Jak se zbavit závislosti na člověku, který nás už odepsal

Slyšeli jste někdy o hladovém srdci?

To je srdce, prahnoucí po lásce, která se mu ale nedostává.

Čím větší má hlad, tím více to bolí a tím spíše se upíná k jakékoli naději – ideálně ke zdroji, který už NĚKDY lásku nabízel.

Takové hladové srdce mají někteří lidé. Možná se jim láska nedostávala v dětství. Možná v předchozích vztazích. Možná se celý život ohlížejí po svém okolí a vnitřně mu závidí to, co sami nemají. A pak se to stane: Narazí na „partnera“. Přesněji doufají, že konečně potkali spřízněnou duši. Jenže problém je, že skutečného partnera i skutečnou spřízněnou duši nemůžeme POTKAT – ty můžeme jedině POZNAT, a to nejlépe ve chvílích, které budou těžké a kdy je budeme potřebovat. A takové dny většinou nejsou na začátku.

Na začátku je naopak vše zalité sluncem. Vídáme se, jen když na sebe máme náladu. Jakmile jeden řeší problém, raději se omluví a schůzka se odloží na jindy. Takže se potkáváme jen „v dobrých časech“. Tehdy je snadné druhého milovat a slibovat si: Tohle tak zažívat pořád! Jenže ono to pořád nejde!

Přijdou právě ty těžké dny. A tehdy poznáváme, koho skutečně máme vedle sebe. Uteče? Stáhne se? Uzavře se? Začne být podrážděný? Lhostejný? Zlý?

A to je situace, kdy se může rozvinout závislost. My si totiž emocionálně pamatujeme začátek. My „víme“, že protějšek JE schopen lásky. Vždyť nám ji dlouho dával. Vždyť nám dlouho dával to, na co celý život čekáme. Jen on! Nikdo před ním! On je tedy naše jediná naděje! To je přímá cesta do závislosti na člověku, který ve skutečnosti s námi vztah už vůbec vést nemusí. Ale my s ním se snažíme. Ano, my „jsme ve vztahu“, ale sami.

Hladové srdce tehdy spadne do spirály sebevýčitek a sebeobviňování. Je přesvědčené, že samo někde muselo udělat chybu. Jak by jinak bylo možné, že ten, kdo mě ještě nedávno „miloval“, mě najednou nemiluje? Co je na mně špatně? Co mám zlepšit? Haló, pověz mi to. Miluji Tě! Nemohu bez Tebe být!

Čím víc ten druhý chce odejít, tím víc my ho pronásledujeme. Ponižujeme se, doprošujeme, ztrácíme veškerou sebeúctu, důstojnost, tudíž i sebevědomí a sebelásku. Jestliže druhý nás přestal mít rád, nemáme rádi už ani sebe. Nenávidíme se. A i proto nám chybí láska. Nejen ta zvenčí, i ta zevnitř.

Napsal jsem o tom knihu – JáMy spřízněných duší. Závislosti na vztahu, který ve skutečnosti už přestal fungovat a plnit roli, je řada Vašich otázek uvnitř uzavřené skupiny. Právě pro její členy píšu dvakrát týdně speciální články, kterými rozebírám své odpovědi a řešení konkrétních případů. Jako dnes. Kdo je členem této uzavřené skupiny, mohl na téma sedmi typů sebetrápení a jejich řešení slyšet i moje úterní živé vysílání přímo ve skupině (záznam je zde).

Jak se zbavit přesvědčení, že „tohle“ je ten jediný člověk, jaký nás v životě může mít rád – tím spíše, když nám lásku už dávno neprojevuje?

Jak se obecně přestat trápit pro někoho, kdo se již vůbec netrápí pro nás?

Jak se psychologie vypořádává se závislostí na vztahu, který existuje pouze v naší hlavě a bolestně kručícím srdci?

Pojďme se této důležité látce věnovat krok za krokem:

(Jste-li člen uzavřené skupiny, pro další čtení se přihlaste. Nejste-li člen a chcete být, registrujte se zde. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: S předplatným mého magazínu získáváte přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním. Více o předplatném čtěte zde.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Top
Shopping Cart