Proč je tak těžké změnit druhého člověka

Tíží Vás na srdci někdo, ke komu se chováte dobře, ale on Vám špatně oplácí?

Někdo, kdo se do Vás naváží, kdo Vám otravuje život, kdo nerozumí Vaši bolesti, kdo se odmítá změnit?

Trápí Vás jeho sklon k alkoholu, k ponižování, k lhostejnosti, k nezodpovědnosti, k nezájmu o děti, o Vás?

Jak to řešit? Jak to pochopit, když současně nechcete od něj odejít – protože ho svým způsobem milujete?

Jedno z páteřních témat knihy JáMy spřízněných duší – problém, kterému jednou může čelit každý vztah, a to tím pravděpodobněji, čím odlišnější dva lidé jsou. Nemluvě ani o případu, kdy ve vztahu je ještě někdo třetí či čtvrtý, a to nejen něčí děti, ale třeba také vstupující rodiče nebo kamarádi.

Samostatnou kapitolou pak je proměna člověka. Ten, kdo nám zcela vyhovoval, se postupně stal někým, komu nerozumíme, ale koho pořád milujeme, a to i s ohledem na minulost. Tak jako se to stalo Simoně, která mi napsala: „Petře, říkáte, že bychom měli najít někoho, pro koho je normální a automatické to, co je normální a automatické pro nás – že pak vytvoříme kompatibilní pár. Rozumím tomu. Ostatně, taky jsem takového člověka našla. Byl to můj partner. Bohužel, byl. On se totiž změnil. Dnes, co je pořád normální a automatické pro mě, to už není normální a automatické pro něj. A já jsem z toho dole. Říkám si: ,Jestliže na začátku některé věci dělal, proč je dělat přestal? Už mu za to nestojím? Proč už se nesnaží?‘ Z aktivního a pozitivního chlapa, který mi imponoval, se stal pasivní a negativní povaleč bez zájmu o mě. Je šance, že se ještě někdy změní, nebo je jen ztráta času čekat, že by zase mohl být tím, kým na začátku byl?“

Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu ŘešidloPoslouchat mě můžete buď prostým spuštěním přehrávače mého hlasu (viz zlatý zobáček nahoře), anebo přímo ve vybraných podcastových aplikacích (do nich se prokliknete výše), kde můžete dostávat oznámení o každé nové epizodě.

Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde

Odpovím samozřejmě i Simoně, respektive všem tazatelům, které trápí podobná starost, a píšou mi.

Proud života

Už Hérakleitos, předsokratovský filozof, řekl: „Všechno plyne.“ A měl pravdu. Všechno. I člověk je součástí neustálé změny. Nepřetržitě se vyvíjí a už nikdy nebude tím, čím byl. Je to jako řeka nebo výdech. Už nikdy nenabereme do dlaně tu samou vodu, která v řece protéká našimi prsty; už nikdy nevydechneme ten samý vzduch dvakrát. A to není jen o času, o věku. Je to o hlavně o proměně dané zkušenostmi, jejichž příliv nemůžeme zastavit. Mění nás ustavičně.

Ano, i člověk se posouvá. A víte, jaké slovo je v téhle větě nejdůležitější? Paradoxně to nejkratší. Se. Člověk SEBE posouvá. To znamená: Člověk SEBE mění. Proč je to tak důležité? Protože díky tomuto nepatrnému slůvku pochopíte to, co si možná nechcete připustit.

Obtíže změny člověka

Kdykoli narazím na někoho, kdo vyčítá jiné osobě, že se nemění, ačkoli ví, že si tímto postojem škodí, odvedu pozornost od toho nezdárníka a požádám toho kritika, aby mi pověděl o svém životě a svých rezervách. Aby mi řekl, co ho trápí, s čím se sám snaží vyrovnat, co překonat. Proč? Protože chci, aby pochopil, jak je těžké, aby se změnil sám.

Třeba když ho zatěžuje vyšší hmotnost, a on kvůli tomu funí do schodů, trpí při pohybu nebo má už značné zdravotní problémy, řeknu mu: No tak zhubni.

Nebo když ho trápí nedostatečná kondice, řeknu: No tak si každé ráno přivstaň a cvič, běhej.

Nebo když je submisivní a nechá si všechno líbit, když je přecitlivělý, lítostivý, úzkostlivý, nebo naopak podrážděný, agresivní a ztrácí nejbližší lidi, zkrátka když si uvědomuje rezervy ve schopnosti ovládat sebe, řeknu mu: No tak buď asertivní, nebo naopak krotší. Zkrátka: No tak se změň, makej na sobě, když víš, že Ti to pomůže!

Nakonec, věnoval jsem tomu celý návodný magazín Kurz sebezvládání, který člověka provádí sebeproměnou od A do Z. Ale víte, co mi ten člověk na to řekne? Poškrábá se ve vousech nebo ve vlasech a pokrčí rameny: No jo, pane Casanovo, Vám se to řekne, ale ono to není tak snadné.

Bingo! Takže: Změnit sebe nikdy není snadné. Ale aby druhý člověk sebe změnil sám, to se vždycky zdá snadné.

Jakmile Ti dojde, jak těžké je změnit sebe, pochopíš, jak malou šanci máš, když se snažíš změnit jiného člověka

Toto je věta, kterou si zapište za uši: Jakmile si uvědomíte, jak je těžké změnit sami sebe, pochopíte, jak malou šanci máte, když se zařeknete změnit jiného člověka. Je to prakticky nemožné. A povím Vám proč.

  1. Nezáleží na tom, co chcete Vy.
  2. Chtít musí ten člověk sám.
  3. Aby chtěl, musí věřit, že tou změnou, která vůbec nebude snadná, získá něco, co skutečně stojí za to. Něco, co je velmi pozitivního a co by jinak neměl.
  4. Tudíž musí pochopit, že jeho současný přístup mu stojí v cestě. Že jeho současný přístup je problém a chyba.
  5. Nikdy však nezměníte člověka, který ve svém současném přístupu nevidí problém a chybu. Natož když má pocit, že o nic skutečně hodnotného nepřichází.

A tím jsme u kardinální otázky, která se týká například Simony: Co může získat chlap, který zpohodlněl? Ztratil něco hodnotného? Nejspíš ne. Nejspíš nic takového nevidí. Nejspíš si dokonce myslí, že se zpohodlněním získal příjemnější život.

Tak kde má jakou motivaci?

Žena mu vyhrožuje, že odejde? A co když jemu to nevadí? Co když to vidí takto: No a? Mně ta žena otravuje. Kéž by šla pryč. Měl bych klid. A právě proto je mu jedno, že jí ta jeho pohodlnost vadí. Právě proto se nesnaží. Každopádně má pocit, že nemá co ztratit, jedině získat.

Ale – a to je podstata problému – je to jeho pocit. A jeho pocit nemusí být pravda.

Kde začíná vědomá proměna

Ta pravda totiž může být přesně opačná. Protože život se neustále vyvíjí. Všechno plyne – pamatujte Hérakleita!

A tak se může stát toto: To, co je dnes normální a automatické pro jeho ženu, pro ni nemusí být normální a automatické zítra. Potažmo: To, co tomuto muži přijde správné a příjemné dnes, mu nemusí přijít správné a příjemné zítra.

Jak to? Když se změní maličkost: Když tady to jeho žena najednou nebude.

Chcete namítnout, že právě to si přece ten muž přál? A co když ve skutečnosti nevěděl, jak to pak bude vypadat? Co když to nikdy nezažil, protože ta žena byla vždy po jeho boku – ať se měnil, nebo neměnil? Co když ve skutečnosti nezná život bez takové ženy, která se o něj neustále stará?

Víte, já při osobních setkáních vnímám spoustu lidí, kteří zpětně litují, že zpohodlněli. Zpohodlnět je naučil zvyk. To, co na začátku v chování partnera považovali za nové, krásné a neobvyklé, postupem času začali vnímat jako normální, automatické a samozřejmé. Mysleli si například, že takhle, jak to je, to bude už navždy. Že když se o ně partnerka starala předevčírem, včera, dnes, bude se o ně starat i zítra. Že už se ani nemusejí snažit a ta partnerka tu bude a setrvačně bude do konce života dělat to, co první den – a když ne, tak nevadí, protože to, co dělá každý den, už je beztak všední a otravné, i když na začátku to bylo překvapivé, úchvatné a oceňované.

Jenže nic není napořád. A i tohle se změní v okamžiku, kdy ten protějšek se vytratí. Kdy to, co bylo každodenně normální a automatické, všední a otravné, už tady není. Najednou jako by se čas vrátil zpět – to, co zmizelo, je najednou stejně nesamozřejmé, hodnotné a vzácné jako na začátku vztahu. Jenže je omyl myslet si, že se čas vrátil. Čas se posunul. I ten člověk, který odešel.

A to je chvíle, kdy si zpohodlnělý člověk může uvědomit, že o něco hodnotného přišel. A že se to nevrátí, dokud pro to něco neudělá. Tudíž: Že by na svém přístupu, chování, postoji měl něco podstatného změnit. Jenže ono to nikdy není snadné – přiznat chybu, omluvit se, začít se znovu snažit.

Řada lidí tohle prostě nezvládne. I když má obrovskou motivaci. Nepřemohou vlastní ego, vlastní slabost, vlastní zarezlost.

A když se jim budete chtít smát, že nezvládnou ani takovou maličkost jako „zvednout se z gauče a říct promiň“, zkuste si změnit se sami. Zkuste také jako oni tento víkend udělat něco pro vztah. Přestat si myslet, že váš vztah poběží automaticky, samospádem a že můžete zpohodlnět, protože ten Váš partner bude vedle Vás navždy. Nebude, to Vám garantuji.

Zkuste vymyslet něco, co partnera překvapí. Jasně, už Vás slyším: Jenže, pane Casanovo, to není jen tak, je to těžké. Samozřejmě. Čím déle spolu jste, tím je těžší vymyslet něco nového. Ale tím víc vynikne, když to nakonec dokážete. Tak ať máte hezký víkend.

  • Jak se dostat z příkopů, do kterých může propadnout i skvělý vztah? Využijte knihu JáMy spřízněných duší.
  • Potýkáte se se syndromem neviditelného člověka – protějšek si Vás přestal vážit, po dlouhé době oceňovat, co pro něj děláte? Snaží se odejít z vašeho vztahu, nebo už dokonce odešel? Využijte knihu Cítit rozumem, myslet srdcem.
  • Obě knihy ve zvýhodněné společné sadě najdete zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart