5 znamení Psího srdce, skutečného přítele, který zůstává, i když všichni odejdou

V horách mám oblíbenou běžeckou trasu. Z osady Petříkov strmě lesem na Paprsek.

Jednou tam v ostré zatáčce-vracečce vězelo auto. První myšlenka: Nechápu, co tu dělá. Bylo vražené do stromu a ošklivě sesuté do srázu nad říčkou.

Řidič seděl v trávě, zjevně nezraněn, ale psychicky otřesen. Chvěl se zčásti šokem, zčásti ranním horským chladem.

„Ví to už někdo?“ skláním se k němu.

V ruce třímá mobilní telefon, na displeji vidím obrysy sociální sítě a jím publikovanou fotografii neštěstí s informací: Právě jsem boural…

„Kolik přátel už reagovalo?“

Dal mi mobil blíž očím. Fotka měla stovky lajků. Ale nikdo se neptal, jestli nepotřebuje pomoct.

„Myslím – kolik z nich Vám už volalo, kolik z nich je na cestě sem?“

Svěsil hlavu. Přisedl jsem k němu. Chápal jsem. Občas nevíte, jestli je smutnější, co se Vám právě stalo, nebo skutečné prozření ohledně „přátel“. Ano, uvozovky jsou na místě. Někdy máme tolik „přátel“ a tak málo Přátel. Proto pokaždé, když mě někdo žádá o „přátelství“, ptám se: A kdo vůbec jsi? Co bys pro mě v nejtěžší chvíli opravdu udělal?

Muž si zoufal: „Tolik mám přátel… A jsem tu sám.“

Pokrčil jsem rameny: „Na druhou stranu, jak jinak poznat skutečného přítele, než když se stane něco podobného?

Počkali jsme spolu na odtah. Pak, aby si v té hořkosti přece jen trochu osladil život, jsem ho vzal nahoru na chatu Paprsek, na borůvkové „velkoknedlíky“. Příjemnou procházkou po běžkařské magistrále jsem mu vyprávěl o měřítkách skutečného Přátelství, takzvaných Psích srdcích i dnešní podivné době. Nakonec celý vánoční SNÁŘ jsem tvořil jako dárek pro ta Psí srdce, která mají skutečně BLÍZKÉ lidi a PŘÁTELE. Záleží-li Vám na nějaké duši, zvažte pro ni pod stromeček vánoční SNÁŘ. Vyjádří všechno.

Jedinečnost Psích srdcí

O psích srdcích se v psychologii mluví proto, že tito zvláštní lidé zůstávají při druhé osobě bez ohledu na okolnosti. Nejen když se směje, ale také když pláče. Nejen když vyhrává, ale hlavně když v životě zakopne, padne a všichni kolem se posmívají, odvracejí, ponižují. Tehdy se takový člověk může cítit velmi sám, ba osamělý. Ale s psím srdcem nikdy není.

Psí láska je nádherná, a přitom paradoxní v tom, že čím později se vrátíte k psovi domů, tím vřeleji Vás vítá. Pes je možná vůbec jediné stvoření v našem světě, které druhé miluje víc než sebe. Je schopen skočit do rybníka pro cizí tonoucí dítě. Riskovat vlastní život, aniž zná člověka. Nedělá to zištně, nejde po penězích. Vaše navrácená radost je pro něj největším naplněním srdce.

„Opravdu takoví lidé s psím srdcem existují?“ otázal se muž. Vyjádřil tím, že se s nimi ještě nikdy nepotkal. (Napadlo mě: On by vánoční SNÁŘ letos pod stromečkem určitě nenašel.)

Nadešel čas, abych ho ujistil popisem pěti znaků skutečného Psího srdce, které pochopitelně v lidech bije, jen je velmi vzácné. Proto si takových Přátel musíme vážit…

1. Dokáže si na Tebe udělat čas, když to potřebuješ

Nebo ještě jinak: Udělá si na Tebe čas i jindy, než když to potřebuje on. Jinak řečeno:

„Nemám čas,“ je obvyklá reakce toho, kdo nemá psí srdce. Stojí za to mu ohmatat čas, jestli ještě vůbec žije. Jen mrtvý totiž nemá žádný čas. Živí mají naopak všichni stejně času. Ano, všichni máme shodných 24 hodin každý den. A shodní jsme také v podstatě nakládání s tímto časem: všichni jej věnujeme tomu, co je pro nás opravdu důležité.

Věta „Promiň, ani tentokrát na Tebe nemám čas“ v překladu znamená „Ani dnes pro mě nejsi moje priorita.“ Ale kdo dokáže nelhat a být upřímný do očí? Rozhodně ne ten, kdo je s námi převážně z vypočítavosti. Kdo nechce přijít o někoho, kdo si naopak na něj čas udělá, když to on potřebuje.

Přitom čas je nejdražší dar, který někomu můžeme dát. Dáváme mu totiž kousek života, který už nikdy nezískáme zpět. Neexistuje nic cennějšího než tento dar. Čehokoli včetně peněz můžeme mít zítra zase víc, ale času, který zbývá, už budeme mít vždy jen méně. A proto potřebujeme prozřít. Ptejme se: Kdo z těch, kterým my samozřejmě věnujeme čas, je na oplátku vždy zaneprázdněný, když ho naopak potřebujeme my? „Až jindy,“ zahlaholí. Ale den s takovým názvem jsem v kalendáři nenašel. Jindy není. Přítelem lze být jen DNES.

Prozření není hezké. Je ale nutné. Potřebujeme pochopit, kdo by se pro nás, kdybychom tam padli, ani nesehnul do louže, zatímco my bychom pro něj klidně přeplavali oceán…

2. Věří v Tebe

To není překlep. Nemyslím věří mně. Nejde o důvěru (věřit člověku). Uvěřit v člověka je druhý velký dar psího srdce, možná ještě větší než ten první.

Zatímco čas, dokud žijeme, sami máme, víra v sebe nám někdy úplně schází. Tím spíše, když vnímáme život jen z odvrácené strany, jsme momentálně slabí, zranitelní, bezradní, oceníme psí duši, která s námi sdílí bolest. Sdílená bolest je vždy poloviční bolest. Sdílí a věří v nás ve chvíli, kdy sami v sebe už věřit nedokážeme. To nám může změnit život…

Tohle je jediný důvod, proč jsem vydal vánoční SNÁŘ. Vím, že pod mnoha stromečky neskončí, protože doba si žádá hlavně drahé a statusové pozornosti. Dárek za necelých tři sta korun může někdo považovat za prkotinu. Jenže já jsem SNÁŘ vydal pro lidi, kteří rozlišují cenu a hodnotu. Cena je to, co SNÁŘ stojí. Hodnota je to, co obsahuje. A já jsem do 180 stran vložil dobré pocity a vitaminové myšlenky do náročných chvil, které se čas od času udějí. Podporu, naději, motivaci. Když se člověk dostane do psychické tísně, často nepotřebuje víc. On vše zvládne, avšak musí v sebe věřit. Dát člověku víru se zdá jako nic, ale pro něj to může znamenat úplně všechno.

3. Stojí při Tobě

„Když se ohlédneš za dosavadním životem,“ řekl jsem muži, „zjistíš, že tím, kdo Ti nejvíc pomohl, nebyl ten, kdo Ti dal nejvíc rad nebo řešení, ale ten, kdo při Tobě úplně obyčejně stál – rozšiřoval Ti úsměv nebo odebíral žal.“ A nejkrásnější na těchto srdcích je to, že – jako pes – ani nemusejí mluvit, a přece nám pomáhají. Poskytují nám totiž:

UCHO, aby nám naslouchali a my se vypovídali. Ne ústa, aby nás odsoudili.

RAMENO, abychom měli kam složit svou hlavu, ztěžklou obavami a starostmi.

SRDCE, aby nám porozuměli a velkoryse tolerovali, že procházíme okamžiky, kdy ještě neznáme odpovědi na všechny otázky, které si klademe – a oni je třeba už znají.

Psí srdce neřeší naše problémy. Naopak, podporuje nás, abychom si je vyřešili sami. My to dokážeme. A pak budeme na sebe hrdí. A začneme si věřit, protože zjistíme, že se o sebe umíme postarat v každém směru. Přitom to začne „psím“ uchem, ramenem, srdcem.

4. Vždy je k Tobě upřímný

Upřímnost je křehký pojem. Neznamená říct úplně všechno, co si v dané chvíli myslíme (Ty jsi hloupý, Nevěřím, že na to máš, Nenávidím Tě), ale když už něco řekneme, musí to být pravda. To je upřímnost.

Upřímný je prostě ten, na koho se můžeme spolehnout. Kdo už pochopil, že je lepší být krátkodobě zraněn pravdou, než dlouhodobě klamán lží. Všechny vztahy živené lží proto umírají hodně mladé. A psím srdcím záleží na tom, abychom nežili ve lži, vědomé nepravdě. Psí srdce vědí, že když se naučíme naopak přijímat pravdu, zacházet s ní a poučovat se z lekcí, nebudeme marnit čas ani své sebevědomí. Zjistíme, že je lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.

Utnout třeba i špatné lidi, přestože žijeme v klamu, že jsou ti nejlepší. I to je schopnost naložit s pravdou a neprodlužovat život ve lži.

5. Toleruje, že jsi sám sebou

Ve vánočním SNÁŘI je tohle korunou Přátelství. Je to vlastně paradox. Nejtěžší v tomto světě je být sám sebou, žít podle sebe. Byť nemůžeme být někým jiným ani žít život jiné osobě, okolí nás často tlačí k tomu, abychom dávali přednost snům někoho jiného, nevěřili v dosažení těch svých, naplňovali cizí ambice. Proto je tak náročné dosahovat vlastního štěstí, tedy úplného souladu se sebou, i zavděčit se všem okolo, když každý má jinou představu a každý nás hodnotí hlavně podle sebe.

A tady se pozná psí srdce nejlépe. Někdo pozná to nejlepší z nás, a přece odejde. Ale psí srdce může poznat i to špatné z nás, a přece zůstane. Před prvním typem člověka máme instinktivní sklon zakrývat svou pravou tvář, nutí nás stydět se za své nedostatky a tlačí nás být někým jiným. To nás přirozeně dělá nešťastnými, protože tak neuspokojujeme své potřeby.

Naopak před psím srdcem můžeme zachovat vlastní tvář. Bez strachu sdílet své sny, byť se na počátku zdají sebešílenější. Můžeme i žít svůj život, bez obav z kritiky a souzení za to, že jsme sami sebou. Psí srdce nás dokonce přímo podporuje v tom, abychom mysleli na své nejniternější potřeby. Ví, že jedině pak můžeme dosáhnout štěstí.

Chceš-li mít Přátele, musíš sám být Přítelem

Když jsme borůvčím scházeli zpátky do údolí, prosil jsem muže: „Děkuj i za těžké chvíle, které se občas dějí. V nich totiž nejlépe poznáš, kdo je Přítel a kdo ‚přítel‘. Na skutečném Přátelství je nádherné, že funguje na jakoukoli vzdálenost. Fyzická dálka může zabránit fyzickému objetí, ale ne jakémukoli projevu pochopení, povzbuzení, podpory. Proto se také emocionální vzdálenost Přátel neměří na metry, ale na blízkost jejich srdcí. Psí srdce nám zůstává blízké, i když je na opačné polokouli. Zatímco ‚přítel‘ může být nadosah, a přece se v těžké chvíli zachová jako cizinec.“

Jste Přítelem? Máte Přátele? Stojí Vám to Přátelství za vánoční dárek v hodnotě 249 Kč? Vánoční SNÁŘ neseženete v žádném běžném obchodě ani knihkupectví. Objednat si ho můžete pouze zde, ale jen do vyprodání.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart