Utéct. DŘÍVE, NEŽ PŘIJDE BOLEST. A že přijde, o tom nepochybujeme. Jak bychom o tom mohli pochybovat, když se nám to na vlastní kůži stalo?

To je ten problém, který postihuje lidi po opakovaném zranění. Jako Josefovu ženu, které „pár mužů ublížilo“. „Pár“ je dost na to, aby se tato žena v začátku nadějně vyhlížejícího vztahu raději stáhla. Ano, je to paradox: Lidé jako ona ze všeho nejvíc potřebují lásku, přesvědčit, že všichni nejsou stejní, ale současně se té lásky bojí. A nelze se těmto lidem divit ani smát. Oni se totiž NAUČILI, že láska je JENOM PAST, jako past na myši; upoutá srdce a ublíží mu. Čím víc se pomyslná myš přiblíží, tím větší pak bude její bolest i nemožnost se z té pasti vysmeknout. Pokud má myš takovou zkušenost, k pastičce ji nedostanete…

Vydrž!

Pokud jste takový z minulosti poraněný protějšek potkali, prosím, hlavně vytrvejte. Nevzdávejte to, nevydírejte ho, neposmívejte se mu, podporujte ho. Jestli Vás momentálně nechce vidět, ještě to neznamená, že na Vás nemyslí a že Vás nepotřebuje. Jestli neodpovídá na zprávy nebo maily, ještě to neznamená, že je nečte a že nečeká na každou další.

Pište dál. Opakujte, že Vám na něm záleží. Že na něj myslíte. Že tady pro něj pořád jste.

Nic mu nevyčítejte, nic nepodmiňujte. Jenom mu posílejte lásku – všemi způsoby.

Věřte mi, že čím déle to budete dělat, tím více toho poraněného a logicky ostražitého člověka budete přesvědčovat, že jste jiní než všichni předchozí.

A jednoho dne se Vás konečně přestane bát. Protože už dokáže ROZLIŠIT, že zatímco jiní lidé byli jeho ohrožením, Vy – v příměru k poraněnému psu – čekáte pořád opření o ten pomyslný plot, ve dne, v noci, v zimě, v dešti, a to už nedělá někdo, kdo by Vám falešnou šunkou chtěl ublížit. To už spíše dělá někdo, pro koho jste důležití, komu na Vás záleží.

Pamatujte si, prosím:

  1. Emocionálně zraněnému člověku vždycky trvá nějakou dobu, než se přestane lidí zase bát.
  2. Když vydržíte, bohatě Vám to vrátí. Jestliže totiž ten člověk do této chvíle nepoznal nikoho, komu by mohl věřit, a Vy budete první, tak pro něj budete zároveň jediní.
  3. Nepokazte to, prosím. Nejen potom, až Vám konečně začne věřit, ale už teď. Stůjte při něm, jako by váš vztah už fungoval a jemu jako by někdo ublížil. Vlastně to jako by můžeme odstranit. Když totiž při něm budete stát, vztah přinejmenším z Vaší strany už SKUTEČNĚ bude fungovat. Navíc jemu SKUTEČNĚ někdo v minulosti ublížil. Tak k tomu přistupte jako k přítomnému problému. Ano, svým nynějším chováním ukažte, jak při něm budete stát od této chvíle už NAPOŘÁD.

Věříte, že máte po svém boku spřízněnou duši, ale vztah se zkomplikoval nebo dokonce rozpojil? Využijte knihu JáMy spřízněných duší. (Pokud víte o někom, na kom Vám záleží a kdo se trápí kvůli milované osobě, a tuto knihu mu chcete darovat pod stromeček, vepište do kolonky Poznámka v objednávce křestní jméno tohoto obdarovaného; rád mu na první stránku vlastnoručně napíšu své osobní věnování. Ať má unikátní dárek.) Případně z dalších knih si vyberte zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart