Proč čím déle jsem sám, tím méně stojím o vztah

Na ulici potkáte dva typy lidí.

Jedni, čím déle jsou sami, tím více prahnou po vztahu, a to ledajakém vztahu. Hlavně aby už nebyli sami.

Druzí jsou opační: Čím déle jsou sami, tím těžší je „ohnout“ je pro vztah. Raději budou sami než s někým, kdo jim nevyhovuje.

Ti první se ženou do vztahů. Ti druzí jsou s každou negativní zkušeností opatrnější. Ti první s každým neúspěchem klesají na duchu, snižují laťku své náročnosti a přijmou do vztahu i toho, kdo by jim dříve nevyhovoval. Ti druzí jsou naopak s každým nevyhovujícím vztahem náročnější a citlivější na špatné zacházení.

Z obou skupin však přicházejí otázky: Proč? Proč jsem takový? Do jaké míry to souvisí s mou minulostí, dětstvím, zkušenostmi, hodnotami? Do jaké míry s mým sebevědomím, sebeláskou a sebeúctou? Všem na to odpovídám v knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem.

Ještě jeden rozměr však nastínil svým dotazem Karel: „Petře, prožil jsem několik těžkých vztahových zklamání. Byl jsem po nich hodně dole. Potom jsem četl Váš Speciál DESET o nejtěžších momentech Vašeho života včetně toho, kdy jste po jednom z takových zklamání stál na mostě a chtěl se zabít. Díky této své autobiografii jste mě naučil obecně změnit život. Býval jsem totiž vůbec z lidí, z práce, ze vztahů hodně vystresovaný. Začal jsem následovat Vaše doporučení, hlavně meditovat, chodit do lesa, čistit se. Ale mám problém: Pomáhá mi to jen v té chvíli. To se zklidním, osvěžím. Ale návrat do města, mezi lidi, je pak pro mě o to těžší. Mnohem dřív mě z nich rozbolí hlava. Dělám něco špatně? Pokud ne, proč tomu tak je? Nemělo by to být naopak, že odpočinkem se člověk stává silnějším?

Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu ŘešidloPoslouchat mě můžete buď prostým spuštěním přehrávače mého hlasu (viz zlatý zobáček nahoře), anebo přímo ve vybraných podcastových aplikacích (do nich se prokliknete výše), kde můžete dostávat oznámení o každé nové epizodě.

Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou pak určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde

Odpovím samozřejmě i Karlovi, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.

Vyčištěný filtr

Myslím, že to znáte všichni:

Když se ponoříte do naprostého ticha, následně po návratu do běžného ruchu jste daleko citlivější na zvuk.

Nebo když si vyperete špinavou košili doběla, potom na ní daleko snáz rozpoznáte jakoukoli další nečistotu.

Nebo když vyčistíte filtr u nějakého přístroje, daleko spíše pak zachytí i sebemenší škodliviny.

A stejně tak je to s člověkem, který se pročistí. Je potom daleko víc citlivý na negativní energii.

Ale to je dobře, milý Karle. Proto to děláme. My se čistíme ne proto, abychom negativní energii po návratu do běžného světa spíše nevnímali, ale naopak abychom ji navnímali mnohem dříve, než na nás začne destruktivně působit. Jinak řečeno: Otupělý člověk „s již zaneseným filtrem“ už negativní energii vlastně nevnímá. Je dál v toxickém prostředí nebo dělá to, co ho netěší, ví, že mu to neprospívá, ale nic nedělá pro změnu. Jako by mu to bylo jedno. Je apatický.

To je taky důvod, proč někteří psychiatři, když řeší pacienta s velkou úzkostí, se snaží nasazovat nikoli látky, které utlumí bolest, ale takzvané trankvilizéry, které zbavují úzkosti a strachu tím, že naopak zvýší citlivost tohoto člověka na jakoukoli negativní energii. A tím tomu pacientovi mohou doslova zachránit život. Ačkoli ten pacient to vůbec nemusí chápat.

On si může říkat: Když mě bolí hlava, já potřebuji, aby mě přestala bolet. Tak mi dejte, doktore, takový prášek, abych NECÍTIL BOLEST.

Jenže když tohle doktor udělá, tedy když člověka znecitliví vůči bolesti, tak se stane pouze to, že člověk neucítí bolest, avšak příčina, která vyvolává zraňování, působí dál. Bolest není nic nepřátelského. Bolest nás informuje, upozorňuje, varuje. Příklad z posilovny: Jestliže se člověk přepíná, tedy jestliže zvedá činku těžší, než zvládnou jeho svaly, pak musí cítit bolest. A není možné, aby se pro tu bolest cítil selhávající, nedostatečný, bázlivý. Ta bolest mu říká: Bacha, jsi na limitu, buď obzvláště opatrný. Jestli budeš pokračovat, poraníš si sval! Ale kdyby tomuto člověku v té chvíli někdo vypnul citlivost na bolest, tak si sval nejen namůže, ale třeba i přetrhne!

Trankvilizéry v životě

Každá bolest má svou příčinu a právě bolest nám pomáhá tu příčinu identifikovat. Člověk, který má velké úzkosti, potřebuje nacítit, kde ty úzkosti vznikají, odkud přichází tlak, jací lidé mu berou energii, a přestat se bát své reakce, uvolnění špatných emocí. Jestliže člověk otupí vůči bolesti, tedy jestliže ztratí citlivost na varující bolest, tak ho ti lidé zničí.

Bolest je prostě jako alarm. Jestliže nám vniknou do domu zloději, spustí se alarm. Jestliže nás bolí hlava z alarmu, někoho napadne vypnout alarm. Někdy je však lepší vyhnat zloděje. Pak se totiž alarm nebude spouštět a nás nebude bolet hlava.

Trankvilizéry obecně v životě vycházejí z premisy, že bolest vždy SPRÁVNĚ signalizuje, že něco není v pořádku. Stejně jako špatné pocity. Proto je nesmíme přestat cítit, naopak když zdroj špatných pocitů neumíme najít, potřebujeme být MNOHEM CITLIVĚJŠÍ, abychom věděli: Aha, tady už se děje něco nezdravého. V reálu to pak vypadá tak, jak popisuje Karel: Pokud zmožení stresem chodíte v lese, rajsky nasáváte vůni borovic a jehličí. Pročistíte si svůj filtr. A když se potom autem vracíte do města, platí, že čím více jste se pročistili, tím dříve cítíte stres, špínu a zápach, zkrátka opačné prostředí, než je to, které Vám pomáhá.

Nejen les, příroda obecně, nám pomáhá obnovit svoje původní nastavení, svoje čisté smysly. Po pobytu v přírodě mnohem lépe vnímáme, protože filtry se pročistily. Naopak když se třeba více napijeme alkoholu, citlivost ztrácíme. Jsme schopni někomu nebo i sobě ublížit. Sednout za volant, bez jakékoli sebereflexe, bez jakýchkoli zábran, někoho přejet a ani vlastně nevědět, co jsme provedli. Protože jsme otupěli – nemáme hranice, nemáme citlivost, a v tu chvíli si můžeme hodně uškodit.

Tudíž, Karle, je to přesně naopak: Všichni lidé, kteří například meditují nebo se jinak čistí, přestávají být apatičtí. Zpočátku jsou naplnění, usměvaví, po návratu do běžného života mohou mnohem víc mlčet, být asertivní, vyrovnanější, ale to podstatné se děje uvnitř: Daleko dříve a lépe nacítí negativní energii, a hlavně nenechají se sebou jen tak vláčet.

Ti, kdo užívají trankvilizér, se někdy zdají lhostejní, jindy až přecitlivělí, reagují mnohem víc než dříve na jakoukoli negativní narážku, a to právě proto, že pomocí trankvilizéru v sobě už nedusí destruktivní emoce, nebojí se vnější reakce, přestávají cítit úzkost ve vztahu k okolí, nepotlačují v sobě vinu, neinternalizují, jak se říká v psychologii. Naopak to zlé uvolňují, hned, co nejdříve, a tím se vnitřně čistí, tím rychleji odeznívají jejich psychické problémy a už se nepodepisují na fyzickém zdraví, nevedou třeba k žaludečním vředům nebo infarktu.

(Ale to, jak jde obecně pomoci svému zdraví, psychickému i fyzickému, při střetu s negativní energií, rozebírám v novém magazínu Kurz sebezvládání).

Pamatujte si, prosím:

  1. Pokud se nám v životě dějí špatné věci, nesmíme na ně otupět, naopak na ně potřebujeme být citlivější, protože jen tak je ze života vytlačíme. A platí to i ve vztazích. Pokud máme za sebou špatné vztahy, nesmíme být následně benevolentnější, ale naopak náročnější – už nechtít znovu alkoholiky, narkomany, násilníky, manipulátory, lháře, sobce, pokud nám ničili život.
  2. Čím horší zkušenosti s nimi máme, tím spíše je potřebujeme už nepřijmout do svého života, respektive nacítit jejich jednání dříve než kdy předtím, ideálně už při seznámení. Toto ale dokáže jedině člověk se špatnou zkušeností, po které se pročistil. Takový člověk přirozeně zůstává daleko spíše sám, než aby vstoupil do vztahu, který zavání průšvihem. Okolí sice říká: Nebuď tak náročný. Ale já mu říkám: Naopak, buď náročný! Buď co nejnáročnější! Pročišťuj se co nejvíc! Ať zavětříš negaci co nejdřív. Pokud možno dřív, než Tě dokáže otupit.
  3. Zranění lidé, kteří si uvědomili, že tohle už nikdy znovu zažít nechtějí, jsou potom samozřejmě o to náročnější. Leckoho nepřijmou. A to je dobře. Pokud s nimi totiž chcete mít vztah, musíte se zatraceně snažit, abyste je přesvědčili, že za to stojíte. A to jim není ke škodě. To jim je k prospěchu. A proto platí: Čím náročnější jste, tím víc dáváte najevo: Nechci každého. Chci toho, kdo nedělá to a to. Nebo také: Nechci toho, kdo dělá to a to. Z toho plyne: Až se budete čistit, poděkujte lidem, kteří Vám ukázali, co NEchcete. Oni Vám tím pomohli zjistit i to, co chcete.

Potřebujete pochopit svou vztahovou karmu – proč přitahujete právě takové vztahy a protějšky? Využijte mou knihuCítit rozumem, myslet srdcem.

Máte problém s negativním jednáním druhých lidí a sami sebe potom trápíte, odsuzujete, podceňujete? Využijte Kurz sebezvládání.

Cítíte se tak osamělí, že hrozí nebezpečí, že byste sami sobě něco provedli? Využijte můj Speciál DESET.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart