Jak reagovat na lež, když známe pravdu

Je zbytečné ptát se, jak se cítíte, když posloucháte lež a znáte pravdu.

Proto se zeptám jinak: Jak se v té chvíli zachováte?

Oboříte se na člověka, vytknete mu to, co víte?

Nebo mlčky čekáte, kam až je ochoten zajít?

Věnujete mu dál čas, snažíte se přijít na to PROČ je neupřímný, proč zrovna k Vám, proč si podle něj nezasloužíte slyšet pravdu, zda Vám lže jen v jedné věci, nebo tím odhaluje svůj charakter?

V knize JáMy spřízněných duší ukazuji, v jakých emocionálních propastech a bolestných prozřeních se může milující člověk ocitnout, pokud v někoho věří a prožije kruté vystřízlivění. Jak se s tím vyrovnat, jak to překonat, jak nepřijít o sebevědomí, jak v krajním případě lháře a jeho životní příběh pojmout a pochopit. (Konečně výhradně lhaním se zabývá Karma lhářů.)

Mezi nesčetnými dotazy na toto téma vyberu třeba ten Táni: „Petře, jak byste reagoval na falešného člověka? V mém případě je to složitější proto, že čelím falši uvnitř rodiny. Jeden její člen se ke mně chová jinak než před ostatními. Ke mně je o samotě toxický, zatímco ostatní si jeho údajně dobré srdce nemohou vynachválit. Mám mu říct, že se mi jeho neupřímné jednání nelíbí, nebo mám předstírat, že se nic neděje? Mám mu odpustit to, jak se chová zrovna ke mně, a dál se s ním v rámci rodiny s předstíraným úsměvem na tváři vídat, i když to pokaždé ve mně vře?“

  • Každý den zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (můžete si ho pustit přímo, přehrávač je na této stránce; nebo v podcastových aplikacích, do kterých se prokliknete výše).
  • Pokud raději čtete, než posloucháte, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obsahují přepisy mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Knihy můžete mít samostatně, anebo ve zvýhodněné sadě zde.

Proč nevadí, když upřímnost bolí

Jak bych zareagoval na falešného člověka? Předně, nejsem nejvhodnější adresát pro takové dotazy. Mou odpověď totiž ovlivňuje fakt, že mi je už 47 let. S každým novým dnem si uvědomuji střední věk a nevyhnutelně se blížící konec. Proto si NEOBYČEJNĚ VÁŽÍM ČASU. A z toho důvodů stále více rozlišuji, kdo za můj čas stojí, a kdo ne.

Aby bylo jasno: Já falešné, neupřímné ani toxické lidi neodsuzuji. Přesněji, nezabývám se jimi. Respektuji, že se rozhodli být falešní, neupřímní, toxičtí, a nezajímá mě proč, nezdržuji se jimi. A to právě kvůli hodnotě mého času. Tito lidé pro mě de facto neexistují. V mém vnímání světa existují mnohem DŮLEŽITĚJŠÍ LIDÉ. A to jsou právě ti ke mně upřímní.

Dodám: I když jsou BOLESTNĚ upřímní. To je důležité.

Někdo totiž vyžaduje, aby k němu druzí byli upřímní. ALE! Vyžaduje to pouze do chvíle, než k němu druzí opravdu upřímní jsou. Pak o upřímnost přestane stát. Raději by slyšel pochlebování či milosrdné lži. Já ne. Já si naopak velmi vážím lidí, kteří mi dokážou říct do očí svůj názor, i když vidí nebo dokonce vědí, že se s ním neztotožňuji.

Proč jsem za takovou BOLESTNOU upřímnost rád? Protože jedině tak VÍM, že si ti lidé přede mnou na nic nehrají, že se přede mnou nepřetvařují, že mohu stoprocentně věřit tomu, co říkají, a že si to skutečně myslí. Proto si definitivně vážím i lidí, kteří se mnou otevřeně nesouhlasí. Protože je mi jasné, na čem u nich jsem. Zatímco u falešných lidí to nevím. Zbytečně pak věnuji čas a energii někomu, kdo mě třeba za zády pomlouvá, respektive vůbec si mého času a energie neváží. Ale do očí mi to neřekne. Proto vyžaduji upřímnost. Ale současně jsem rád, když přijdu na to, že ke mně byl někdo falešný. Jsem za takové (byť někdy šokující) zjištění VDĚČNÝ a NETRÁPÍM se. A vysvětlím proč.

Proč bychom měli být rádi za faleš

Kolem každého z nás je obrovské množství lidí. A my máme omezené možnosti. Nemáme čas a energii, abychom se věnovali všem. Tudíž: Potřebujeme se ve svém okolí zorientovat, poznat, kdo za náš čas a naši energii opravdu stojí. Není nic horšího než zjistit, že jsme svůj čas a energii věnovali lidem nesprávným, kteří si naší pozornosti, podpory, pomoci vlastně vůbec neváží. Ostatně, je to nepříjemné i proto, že věnujeme-li konkrétní období nesprávným lidem, nebudeme se moci ve stejné době věnovat správným lidem. Nebudeme pro ně mít čas a energii – a může se i stát, že o ně přijdeme. Tak právě proto jsem rád, když někdo svým neupřímným, falešným nebo toxickým chováním vůči mně vyjádří: Ty mi za nic dobrého nestojíš.

Já se na něj nezlobím. Naopak mu DĚKUJI, že si ho mohu ve své mysli označit nálepkou „S Tebou nemusím vytvářet vztah“, a tím víc času a energie mi zbývá na jiné, na ty správné.

Proto jsem už ze začátku upozornil, že nejsem ten správný adresát. Výrazně mě ovlivňuje to, že ze všeho nejvíc nenávidím marnění vlastního času a energie. Naštve mě, strašně, když mi dojde, že jsem věnoval spoustu času a energie člověku, který mě pak podrazí. Štve mě to ne kvůli tomu podražení, ale hlavně kvůli tomu času, protože ten mi už nikdo nevrátí.

A to je důvod, proč respektuji, ba vítám odhalení falešného člověka a chápu jeho projev jako JEHO vlastní rozhodnutí „S Tebou, Casanovo, nechci mít vztah“. Jsem rád, kdykoli mi tohle někdo do očí řekne. Zato mě mrzí, když poslouchám něčí lži, a přitom znám pravdu. Mrzí mě ne ta lež. Mrzí mě, že s tím člověkem UŽ ZTRÁCÍM ČAS, potažmo že jsem s ním TOLIK ČASU ZBYTEČNĚ ZTRATIL. Proto v tom už nechci pokračovat. Proto těmto lidem nedávám žádnou další šanci. Každému předem říkám: Jestli chceš, aby Ti člověk věřil, nelži mu. Jestli chceš, aby s Tebou někdo budoval vztah, buď k němu fér. A pokud i přes moje varování nejsi, pak se nediv, že Ti ten člověk nevěří, tudíž že s Tebou nerozvíjí vztah.

A proto i své okolí vyzývám: Buďte ke mně fér. Řekněte mi, co Vám na mně vadí. To všechno, co mohu ovlivnit, a také všechno, co CHCI udělat. Abych odpověděl Táně: Já nepotřebuji falešné osobě říkat, že se mi její jednání nelíbí. Nepotřebuji jí odpouštět. Nepotřebuji se s ní dál vídat. A to proto, že se s ní NEPOTŘEBUJI DÁL ZABÝVAT. Pro mě je náš vztah prostě ukončený.

A neznamená to, že bych to té osobě zazlívat. Ona ani já nemůžeme za to, že každý člověk má své limity. I já. A to je hlavní důvod, proč nemohu a ani nechci svůj čas a energii věnovat všem. A z toho plyne, že jsem rád, když vím, komu svůj čas a energii už věnovat nemusím. O to víc času a energie mi potom zbývá na ty ostatní, na kterých mi v životě skutečně záleží.

Pamatujte si, prosím:

  1. Upřímnost, i když bolí, je vždycky lepší než faleš, která přinese bolest až dodatečně. Čím později je totiž odhalena, tím víc času nám nevratně ukradne.
  2. Upřímnost, i když bolí, je vždycky nejpřímější cesta. Úplně stačí říct: Ano, něco mi na Tobě vadí. Třeba právě i v rodinných vztazích. Vyříkat si to. Bývají za tím i prkotiny. Třeba: V dětství jsi mi něco zlého provedl a ve mně to pořád je. Nevrátil jsi mi hračku, kterou jsem Ti půjčil. Dodnes mě to trápí. Nevěřím Ti. A nemohu Ti to říct před ostatními, protože by se mi určitě smáli, že to v sobě nosím a dusím tak dlouho. A tak to pojďme spolu vyřešit. Proč jsi to tehdy provedl? Případně: Můžeš mi tu hračku dnes vrátit? Nebo: Můžeme si podat ruku, a tím všechno uzavřít? Někdy i tak málo stačí, aby si lidé uschované bolesti vzájemně vyříkali.
  3. Jenže k tomu, aby si lidé staré věci vyříkali, se principiálně potřebují chovat jeden k druhému fér. To je klíč k překonání různých mindráků a slabostí. Dokud budou neupřímní lidé zabaleni ve své falši, nic se nezmění – ani na jejich trápení, ani na našem vztahu, nebo spíše ne-vztahu. Protože funkční vztah s falešnými lidmi není možný. Vztah je totiž o důvěře. A falešníkům se věřit nedá.

Jak unést zradu, která zabila do té doby bezproblémový vztah? Jak překonat i další příkopy, do kterých může spadnout zdánlivě spokojený pár? Využijte knihu JáMy spřízněných duší.

Nevíte, jestli Vás protějšek zrazuje – neumíte rozlišit pouhý strach a intuici? Využijte magazín Emoce versus rozum aneb Cestou intuice. Součástí předplatného magazínu je přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním, klubovým článkům a dalším výhodám programu FC Premium.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart