Jak rozlišit manipulátora a slabocha

Jejich jednání má společné znaky – ubližuje, ponižuje.

Avšak příčina i motivace jsou rozdílné. A jiná je i podstata člověka, kterého v takových vztazích potkáte.

Obvykle Vám napovídá i hodně o Vás. Říká, kde máte slabosti, anebo přednosti.

Společné však mají i to, že se Vás snaží přesvědčit o svých lžích, aby nad Vámi udrželi/získali moc.

Manipulátor a slaboch dokážou patřit k silně toxickým lidem. Jeden úmyslně, druhý vlastní slabostí. Jeden ví, čeho se dopouští, druhému to nedochází. Jeden je přísně racionální, chladný až bezcitný, druhý by rád takové pozice dosáhl, ale nemá na to – řídí ho naopak nedostatek racionality a přebytek negativních emocí.

V knize JáMy spřízněných duší ukazuji, jak oba, manipulátor i slaboch, na začátku vztahu mohou vypadat jako ideální partneři. Jako ti, které právě potřebujete. Než se všechno zkazí. Jak je od sebe odlišit a proč je to vůbec důležité? O tom na Vaše přání promluvím dnes.

Dotazů na manipulaci je enormně. Proto jsem tomuto tématu věnoval už nedělní živé vysílání, pondělních 5 strategií manipulátorů aneb Proč ti, kteří pro nás dělají tak málo, nás ovlivňují tak moc, pondělní podcast Jak „probudit“ zmanipulované děti i pondělní živé vysílání v uzavřené skupině 7 odstínů toxicity.

ypický dotaz? Například ten od Květy: „Petře, mám přítele, který mě cyklicky opouští a zase se vrací. Jeho odchody vždycky provázejí velmi zlá slova, urážky. Protože takový vztah nemám zapotřebí – já ani mé dvě děti –, nevyvracím mu v té chvíli jeho přesvědčení a jen mu napíšu: Tak jo, tak sbohem. A on po několika dnech klidu začne dolézat. Že se unáhlil. Ať mu prominu. Že se bude snažit. A já ho vezmu zpátky. Kamarádky říkají, že jsem zmanipulovaná. Pravdou je, že svého přítele živím, protože nemá práci, zato má spoustu problémů, které neřeší. Je to opravdu manipulátor?“

  • Každý den zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (můžete si ho pustit přímo, přehrávač je na této stránce; nebo v podcastových aplikacích, do kterých se prokliknete výše).
  • Pokud raději čtete, než posloucháte, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obsahují přepisy mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Knihy můžete mít samostatně, anebo ve zvýhodněné sadě zde.

Emoce versus rozum, slabost versus síla

Předně, člověk je omezená nádoba. Čím více je v něm jedné entity, tím méně se do něj vtěsná druhé entity. To znamená: Čím více je v něm emocí, tím hůře se rozhoduje rozumem, a čím více je v něm slabosti, tím méně může mít síly, odvahy, sebevědomí. To je princip, který si uvědomuje manipulátor a snaží se ho využít i slaboch. Nicméně musíme je od sebe odlišit.

Manipulátor je člověk, který Vás úspěšně ovládá. Slaboch je člověk, který by Vás rád ovládal, manipuloval, ale nemá na to a ví to.

Manipulátor Vás ovládá přes bolest, tedy přes negativní emoci. Ví, že čím více bolesti Vám způsobí, tím méně rozumně se budete chovat. Přistoupíte na podmínky, které byste ve stavu rozumu nikdy nepřijali. Odříznete se od lidí, kteří Vám dodávají energii. Dobrovolně se stanete závislými na člověku, který Vám ubližuje. Zřeknete se soběstačnosti, připravíte se o okolí, zázemí, vlastní obživu, koníčky, všechny možné alternativní zdroje energie. Zbude Vám jen jedna cesta – vyhovět manipulátorovi a doufat, že Vám nějakou energii poskytne.

Manipulátor musí být bez emocí. Čím méně je v něm emocí, tím chladněji si může počínat. Mírou racionality Vás tedy převyšuje, protože ve vztahu s ním Vám nikdy nebude plně běžet rozum. Sám bude ledový až bezcitný, a právě to Vás donutí topit se v emocích, přesněji v negativních emocích, zejména výčitkách, lítostech, trápení a strachu. Ano, s manipulátorem se budete hodně bát. Například že nejste dost dobří na to, abyste si bez něj poradili. Že Vás nesmí opustit. Že bez něj nic nezvládnete. Tudíž: Že musíte udělat cokoli, jen aby neodešel.

Zmanipulovaný člověk považuje za nemožné odejít sám. Je vnitřně přesvědčený, že nemá kam, ke komu, za co. Nevidí rodinu, přátele, cítí plnou závislost na manipulátorovi a například jeho penězích a blahosklonnosti. Naprosto věří tomu, že je to „jediný člověk“, který by „mě mohl mít rád“, beztak je „chyba jen na mé straně“, a pokud „ten svůj nedostatek neodstraním, opustili by mě stejně všichni partneři v mých příštích vztazích“. Být zmanipulován tedy znamená nepochybovat o tom, že „nemám na výběr“, že „musím udělat to, co druhý chce, jinak je se mnou amen“.

Přesvědčit oběť, že je slabá a jednosměrně závislá, že nemá na výběr, je obchodní taktika takzvaných šmejdů. Cílí na ty osoby, které s vysokou pravděpodobností postrádají zájem okolí, tedy na seniory. Babičky a dědečky „zadarmo“ odvezou daleko od jejich domova, dají jim „zadarmo“ oběd, načež jim vysvětlí, že MUSEJÍ koupit konkrétní produkt za nehoráznou cenu. Pro snížení jejich racionality a rozbouření jejich strachu pohrozí, že pokud nekoupí, budou muset draze uhradit oběd, pošlapou domů tu dálku pěšky, budou vysazeni v lese, a podobně, aby neměli na výběr. Je jim znemožněno komukoli telefonovat pro radu (odpojení od okolí). Nemohou odejít. Dokud se nezavážou, že zaplatí.

Manipulace je snahou přesvědčit druhého, že „já jsem silný a Ty slabý“, „já rozhoduji a Ty nemáš na výběr“, „buď poslechneš, nebo Tě to bude bolet“.

Jenže to není příběh Květy.

Kdo je skutečně ten silný a kdo ten slabý?

To, že Květa nemá ve vztahu manipulátora, naznačuje už její popis situace:

  • Ona se dokáže postarat o sebe, své dvě děti a navrch ještě živit přítele, který nemá práci ani není schopen vyřešit si spoustu problémů.
  • Ona se tedy dokáže porvat prakticky s jakýmkoli problémem, on podle jejího popisu s žádným.
  • Ona úspěšně překonává těžkosti, on to nedokáže.
  • Co z toho plyne? Když si těžkosti představíme jako činky, pak ona je dokáže zvedat, on ne. Ona je tedy – z psychologického pohledu – silný člověk, on slabý. To je celý problém.

Manipulátor bývá ve vztahu dominantní. Slaboch si naopak uvědomuje, že vztahu vůbec nedominuje. To způsobuje jeho podrážděnost. A je to paradox. Slaboch totiž od začátku ví, do jak náročného vztahu (pro sebe) vstupuje.

Ukažme si to na příběhu Květy: Dovedu si představit, jak na začátku svého partnerovi přirozeně imponovala a měl ji rád po svém boku. Aby ne – ženskou, která dokáže obstarat sebe i druhé, zatímco on nedokáže obstarat ani sebe samotného. Musel v ní vidět svou ochránkyni, inspiraci, vzor. Proto jsou silné ženy na začátku tolik hýčkány, obdivovány, milovány. Jenže pak… Pokud narazí na slabý protějšek, ten silnějšího partnera prostě nedovede dlouhodobě ustát – jestliže na sobě sám nezačne pracovat.

Květu její partner nepochybně potřeboval, jistě i obdivoval, ale současně ho z dlouhodobého pohledu mohlo začít trápit a užírat, že jí nestačí, ba až provokovat, že ona na něm vůbec není závislá, zatímco on na ní ano. Že ona by mohla kdykoli odejít a on by jí vůbec nechyběl – tak mohla vypadat konstrukce v jeho hlavě, která ho dále pocitově oslabovala.

A nyní vrchol paradoxu: Proto mohl Květin partner odejít. V bláhové naději, že svým odchodem dá Květě najevo: „Jsi nula, nepotřebuji Tě, obejdu se bez Tebe.“ Očekával, že se Květa zhroutí, přileze po kolenou a posílí jeho ego sepnutými dlaněmi: „Neodcházej! Bez Tebe nepřežiju! Jsi tak výjimečný, tak schopný, tak silný, a já jsem bez Tebe nula!“ Jenže toto Květa neudělala. Nereagovala, jak chtěl a potřeboval. Napsala mu: „Tak jo, sbohem!“ Jako by mu dala najevo: „Jen běž, bez Tebe se klidně obejdu, Tebe snadno nahradím za kohokoli jiného.“

Tohle slaboch nechce slyšet. Tohle ho totiž ještě víc vnitřně sráží. A proto obrátí taktiku. Po čase se začne připomínat. Opět čeká, že Květa bude reagovat tak, jak chce a potřebuje. Tedy například: „Jsem šťastná, že ses ozval. Chybíš mi. Vrať se! Nemohu bez Tebe být!“ Problém je, že Květa obnovovala jejich vztah pouze proto, že věřila, že se k ní vrací už silnější chlap. Zralejší, schopnější, dospělejší. A teď opravdu nemluvím o věku. Ten, který se skutečně začne SNAŽIT A CHOVAT TAK, JAK SLÍBIL. Květa tomu věří, protože pro ni by to bylo normální, ona by to udělala a dokázala – přiznat svou chybu a odstranit ji, pokud někoho miluje. Jenže on to neumí. A proto se všechno vrací do starých kolejí. Vrátí se a odejde. Vrátí se a odejde. A tak pořád dokola.

Ne, tohle skutečně není manipulátor, je to jenom slaboch. A to i proto, že nedosahuje toho, čeho dosáhnout chce. Dosahuje naprostého opaku toho, co dosáhnout chce. Zeslabuje.

Podstata ponižování

V knize JáMy spřízněných duší objasňuji, kde se manipulátoři i slaboši berou. Jaké životní osudy a okolnosti je přimějí chovat se ke svému okolí toxicky. I proč na to nakonec doplácejí ze všech nejvíc. Potažmo: Proč se někteří z nich nad sebou zamyslí a svůj postoj k lidem i sobě změní. Ale o tom je kniha.

Slaboch přirozeně hledá silného partnera. Snaží se vyřešit své problémy pouze tím, že je za něj bude řešit někdo jiný. Svízel je v tom, že i když silný partner zaplatí nebo opakovaně platí například dluhy za slabocha, skutečnou podstatu problému slabocha nevyřeší. Tou je slaboch sám – jeho neschopnost, respektive neochota začít řešit své problémy. A z toho plyne, že pokud si slaboch vybírá do vztahu protějšek, schopný si se svými problémy poradit, dříve či později to jeho dovede k závisti, zášti, žárlivosti a nenávisti, k hádkám a ponižování vlastního protějšku. V tom se slaboch potkává s manipulátorem. Motivace slabocha je však úplně jiná: Slaboch POTŘEBUJE ponížit silného partnera proto, aby mu KAŽDÝ pohled na něj ustavičně nepřipomínal, jak sám je slabý, neschopný, jak neumí právě to, co nyní dokáže jeho silný partner. V živém vysílání jsem vysvětloval tento efekt zrcadlení (záznam si můžete poslechnout zde).

To znamená: Kdykoli Vás někdo ponižuje, tak jenom dává najevo, jak moc mu vadí to, o kolik nebo díky čemu ho převyšujete. Jako by byl trpaslík a Vy obr. Jako by měl komplex z rozdílu mezi vámi. Z Vašeho nadhledu. A právě proto Vám okopává kotníky, abyste padli, ohnuli záda, ztratili svou převahu. Ale nedělá to proto, že byste mu primárně vadili Vy. Jemu primárně vadí on sám – to, jak malý je, kdykoli se s Vámi poměří. Proto chce rozbít „zrcadlo“. Jen tak to, jak malý je, neuvidí. Nicméně to neznamená, že by malý přestal být. A v tom spočívá ten rozhodující problém slabošství. Tím, že Vám člověk okopává kotníky, možná ztratíte svou výšku nebo sílu, ale on sám výšku nebo sílu nezíská. Naopak, z dlouhodobého pohledu ztrácí člověka, který by mu mohl pomoci k většímu nadhledu nebo síle, který sám ví, jak být silnější.

I proto před slabým rozpoložením, které potkává každého z nás, ochraňuji pomocí vánočního SNÁŘE. Chápu, že lidé jsou někdy zacykleni v negativních emocích, bolesti, úzkostech či splínech, a právě tehdy mají nejvyšší potenciál ublížení druhým, pokud tyto negativní emoce neumějí kompenzovat. Proto tolik dbám na konstruktivní práci s negacemi, proto SNÁŘ pro všechny, kteří občas mají pocit, že život nezvládají, že jsou na všechno sami, že jim nikdo nerozumí, že se s těžkostmi už vyrovnat nedokážou. Je to přirozené, ale stejně přirozené by pro nás mělo být naučit se těchto momentálních slabostí zbavovat. (Vánoční SNÁŘ, dárek pro nejbližší lidi, na kterých Vám opravdu záleží, najdete zde.)

Pamatujte si, prosím:

  1. Silným se ještě nikdo nenarodil. Silným se člověk stává, a to právě tím, že překonává svoje slabosti.
  2. Každý z nás tohle ví. Všichni jsme už někdy poznali, že buď ovládneme svoje slabosti, nebo slabosti ovládnou nás. V tom spočívá jediná cesta proměny slabého člověka v silného.
  3. Také Květa ji zná. Když zůstala sama na dvě děti, také „mohla“ kdekoho ponižovat nebo obviňovat. Svého ex-partnera, osud, Boha. Jenže tím by se její problém nevyřešil. Proto Květa vzala rozum do hrsti a raději začala řešit sebe a svůj život, ne cizí. A hle – ono to jde. A hle – ona pro své vnitřní zesilování začala imponovat jinému člověku. A není divu. Měla něco, co tomu druhému člověku chybělo. Možná to byla právě síla a schopnost řešit těžkosti. Tuto sílu ale žádný muž (v tomto případě) nezíská tím, že ženu oslabí. Tu začne nabývat naopak tím, když ženu v těžkostech podpoří. Když spolu začnou překonávat jeho, její nebo společné těžkosti. V tu chvíli jako kdyby tento muž zvedal činky. Začne sílit. Tak je to jednoduché. Ale pro někoho je to příliš těžké. Tak těžké, že je pro něj snazší druhé srážet než sebe samotného zvednout. 

Změnil se člověk, kterého jste považovali za spřízněnou duši, v někoho, kdo Vám ubližuje? Nejste si už jisti, zda je ten správný? Využijte knihu JáMy spřízněných duší, ať pochopíte, koho ve skutečnosti potřebujete, koho ve skutečnosti máte vedle sebe, proč se tak chová i jak se své spřízněné duši můžete přiblížit.

Víte o blízkém člověku – příbuzném, příteli, kolegovi –, který neprožívá šťastné období a potřebuje přijít na jiné myšlenky? Položte mu pod stromeček vánoční SNÁŘ. Pozor, je pouze do vyprodání zde.

Cenově zvýhodněnou kombinaci knihy JáMy spřízněných duší a vánočního SNÁŘE máte zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart