Proč ten, kdo mě podvádí, na mě ještě hází špínu

Dnešní téma Vámi zarezonovalo. Jak ranní článek Jak se vymanit ze smyčky manipulátora, tak polední zamyšlení z mé knihy JáMy spřízněných duší.

Ano, vím, jak si každé jednání cizích lidí berete osobně. Hlavně to, jak špatně se k Vám zachovají nejbližší. Myslíte si totiž, že oni by Vás měli milovat. A jestliže Vás nemilují, musí být chyba ve Vás, Vy máte něco změnit, Vy máte odprosit. Ale mýlíte se.

To, že Vám lidé ublížili nebo pořád ubližují, je jejich rozhodnutí, které vyjadřuje jejich přístup k jejich problémům nebo slabostem, jichž se neumějí jinak zbavit. Jinak, než že toho špatného ve výsledku udělají z Vás. A čím osobněji si to berete, čím provinileji se cítíte, tím více jim pomáháte v šíření jejich legendy, že za vše můžete jenom Vy. Ostatně, v knizeJáMy spřízněných duší jsem to vyjádřil myšlenkou:

Načež vytryskly stovky Vašich příběhů a dotazů, které mi adresujete. Zaujal mě například ten, který mi napsala Ema: „Petře, manžel mě podvádí. To by nebylo ještě tak strašné. Možná už to samo o sobě je divné, když napíšu: ,To, že Vás chlap podvádí, není ještě tak strašné.‘ Jasně, je to strašné, hlavně v první chvíli, kdy na to přijdete. Ale pak může přijít ještě něco horšího. On Vás začne špinit. Pro mě je to šok. Nikdy si na nic ve vztahu nestěžoval, také o to víc mě pak překvapila jeho nevěra. On se však v tom momentu změnil i jako člověk. Dnes není nic, za co by mě zpětně ocenil. Jen mě uráží, shazuje, vyčerpává. Proč to dělá, když už samotná nevěra by stačila na to, abych se cítila dole? Proč má potřebu dostat mě ještě níž?

Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo jednoduše spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše).

Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde

Odpovím samozřejmě i Emě, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.

Ne kvůli Tobě, ale kvůli sobě!

Když pracuji s lidmi, kteří se dostanou do takové situace, zdůrazňuji jim:

Základní chybou člověka, který je nějakým způsobem srážený, je brát si tohle jednání druhých lidí osobně. Myslet si, že ten druhý to dělá proto, abych JÁ byl dole, aby MĚ dostal ještě níž

Ne, omyl. On to nedělá kvůli Vám. On to dělá kvůli sobě. A já už jsem se pokusil naznačit proč: Někdy lidé prostě potřebují předstírat, že jste špatný člověk, že za všechno můžete Vy – aby se následně vnitřně necítili tak provinile, když Vám provádějí věci, které Vás bolí. A které nejsou fér. A oni to vědí, cítí. Ale nemohou jednat jinak. Objasním to.

Jestliže si – v tomto případě muž – dříve na nic ve vztahu nestěžoval a objektivně neměl žádný důvod být nevěrný, a přece nevěrný byl, může být následně i pro něj samotného rána, když projde celým poznáním až k pochopení toho, co vlastně způsobil. On, drahá Emo, Vám nemusel chtít nevěrou ublížit. Jemu při nevěře vůbec nemuselo jít o Vás, jemu mohlo jít JENOM O SEBE, jen o uspokojení nějaké své rozkoše, slasti nebo touhy.

Ale potom, v okamžiku, kdy na vlastní oči vidí, jak Vám tím ublížil, jak pro své sobectví možná psychicky zničil člověka, který ho přitom miloval a kterého vlastně i miloval on sám, začne přemýšlet, jak si ten svůj čin OSPRAVEDLNIT. Protože s vinou, to mi věřte, se žije docela těžce. A vinen může být tento muž nejen před Vámi, nejen před sebou, ale i před dětmi, před Vašimi i svými rodiči, před společnými přáteli, před všemi. To vůbec není příjemná perspektiva. Každý mu může říct: Jestli Ti něco vadilo, jestli Tě něco chybělo, proč jsi o tom nemluvil?

Jenže co když nic, co by mu vadilo, skutečně nebylo? Co když Vás podvedl jenom z rozmaru, z nudy, že si chtěl jen zkusit, jaké to bude právě s touhle ženou? Ano, co když Vás podvedl JEN TAK? Jen si to představte: Zrada je jako bodnutí milujícího člověka dýkou do zad. A on to udělal JEN TAK, z rozmaru, z nudy? Co je to za člověka? budou se ptát všichni. Přece nelze bodnout bez důvodu? Chtěla byste, být v jeho kůži, aby si tohle o Vás myslely děti? Že jste bezcharakterní lump, kterému se nedá věřit?

Legenda pro neinformované publikum

A tehdy se v takovém člověku může zrodit potřeba nepřipadat si tak vinný. Najít na Vás nějaký důvod, proč to udělal. Najít ho ne kvůli Vám, ale kvůli sobě.

Možná kvůli svému pocitu viny, který neumí unést. Možná kvůli vlastnímu egu, pověsti, kterou má před kamarády nebo například i před tou milenkou, se kterou možná plánoval vážnější budoucnost a nyní před ní může být za šílence, který ublíží ženě jen tak. Co jí má říct? Co má všem říct?

A proto začne vytvářet legendu, horkou jehlou, za chodu, klidně přímo před Vámi. Zpětně se snaží vytáhnout něco, čím by Vás očernil, znevěrohodnil, jen aby vnitřně dospěl k uklidnění: No jo, já jsem to vlastně tehdy udělal správně, já to musel udělat, protože s takovouhle ženskou se nedalo žít. Zasloužila si to! Možná chce, aby tomu jeho publikum uvěřilo a stálo na jeho straně v nějaké důležité, možná rozvodové bitvě o majetek či o děti.

A pokud tomu nerozumíte, vzpomeňte, co řekl Rochefoucauld: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, už se nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“ Právě to může být důvod, proč tito lidé raději ublíží Vám, než aby ve své hlavě ubližovali sobě.

Proto, až Vás někdo bez jediného varování podvede nebo jinak zradí, počítejte s tím, že si o sobě následně můžete ke svému úžasu vyslechnout něco zlého, něco, co Vám nikdy předtím neřekl a co mu ve skutečnosti nikdy možná nevadilo. Ale teď se mu to může hodit vytáhnout nebo úplně vymyslet, jen proto, aby se nemusel cítit tak špatně poté, co Vám něco špatného provedl a Vy jste na to přišli.

Pamatujte si, prosím:

  1. Když Vás někdo zradí a potom ještě pomluví, nikdy to není o Vás, je to o jeho problému, který nedovede snést, a právě proto se snaží Vás, druhé lidi, ale i sebe přesvědčit, že se vlastně nezachoval tak špatně, že máme kus jeho viny sdílet, nebo dokonce že si jenom my máme připadat vinní.
  2. Jestli mu chcete z nějakého důvodu pomoci, tak to udělejte. Odkývejte, že „ano, to byla všechno moje chyba“. Jemu tím ulevíte.
  3. Ale udělejte to jedině s vnitřním vědomím, že JE TO LEŽ, ne že skutečně začnete být přesvědčeni o tom, že „Vy můžete za jeho neschopnosti“ komunikovat, řešit problémy, překonat své ego a hlavně být konečně k Vám i sobě upřímný.

Zklamali jste se v člověku, kterému jste věřili? Brali jste ho za svou spřízněnou duši a nyní se špatně vyrovnáváte s realitou? Využijte mou knihuJáMy spřízněných duší.

Máte ve své blízkosti někoho, kdo se potýkáte s problémy ve vztahu nebo v osamělosti? Pomozte mu knihou, zaměřenou na jeho situaci. Vybrat si můžete z jednotlivých témat zde.

Pokud si přejete vybranou knihu opatřit mým osobním věnováním Vám nebo obdarovanému, uveďte jeho jméno do poznámky v objednávce.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart