7 pravidel, podle kterých žijí andělé mezi námi

Věříte na anděly?

Nemyslím ty s křídly. Myslím mezi lidmi.

Já ano. Už o nich nepochybuji.

Víte, v těžkých dobách miluji výhled z vyšehradských hradeb. Sedím na nich, pod sebou sráz k Vltavě, nad sebou božský klid a v sobě myšlenky, které potřebuji protřídit, vyčistit.

Seděl jsem tak i tehdy, kdy za mnou zašramotily zvláštní kroky. Leknutím jsem se otočil – a tam stál muž. S panickým zděšením v očích, křečovitě nataženou rukou, sunul se ke mně hlemýždím krokem, jako kdyby mi za krkem seděla nebezpečná saň. Už jeho vytřeštěný pohled mě děsil.

„Něco se stalo, pane?“ zvýšil jsem hlas.

„To se chci zeptat já Vás,“ hlesl přidušeným krkem.

„Promiňte?“ nechápal jsem.

– „Víte,“ začal objasňovat, „já mám panický strach z výšek,“ ukázal do propasti za mnou, „ale taky mám strach o Vás, když vidím, že jste vylezl na tak nebezpečné místo. Myslíte na něco zlého?“

Pobavil mě. Má mě za sebevraha!

Seskočil jsem k němu na pevnou zem a chtěl mu vysvětlit, že na místě, odkud skočil Šemík, jen přemýšlím. Ale smát jsem se přestal.

Ten muž měl totiž v očích nejen úlevu, ale i slzy. Vytekly mu z očí a mně došlo, co pro mě vlastně udělal. Jen aby se ujistil, že je cizí člověk v pořádku, překonal ohromnou psychickou bariéru v sobě. Jeho laskavost, a hlavně osobní statečnost, mě dojaly. Přál jsem si, aby přijal mé pozvání na večeři. Takovým „andělům“ se děkovat musí.

Nic, které znamená všechno

Kdo již otevřel můj vánoční SNÁŘ, unikátní dárek pod stromeček pro všechny, kteří procházejí těžkými momenty, ten ví, jak jsem se těžké dny naučil uzavírat já, jak to doporučuje psychologie i jak se to může naučit každý z Vás, až bude ulehat se splínem, bolestí, strachem či úzkostí, zkrátka s těžkou hlavou, srdcem nebo duší.

Ten SNÁŘ vypadá pod stromečkem jako nic, ale pro člověka, který je dole, může znamenat úplně všechno. Poznal jsem to v životě mnohokrát. Tak jako ve svých dvaceti letech, kdy jsem v okamžitém zoufalství přelezl zábradlí železničního mostu a chtěl skočit. Kvůli hlouposti, řekl bych dnes. Ale tehdy ta hloupost pro mě byla nesnesitelná.

Muž, který mě tehdy zachránil, ne rukama, ale pouhými slovy, si taky mohl říci: Proč mám někomu pomáhat? Co z toho budu mít? Pochopil jsem, že už to jsou otázky, jež si andělé nepokládají. Potkání s ním i všemi dalšími mě naučilo začít si více všímat, co se děje kolem mě, a přát si, abych i já mohl někomu tak prospět – PRO MĚ zdánlivě malicherností, jež ale PRO NĚJ může znamenat celý svět.

Tak se nic stává vším. Když stojíš na mostě a chceš všechno ukončit kvůli všemu, co by se časem změnilo v nic – věř mi, znám to. Anebo naopak, když pomůžeš něčím, co sám považuješ vlastně za nic, ale pro konkrétního člověka v mizerném rozpoložení to je v té chvíli úplně všechno.

Rozhlédněte se, prosím. Andělé jsou i kolem Vás. Teď, i když je nevidíte.

Vidět totiž nejsou očima, ale srdcem. Řeknu Vám, jak je poznáte.

1. Upřímně podporují

Kladu důraz na obě slova. Obě jsou totiž stejně důležitá.

Ve vánočním SNÁŘI píšu, že jeden z nejlepších způsobů, ne-li nejlepší, jak se postarat o sebe, je postarat se o jiné. Někdy si totiž ani neuvědomujeme, jak jsme na tom stejně.

Ti samí démoni, kteří sužují nás, sužují mnohé další. Ačkoli jsme odlišní jako lidští jedinci, výzvy a strachy nás spojují. A tak když jeden najde řešení nějakého obecného problému, předá ho dalším. Tak jako žárovku, telefon, počítač… Člověk není největší, nejsilnější ani nejrychlejší tvor v přírodě, už dávno by zanikl, kdyby se nenaučil spolupracovat. Myslím s láskou spolupracovat. Když negativní spolupráci namíří dva národy proti sobě, zahubí se.

Bude-li Vám někdy teskno nebo budete-li někdy na křižovatce bezradní, tak jako mnohdy já, jak ukazuji ve svém vánočním SNÁŘI, zjistíte při ohlédnutí za životem, že nejdůležitější lidé, kteří Vás nejvíc ovlivnili, nebyli ti, kteří Vám dali odpovědi na všechny otázky nebo kteří vyřešili všechny Vaše problémy, ale spíše ti, kteří je nechali zodpovědět a vyřešit Vás, zatímco seděli tiše nablízku, když jste potřebovali chvíli přemýšlet. Půjčili Vám své rameno, na kterém jste se mohli vybrečet, a své srdce, kterým tolerovali, že ještě neznáte všechny odpovědi na životem položené otázky – a přesto při Vás stáli dál.

Nebyli jste pro ně nýmandi, nuly, ubožáci jako pro jiné. Také proto, že andělé vědí, že všichni většinu svého života neznáme odpověď na otázky, a to je důvod, proč ve víře potřebujeme pokračovat ve své cestě a k odpovědím dojít.

Chceme-li být sami anděly pro druhé, snažme se lidi ve svém okolí, nejen přátele a členy rodiny, i neznámé lidi, v těžkých chvílích podporovat v jejich cestě. Není důležité, co si o té cestě myslíme my, protože je jejich. Podporujme člověka, kdykoli je k tomu příležitost.

A neptejme se, co za to.

Protože odměna nás nemine.

2. Nabízejí soustředěnou pozornost

Člověk je mnohdy sebestředný. Já, jen já. Proto darovat čas někomu, tím spíše, když je to pro nás nepohodlné, není průměrně lidské, spíše andělské.

Chceme-li ukázat, jak moc nám na člověku záleží, nemusíme to říkat, natož mu později vyčítat či vytýkat, jak moc se o něj staráme. Stačí, když – to ukážeme. Ve vztazích není nic oceňováno tolik jako pozornost. Být s někým, naslouchat mu bez ohlížení na hodinky, bez předjímání výsledků a slov, která musí vyjádřit, jinak nám nevyhovuje a odcházíme.

Dát někomu prostřednictvím vlastního času soustředěnou pozornost je nejcennější gesto, jaké existuje. Lze tak i člověku vdechnout nový život. On totiž vycítí, že náhle je tu někdo jen pro něj. Máme pak moc zahojit cizí rány, podpořit něčí růst. Stačí mu prostřednictvím času a pozornosti dát laskavost.

Když jsem tvořil vánoční SNÁŘ, věděl jsem, že to nebude věc, ale pozornost pro Vaše blízké. Že tím vyjádříte, jak moc Vám záleží na dobrých emocích a myšlenkách důležité bytosti. Věřte, že pozornost je lepší než jakýkoli věcný dar. Pozornost se nemůže rozbít ani ztratit – a vždy si ji obdarovaný člověk bude pamatovat.

3. Dávají člověku svobodu být sám sebou

Nejdůležitějším i nejopomíjenějším lidským právem je právo být tím, kým jsme nebo kým chceme být. Být tím, kým chceme být, neznamená stávat se někým jiným, ale naopak stávat se tím, kým v jádru jsme. Říká se tomu naplnění vlastního potenciálu.

Být sám sebou vyžaduje odvahu. A andělské okolí, které respektuje, jací jsme nebo chceme být. Jen v takovém prostředí se nebudeme obviňovat, když nedokážeme plnit ambice druhých, a také se přestaneme lynčovat za to, že máme své sny a jiné talenty, než si rodiče, známí nebo učitelé představují.

Zkusme být i my takovými anděly. Nesnažme se druhé definovat podle toho, jak bychom si je sami přáli vidět. Nechme je, ať se definují oni sami. Objeví moc kouzla ukázat, jak úžasní a jedineční v jádru jsou, a ještě k tomu způsobem, jaký je pro ně nejvhodnější.

A sami nikdy nerezignujme na to, abychom byli sami sebou. Stejně tak nedovolme, aby tento úděl někdo odnímal našim přátelům. Je to klíčová část vánočního SNÁŘE.

4. Jsou ochotni přijmout cizí pravdy i cizí omyly

Kvalita každého vztahu stojí a padá s důvěrou, komunikací, věrností, upřímností, prostě otevřeností. Vztah je vlastně jako padák. Nefunguje, když se neotevře.

Jak připomínám ve vánočním SNÁŘI, je v pořádku nesouhlasit s jinými názory. Jsme přece každý jiný. Jen proto, co si lidé myslí nebo čemu věří, nemáme právo je špinit nebo ponižovat. Jen proto, že se nám něčí sny nelíbí, neznamená to, že je máme znectít. Přece je správné, že takové sny nejsou naše. A že my máme jiné představy a hodnoty. Buďme zaměřeni na ty své.

Andělé se naučili poznávat půvab jiných názorů a jiných pohledů, i když to pro ně zprvu znamenalo polknout vlastní hrdost a nutkání hádat se za svou pravdu. Pochopili totiž, že vztah není boj o moc ani pravdu. Není to vůbec žádný souboj. Přátelé ani partneři nejsou soupeři. Mají stát na téže straně, za všech okolností. Přijímejme cizí pravdy i omyly.

5. Inspirují i nabíjejí

Ve vánočním SNÁŘI popisuji mnoho situací, kdy mě lidé ponižovali, dávali mi najevo, jaká jsem nula, musel jsem se prosit o jejich lásku, pozornost, pomoc. Pak mi jeden muž řekl o pozitivním myšlení. Učil mě usmívat se, i když se na mě druzí mračí. Říkal mi, jak je těžké být jiný, ačkoli jiní jsme všichni. Vysvětloval mi, jaká je v rozdílnosti přednost… „Můžeš to umět každým dobrým slovem, které vyslovíš, čímkoli dobrým, co vytvoříš. Tím budeš jiný. Používej ale své srdce konstruktivně. Stav, oceňuj, podporuj, inspiruj. Neboř – pak zjistíš, že buduješ štěstí nejen v druhých, ale hlavně v sobě.“

I Vy můžete poznat mnoho andělů, kteří umějí inspirovat a motivovat. Pěchovat Vaše nápady odvahou a vírou, abyste se pohnuli. Nevadí, že ostatní Vás budou odrazovat a demotivovat. Je totiž nepotřebujete po svém boku. Je právě potřebujete rozpoznat…

6. Uznávají i chválí

Ve vánočním SNÁŘI ukazuji moc dobrého slova. Pozitivní přístup člověka se promítá do formy, kterou mluví. Vybírá si to, co na druhých obdivuje. Nedělá to jen kvůli druhým, ale i kvůli sobě. Jeho samotného ta slova totiž posilují.

Vyrobit zlé slovo je jako namíchat jed a kloktat ho v puse. Znám to. Zažíval jsem to jako kluk. Než jsem porozuměl, jaký význam pro mě má uznat přednosti druhých. Změnilo to totiž můj pohled na člověka. Začal jsem mu fandit. Začal jsem se jeho dovednostmi sám inspirovat a nabíjet. Našel jsem v něm předlohu. A tak to mám i v partnerských vztazích.

Chval na veřejnosti, kritizuj v soukromí. To je mé heslo. Když někomu nerozumíme, ptejme se ho. Když s ním nesouhlasíme, obohaťme jeden druhého. Ale nikdy ho nesuďme za zády, nepomlouvejme před dalšími. To se nám vždy ve zlém vrátí. Přijdeme o člověka.

7. Soucítí

Naučíme-li se k sobě chovat tak dobře jako k nejlepšímu příteli, pak se i ke komukoli ve svém okolí naučíme chovat tak dobře jako sobě. Často zažijeme, že se na nás blízká duše rozlítí, v rozčilení plivne něco zlého. Pak ji to mrzí. Je to větší problém pro ni než pro nás, i když to třeba nedá najevo. Je to vlastně trapné pro oba.

Andělé mě naučili tomu předcházet. Když nás někdo tlačí do kouta a je zlý, obraťme svůj pohled jinam. Neposlouchejme to zlé. A až to našeho přítele zamrzí, jednejme, jako by se to nestalo. Umožněme druhým, aby si zachovali tvář, pokud ve vnitřním přepětí ze života potřebují zrovna křičet, a nepřipomínejme jim později to, co beztak vědí. Možná namítnete, že to není nejrozumnější cesta, ale je nejlaskavější. A v andělských vztazích jsou soucit a láska mnohem víc než argumenty a pravda.

Ve vánočním SNÁŘI ukazuji, že se mnozí chovají zle jen proto, že jsou v tísni. Zlem reagují na své špatné myšlenky a pocity, jen málokdy s přímou návazností k jiné osobě. Jen jsme prostě příliš nablízku. To je osud andělů. Jako první pomáhají, ale jako první to někdy také schytávají…

Jste sami takovým andělem?

Možná Vás také napadne: Co z toho budu mít, když někomu pomůžu?

Když Vám odpovím radost, je to málo? A nemyslím jen radost druhého, ale i Vaši vlastní. Radost z toho, že je druhému lépe, a že se tak stalo Vaší zásluhou.

Proto vznikl vánoční SNÁŘ. Pro všechny ty, kteří ještě nemají vánoční dárek pro svého blízkého člověka a chtějí mu položit pod stromeček něco od srdce. Ke SNÁŘI nemusíte nic dodávat. On všechno řekne za Vás. I ten základní zákon andělů, který každodenně vidíme kolem sebe na všem, co je pro nás už „normální“:

Na psovi – který nás vítá, aniž za to něco chce; který má tím větší radost, čím později přijdeme domů.

Na květinách – které otevírají své krásné květy, a také se neptají, co za to budou mít. A někdo je dokonce nenávistně pošlape.

Na Slunci – které každé ráno dává bez rozdílu všem na Zemi světlo a sílu, a také nechudne.

Pro přírodu je to běžný zákon. A my jsme její součástí. Kéž tedy vánoční SNÁŘ udělá radost všem andělům i těm, kteří mohou být šťastní, že takové anděly vedle sebe mají. SNÁŘ získáte zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart