Proč na nás někdo žárlí, i když s námi být nechce

Umíte si představit člověka, který s Vámi nechce být, ale nedovolí Vám vztah s někým jiným? Případně člověka, který s Vámi nechce být proto, že sám má vztah, jejž nehodlá opustit, ale přitom mu vadí, když si chcete začít jiný, plnohodnotný vztah jinde?

Ptáte se, co takový člověk vlastně chce? Sám Vám to není schopen vysvětlit? Věříte, že je to do nějaké míry projev jeho lásky?

V knize JáMy spřízněných duší popisuji příběh dvojplamenů. Vztah, který přichází, aby jednomu pomohl z pasti. Je to však vztah, který velmi bolí. Například nutí člověka dořešit si neuzavřenou minulost.

Ostatně, jeden takový jste zmínili ve svém dotazu: „Petře, v práci mám kolegu, který je ženatý. Jednou se mi svěřil, že přišel své manželce na milenecký vztah. Řekl, že se do mě zamiloval. Dělá si na mě nároky, to se projevuje i tak, že mi zakazuje služební cesty nebo setkávání s jinými kolegy. Přitom od své ženy nechce odejít, ale ke mně se chová jako žárlivý partner. Jak si to mám vysvětlit? Co po mně vlastně chce?“

Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu ŘešidloPoslouchat mě můžete buď prostým spuštěním přehrávače mého hlasu (viz zlatý zobáček nahoře), anebo přímo ve vybraných podcastových aplikacích (do nich se prokliknete výše), kde můžete dostávat oznámení o každé nové epizodě.

Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde

Odpovím samozřejmě i na problematiku dvojplamenů.

Problém paušalizace

Předně, každé jednání člověka má svou příčinu. V tomto případě: Přišel-li muž své milované ženě na nevěru, mohl zažít takzvané absolutní emocionální zranění. Vysvětloval jsem ho v podcastu Jak poradit rozumu, aby pomohl srdci vyrovnat se s nevěrou.

Jeho absolutní emocionální zranění se projeví mimo jiné paušalizací. Tento muž si neřekne: Ta moje žena, to je ale mrcha. On si paušalizujícím, to znamená zevšeobecňujícím způsobem, řekne: Ty ženské, to jsou ale mrchy. Její čin si zkrátka vztáhne na VŠECHNY ženy.

V knize JáMy spřízněných duší hovořím o efektu SAD, syndromu napadeného psa (Syndrom of Attacked Dog), který říká, že pes, jehož bolestivě napadne člověk, začne mít následně po určitou dobu nedůvěru ke všem lidem, nejen k tomu jednomu člověku. Je to důležitý obranný mechanismus, kterým všechny savce vybavila příroda. V době absolutního emocionálního zranění, kdy dočasně nefunguje rozum, tento pud zajistí, aby se (v tomto případě) pes měl na pozoru RADĚJI před všemi, než mu naběhne rozum a bude schopen účinně rozlišit mezi tím konkrétním člověkem, který mu ublížil, a všemi ostatními, kteří mu v té chvíli nejenže neubližují, ale třeba mu i naopak pomáhají. Jako dítě, které mu laskavě podává sousto, a on ho kousne, protože pud mu říká: „Dej si pozor, pse! Člověk je přece schopen ublížit. Vždyť jsi to sám zažil.“

Přece všichni víme, že když se uhodíme třeba kladívkem do prstu a s výpadkem rozumu a zjitřením emocí řveme, nadáváme na všechno a všechny, vůbec nerozlišujeme, jenom si držíme ten prst, do kterého jsme se klepli, chráníme si ho, hlavně aby nepřišlo zranění ještě odněkud jinud. Tohle je pudová reakce.

Jinými slovy: Když muže podrazí vlastní žena, on zpočátku přestane věřit všem ženám. Na jednu stranu může mít jeho zraněné ego zpočátku touhu „to té zrádkyni natřít“, ukázat jí: Já Ti taky umím být nevěrný, nejsi jediná na světě, koukej, jak o mě tady kolegyně má zájem, ovšem nemusí to dělat v žádném případě z lásky kvůli kolegyni, mnohdy spíše kvůli svému egu, aby si ho pofoukal, aby přestalo bolet, aby sám sobě dokázal, že si „umí poradit“ a že příště, kdyby ta žena znovu ublížila, on si „bude vědět rady“. Že je pánem situace. A jako pán té situace dá milostivě své ženě další šanci.

Jenže to je pouze jedna polovina příběhu.

Zadní vrátka, o která „nestojí“

Druhá říká toto: Protože současně má tento muž bolestnou zkušenost a bojí se dalšího zranění, tak si může držet zadní vrátka otevřená. To znamená: Může si „pro jistotu“ vytvářet paralelní vztah třeba s kolegyní, ale znovu ne kvůli ní, hlavně kvůli sobě. Tento souběžný vztah vzniká jako následek manželčiny nevěry. Jako náplast na vlastní ego. Ale něco je přece stejné: Psychologie tomu říká přenos. Muž se zkrátka k milence začne chovat majetnicky jako ke své ženě. A to proto, že ona v jeho myšlenkách a případných katastrofických prognózách už tou možnou budoucí partnerkou je. A nechce o ni znovu přijít. Znovu cítit bolest.

A tak ten muž vlastně na kolegyni duplikuje své pocity a činy, které vznikly doma. Ví, že „nemůže věřit ženám“, už to zažil, přece všechny ženy jsou stejné, a i Ty, kolegyně, potenciální mrcho, bys mi jistě byla nevěrná, a proto s Tebou nebudu, já se vrátím k ženě, vidíš! A i Ty, manželko, prokázaná mrcho, to u mě máš nahnuté, já už tady mám jinou, lepší, milenku, vidíš…!

Ano, nějak takhle může vypadat vnitřní konverzace, probíhající v hlavě muže. Je důsledkem jeho absolutního emocionálního zranění, kdy na jednu stranu má strach, že sám pro ženy není dost dobrý, a na druhou stranu se chce cítit dost dobrý. Takže se svými ženami zčásti nechce být, ale zčásti chce. Proč? Aby jim to bolestně vadilo – stejně jako vadilo jemu to, když se zdál sám sobě nadbytečný.

Je to jedna z ukázek nedostatečně uzavřené minulosti, kterou dokážou vyřešit dvojplameny (víceV knize JáMy spřízněných duší), kdy emocionálně zraněný muž žije víc tím, co se mu stalo, a podle toho vytváří svou budoucnost – plnou ohlížení se na to, co si o něm myslí druzí lidé, hlavně ti, kteří ho dříve odmítli; jestli právě těmto lidem schází; jestli tyto lidi bolí, když s nimi není; jestli pláčou; jestli prosí… jestli mu hojí to jeho zraněné ego.

Je to smutný případ. Dvojplameny vždycky bolí. Nicméně tyto případy většinou ukazují, že každý člověk potřebuje dostatečný čas na to, aby se jeho zranění uzdravilo. Nejenom jakékoli fyzické zranění, ale hlavně to emocionální.

Milujete člověka, který nedokáže najít cestu k Vám, a přitom není schopen dost dobře žít ani bez Vás? Neví, jak sám sobě pomoci? Využijte knihu JáMy spřízněných duší. Chcete-li mu současně dodat sil a ukázat, jak na něj myslíte, pořiďte mu také SNÁŘ.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart