Jak překonat moment, kdy partner obětoval všechno pro jednu rozkoš

Zbořil se Vám domeček z karet – iluze, že právě Vy máte partnera, který „to neudělá“, kterému „naprosto věříte“, který je silnější než jeho slabosti?

Čelíte najednou skutečnosti, která je nesnesitelná a bolestivá tím víc, čím přesvědčenější jste byli, že „Vám se to nestane“?

Nevěra je čin, který – už z podstaty názvu – vyvolává pocit „Nevěřím“. A tento pocit má mnoho vrstev: Nevěřím tomu, že se to mohlo stát. Nevěřím tomu, jak se to mohlo stát. Nevěřím už partnerovi. Nevěřím už vztahu. Nevěřím už ani sobě. A mnoho dalších nevír, třeba ve společnou budoucnost, v upřímnost prožité minulosti, v potřebu trávit vůbec s protějškem přítomnost a „řešit to“. Nevěřím, že to má smysl.

A k tomu stačí JEDEN JEDINÝ čin. Jedna jediná nevěra.

Už ve své knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem před tím varuji. Upozorňuji, jak to může zničit nejen vztah, ale člověka samotného. Podotýkám, že jde o čin vědomý, úmyslný, dobrovolný i dobře promyšlený. Jakkoli je hnán emocemi, pudy, alkoholem, touhou po prožití konkrétní rozkoše, je to ve výsledku RACIONÁLNÍ čin. A když k němu dojde a viník lituje, je třeba ptát se PROČ. Najít příčinu. Protože jen s nalezením a odstraněním příčiny je možné předejít opakovanému následku (opakované nevěře nebo jiné potřebě „zabít“ vztah nebo milující protějšek).

Denně v uzavřené skupině dostávám dotazy na zradu, která se „ale stala jenom jednou“. Na zradu, které provinilec lituje. Často se mi svěřuje ten, kdo byl podveden a kdo se nakonec sám trápí tím, „jak je možné, že se přes jednu lapálii neumí přenést“. Odpověď je prostá: Podejte člověku nabitý revolver a nechte si prostřelit srdce. Jenom jednou. A ať lituje. Ve výsledku zjistíte, že jednou je dost. Že to úplně stačí k tomu, abyste se z té trefy už nezvedli. A že problém není ve Vás – ale v tom, že jste prostě PROSTŘELENI. A že dech i krev unikají z těla pryč.

I po nevěře máte pocit, že se nemůžete nadechnout. Jako když máte prostřelenou plíci. A taky, že Vám vykrvácí srdce. Tak ukrutně bolí. Uklidnění typu: „Už to neudělám. Nevěděl jsem, co dělám. Promiň mi to.“ je sice dojemné, ale Vám to nepomůže; Vám to život nevrátí.

A věřte, že psychické zranění je bolestivější než fyzické. Protože takovou ránu nemůžete nijak obvázat, vyspravit mastí ani operovat. Rány na srdci potřebují jen pomoc rozumu. Ostatně, já jsem tomu věnoval celé příští vydání mého magazínu Emoce versus rozum: Cestou intuice, které ke členům uzavřené skupiny zamíří začátkem prosince.

Jenže co když potřebujete pomoci už teď? Co když už teď potřebujete zjistit, že existuje cesta a kudy vede?

„Dá se věřit“ člověku, který už jednou prokázal, že se mu „věřit nedá“? Dá se mu věřit, že to bylo opravdu „jenom jednou, a skončilo to“, anebo slýcháme jenom další lež, protože „lhář se nemění, jenom po svém odhalení hledá nové, mazanější způsoby lhaní“? Jak to poznat?

Jak sami sebe vyspravit, jak tomu prostřelenému srdci pomoci? Jak to dělá psychologie?

Pojďme si to zodpovědět v souvislostech, a to na ilustraci konkrétního případu, který jsem nedávno řešil:

Jste člen uzavřené skupiny? Pro další čtení se stačí přihlásit. Při problému s přihlášením pište na [email protected].

Nejste člen a chcete jím být? Stačí se registrovat zde.

POZOR: Členství FC Premium obsahuje, vedle předplatného magazínu a dalších výhod, AUTOMATICKY přístup do uzavřené skupiny. Z toho plyne, že pokud Vás zajímá magazín, například Emoce versus rozum: Cestou intuice, s předplatným tohoto magazínu SOUČASNĚ získáte přístup i ke všem klubovým článkům a klubovým vysíláním uvnitř skupiny. Neplaťte magazín a klubové výhody samostatně!)

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Top
Shopping Cart