Jak přestat žebrat o lásku

Prosíte o lásku?

Věříte, že sepnuté ruce obměkčí srdce druhého člověka a začne Vás milovat – konečně, znovu, víc než dosud?

Myslíte, že lásku si můžete vyprosit? Potažmo: Že to, co si vyprosíte, bude láska?

Ve své knize JáMy spřízněných duší rozebírám typický případ, kdy žijeme vírou, že právě člověk po našem boku je naší spřízněnou duší. Cítíme to tak. Ale z jeho chování se nezdá, že bychom my pro něj spřízněnou duší byli. Co to znamená? Že se naše srdce plete? Nebo že máme počkat, až se i pro něj spřízněnou duší staneme? Respektive: Můžeme tomu nějak „napomoci“?

Už mé nedělní živé vysílání Proč se neprosit o lásku, ve kterém jsem hojně odpovídal na Vaše dotazy, přineslo mnoho bolestných příběhů. Od konce uvedeného vysílání odpovídám na další z nich. Zvláště jeden se často opakuje. Proto ho zodpovím nejen pro Katku, která mi ho napsala, ale i pro všechny ostatní, kteří prožívají totéž. Katka: „Petře, čtu Vaši knihu JáMy spřízněných duší a konečně jsem pochopila, že mé dětství, ve kterém mi chybělo více lásky, vytvořilo moje ‚hladové srdce‘. Taky jsem pochopila, proč jsem ve vztahu s člověkem, který mi tuto lásku dá jen občas, a to když chci odejít. Pokaždé, když mě ponižuje a mě to už nesmírně bolí, sbalím si věci a on mě v tom momentu začne ujišťovat o svých citech a že mu na vztahu záleží. Mně se uleví, zůstanu a on mě následně znovu začne ignorovat, aby zase rozehrál ty svoje hry, které mají jedno společné: že se musím o jeho lásku prosit. Je mi jasné, že tak činím proto, že sama pro sebe nemám dost lásky – sama sebe se zjevně nemám ráda, a proto zůstávám v takovém vztahu. Ale, Petře, jak tohle změnit?“

Každý všední den na Vaše otázky odpovídám mluveným slovem v podcastech Řešidlo (viz přehrávač na této stránce, nebo jednotlivé epizody v podcastových aplikacích výše).

Pro toho, kdo raději čte, než poslouchá, jsou pak určeny souborné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepisy mých odpovědí na nejčastější otázky. Ve zvýhodněné společné sadě jsou k sehnání zde.

Odpovím samozřejmě i Katce a všem, kterých se týká tento problém.

Tři důvody, PROČ přestat

Pokud musíte milovaného člověka přesvědčovat o tom, že pro něj máte hodnotu a že by si Vás měl vážit, pak – lakonicky řečeno – nemá smysl z tohoto vztahu odcházet, protože on už z toho vztahu DÁVNO ODEŠEL a žádný SKUTEČNÝ vztah již není. Co je, jen Vaše představa o vztahu, Váš růžový sen, který máte ve své hlavě a který nemá se skutečností bohužel nic společného.

Ostatně, doprošování se o lásku je typickým příznakem neexistujícího partnerského vztahu, potažmo přetrvávající pouhé chiméry. Povím Vám tři PROČ.

Musíš-li o lásku prosit, znamená to, že Ti ji protějšek nedává

Za prvé: Fakt, že se musíme o lásku prosit, znamená, že se nám jednak lásky nedostává, jednak ji potřebujeme a jednak toto všechno náš protějšek buď nechce, nebo nedokáže rozpoznat. To znamená: Náš protějšek nevnímá, co od něj potřebujeme, anebo to dobře vnímá a stejně nám to nedává.

To je první důležitá informace o druhém člověku a „vztahu“, který je pouze v naší hlavě.

Skutečnou lásku doprošováním se nedostaneš

Za druhé: Cokoli, co si musíme vyprosit, vyžebrat, prostě nějak citově vynutit, není ve výsledku přirozené, upřímné ani skutečné. Nedostáváme to proto, že by nás druhý měl otevřeně rád. Kdyby nás měl otevřeně rád, pak nám dává lásku bez doprošování.

To je druhá důležitá informace o našem protějšku a „vztahu“, který je pouze v naší hlavě: My si jen myslíme, že nás druhý má rád. Ve skutečnosti možná jen předstírá, že nás má rád, na naše naléhání odsekne, že „nás miluje“, například abychom už dali chvíli pokoj.

A my si musíme položit otázku: TOHLE OPRAVDU CHCI? Chci nepřirozené, neupřímné a vynucené vyznání, nebo skutečnou lásku?

Pokud chceme druhé, pak nemůžeme zůstávat v tomto „vztahu“, přesněji ne-vztahu, kde láska prostě přirozeně neplyne a nás to bolí.

Ponižováním se svou hodnotu nezvýšíš

Vůbec to nemusí být špatný, natož mizerný člověk. Možná je jenom jiný než my. Diametrálně jiný. Nekompatibilní s námi. Možná není na vyznávání citů. A pokud my jsme a vyznání citů akutně potřebujeme, nebudeme spolu šťastně – nedokážeme si vyhovět tak, abychom současně nepopřeli svou přirozenost.

A to je třetí důvod: Když se musíme prosit o lásku –, o to, aby s námi někdo byl, aby si nás vážil, aby se nám věnoval, aby si na nás dělal čas, aby se v něčem chtěl změnit, aby se k nám vrátil nebo zůstal, aby nás chtěl, aby po nás toužil, aby nás miloval, aby měl rád naše děti –, pak to znamená, že on to NEUMÍ, NECHCE nebo NEDOKÁŽE dát s otevřenou náručí, a za tím může být jeho životní příběh, tedy může to mít své objektivní příčiny. Ale pokud nás nedostávání lásky trápí, pak objektivní příčiny nejsou ani důležité. Důležité je, že prožíváme bolest, a ta vytváří svoje negativní následky. Proto, že se nám nedostává lásky, my musíme žebrat, my se musíme ponižovat, a takový „vztah“ nikdy nestojí za to. My z něj totiž odcházíme nakonec menší, než jsme do něj vešli, protože se musíme pořád hrbit, zmenšovat, ponižovat.

A v tu chvíli můžeme konečně pochopit, že tady ve skutečnosti už ani nejde o vztah nebo o druhého člověka, ale o nás samotné. Že nejde o to ovlivnit to, jak se k nám druhý bude chovat, ale jde hlavně o to, jak šíleně se chováme SAMI K SOBĚ. Jak si v důsledku jednání druhé osoby o sobě myslíme stále míň. Jak si nevěříme stále víc. Jak sami sebe podvědomě deptáme sebepřesvědčováním, že „nemáme na lepší vztah“, že by „nás nikdo jiný nechtěl a nemiloval“. A to všechno už nám nezpůsobuje ten druhý, ale způsobujeme si to hlavně my sami.

Hlavní otázka

Tohle je podstata hladového srdce, kterému se tolik věnuji v knize JáMy spřízněných duší.

Ještě žádné dítě na světě se nenarodilo bez lásky. Každé novorozeně je absolutní láska, přesněji sebeláska. Každé dítě má samo sebe tak rádo, že vůbec nerespektuje nikoho jiného. Jedině ono musí být neustále na prvním místě. Jakmile má hlad, řve. Jakmile ho něco tlačí, řve. Ať je den, nebo noc. Ať je maminka unavená, nebo sousedi za stěnou po noční směně, ono pořád řve. Nikdy ho nenapadne upozadit sebe. Tomu se učí až průběhem času, tím, jak s ním zacházejí druzí a jak ho přesvědčují, že není až tak důležité a jedinečné, že když ode mě dostaneš špatné vysvědčení, tak to znamená, že z Tebe nic nebude, že nejsi dost dobrý, že příliš selháváš, že nikomu nevyhovuješ, že budeš mít špatný život. Vzpomínáte? Pokud ano, pak tu máme odpověď.

A proto hlavní otázka ani nezní: Jak se přestat prosit o lásku.

Ale spíše: Proč se vůbec přestat prosit o lásku.

Když totiž pochopíte proč, pochopíte také jak: Prostě TAK. Přestat. Teď hned.

Protože Vám to škodí. Protože Vás potom nikdo nerespektuje. Protože jste pro každého ve vztazích potom žebrák. A je dobře, když si uvědomíte, že žebrák vlastně OPRAVDU JSTE. Ale to ještě neznamená, že jím musíte být dál.

Vy totiž, a teď hovořím nejen o Katce, máte něco, čím nedisponuje úplně každý: Máte touhu mít krásný vztah. Dokážete milovat, ale zatím pouze druhé lidi.

Jakmile přestanete žebrat, dáte tím najevo, že jste začali mít rádi i sami sebe. Že nepotřebujete někoho, kdo Vás nerespektuje. Protože sami na sobě jste poznali, k čemu to vede – že potom nerespektujete ani sami sebe.

Zatímco, když budete mít člověka, který Vás respektuje, pochopíte, že nemusíte o nic žebrat a vše dostanete. Protože on Vás miluje. A v tom je odpověď. Když máte milujícího člověka, vůbec nevíte, co znamená žebrat o lásku. Ale aby Vás mohl milovat, musí být s Vámi kompatibilní. Musí s Vámi souznít, rozumět Vás, musí vnímat Vaše potřeby a být schopen je uspokojit.

Pamatujte si, prosím:

  1. Co je vyprošené, není upřímné ani skutečné. To znamená, že i když si „lásku“ nyní vyprosíte, jen Vás to nutí příště se prosit dál. Protože bez prošení se toho nedočkáte.
  2. Zatímco prošením se dočkáte jen toho, co není skutečné, naopak bez prošení se vždy dočkáte jen toho, co JE skutečné. A to v takovém „vztahu“ může být právě nepochopení, odmítání, apatie, lhostejnost, ignorace a bolest. Ano, tohle je skutečné.
  3. Co přichází samo, to je vždycky skutečné. Nezapomínejte to.

Jak jednat s člověkem, kterého máte za svou spřízněnou duši, ale on se k Vám takto už přestal chovat? Jak můžete ovlivnit to, abyste i Vy byli jeho spřízněnou duší, neztratili ho, a pokud jste ho už ztratili, abyste ho získali zpátky? Využijte knihu JáMy spřízněných duší.

Pokud kteroukoli z mých knih darujete blízké osobě pod stromeček, zvažte, zda na přední stránku nechcete vepsat moje osobní vlastnoruční věnování. Pokud ano, napište křestní jméno dané obdarované osoby do poznámky v objednávce.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart