5 způsobů, jak na dně objevit sílu a sebedůvěru

„Co děláte, když jste dole?“ ozvalo se při mé přednášce na lékařské fakultě v Olomouci.

Usmál jsem se, protože být dole je pro mě normální. Obdržím-li denně okolo tří set otázek spojených s řešením velmi negativních vztahových situací, čelím-li denně v průměru patnácti osobním schůzkám s lidmi, kteří se brodí ve vztahovém bahně, pak musím předně pochopit, co se v jejich životech zamotalo a proč si s tím neumějí poradit – co se stalo nejen v jejich přítomnosti, ale také v minulosti, kde poztráceli víru, sebevědomí, poslední jiskru naděje, proč odepisují vztah, který by přitom mohl pokračovat, kdyby vyřešil své problémy, nebo proč odepisují sami sebe. Normální je tedy pro mě sestoupit k nim dolů, na dno, do bahna a ukazovat jim cestu ze tmy ke světlu.

„A když jste dole jen Vy sám?“ zněl dodatek.

Oživil mi moment, kdy jsem ve dvaceti letech stál na mostě a chtěl skočit, respektive další moje dna, které popisuji v autobiografii DESET. Na mostě mi pomohl „náhodný“ člověk – tím, že mi dodal energii. Jsou však chvíle, kdy zvenčí energie nepřijde. Člověk si ji musí vyrobit zevnitř.

Jsou však i chvíle, kdy se zevnitř vyrobit nedá. Kdekdo Vám sice řekne: Musíš dostatečně spát, pak si dobiješ baterky. Nebo: Musíš zdravě jíst, i to Ti doplní síly. Nebo: Musíš se hýbat, alespoň procházet, i to rozpohybuje Tvé dynamo. Jenže když jste hodně dole, nedokážete spát, nemáte myšlenky na jídlo, chybí Vám síla se i zvednout, natož někam bezcílně jít.

Co pak? Co v okamžicích, kdy není možné získat energii zvenčí ani zevnitř? Zažívám to často. Nikdo mi neuměl poradit, protože nikdo neměl zkušenost s takovým objemem negativní energie, s takovým rozsahem negativní korespondence, s tolika problémy řešenými každý den. Až mi pak jeden člověk řekl: „Když není nablízku nikdo, kdo by Ti pomohl, a když nemáš sílu pomoci si sám, existuje jediná možnost – pasivně přijímaná energie.“ To je ten typ energie, který je v přírodě, kterému se nelze ubránit, který nás uzdravuje, i když jenom ležíme. A který má mnoho forem.

I když člověk není schopen dojít do lesa, může tuto energii přijímat. Musí však mít její zdroj. Přesněji: Zdroj, který akumuluje a vydává energii, i když jsme pasivní a nemáme sílu na nic. Právě tahle cesta mi zachraňuje život. Zvolil jsem formu kamenů.

Dobrá energie, které se neubráníš

Kámen má jednu úžasnou vlastnost. Drží, potažmo sálá energii. Záleží jen na tom, jakou energií ho naplníte.

Může to být chlad. Všichni víme, jak příjemně je uprostřed parných dnů v kamenném domě nebo hradě. Kámen totiž vydává ještě v létě chlad, který nasál v zimních měsících. Proto je uvnitř tak fajn.

Ale může to být i teplo. Kdo někdy griloval na kameni nebo se v chladném večeru procházel bosý po kamenné terase, nahřáté z horkého dne, pochopil, jak umí kámen akumulovat. A může jít i o energii slova.

Ano, slovo obsahuje silnou energii. Promluvte k člověku s láskou, dodáte mu klid. Promluvte k člověku nevraživě, dodáte mu bolest. To je energie slova. A i tu umí kámen přijmout a po dlouhou dobu ze sebe uvolňovat. Právě o tom jsou svěcené kameny. Ty kameny, které můžete mít pořád při sobě – jako náramky, nákotníky, náhrdelníky, mimochodem jsou i pro děti.

Problém je, že energetické náramky jsou dvojího druhu. Ty první dostanete prázdné. Musíte si je sami „nabít“. Pokud si je nenabijete, nasávají energii z okolí. Jestliže si tedy nasadíte energetický náramek v domnění, že Vám pomůže, ale sami jste silně negativní, tento náramek nasaje Vaši energii a ještě dlouhou dobu ji vydává. Ano, tu negativní energii. Vaši.

Proto jsem pochopil, jak důležité jsou svěcené šperky. Ty, které přicházejí už „nabité“. Ty, které využívám já, pocházejí z „ostrova bohů“, přímo od balijských šamanů, kteří je nabíjejí mantrami při svých posvátných ceremoniích. Na ruku nebo nohu si tedy navlékáte už působící šperk. Přirozeně, „vybíjí se“. Proto šamani přikládají do krabičky znění mantry, kterou si posilující účinky můžete obnovit. Jako když mobilní telefon nasunete na přiloženou nabíječku.

Ano, stačí jen si vybrat, jaká konkrétní energie Vám schází. Já nosím Hanumana, protože při své práci potřebuji pořád obnovovat mentální sílu. Mantra Gayatri, nabíjející Hanumana, je zaměřená na rozsvěcení mysli (naděje) v temných situacích. Jen díky Hanumanovi jsem schopen mít energii na všechno, čemu se věnuji: každodenní články, podcasty, živá vysílání, komunikace, setkání, přednášky, knihy, magazíny… Ačkoli před třemi lety mě lékaři přesvědčovali, že to nemohu vydržet.

„Nikdo nemá tolik energie, aby to zvládl,“ říkali.

A mýlili se. Tu energii má totiž sama příroda.

A my jsme její součástí – pokud její součástí být chceme. A já chci. Protože o síle přírody a její energii už nepochybuji. Přesvědčila mě.

5 cest pro vnitřní posílení

Málokdo se však dostane na takové dno. Většina lidí jen čelí momentální slabosti, úzkosti, dočasné ztrátě energie, kterou však může relativně snadno doplnit. A to i tehdy, když kolem není nikdo, kdo by jim energii dodal. Stačí zkusit některou z pěti následujících cest. Už ty cesty samy představují cíl – překonání sebe sama, a tedy pocitové posílení:

1. cesta: Podstupuj právě ty výzvy, do nichž se Ti nechce (a kterých se bojíš)

Strach totiž není iluze. Strach je fakt. Strach je skutečná a pravdivá informace o našich limitech, která říká: Na tohle si dej pozor. Ještě nikdy se Ti to nepodařilo zvládnout.

Jak však vysvětluji i ve vánočním SNÁŘI, tomuto hlasu je třeba správně porozumět. On neříká: Nedělej to. Naopak říká: Udělej to, pokus se o to, ALE buď opatrný.

Pracuji s lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že například „nedají“ bungee-jumping. Ptám se: Proč si to myslíte? Stačí jediný odraz a – dokážou to. Ba chtějí znovu. Jsou nadšeni, že sami sebe překonali. Ano, strach, to jsou oni sami! Jakmile člověk udělá to, že se bojí, strach zmizí. Jeho dosavadní tvrzení totiž přestane platit.

2. cesta: Prohraj. Prohrávej co nejčastěji, jak je to možné, a buď s tím v pohodě

Jako dítě jsem vyhrál ping-pingový turnaj. Bylo mi jedenáct a porážel jsem dorostence. Trenér si mě vyhlédl ne pro malou postavu a nízko posazené těžiště, ale pro zarputilost. Líbilo se mu, že jsem pochopil hru – že dokud soupeř nevyhraje poslední míček, mohu pořád zvítězit. Že jakákoli ztráta, není-li poslední, je pořád jen dílčí, ne definitivní. Pomohlo mi to i do života. Jakýkoli neúspěch beru jen jako dílčí. Ba dokonce v něm vidím zdroj ponaučení, a tedy vlastního zlepšení.

Proto někdy s lidmi rád hraju ping-pong. Chci, aby pochopili, že prohraný míček nic nerozhoduje. Že dílčí neúspěch je součástí cesty k úspěchu. Že nikdo z nás se nerodí dokonalý, tedy všechno, do čeho se pustíme poprvé, s vysokou pravděpodobností nebudeme umět. Ale můžeme se to postupně naučit. Stačí jen přestat se dílčích proher bát.

Ostatně, vyjádřil to i Rocky Balboa: Není důležité, kolikrát v životě padneš, ale jestli se po každém pádu zvedneš:

3. cesta: Inspiruj se úspěchem

Ještě v šesti letech jsem nenáviděl ty, kterým šly úkoly lépe než mně. Pak jsem pochopil, že místo závisti je lepší inspirovat se. Obrátit své myšlení. Ne pomlouvat, ale naopak zpovídat ty, kteří jsou lepší než já. Přátelit se s nimi. Učit se od nich. Uvědomit si, jakou pravdu měl Henry Ford, když prohlásil: „Ať si myslíš, že něco dokážeš, či nedokážeš, nakonec budeš mít vždycky pravdu.“

Psychologie prokázala, že všichni jsme průměrem pěti osob, kterými se nejvíce obklopujeme. Dokud mne obklopovali lidé, kteří ve mně nevěřili, nevěřil jsem v sebe ani já. Jakmile mé okolí začali tvořit lidé, kteří mi fandili a povzbuzovali mě, najednou jsem dokázal i to, o čem jsem si myslel, že to nezvládnu. Kouzlo bylo pouze v tom, že jsem se o to vůbec pokusil. Buď jsem rovnou uspěl, anebo mi neúspěch přinesl zkušenost, motivaci a ještě větší touhu to díky ponaučení už konečně dokázat.

4. cesta: Motivuj se neúspěchem

Za jedenáct let, co tvořím FirstClass, jsem měl okolo milionu komunikací (běžný průměr činí 300 otázek denně, což je přes 100 000 komunikací ročně; a to je ještě nízké číslo, vždyť počet fanoušků na Facebooku je dávno více než 300 000). Potkal jsem například ženu, která přišla o manžela a zůstala na čtyři děti úplně sama. Říkala: „Mohla bych brečet, jenže to moje děti nenakrmí.“ A tak se pustila do práce. Jakmile uspala poslední dítě, šila doma praktické dětské oblečení – takové, které by si i tříleté děcko snadno obléklo samo.

Petru motivovaly nejen pozitivní příklady žen, které se o sebe v podobné situaci taky dokázaly postarat, ale paradoxně i negativní hlasy, které jí vnucovaly, že neuspěje, že na to nemá vzdělání, peníze ani talent. Pletli se. Petra vybudovala značku, známou již i za hranicemi Česka.

Lidem, jako jsou ona, rád říkám: Buďte sami sebou. Pamatujte, že když růže uvěří posměchu od tulipánu, začne si strhávat trny. Růže bez trnů ale nebude hezčí. Přestane být totiž růží a nebude ani tulipánem.

Proto věřte, že má smysl mít „své ostny“. Má smysl, že jste takoví, jací jste. A to, že si druzí myslí, že něco nedokážete, neříká nic o tom, co opravdu jste schopni dokázat. Často to spíše vypovídá o tom, v čem si neumějí představit uspět oni sami.

5. cesta: Neodkládej

Od svých jednadvaceti let, co mi přímo v rukou zemřela moje máma, vím, že nejcennější komoditou lidského života je čas. Ne zdraví. Můžete být totiž zcela zdraví, a přitom zničehonic vyhasne Váš čas. Třeba když se v protisměru na Vás vyřítí něčí auto.

Proto neztrácejte čas. Pamatujte, že s každým dnem je Váš život o jeden den kratší. Není čas marnit čas. Odkládání přirozeně člověku odebírá i sebedůvěru. Čím déle totiž člověk váhá, jestli má nějaký krok udělat, tím spíše (jak dokazují psychologické průzkumy) nakonec neudělá vůbec žádný krok. Pochybnost ho přiměje „počkat si na lepší okamžik, dokonalejší verzi svého Já, všechno vzdát“.

Pamatujte si, prosím:

  1. Dno je místo, kde nejsou jen špatné věci. Námořníci vědí, že na dně lze nalézt nejcennější poklady. Na dně nejlépe poznáváme skutečnou tvář svého okolí. Na dně také více poznáváme sami sebe.
  2. Já sám dnu vděčím za poznání šamanů a svěcených kamenů. Můj život se díky dnu paradoxně nezhoršil, ale zlepšil. A stejně to může být u každého z Vás.
  3. Věřte, že i dno má v životě svůj smysl. I to dno, které má podobu zdánlivě oslabující samoty.

Pokud chcete pomoci člověku, který ztrácí víru v sebe, položte mu pod stromeček vánoční SNÁŘ.

A pokud nečte, a přece by energii potřeboval doplnit, zvažte, zda by ho nepotěšil některý ze svěcených šperků. Neumí-li si světlo ve svém životě vyrobit, přineste mu ho Vy – potažmo buďte pro něj tím světlem Vy.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart