Jak zapomenout na člověka, který nám dal příliš důvodů, abychom si ho pamatovali

Je jedno, jestli to byla sladká, nebo hořká zkušenost.

Byla-li sladká, těžko se přijímá, že skončila – že člověk, kterého jsme milovali, dal přednost někomu jinému.

A byla-li hořká, i tehdy se těžko smiřuje s tím, že jsme ji dopustili – že jsme ztratili čas s nesprávným protějškem.

„Nemůžu na něj zapomenout,“ řekla mi při osobním setkání také Martina. Do uzavřené skupiny přišla před rokem, tiše, věřila, že ji emocionální křeč, stesk i vztek, pustí. Že se to stane SAMO. Nakonec mě požádala o pomoc. Měla ho totiž pořád plnou hlavu i srdce. A to i proto, že si myšlenky na něj a emocionální vzpomínky pořád oživovala. Jak jim tehdy bylo krásně, jak pro sebe bývali stvoření, jak by jim to možná mohlo vyjít, kdyby… kdyby to tehdy nepokazili, kdyby si dali ještě jednu šanci. 

Zkrátka, když mluvila, pak jen o něm. Není snadné zapomenout na člověka, který nám dal tolik důvodů, abychom si ho pamatovali. Ať už krásné zážitky, nebo výrazné bolestné stopy.

Není to snadné, ale je to možné. Přesněji: Lze v sobě uzavřít minulost pozitivním způsobem, a to i když dopadla negativně. Žádný vztah totiž není zbytečný. Buď nám dá to, co chceme, nebo nás naučí, co už nikdy znovu nechtít. Nicméně, na oba tyto typy vztahů se vzpomíná bolestně. Buď nám chybí to, co bylo, nebo nás brzdí to, co bylo.

Ani Martina nebyla od rozchodu sama. Snažila se přebít své vzpomínky novými prožitky z dalších vztahů. Ale všechny zkrachovaly. Opakuji: Buď jí chybělo to, co bylo, nebo ji brzdilo to, co bylo. V obou případech své nové partnery SROVNÁVALA s jejich předchůdci. Buď vnímala, že kvalit jejího ex-partnera nedosahují, anebo viděla, že jsou lepší než jejich ex-partner, ale bála se, že to „zase“ skončí zle. Že jde jenom o přetvářku, faleš, manipulaci – inu, vždyť to v minulosti zažila. Nikdo jí to nemohl vymluvit. To byla ta brzda. Strach, že „i když to začíná hezky, konec bude určitě bolet“.

Martina patřila k lidem, jejichž minulost přímo definuje přítomnost. Co bylo, se prolonguje (prosakuje) do toho, co je. Nebyla schopná vnímat nový vztah prostě nově, odděleně od minulosti. Drtilo to i její samotné partnery. Věděli, že kdykoli kdekoli při čemkoli, i v posteli, probíhá pomyslné „výběrové řízení“ – myslí na své ex a pokládá si otázku: Je tenhle lepší, nebo ne? I to stálo za předčasnými konci nových vztahů: Její nápadníci toto neustálé srovnání prostě nevydrželi. I proto, že se Martina čas od času neudržela a mluvila o svém ex, v dobrém či zlém, ale bylo znát, že ho pořád má v hlavě a srdci.

„Co mám dělat?“ zněla její otázka, podobná tisícům, které mi pokládáte v uzavřené skupině. Těším se, až si probereme Vaše konkrétní trápení při velkém setkání, pokud na něj dorazíte (volte vstupenky na Večerní program). Co Vás může čekat? Jakou cestou obvykle s lidmi, kteří potřebují v hlavě i srdci uzavřít minulost, procházím? Opravdu Vás to zajímá?

Pojďme si to vysvětlit z pohledu psychologie krok za krokem:

(Jste člen uzavřené skupiny? Pro další čtení se stačí přihlásit. Nejste člen a chcete být? Stačí se registrovat zde. Při problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: Objednáním předplatného mého magazínu (například počínaje Kurzem sebezvládání) získáváte přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, a s ním i přístup ke všem klubovým článkům i klubovým vysíláním. Předplatné vyřídíte zde.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Top
Shopping Cart