Kdy odejdu od člověka, který mě nepřestává zraňovat

Ta otázka se dala čekat. V různých obměnách mi začala chodit, jen vyšel můj ranní článek Jak se zbavit závislosti na člověku, který nás už odepsal. Já v něm totiž popisuji JAK, ale ne KDY.

A právě tak se řada z vás ptá: Jenže kdy najdu tu odvahu? Ano, vědět JAK je pouze předpoklad. Odvaha se opravdu odpojit, následovaná skutečnou akcí, je druhá věc. Můžeme to ovlivnit?

Typický dotaz – Marie: „Petře, mám partnera, který mi ustavičně ubližuje. Už toho mám dost. Tak ráda bych mu řekla, že už mu další šanci nedám, že od něj odejdu, ale současně nevím, jestli jsem schopna mu to říct, a hlavně pak to i udělat. Jednak proto, že už vidím, jak strašně se rozčílí a bude zlý, a jednak proto, že ho pořád miluji, ano, i když mi ubližuje. Poradíte mi?“

Každý všední den odpovídám na Vaše otázky v podcastech Řešidlo. Poslouchat můj hlas můžete buď spuštěním přehrávače na této stránce, nebo přímo v podcastových aplikacích (do nichž se prokliknete výše). Kdo raději čte, než poslouchá, může využít souborné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepisy mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Ve zvýhodněné sadě jsou zde.

Kdy vyhasne trpělivost

Naše ochota zůstávat a naše schopnost odejít se obvykle potkávají na jedné hranici. Na jedné mezi.

Abychom si rozuměli, všichni máme nějaké meze. Spoustu různých mezí. Žádný člověk není bezmezný. A jedna z těch mezí, která rozhoduje o našem chování ve vztazích, je mez trpělivosti.

Slovo trpělivost úzce souvisí s pojmy trpět, strpět. Vyjadřuje, kolik jsme toho ještě ochotni/schopni snést, a kdy už je to za hranou.

Aby bylo jasno: Já nejsem schopen (například Marii) říct, kde konkrétně je její mez. Je to proto, že každý jsme jiný a každý ji máme jinak posazenou. Ba dokonce i v jednom jediném člověku se tato mez posouvá, mění, s tím, kolik bolesti v dalších vztazích zažívá a zda je už opětovně nechce zažít. Tím postrkuje svou vnitřní hranici. Prostě najednou ví, že tohle už nikdy ne!

Ano, každý jsme jiný, nicméně všichni máme společné jedno: U každého z nás platí, že pokud tuto naši mez druhý člověk překročí, tak my z toho vztahu vystupujeme. IHNED. To je důležité.

Kdy vyhasne láska

Kdo četl mou knihu o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem, ví, do jak těžkých situací se může dostat milující srdce. Kolik bolesti od protějšku dokáže snést. (Mimochodem, všemi zdánlivě iracionálními důvody PROČ se zabývám také v knize Protože.)

Z toho plyne, že když ze vztahu (po překročení meze trpělivosti) IHNED vystupujeme, prakticky žádnou roli v tom nehraje fakt, do jaké míry druhého člověka milujeme.

My totiž od člověka neodcházíme až ve chvíli, kdy vyhasne naše láska. My odcházíme, když vyhasne naše trpělivost. Jinak řečeno: My můžeme od člověka odcházet, a přitom ho pořád milovat. Odcházíme totiž ne proto, že bychom ho nemilovali, ale proto, že té bolesti, kterou jsme ve vztahu s ním zažili (a především jeho vinou), je už dost. Že už víc bolesti nesneseme. Že ta bolest už je prostě nesnesitelná.

NESNESITELNÁ! Chápete? Že už ji déle nejsme schopni snést.

Kde je ta mez

A nyní k tomu nejpodstatnějšímu.

Marie zmiňuje, že se obává negativní reakce svého protějšku. Upřímně, nedivil bych se tomu. Nedivím se tomu ani v pohodovějších vztazích. Proč? To, že se druhý člověk rozčílí nebo nás po našem odchodu dokonce pomluví, je totiž přirozené a snadno to pochopíme na následujícím modelovém příkladu.

Představme si půllitrovou sklenici. Znázorňuje naši nádobu trpělivosti.

Kolik se toho do této naší sklenice vejde?

Nespěchejte s ukvapenou odpovědí. Ta odpověď je totiž velmi relativní. Objasním to.

Vezměme hrst oblázků. Co kamínek či kámen, to větší typ ublížení. Možná nevěra, možná fyzické napadení. Nuže, vložme je do sklenice. Pár takových oblázků se tam vejde. Dejme je až po okraj.

Co to znamená? Že je nádoba už plná? Z vnějšího pohledu se to může zdát. Třeba našim kamarádům nebo příbuzným. Jak s ním ještě můžeš být dál? Ale já to hned zodpovím.

Ta sklenice totiž zdaleka ještě plná není. Ačkoli se do ní nevejde už jediný oblázek, vezměme písek. Zasypme ji zase až po okraj pískem. Opět jde o symboliku. Co zrnko písku, to menší typ ublížení. Možná opakovaná lež, možná opakovaně nesplněný slib. Písek vůbec není příjemný, ani v botě, ani mezi zuby, když skřípe v jídle.

Nuže, máme zasypáno pískem až po okraj? Fajn. Opět se ptám: Je nádoba plná? Opět se to z vnějšího pohledu může zdát. To už snad stačí! Opusť ho! Vždyť Ti nemůže ublížit víc! Jenže to se ta osůbka plete. Protože ta nádoba trpělivosti opravdu ještě není plná.

Ano, já vím, že víc oblázků ani zrnek písku se tam nevejde. Ale vezměme tu zdánlivě plnou sklenici pod vodovod. Otočme kohoutkem a pusťme do té sklenice ještě vodu. Trochu vody se tam vždycky ještě vejde. A znovu platí příměr. Co kapka, to zdánlivá prkotina. Třeba pohrdavé gesto, špatné slovo, projev výsměchu nebo hloupý vtip na naši adresu před společnými přáteli.

Jenže problém je, že některá z těchto kapek se do té sklenice už vážně nevejde. A právě o tu prkotinu naše nádoba trpělivosti už přeteče.

Proto to pak z vnějšího pohledu (partnerova) vypadá, že jsme odešli vlastně kvůli malichernosti, třeba kvůli jedinému slovu. Jenže to je mýlka. To nebyla ta JEDINÁ kapka. To byla ta POSLEDNÍ kapka.

To je důvod, proč se ti opuštění lidé tolik zlobí a diví. Jenže nemají čemu. My jsme od nich neodešli kvůli jedné kapce vody, ale kvůli všem předešlým kamenům a pískům v botě i ústech. Už jsme byli tak plní, že se do nás už další bolest nevešla. Ano, už ani jedna bolest.

Záludnost nádoby trpělivosti

Nádoba trpělivosti je záludná ze dvou důvodů a směrů.

Na straně nás coby lidí, kteří odcházejí, pak bývá výčitka, že odcházíme kvůli malichernosti. Že jsme měli vydržet víc. Jenže problém naší nádoby není v tom, že by – tak jako naše láska – byla malá, že by měla být větší. Ale proto, že jsme potkali člověka, který naši nádobu lásky naplnil bolestí ode dna až po okraj. Toto je třeba si uvědomit. Že vinou našeho odchodu nejsme my, nýbrž ten, kdo nás odejít přiměl. Potažmo, že je to opravdu o našem protějšku, tudíž že s někým jiným ta stejně rozměrná nádoba trpět vůbec nemusí, nenaplní se bolestí.

A na straně druhých coby lidí, kteří nás svým přístupem přiměli odejít, je velký problém v tom, že oni často vůbec nechápou, že každý máme v sobě tuto nádobu a že každá taková nádoba má svou mez. To, že neodcházíme po fatálních ranách (velkých oblázcích), když nás třeba tlučou, ještě zdaleka neznamená, že neodejdeme nikdy, ba dokonce že neodejdeme po daleko menším prohřešku. Může odejít tak nečekaně, že to možná i nás samotné překvapí.

A co doporučuji? Vlastně nic. Někteří psychologové by Vám možná doporučili říct svému protějšku: Hele, ještě jednou, a dost. Cítím, že víc nevydržím. Ale podle mého názoru se tomu protějšku ani nic oznamovat předem nemusí. Netřeba nic říkat. Ono DOST totiž řekne ta nádoba. A to když „přijde správný čas“. Ten, kdo ubližuje, beztak na žádné DOST neslyší. Myslí si totiž, že žádnou nádobu sebeúcty v sobě mít nemůžeme.

Pamatujte si, prosím:

  1. Nikdo, kdo Vás opravdu miluje, Vám vědomě neubližuje. Ten, kdo Vás opravdu miluje, Vás naopak chrání před vším, co by Vám ublížilo. Natož aby sám byl tím, kdo ubližuje.
  2. Srdce tohle ví už dávno. Proto v ubližujících vztazích bolí. Proto v nich není šťastné.
  3. Ale rozum vždycky potřebuje poněkud víc času na to, aby pochopil, co srdce ví už dávno – že kde je převážně bolest, tam nikdy nebude převážně láska. Protože láska je to, co jednoho dne ukončí bolest. A bolest je to, co jednoho dne ukončí lásku.

Opakují se ve Vašich vztazích ubližující partneři? Využijte knihu Cítit rozumem, myslet srdcem a uvědomte si, kde děláte chybu (pokud ji vůbec děláte).

Nedaří se Vám vyrovnat s toxickou minulostí? Bojíte se věřit v další vztah? Využijte knihu Protože a najdete odpovědi na svá PROČ.

Máte ve své blízkosti člověka, který chřadne úzkostmi, strachem, stresem, přepětím, který neumí vyventilovat špatné pocity a ztrácí sílu pro život? Darujte mu pod stromeček vánoční SNÁŘ. Pomůže mu i ve chvílích, kdy Vy nablízku nebudete. Stačí, když ho otevře. Sto osmdesát stran čisté čtení bez reklamy pro dobrý spánek a doplnění potřebných sil.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart