Proč každé rozhodnutí nemusí vzejít rozumem, ale může i srdcem

Prožíváte souboj rozumu a srdce?

Snažíte se najít logické argumenty pro krok, který se chystáte udělat, ke kterému Vás navádí srdce, ale současně se bojíte odezvy okolí, které to nepochopí, kterému to nedokážete racionálně vysvětlit?

Stojíte mezi dvěma lidmi a snažíte se přijít na to, pro koho se rozhodnout, když rozum ukazuje na tu a srdce na tamtu stranu?

I proto jsem napsal knihu JáMy spřízněných duší. Jak poznat cestu, které nebudeme litovat, člověka, který nás v těžkých časech neopustí, ale i sami sebe, když se dostaneme na rozcestí, na kterém si nevíme rady.

Denně dostanu okolo tří set dotazů, spojených s Vašimi problémy. Zvláštní místo u mě mají dotazy dětí, počínajících dospěláků, kteří na souboj rozumu a srdce také narážejí. Jako Johanka: „Pane Petře, je mi třináct let a mám své sny. Rodiče mi však říkají, že mé sny jsou nerozumné, že bych měla mít jiné, dokonce mi i napovídají, jaké sny bych měla mít podle nich. Na každé osobní přání, které vyslovím, oni reagují otázkou: ,A proč? Jaké pro to máš důvody?‘ A když nedokážu logicky odpovědět, jen se mi smějí: ,Vidíš? Ani nevíš, proč to chceš!‘ Ano, mnohdy nevím, PROČ to chci, ale vím, ŽE to chci. I třeba když jdu lesem a NĚCO mě zavede neznámou, netušenou cestou na nádhernou vyhlídku. To přece není ROZUM, co mě tam vede. Tak co je to? A jak si to celé mám srovnat v hlavě?“

Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo jednoduše spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše).

Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde

Odpovím samozřejmě i Johance, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.

Proč máme rozum i cit

Nejprve: Proč si nepřipadat podivně, když stojíme na křižovatce a nevíme, kudy se vydat.

My lidé žijeme v takzvaném duálním světě. V něm všechno funguje párově.

Máme dvě nohy, dvě ruce, dvě oči, dvě uši, i ústa jsou složena ze dvou čelistí, jinak bychom nebyli schopni kousat, i mozek má dvě hemisféry, i srdce má dvě komory. A duálně fungujeme i navzájem: Jeden potřebujeme druhého, jedině tak vznikne nový život. Zkrátka, jedna polovina vždy doplňuje druhou a i dvě oči, byť se dívají jedním společným směrem, v kombinaci vidí víc, takzvaně prostorově.

Proto se nemůžeme divit, že i naše rozhodování funguje duálním principem. To znamená: Rozhodujeme se nejen rozumem, ale i citem.

Náš rozum je spojen s takzvaným lidským mozkem, respektive neokortexem. Ale starší a svým způsobem silnější součástí našeho mozku je mozek savčí, který je centrem našich emocí, instinktů, sídlem naší intuice.

Kdo je odběratelem mého magazínu, obdrží už za několik dní vydání Kurz sebezvládání, kde ukazuji nové poznatky vědy. Ta zjistila, že když jsme například ve stresu, mozek vydává signály do celého těla. Díky těmto signálům se uvolňují různé hormony, které nám mají v nouzi pomoci. Vědci však objevili, že tyto impulzy vydává mozek na základě pokynů, které dostává. Znamená to, že mozek nyní stvořitelem těchto pokynů, pouhým vykonavatelem. Odkud ta zadání pro mozek přicházejí? Ze srdce. Z místa, kterému vědci už přezdívají malý mozek v srdci. Ale o tom detailně až vKurzu sebezvládání.

Podstata srdce

Starověká moudrost, která je tu předávána už pět tisíc let z generace na generaci, to věděla už dávno. Starověké národy sídlu citu říkali srdce. Ačkoli věda dlouho tvrdila, že srdce je pouze výkonná pumpa, nic víc. A že zdrojem citu je savčí mozek. Nyní už víme, že je pouze vysílačem pokynů, které přicházejí od srdce. Ale nechme detailů.

Srdce je obecně symbol. Přirozeně říkáme: rozum versus srdce. Už tisíce let. Protože srdce pro nás něco znamená. Bez srdce nejsme schopni žít. A hlavně srdce pro nás pracuje nonstop, bez odpočinku.

Nemůže přestat bít. Kdyby přestalo, náš život by skončil. A s ním by skončily i naše sny, naše cesta, smysl, který se snažíme životu dát.

Proto je srdce už odnepaměti spojováno s našimi sny a naším štěstím. Proto když jsme šťastní, naše srdce je naplněné a zdravé, respektive uzdravuje se. A to je důvod, proč potřebujeme co nejvíc štěstí. Štěstí vyjadřuje, že právě teď žijeme smysluplný život, že žijeme správně, že zocelujeme své zdraví, že jsme tu naplnění, a tím prodlužujeme svůj život. Život bez štěstí nemá smysl, ničí srdce, a to se potom dřív zastaví.

A to všechno říkám proto, že bychom se v životě měli hlavně řídit srdcem – tím, co dělá srdci dobře, a co ne. Srdci dělá dobře všechno to, co nás dělá šťastnými. A proto pro každé rozhodnutí v životě nepotřebujeme mít logický, racionální důvod. Něco můžeme udělat i jen proto, že to udělat chceme, nebo že cítíme, že nás to učiní šťastnými.

Jak rozum pochopí srdce

Chceme. My to chceme udělat. Respektive: Chci. Já to chci udělat. A basta.

To je celá odpověď na otázku: Proč to chceš udělat?

Slovo Chci není krátké, nejasné, neúplné. Naopak obsahuje úplně všechno. Slovo Chci říká: Je to můj sen. Udělá mě to šťastným. Naplní to moje srdce. Budu v té chvíli zdravý. Co víc potřebuje rodič slyšet? Co víc i jeho samotného udělá šťastným? Když se jeho dítě rozhodne jít proti svému srdci? To není rozum. To je NErozum.

A tak nejen dítě, ale i rodič jednoho dne zjistí, že když se bude rozhodovat srdcem, tak se po chvíli přidá i rozum. I rozum se totiž snaží hledat způsob, jak udělat něco, co udělat potřebujeme. Jen na to jde poněkud zdlouhavěji, logičtěji. Snaží se najít důvod, argument, vysvětlení, PROČ něco chceme udělat. Ale citu úplně stačí, ŽE to chceme udělat.

Je to stejný rozdíl jako říct: Já Tě miluju, anebo začít přemýšlet nad tím, proč Tě vlastně miluju. Není to jedno proč? Přece když řeknu Miluju Tě, je tam už vyjádřeno všechno. Například: Protože Tě potřebuji. Protože si rozumíme. Protože Tě rád pozoruji. Protože mi dělají dobře Tvoje objetí. Protože mě děláš šťastným. Protože mám pak naplněné srdce. Protože se pak uzdravuji. Nebo: Protože jsi to Ty. Proto Tě miluju!

Pamatujme si, prosím:

  1. Nesnažme se stavět rozum proti srdci. Rozum a srdce jsou jako pravá a levá noha. Nejdou proti sobě, naopak jdou vedle sebe, a i díky nim máme vyvážený život. Pokud pro Vás je něco důležité, pak citem k tomu najdete cestu. A pokud pro Vás něco důležité není, pak rozumem pro to najdete výmluvu. Výmluvu, proč se toho nakonec vzdát.
  2. Ale to neznamená, že rozum půjde proti srdci. Pokud totiž pro nás něco důležité není, pokud s tím nesouzní náš cit, tak rozum naopak pomůže srdci, aby se mu ulevilo a abychom našli výmluvu, proč touhle cestou nejít. Ale pokud pro nás něco důležité je, cit bude mít jasno a rozum možná bude chvíli pochybovat, ale později se přidá. Protože ani u nohou není možné, aby jedna šla proti druhé.
  3. A stejně tak rozum nakonec vždycky pochopí, proč se srdce pro něco rozhodlo. Co mu chybělo. Po čem toužilo. Co si potřebovalo zažít.

Nevíte si rady na nějakém osobním rozcestí? Těžko snášíte strach, že se vydáte špatnou cestou, nebo naštvání z toho, že jste volili špatně? Využijte Kurz sebezvládání. S předplatným magazínu automaticky získáte přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním i klubovým článkům na FirstClass.cz.

Stojíte na rozcestí přímo ve vztahu? Nevíte, která z cest je správná? Nechcete litovat? Využijte JáMy spřízněných duší. A nemarněte čas. Život je krátký.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart