Jak si s partnerem začít znovu věřit

Stačí jedna pochybnost, a už může zničit vztah.

„Já Ti nevěřím,“ řekne jeden. Kde si dva lidé přestanou věřit, tam vztah ztrácí smysl.

Možná si ten, kdo přestal věřit, myslí, že jde o intuici. A ta přece neklame. Ale co když o intuici nejde? Co když jde o strach, důsledek minulosti?

Co když protějšek vůbec nelže, nic neskrývá a nepodvádí? Co když jemu samotnému v takové situaci přestává vztah dávat smysl? Proč přesvědčovat někoho, kdo mi nevěří, o něčem, co se nestalo – jak vůbec prokázat to, co se nestalo?

To je jen jeden z mnoha odstínů nalomení důvěry ve vztahu. Jde o problém, který nevyřeší rozchod. Ten, kdo jednomu protějšku v určité chvíli přestal věřit, si může stejnou pochybnost přenést i do vztahu následujícího – i svému novému partnerovi přestat věřit jen na základě momentální pochybnosti, nepříjemného pocitu, strachu, „intuice“.

Zabývám se tím v knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem. Způsobům, jak rozpoznat a zesílit intuici, pak věnuji celé vydání magazínu Emoce versus rozum: Cestou intuice.

Jedna z typických otázek, kterou mi zasíláte? Třeba ta Katčina: „Petře, máme s partnerem problém, který bychom oba popsali jednou stejnou větou: ‚Ten druhý mě zklamal, já mu už nevěřím.‘ Stalo se toto: Můj partner si s někým pořád psal. Nechtěl říct s kým. Jednou jsem se mu tajně podívala do mobilu a zjistila, že si píše s cizí ženou. Ublížilo mi to, chtěla jsem se rozejít. Ale stejně to cítil i on. Řekl, že jsem mu koukáním do mobilu ublížila a chtěl se rozejít. Jak mi prý může věřit, když se mu dívám do mobilu? Ale já zase říkala: ‚Jak Ti mohu věřit, když si tajně píšeš s někým cizím?‘ Přísahal mi, že s tou ženou nic neměl. Ale copak mu mohu věřit, když ztratil mou důvěru? Výsledkem je, že teď jsme na tom strašně. Já ho dál podezírám, že si s někým píše. On mě dál podezírá, že mu koukám do telefonu. Řekl mi, že si raději všechny zprávy a historii volání maže. Poraďte mi, jak si můžeme začít znovu věřit?“

Každý den zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (viz přímý přehrávač či proklik do aplikací výše). Pokud raději čtete, než posloucháte, využít můžete knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepisy mých odpovědí na nejčastější otázky. Ve zvýhodněné sadě jsou zde.

Odpovím samozřejmě i Katce, respektive všem dalším tazatelům, které trápí podobný problém.

Kde ten příběh vlastně začal?

Tomuto typu problému se v psychologii říká egg before chicken. V češtině bychom nejspíš řekli, že jde o problém typu: Bylo dřív vejce, nebo slepice?

Žena totiž ukazuje na muže a říká: Ty za to můžeš. Tedy: Kdyby sis tajně nepsal, nekoukám se Ti tajně do telefonu. Současně muž ukazuje na ženu a říká: Ty jsi vším vinna. Kdyby ses mi tajně nekoukala do telefonu, nemazal bych si zprávy a historii volání.

Oběma však zcela uniká podstata – že základním úkolem není najít viníka a ukázat na něj prstem, tedy že já jsem lepší a Ty horší, nýbrž naopak prokázat, že JSME PÁR a že ho chceme tvořit dál. K tomu ale potřebujeme chápat problémy jako SPOLEČNÉ a SPOLEČNĚ je řešit – principiálně pochopit, že vztahové problémy jsou příležitosti, jak zlepšit nejen svůj vztah, ale i své osobní životy, jak jeden druhému pomoci s uzdravením třeba i nějaké staré rány. To neznamená: Nechovat se jako protihráči, ale jako spoluhráči, dva lidé nosící dres shodného týmu. Mimochodem, v tomto případě má ten tým jasný společný název: Mám problém s důvěrou. To mají totiž oba společné.

A my se musíme ptát proč. Proč se oba takhle zachovali? Proč žena na tajné psaní zareagovala ZROVNA tajným podíváním se do mobilu? Co to o ní říká? A proč on na odhalené podívání se do telefonu reagovalZROVNA mazáním zpráv a historie volání? Co to vypovídá o něm?

Možná totiž jejich příběh začal mnohem dřív, ještě před tímto vztahem. Možná oba mají společnou minulost, víc než si myslí.

Možná totiž oba někdy někdo zklamal. Jinak řečeno: Někomu v minulosti věřili a ten blízký člověk je podrazil. A tohle se nemuselo stát jen v partnerském životě, ale třeba i v přátelském vztahu. Hypoteticky vzato: Ona byla ještě holčička, když uvěřila nějaké kamarádce. Zůstaneme-li ve vztahové rovině, třeba té kamarádce svěřila, že má ráda tamtoho kluka. A ta její kamarádka si právě s tímto klukem následně začala. Zrada! Doživotní podvědomý/emocionální zápis, který říká: Pozor na blízkého člověka. Dokáže zradit!

Anebo on byl ještě klouček, když se svěřil nějakému svému kamarádovi, že má rád tamtu holku. Jde tedy o stejný případ, jen mu dejme jinou zápletku. Ale nikomu to neříkej, požádal ho. To víš, že ne, slíbil ten druhý. Ten, který to následně někomu vyžvanil. I tady platí: Zrada!Doživotní podvědomý/emocionální zápis, který říká: Pozor na blízkého člověka. Dokáže zradit!

Z čeho mají strach?

Možná si říkáte: Takové prkotiny! Jenže právě ty v nás zůstávají dlouho, a to podvědomě. My si nemusíme zpětně uvědomovat, co přesně se nám někdy stalo, nevzpomeneme si už na tamtoho kamaráda nebo kamarádku, ale co v nás zůstává, je bolestná připomínka, kdykoli se dostaneme do podobné situaci. Pak zapochybujeme o svém blízkém člověku, protože „dokáže zradit“. A to i tehdy, když nás on konkrétně nikdy nezradil. Ale jiný ano – aniž si na to vědomě pamatujeme.

A tak se může stát, že blízkým lidem v kritické chvíli nevěříme. Že se bojíme (aniž tušíme proč), že nás podrazí nebo už podrážejí. Že jim nemůžeme na rovinu říct, co nás trápí, co se nám honí hlavou – třeba aby se nám nevysmáli, že jsme blázni, když se díváme „bezdůvodně“ do mobilu či „bezdůvodně“ mažeme staré zprávy. Co když ten muž někdy v minulosti řekl nějaké své dívce, že má kamarádku, se kterou si píše. A řekl jí to jen proto, aby o tom věděla, aby byl fér, aby ji ujistil, že s tou kamarádkou nic nemá, že má čisté svědomí. A dívka mu okamžitě udělala žárlivou scénu (a to třeba právě proto, že sama v minulosti zažila vztah, ve kterém jí tehdejší partner s „údajnou kamarádkou“ podváděl, tudíž se jí ani nelze divit, že v kamarádství mezi mužem a ženou na základě svých zkušeností nevěří – ano, každý máme svůj dlouhý příběh a náš protějšek nemusí přijmout ani naše čestné jednání, pokud ho ve stejné situaci kdosi v minulosti zradil).

Pokud se toto v minulosti stalo tomu muži, nelze se mu divit, že si některá svá tajemství má nechat pro sebe. A tak v příštím vztahu mlčí o kamarádce a psaní s ní. Je poučený! Ale dejme tomu, že na svoji smůlu potkal v příštím vztahu zrovna ženu, která se taky v předchozích vztazích naučila podezírat, pochybovat a nevěřit.

Třeba v tom smyslu, že když si někdo maže v telefonu zprávy a historii volání, „musí k tomu mít důvod“. Tedy: „Určitě je mi nevěrný. Proč by jinak mazal nevinné SMS zprávy a nevinnou historii volání?“ Logická úvaha. Jenže nemusí být pravdivá. Možná ten muž maže v telefonu zprávy a historii volání proto, že už má špatnou zkušenost s PŘEDSTAVIVOSTÍ toho druhého. Možná se už v minulosti stalo, že daná žena (Katka) vložila své pochybnosti (které mohly vzniknout i v minulých vztazích) do JAKÉKOLI partnerovy nevinné SMS zprávy, kterou si náhodou přečetla. Příklad:

Představme si, že jejímu partnerovi někdy blikla na displeji mobilu zpráva, kde stálo:

  • Odesílatel: Láďa.
  • Text zprávy: Zítra v práci podrbeme.

Co uvidí přítelkyně, která je zvyklá pochybovat?

  • Místo Láďa uvidí například Lada. Tedy: žena!
  • A ve větě Zítra v práci podrbeme identifikuje šifru – Zítra v práci se pomilujeme.

Co když byl ten muž už někdy svědkem scény kvůli nevinné SMS zprávy? Co když pochopil, že jeho partnerka v jakékoli zprávě nebo historii volání uvidí DŮKAZ jeho nevěry, která se přitom vůbec neděje? Co když ve jmenném seznamu v telefonu nenajde jediné ženské jméno? Nebude to důkaz, že muž je „rafinovaný“ a své milenky si „schovává za mužská jména“? A pokud naopak v jeho telefonu najde nějaká ženská jména, není to ZNOVU důkaz, že muž má milenky, jen je „nepozorný“?

A i to může být důvod, proč si muž raději všechny zprávy a historii volání maže.

A teď je otázka, u koho je hlavní problém: Jestliže se ona bojí jeho nevěry, je to opravdu jenom strach, který má vždycky velké oči? Anebo je ten její strach a její představivost výsledkem nějaké jeho dřívější malé lži, po které se ona přesvědčila, že mu nemůže úplně věřit?

Já to neumím rozsoudit. A myslím, že to ani není potřeba. Protože ta primární chyba není jenom u něj, nebo jenom u ní, nýbrž je hlavně mezi oběma – že spolu nemluví.

Že on upřímně neřekne, proč si píše s nějakou kamarádkou, respektive proč má potřebu mít nějakou kamarádku a psát si s ní, když má vedle sebe partnerku.

A naopak, že ona upřímně neřekne, proč se bojí, že tohoto muže ztratí.

Oba neznají odpovědi na klíčové otázky. Ale protože tyto odpovědi znát potřebují, tak si je vymýšlejí ve své hlavě. Žijí ve svých domněnkách, ve svém přesvědčení, že druhému nejspíš nemohou věřit, a přitom si jsou tak podobní – příčina tohoto vztahového problému může být v každém z nich, v jeho strachu, který má někde nějaké kořeny.

Třeba právě v dětství. Třeba právě v nějaké banální zradě, na kterou už oba zapomněli, ale jejich podvědomí ne. Jejich podvědomí si pamatuje: Člověku se nedá jen tak věřit.

A o tom je třeba spolu mluvit. Když o tom spolu budou mluvit, možná ke svému překvapení zjistí, že si jsou svým základním problémem bližší, než si myslí. A – když zůstanu v karmické rovině knihy Cítit rozumem, myslet srdcem, možná se potkali právě proto, aby jeden druhého uzdravili. Protože oba si mohou velmi dobře rozumět. Přesněji, oni si MUSEJÍ porozumět.

Možná, když ona porozumí jemu, zjistí, že on má potřebu si psát s jinou ženou, protože v jiné ženě vnímá (například) lepší vrbu.

A možná, když on porozumí jí, zjistí, že některé ženy jsou (i vinou vlastní minulosti) citlivé na maličkosti. Přesněji: Na takové maličkosti, které jim připadají „podezřelé“. Co tím myslím? Možná ta žena, anebo třeba její kamarádka či kolegyně v práci, někdy odjela na víkend a po návratu, když byl muž celou dobu sám doma, zjistí, že je v ložnici čerstvě povlečeno. Možná ji už tehdy udivilo: Proč vypral prostěradlo nebo nechal vyčistit peřiny, když to nikdy nedělal? Neměl tu náhodou někoho?

Tohle ale nenapadne každou ženu. Většinou jen tu, která už někdy v životě zažila nevěru muže. A nemuselo se tak stát přímo (zrovna jí), možná takový příběh slyšela od známé nebo jí to ranilo v nějakém televizním seriálu. A od té doby to má ve svém podvědomí a je na to citlivá.

Ano, i tohle se mohlo v minulosti lidí přihodit. A ani jeden nemusel mít potřebu o tom během vztahu mluvit. A právě proto si musejí oba porozumět. Otevřít se jeden druhému. Pochopit, kde je SKUTEČNÁ příčina. A odstranit ji. Protože když se odstraní příčina, zmizí i následek.

Třeba nakonec ÚPLNĚ ZBYTEČNÝ vnitřní strach, že mě partner nebo partnerka určitě podrážejí.

(Různé odstíny takových nedůvěr a jejich zvládání popisuji v knize JáMy spřízněných duší. Způsoby, jak ve vztahu obnovovat vzájemnou důvěru, rozebírám v knize Spolu.)

Pamatujte si, prosím:

  1. Dva lidé si vůbec nemusejí přímo ublížit, a přesto mohou jeden druhému přestat věřit. A to jenom proto, že (i neúmyslně) udělají něco, co druhému podvědomě otevře některý z předchozích vztahů a tehdejší zranění.
  2. Proto spolu partneři musejí mluvit PRÁVĚ TEHDY. Aby pochopili, že problém vůbec nemusí být v přítomnosti, ale v minulosti, která se teď jen otevřela. Jako rána, kterou je potřeba zase zahojit.
  3. Ale k tomu je potřeba si vůbec říct, že ta rána JE, KDO ji způsobil a KDO ji může uzdravit. Přičemž tím, kdo ji uzdraví, může být právě ten, koho teď máme vedle sebe. A k tomu stačí, aby nám porozuměl. A aby přestal dělat to, co nás bolí. V tu chvíli totiž pochopíme, že on je někdo jiný než ten, kdo nám v minulosti ublížil. Že nám rány nezpůsobuje, ale naopak nás před nimi začíná chránit. A tak se může stát i to, že společný problém, který oba společně zvládnou, pomůže vztah upevnit, ne ho rozbít.

Zajímá Vás víc? Podívejte se do doporučených knih. Cítit rozumem, myslet srdcem, JáMy spřízněných duší i Spolu seženete pouze zde.

Pokud chcete knihy opatřit mým osobním věnováním (ať už jde o suvenýr pro Vás, nebo o dárek pod stromeček Vašemu blízkému člověku), napište mi křestní jméno obdarovaného do poznámky v objednávce. Domů Vám přijde už kniha s vepsaným věnováním na první straně.

Magazín Emoce versus rozum: Cestou intuice obdrží předplatitelé začátkem prosince. (Nejste předplatitel a chcete být? Vše zjistíte zde.)

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart