Proč mi lidé tolik berou energii

Ne, to není můj povzdech. I když i já jsem jednu dobu tuto otázku řešil.

Byl jsem ještě kluk a prožíval jsem paradox – moc mi záleželo na lidech, kterým nezáleželo na mně.

Dnes si mohu hlavu ukroutit, proč jsem se soustředil takovým směrem, proč jsem své štěstí vložil do rukou právě těch lidí, kterým bylo moje štěstí ukradené, a hlavně proč jsem si při jejich odmítání myslel, že nebudu nikdy dost dobrý pro nikoho. A z toho plynulo moje neštěstí.

Ve své autobiografii DESET jsem popsal, jak jsem se z této vlastní mentální pasti dostal. Proto rozumím lidem, kteří o moře energie ve vztazích pracovních, přátelských i rodinných přicházejí a trápí je to. Napsala mi například Věra: „Petře, mám pocit, že kolem mne krouží jen samí upíři. Jsem na antidepresivech, protože mám dlouhodobě hlavu jako střep. Beru si osobně každé slovo; doslova bojím se jít do práce, kde s mnoha lidmi nevycházím; nedokážu se odpojit od bývalého partnera, který mi denně píše, vyhrožuje mi soudy; přišla jsem o několik přátel, kteří mě zklamali; v tramvaji mám pocit, že vidím jenom samé divné lidi… (pokračuje výčet, ve kterém je zřejmé, že Věra vnímá jen ty lidi, se kterými nevychází, ačkoli v jejím okolí jsou nepochybně i jiné typy lidí, ty ale ona zřejmě nevidí. Načež všechno končí otázkou.) Co je se mnou špatně?“

Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo jednoduše spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše).

Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, je určena kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Více o knize zde. 

Odpovím samozřejmě i Věře, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.

Kam posíláme energii?

Ve své knize Čtyři prány štěstí upozorňuji na to, že naše energie vždycky plyne tím směrem, kterým ji posíláme.

Pokud ji posíláme k lidem, kteří nám energii berou, tak se nám přirozeně žádná energie z toho směru nevrací. Tudíž máme energie stále méně, protože se jí zbavujeme směrem, kde se jenom vytrácí.

Pokud ji naopak posíláme k lidem, kteří naši energii ocení, kteří nás v případě potřeby a energetického nedostatku sami podpoří, kteří se na nás usmějí nebo stále usmívají, tak máme přirozeně energie dost a nevíme asi nic o takovém problému, jaký sdílí Věra. Nevíme, co jsou antidepresiva – protože antidepresiva jsou důležité pro lidi, kteří neumějí vyřešit nějaký problém, ten problém je bolí a oni nesnesou tu bolest. Ale současně jim nikdo neřekl, že ten problém se dá vyřešit, a to často jednoduše. Například tak, že začneme přemýšlet o tom, kam vlastně plyne naše energie a proč se nám případně nevrací.

Náš versus jejich problém

Možná to bude znít tvrdě, ale na vině často nejsou druzí lidé.

Fakt, se kterým se neradi smiřujeme, ale smířit se s ním musíme, je totiž ten, že lidé jsou prostě různí. Na světě, i když se Vám to možná nelíbí, potkáte lidi, kteří mají své komplexy, slabosti, těžkosti; nevědí, co s nimi; nosí je v sobě; tam je tlačí; oni se jich potřebují zbavit, a tak se jich snaží zbavit. A to třeba tak, že si svoje komplexy, slabosti nebo těžkosti vybíjejí na druhých lidech.

To je JEJICH problém, jejich vina.

Ale NAŠE vina je, když z takových setkání děláme NÁŠ osobní problém.

My POTŘEBUJEME zjistit, že na světě jsou i takoví lidé. Nicméně NEPOTŘEBUJEME s nimi být v jedné místnosti. A pokud s nimi už v jedné místnosti jsme a musíme s nimi dál být, musíme současně počítat s tím, že od nich s vysokou pravděpodobností nepřijde nic dobrého. Tudíž jejich směrem ani nemusíme posílat žádnou vlastní energii, natož veškerou vlastní energii, kterou máme. Proč? Protože víme, že ona se nám nevrátí! Oni nám ji sežerou! A až se to stane, nebude to JEJICH vina, ale NAŠE vina, že jim svou energii věnujeme, ačkoli už dobře víme, co je to za lidi a co od nich můžeme očekávat.

Kdo je pro nás opravdu důležitý?

Chápu, že jste třeba byli vychováni tak, abyste měli dobré srdce, pokud možno každému vyhověli, každému se zavděčili, s každým vyšli. Ale ono to bohužel není možné. Není. Smiřte se s tím.

My nemůžeme pomoci dokonce ani všem lidem, kteří to potřebují. A je to do značné míry námi. Člověk totiž není neomezená bytost, má své limity, má jenom jeden čas a musí si umět vybrat. Jestliže svůj čas obětujeme lidem, kteří nám jen berou energii a na nichž by nám záležet nemělo, nemůžeme ho současně věnovat lidem, kteří nám energii vracejí a na kterých by nám záležet mělo. A nejen to.

Jestliže svůj čas obětujeme lidem, na kterých by nám záležet nemělo, je bohužel přirozené, že postupně přicházíme o lidi, na nichž by nám záležet mělo. Protože nám na ně už nezbývá čas. A tím, že na ně kašleme (byť neradi), že pro ně už nemáme energii (byť neradi), dáváme jasně najevo, že pro nás nejsou prvořadí, že někdo jiný je pro nás důležitější. Třeba, jak píše Věra, někdo v práci, s kým nevycházíme, nebo někdo z minulosti, kdo se nám pořád mstí, nebo někdo v tramvaji, kdo vypadá divně. No tak vypadá divně! No tak je ožralý! No tak se na nás vykřičí! Co to má společného s námi? Proč by se tento drzý pobuda měl stát DŮLEŽITOU osobou dnešního dne nebo dokonce několika dnů – důležitější než naši přátelé, naše děti nebo dokonce naše zdraví?

Prosím, přemýšlejte hlavou, na kom Vám víc v životě záleží:

  • Na lidech, kteří Vás nemají rádi, kteří Vás nepotřebují, kteří Vás chtějí vidět nešťastné, nebo naopak na těch, kteří Vás mají rádi, kteří Vás potřebují, kteří jsou tady proto, abyste byli šťastní?
  • Jsou pro Vás důležitější ti, kteří pro Vás vždycky mají dobrou energii, nebo naopak ti, kteří pro Vás nikdy nic dobrého nemají?
  • Které z těchto dvou skupin budete věnovat svoji energii a svůj čas?

Nemůžete oběma. Musíte si vybrat. A Váš výběr je Vaše volba, Vaše karma, případně Vaše vina, pokud se soustředíte na lidi, kteří Vás trápí. Nikdo Vás k tomu nenutí. To jen lidé, kteří jsou negativní, vypadají hlasitější, výraznější, důležitější než ti, kteří naopak mlčí, čekají na Vás, objímají Vás, když si na ně uděláte čas; často nic neříkají, jen s Vámi souzní a prostě jsou. K tomu nemusejí křičet. Ale to současně neznamená, že tady nejsou, že je nemůžete vidět, že se jim nemáte věnovat.

Naopak, čím horší pocit z lidí nebo ze života jako celku máte, tím víc Vám to říká, že se orientujete špatným směrem, že se máte vydat na opačnou stranu, k lidem, kteří Vám dají dobrý pocit.

A proto, prosím, pamatujte si:

  1. Nepřesvědčujte lidi, kteří Vás odmítají, aby Vás měli rádi. To je marnění energie. Daleko spíš se věnujte lidem, kteří Vás už rádi mají. To je nejlepší způsob, jak nakládat se svým životem.
  2. Řiďte se ve vztazích svými pocity. Vždyť pocity jsou náš semafor: Když je nám špatně, jako by se rozsvítila červená a křičela: STOP, DOST, PŘESTAŇ TOHLE UŽ DĚLAT. TÍMHLE SMĚREM NEMŮŽEŠ, NEJSI A NEBUDEŠ ŠŤASTNÝ. Potřebujeme hledat takový směr, aby v nás co nejvíce svítila zelená. To znamená: Hledejme lidi, se kterými nám je dobře. To je směr, kterým máme kráčet a ve kterém máme pokračovat.
  3. Jestliže je nám s někým špatně, nepanikařme. Nestalo se nic jiného než to, že ten člověk si nalepil na čelo „SE MNOU NEBUDEŠ ŠŤASTNÝ. CHCEŠ SE MI PŘESTO VĚNOVAT? PAK SI ALE NESTĚŽUJ, ŽE NEJSI ŠŤASTNÝ.“

Máte problém se svou energií? Soustředíte se na lidi, kteří Vám ji dlouhodobě berou? Nemůžete si pomoci? Tonete ve své minulosti, v lítostech a výčitkách, v křivdách a snahách zavděčit se druhým, ať už ve své rodině, práci, v jiných typech vztahů? Využijte knihu Čtyři prány štěstí a zbavte se toho, co Vás tíží.

Všechny mé knihy pro Vás, včetně Řešidla, najdete v tomto e-shopu, kde najdete i autobiografii DESET.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart