Faustův syndrom aneb Jak při čekání na spřízněnou duši neztrácet sebevědomí

Podzim je takový. Zkracuje se den, dříve přichází noc a prodlužují se temné stíny i v lidské mysli. Cítíme to na splínech, zhoršující se energii, uzavírajícím se schoulení do sebe. Emocionální zranění vystupují víc než jindy na povrch. Faustův syndrom především.

Lenka je půvabná žena. Ale ve vztazích jí to „nevychází“. Říká se to tak, ne?

I nyní „tam byla nekompatibilita“ – protějšek jí nevyhovoval. Nyní seděla proti mně a tázala se na jediné: „Řekněte mi upřímně můj nedostatek. Kde dělám chybu, že pořád nemohu najít pořádný vztah, zatímco moje kamarádky už dávno…?“ Nedokončila. Jen mávla rukou.

Lenka patří k lidem, pro něž má psychologie neoficiální označení „nadbytečná kostička puzzle“. Jako kdyby člověk nikam nepasoval. A současně pozoroval, jak všichni v jeho okolí už tvoří součást nějaké mozaiky. Přitom je to jen pocit. NEGATIVNÍ a MOMENTÁLNÍ pocit. Má svůj DOBRÝ význam a DŮLEŽITOST. Ale ten nelze pochopit přes „černé brýle“ – a je to o to těžší na podzim, kdy na člověka ze všech stran doráží chlad a uvadání.

Právě proto zvyšuji dávky setkávání se s lidmi, právě proto přibyl i speciální termín pro zájemce mimo pořadník (viz Večerní program zde). Aby si lidé uvědomili VŠECHNY souvislosti. Tedy i tu, proč je toto osamělé období tak UŽITEČNÉ a jak moc do budoucna POMŮŽE. A že není důvod ztrácet sebevědomí, sebedůvěru, a už vůbec ne sebejistotu.

Jako to udělal Faust.

Cokoli, jen ať to skončí

Snad každý ví o Faustovi alespoň jedno: Upsal duši ďáblu jen proto, aby si konečně splnil sen. Slavný Goethův příběh ukazoval, jak je hloupé předbíhat čas a stát o to, čemu jsme ještě nedozráli my, nebo naše okolí – například protějšek, na kterého čekáme. Mimochodem, Faust nebyl jen literární postavou. Johann Georg Faust (1480 až 1540) skutečně žil. Z dochovaných záznamů víme, že snil o životě astrologa či alchymisty. Neměl však náležité vzdělání a každý mu to předhazoval. Faust se tedy necítil dost dobrý a jeho vyklenuté negativní sebehodnocení se projevovalo paušalizací („Nejsem OBECNĚ dost dobrý“). Připadal si tedy i pro ženy nepřitažlivý. V deníku, který si psal, opakoval touhu „upsat se třeba ďáblu“, jen aby výsměch skončil a on to „všem ukázal“.

Faustův syndrom tak popisuje duševní rozpoložení člověka, který se pod tlakem vnějších okolností negativně hodnotí, spěchá na výsledek a dochází k závěru, že je „prašivým“, „nulou“, že „musí ustoupit ze svých nároků“, jinak „prašivým“ a „nulou“ navždy zůstane. Typickým znakem Faustova syndromu je sebepřesvědčení, že vysněná událost (například seznámení s pravým partnerem) způsobí zázrak a věčné dobro. Někdy eskaluje v pocit typu „hlavně ať už jsem s kýmkoli, jen ne single!“ Přeloženo do Faustovy mluvy: I kdyby to byl sám ďábel.

V uzavřené skupině, mnou založeném prostředí, kde se můžete volně svěřovat, s Faustovým syndromem často bojujete. Protože Vás jen ve skupině je víc než sedm tisíc a na veřejné stránce FirstClass.cz dalších víc než tři sta tisíc, věnuji tomu následující klubový článek, kde vysvětlím, jak na odstranění vnitřních lží typu „Už si nikdy nikoho nenajdu!“ jednoduše pracovat.

Pojďme si to objasnit krok za krokem:

(Jste člen uzavřené skupiny? Pro další čtení se stačí přihlásit. Nejste člen a chcete být? Stačí se registrovat zde. Při problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: Automaticky/jako bezplatnou výhodu získáte přístup do uzavřené skupiny, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním, v rámci předplatného mého magazínu.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Top
Shopping Cart