Pozor na 5 strun, kterými cizí lidé rozehrávají naše neštěstí

Vykročili jste do dne správnou nohou, s dobrou energií a sebevědomím, ale vracíte se domů sklíčení, bez dobré energie i víry v sebe sama?

Nebo jste už déle rozladění, jenom přežíváte a doufáte, že se nějak samo změní, ale ty špatné pocity se cyklicky vracejí?

Ulpělo Vám v hlavě nějaké cizí slovo, anebo se konkrétní obličej již časem z paměti vytratil, ale pachuť dál zůstává?

Když jsem vytvářel vánoční SNÁŘ, tušil jsem, do jaké doby přijde. Úzkosti a deprese rostou s koncem každého roku, letos je to však mnohem silnější. Jak si najít a udržet opěrné body pro svou psychickou vyrovnanost, jak být schopni každý den uzavřít co možná nejkonstruktivněji, jak i ve špatném období zvládnout sebezklidnění, sebepodporu, sebemotivaci? S těmito pilíři vánočního SNÁŘE úzce souvisí i následující téma, ke kterému mě inspiroval svým dotazem Honza: „Petře, čtu Vaši knihu Čtyři prány štěstí, která mi jako první dovedla vysvětlit, že můj život ovlivňují nejen moje myšlenky, ale i prostředí, ve kterém se právě nacházím. Pochopil jsem, že prostředí je dokonce důležitější než moje myšlenky, protože to, kým se nejvíc obklopuji, ovlivňuje, co si potom o sobě myslím, v co věřím nebo čeho se bojím. Uvědomil jsem si, jak moc si musím dávat pozor na energii jednotlivých lidí, protože, jak píšete, všichni jsme z hlediska vlastní energie průměrem pěti nejbližších osob, které máme nejčastěji kolem sebe. A napadlo mě: Kde je podle Vás z tohoto pohledu vůbec nejslabší místo lidí?“

Každý všední den zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (viz přímý přehrávač či proklik do aplikací výše). Pokud raději čtete, než posloucháte, využít můžete knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepisy mých odpovědí na nejčastější otázky. Ve zvýhodněné sadě jsou zde.

Odpovím samozřejmě i Honzovi, respektive všem dalším tazatelům, které trápí podobný problém.

Zapovězené slovo

Nejslabším místem lidí je NE. Strach říct NE.

A nutno dodat, že je to přirozené.

Už jako děti jsme byli automaticky vedeni k tomu, že musíme poslouchat. Kdo se vzpírá, kdo říká NE svým rodičům nebo učitelům, ten ODMLOUVÁ. Kdo ODMLOUVÁ, ten NEPOSLOUCHÁ. Kdo NEPOSLOUCHÁ, ten musí být POTRESTÁN. A TREST samozřejmě BOLÍ.

Tak se stalo, že si dnes NE spojujeme s potenciální BOLESTÍ.

Zatímco – aby to bylo pojištěné z opačné strany – když jsme poslouchali, byli jsme ODMĚŇOVÁNI. A ODMĚNA přináší DOBRÉ EMOCE, těší.

Dítě není racionální bytost, nemá ještě rozvinutý rozum, a tak se učí emocemi. A právě tento způsob výchovy – ANO Ti udělá dobře, NE Ti udělá špatně – nás poměrně rychle naučil, že odměna je PŘÍJEMNĚJŠÍ než trest. Tudíž: že se vyplatí kývat a neříkat NE, protože potom přijde pochvala, která nám udělá dobře, a to je příjemnější než trest, který nám udělá špatně.

Tak jsme se odnaučili říkat NE (každé malé dítě v tom vyniká). A nejen to. I sami velmi těžko snášíme NE, které přijde z našeho okolí. V odmítnutí, opuštění, sražení a všem podobném naprosto AUTOMATICKY vidíme svoji chybu, svoje selhání, svoje neposlouchání a zasloužené potrestání. Jinak řečeno: Když nám někdo dá najevo, že si nás neváží nebo že nás nerespektuje, okamžitě jsme nešťastní, a nejen to – přestáváme si vážit i sami sebe.

A právě to je ten způsob, kterým nás ovlivňuje prostředí: Už jako děti jsme zkrátka uvěřili, že existuje PŘÍMÝ VZTAH mezi tím, jestli jsme dost dobří, a tím, jak moc si nás druzí váží. Tedy: „Když nejsme dost dobří, druzí si nás neváží“. A naopak: „Když si nás druzí neváží, znamená to, že nejsme dost dobří.“ Z toho plyne: „Za to, že si nás druzí neváží, si vlastně můžeme sami. A to tím, že nejsme dost dobří.“ To je naše základní úvaha, kterou dokonce označujeme za logickou, ačkoli je iracionální a pouze emocionální. Vyvolaná emocemi v dětství.

Štěstí v cizích rukou

Tím, že uvedenému přesvědčení (jak se ke mně chovají druzí, tak dobrý jsem) bezvýhradně věříme, dáváme druhým lidem zcela otevřený přístup k našemu štěstí, nebo neštěstí. To znamená: Tím, jak se k nám chovají – jestli nám tleskají, nebo na nás pískají –, PŘÍMO ovlivňují to, jak se následně cítíme, co si o sobě myslíme a jestli sami sebe máme rádi, nebo nemáme.

To je první problém. A pak je tu ještě jeden: Pokud toto je způsob, kterým přemýšlíme, tak sami sebe NEVYHNUTELNĚ odsuzujeme k neštěstí. Záhy objasním proč. V každém případě druzí lidé pak mají vítanou možnost kdykoli zadrnkat na takzvanou strunu, jak se v psychologii říká pěti naším základním slabinám, které v sobě máme vytvořené a nastavené od dětství. Jsou to tyto:

  1. První struna: Musíš se zavděčit každému. Jakmile s Tebou někdo není spokojen, znamená to, že nejsi dost dobrý.
  2. Druhá struna: To, co o Tobě druzí říkají anebo soudí, je mnohem důležitější než to, co o sobě říkáš nebo soudíš Ty.
  3. Třetí struna: Jestliže si Tě někdo neváží, znamená to, že nemáš žádnou hodnotu.
  4. Čtvrtá struna: Pokud Tě někdo odmítne, pokud Tě někdo poníží, pokud Tě někdo opustí, znamená to, že chyba nebo vina je vždycky na Tvojí straně, že nejsi dost dobrý.
  5. Pátá struna: Tvoje štěstí může přijít jenom zvenčí. Jenom když si ho zasloužíš. Jenom když Tě někdo bude mít rád. Jenom když Tě někdo ocení. Bez toho nemůžeš být šťastný.

To je pět strun, na které jsme odmalička citliví. Odpovídají nejčastějším toxickým hlasům, jakým jsme byli v dětství vystaveni. A je to současně pět lží, protože:

  1. My se nemusíme zavděčit každému. Ba dokonce my se ani nemůžeme zavděčit každému. Protože každý člověk je jiný. Má odlišný vkus, odlišné potřeby, odlišné zájmy. My nemůžeme uspokojit každého. Proto bychom se o to ani neměli snažit. Jestliže se o to snažíme a spojujeme s úspěchem/neúspěchem své štěstí/neštěstí, pak – jak jsem uvedl – NEVYHNUTELNĚ spějeme k neštěstí, protože každému se prostě nezavděčíme.
  2. Při úterním velkém setkání jsem hovořil mimo jiné o tom, jak ve mně různí lidé v mém dětství vytvářeli definici úspěchu. Jedni mi tvrdili, že úspěšný budu jedině s vysokou školou. Druzí mi říkali, že úspěšný budu jedině, když se na školu vykašlu a půjdu na učiliště, protože jen řemeslo má zlaté dno. Třetí mi tvrdili, ať se vykašlu na školu i učiliště, protože úspěšný mohu být jedině s rudou stranickou knížkou. Co člověk, to jiný názor. I kdybych se rozkrájel, neuspokojil bych všechny a hlavně bych ve výsledku zjistil, že vůbec nejdu cestou, kterou chci jít sám a která mě naplňuje. Z toho plyne, že co si o nás myslí druzí, je do velké míry závislé na nich samotných a jejich hodnotách, zkušenostech, přáních i třeba jejich náladě. Budou-li mít špatnou náladu, třeba podebranou patu, tak je za žádných okolností neuspokojíme, respektive nic je neuspokojí. Všechno pak může být naše chyba. Všechno uvidí černě. Kromě toho mají lidé své mindráky: Čím víc se nám bude dařit, tím víc to takové lidi může štvát. Lidé mají prostě tisíc různých důvodů, proč na nás mohou křičet, proč si na nás vybíjet svoje komplexy, a žádný nemusí souviset s námi – jenom s tím, co se JIM nedaří, co JE naštvalo, co JE učinilo nešťastnými.
  3. Z toho plyne, že to, že si nás někdo neváží, ještě neznamená, že si nás nemůže vážit někdo jiný.
  4. Že pokud nás někdo dnes odmítá, ještě to neznamená, že toho časem nebude litovat a že časem neuzná svou chybu.
  5. Že vůbec nejde o to, co by nás mělo udělat šťastnými podle druhých lidí. Oni totiž i při nejlepším úmyslu posuzují štěstí jen svýma očima a svým srdcem. Nemohou tušit, co dělá šťastnými nás, pokud nejsou v našem těle. Proto potřebujeme začínat uvnitř. A držet se co nejdál od lidí, kteří nikdy nepřiznají vlastní chybu, a přitom se snaží přimět nás, abychom chybu hledali vždy v sobě. To totiž neznamená, že ta chyba musí být v nás. To může znamenat třeba i to, že oni v sobě teď nejsou schopni žádnou chybu hledat. Třeba proto, že na to sami nemají sílu. A tím důvodem se paradoxně mohlo stát i to, že někdo jiný nedávno zadrnkal na některou z pěti JEJICH strun a oni jsou NÁSLEDKEM TOHO SAMI nešťastní, bez energie.

Pamatujte si, prosím:

Čím dál jste od negativních lidí, respektive vůbec od zdrojů negativní energie, tím lepší věci se Vám budou dít.

Ne proto, že by se v tom momentu začalo dít něco jiného, ale proto, že čím více Vaší pozornosti přitahují negativní lidé a negativní okolnosti, tím méně si pak uvědomujete pozitivní věci.

Ty pozitivní věci se přitom pořád dějí, pořád jsou kolem Vás, ovšem Vy na to, abyste je viděli, musíte být správně naladění.

A k tomu potřebujete být dál od těch negativních rušiček. Potom se Vám život bude zdát krásnější.

A on svým způsobem skutečně bude. Protože čím dál jste od negativního pohledu na život, tím krásnější ten život je.

Ještě nemáte dárek pod stromeček pro člověka, který prochází těžkým obdobím? Chcete mu věnovat něco, co mu bude pomáhat od této chvíle napořád? Položte mu pod stromeček vánoční SNÁŘ. Nemusíte nic víc říkat. On všechno řekne za Vás. A to kdykoli bude Váš blízký člověk potřebovat. Vánoční SNÁŘ koupíte pouze do vyprodání zde.

Potýkáte se Vy nebo někdo blízký s poklesem sebevědomí, sebelásky, zato roste Vaše smutná nálada nebo dokonce odevzdanost? Využijte knihu Čtyři prány štěstí. Přejete-li si vepsat moje osobní věnování obdarovanému hned na první stranu, napište mi jeho křestní jméno do poznámky v objednávce. Platí to pro kteroukoli z mých knih, mezi nimiž si vyberete zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart