Den, který mě naučil sebelásce

Dovolíte, při pátku, otázku?

  • Kdybyste měli zmínit Váš nejsilnější den z dětství, který to byl? Co se toho dne stalo? Jaká rada, prožitek nebo ponaučení Vám dodnes utkvěly v paměti?

Mně určitě den, který mi změnil život. A který mě inspiroval, když jsem psal vánoční SNÁŘ – pro všechny, kterým se v určité chvíli nedostává láska zvenčí a nedovedou si ji vyrobit ani zevnitř.

Je to totiž zvláštní. Když člověk přijde o vnější lásku – o jiného člověka, který ho míval rád –, pak ze všeho nejvíc potřebuje nahradit tuto vnější lásku láskou vnitřní. Říká se jí sebeláska. Jenže právě v té chvíli, kdy by člověk měl sám sebe obejmout a podpořit, tak sebou může začít pohrdat, a to právě proto, že ho neobjímá a nepodporuje nikdo jiný.

To, co ze všeho nejvíc v dané chvíli potřebuje, nejenže nedělá, ale může být schopen přestat dělat. A ztratit tak lásku nejen venku, ale i uvnitř. Přestat se mít rád. Protože ho přestal mít rád někdo jiný.

Nejsem dost dobrý

Nejsem dost dobrý. Nejčastější myšlenka, která vytváří splín. Ať se něčím proviníme a bolí nás to, nebo se někdo proviní vůči nám a bolí nás to. Ať někoho odmítneme a potom toho litujeme, nebo ať někdo odmítne nás a my toho litujeme ještě víc. Momenty, se kterými se běžně potkáváme, a když se s nimi neumíme správně vypořádat, trápí nás a nejsme schopni kvůli nim spát.

A právě proto jsem vytvořilvánoční SNÁŘ – pro konstruktivní uzavření toho, co bylo, zpříjemnění toho, co je, a získání nadhledu pro to, co bude. Pro dobrý spánek, ať byl den sebehorší. O tom je sto osmdesát stran čistého čtení při čistou hlavu, duši i srdce. Dárek, který pod stromečkem znamená pro Vámi obdarovaného změnu života. Protože přináší změnu myšlenek a pocitů. (Do vyprodání seženete vánoční SNÁŘ pouze zde).

Nejsem dost dobrý. Tu větu důvěrně znám. Nebyla to jen myšlenka, ale moje přesvědčení, které jsem měl od 1. září 1980. To pondělí jsem totiž poprvé přišel do školy.

Jsem narozený 30. srpna a do první třídy jsem šel bez odkladu. Takže první den jsem v celé škole byl nejmladší a také nejmenší. Všichni mi to dali pocítit – spolužáci i učitelé. Když si kamarádi vybírali spoluhráče do týmu, nikdy neukázali na mě. Uprostřed tělocvičny jsem vždy zůstal jako poslední. Nebyl jsem dost dobrý.

Dlouho jsem chodil domů nešťastný. Ale pak si toho všimla moje teta Pavla, narozená také 30. srpna, jen o 30 let dříve. Rozhodla se mě naučit sebepřijetí a sebelásce – být rád za to, jaký jsem.

Věnovala mi jedno odpoledne, které mi změnilo život. Vzala mě na tři místa, která se stala mými zastaveními na cestě k sebelásce.

Máte i Vy problém se sebeláskou? Nebo Vaše děti? Tak pojďte s námi…

Obraz

Naše první kroky vedly do Národní galerie před originál mistrovského díla.

„To jsi Ty,“ pověděla mi teta.

„Já a obraz?“ podivil jsem se.

Přikývla. „Říká se tomu originál. Na celém světě, v celé jeho historii, neexistuje, neexistoval a nebude existovat nikdo druhý jako Ty. V tom je Tvoje největší hodnota.“

Pozoroval jsem ten obraz, zatímco ona dodala. „Vlastně jsi víc než tento obraz. Jsi totiž současně originál i rozpracované dílo, jež malíř den za dnem vylepšuje. Tento obraz,“ ukázala na zeď, „se už nikdy nezlepší, ale Ty jsi originál, kterému neustále ubývají nedostatky.“

„Ale díky komu? Kdo je ten mistr malíř?“ zeptal jsem se jako malý.

Zrcadlo

Popošli jsme o kus dál.

„Pokud hledáš jedinou osobu, která kdy může změnit Tvůj život, prosím, seznam se s ní.“

Pohlédl jsem před sebe. Stál jsem před zrcadlem.

Uvědomil jsem si, že o mé hodnotě nerozhodují primárně druzí, ačkoli se mi to ve škole, kde mě cizí lidé známkovali a trestali, tak mohlo zdát.

Pochopil jsem, že nikdo člověku nedokáže ublížit tolik, jako si dokáže ubližovat on sám ve tmě osamělosti.

Nejdůležitější není to, co o nás míní a říkají druzí, ale co si o sobě myslíme a co o sobě říkáme sami. To pak přímo ovlivňuje naši energii, pocity, život. Naše vlastní přesvědčení.

Šálek

Naproti galerii bylo bistro. Svěřoval jsem se tetě, jak mi chybí podpora, povzbuzení, prostě láska. Jak se snažím k druhým chovat hezky, ale oni mi stejně neoplácejí. Proto jsem zahořkl vůči druhým i sobě.

Teta dopila vodu a podala mi prázdnou sklenici: „Na, napij se.“

Nechápal jsem to. Uvnitř už nebylo nic k pití. Zrozpačitěl jsem.

Usmála se. „Z prázdné sklenice se nemůžeš napít. Z prázdné sklenice nemůžeš ani druhým nalévat. Proto, když Ti cokoli v životě chybí, začni u sebe. V každém okamžiku přemýšlej, jak se hlavně postarat o sebe. Kdyby se každý člověk dokázal starat o sebe, bylo by postaráno o všechny. Proto přemýšlej o tom, jak sobě dát to, co Ti schází.“

A láskou to začíná.

Jenže já jsem nevěděl, jak se to dělá – mít se rád, cítit se dobře, tím spíše, když se mi zdá, že kolem mě nikdo nemá rád a všichni zdánlivě působí tak, abych se cítil špatně.

Květina

A tak jsme vyšli ven do parku. K záhonu barevných květin.

„Víš, proč ty květiny tak úžasně kvetou a voní?“ zaskočila mě otázkou. „Protože,“ pokračovala, „květina se vůbec nezabývá tím, co si o ní jiní myslí. Se žádnou květinou nesoutěží. Prostě jen rozvine květ a voní nejlépe, jak umí.“

Hleděl jsem na květiny a běhalo mi hlavou, že jednou z nejobtížnějších dovedností v životě je překonat to, jak negativně smýšlíme sami o sobě; že to, co nás nejvíc stahuje ke dnu, není to, kdo jsme, nýbrž to, kdo si myslíme, že nejsme; že hlavní tajemství šťastného, úspěšného, zdravého a naplněného života spočívá ve schopnosti přijmout se bezpodmínečně, tedy bez ohledu na jakoukoli konkrétní slabinu – i s tou slabinou jsem to prostě JÁ!; že jsme se nenarodili proto, abychom byli dokonalí, ale abychom byli sami sebou, protože v tom je poselství lidské jedinečnosti.

Drahokam

Tak to byla ta tři místa. Po návštěvě galerie, bistra a parku mě teta požádala, ať otevřu dlaň. Vložila mi do ní třpytivý kamínek. Nikdy jsem nezjišťoval, jestli má nějakou tržní hodnotu, ale pro mě dodnes má nedozírnou.

Teta mi totiž k němu řekla: „Kdo chce být jako krásný a obdivovaný briliant, nemůže odmítat, nebo dokonce nenávidět procesy, které takový diamant vybrušují.“

Briliant vzniká ze škaredé diamantonosné horniny, vytěžené z hlubin země. Narodí se tak jako člověk s mnoha kazy. Říká se mu diamant, než brusič vybrousí briliantový brus. Pak nádherně září, tak jako člověk, který někdy bolestivě nabude hodnotu zkušenostmi, často plynoucími z vlastních chyb – právě ty ho nejvíce ponaučují a zmoudřují.

To všechno ten blyštivý kamínek symbolizoval. Jako by mi říkal, abych se nebál dělat chyby, čelit výsměchu, obrušovat se životem, a hlavně abych se nebál oddělit to, co si o mně myslí druzí, od toho, co si o sobě myslím sám. To první moc neovlivním, to druhé ano. Teta řekla: „Jednou zjistíš, jaké v tom je bohatství.“

Dnes už vím, že sebevědomí je schopnost uvědomit si a ocenit své vlastní přednosti, aniž by nám komplimenty musel skládat někdo zvenčí. Zamiloval jsem si sport. Hlavně miluji velké obraty v zápasech. Fandím těm, kteří hodně prohrávají. Dokážu se totiž vžít do jejich pocitů. Vím, jak moc musejí uvěřit v sebe právě tehdy, když jim už vůbec nikdo nevěří. Právě tak ale začínají velké obraty v životě; právě tak se v člověku rodí pozdější vítěz.

A proto:

  • Kdykoli se přistihnu, že o sobě pochybuji, povím si: Věř v sebe alespoň o trochu víc. Vždycky to o trochu víc jde.
  • Netrestej svou budoucnost pro chyby, které jsi zavinil v minulosti. Prostě je už neopakuj, a budoucnost se tím sama zlepší.
  • Poznej, že jakmile máš sám sebe víc rád, přestane Ti vadit to, jak se k Tobě druzí chovají. Zjistíš totiž, že vztah, který máš sám k sobě, nastavuje laťku pro vztahy, které máš s druhými. Máš-li rád sám sebe, zlo ve vztahu s druhými nikdy dlouho netrvá, a to proto, že v takových vztazích prostě nezůstáváš.
  • Jakmile najdeš Sebelásku a Sebepřijetí, ty dvě důležité kostičky do skládačky života, zjistíš, že v tu chvíli všechno zapadne na správné místo. Že k tomu, abys inspiroval druhé, vůbec nepotřebuješ být dokonalý, protože nejvíce inspiruješ druhé tím, jak zacházíš se svými NEdokonalostmi.

Máte ve svém životě člověka, který je citlivý na splíny, trápení, strach, stres, úzkosti, duševní bolest? Pomozte mu. Položte mu pod stromeček vánoční SNÁŘ. Nemusíte nic říkat. SNÁŘ řekne vše za Vás. A to právě v těch chvílích, kdy to Váš blízký člověk bude nejvíc potřebovat. Tento neobvyklý dárek pro zklidnění, podporu a motivaci si objednejte online. Do vyprodání je zde.

Pokud si do balíčku k vánočnímu SNÁŘI přikládáte nějakou knihu podle konkrétní situace, kterou obdarovaný prožívá, vyberte si ji zde a do poznámky v objednávce uveďte křestní jméno obdarovaného. Rád tam vepíšu vlastnoruční věnování, ať jde o dárek osobní. Přehled všech mých knih je zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart