Jak změnit člověka, kterého miluji a on mi ubližuje

Nic nebolí víc než propast mezi tím, co víme, a co cítíme. Když víme, že námi někdo pohrdá, ale současně cítíme, že bez něj neumíme žít. Jak se s tím smířit, jestliže jsme si už vytvořili idylický obrázek, že právě tohle je naše spřízněná duše? Copak jde jen tak zapomenout a hledat od nuly? Jak je vůbec možné, že se potkají tak rozdílné emoce v jednom páru?

Téma, kterému jsem věnoval část své knihy JáMy spřízněných duší, jsme společně rozebírali na příkladu Vašich trápení a zklamání v živém vysílání o Spirále NE-sebevědomí. Vyprávěli jsme si o propojování tří syndromů: syndromu hodného člověka, syndromu neviditelného partnera a syndromu hladového srdce.

Vašich otázek je nesčetně. Typický je dotaz Jany: „Petře, můj problém je jednoduchý, a přitom tak složitý. Miluji člověka, který mi ubližuje. Ne proto, že mi ubližuje, nejsem masochistka; naopak tolik bych si přála, aby mě taky začal milovat, aby si mě víc vážil, aby mě přestal podvádět. Když jsem se ho zeptala, co pro to mám udělat, řekl jen, že je prostě takový a měnit se nebude. Opravdu není naděje?“

Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo jednoduše spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše).

Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde

Odpovím samozřejmě i Janě, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.

Kam až sahá Tvoje moc

I ve včerejším živém vysílání jsem to připomněl: Smiřme se s tím, že nemůžeme ovlivnit všechno. Vztah je specifická věc, ke které jsou zapotřebí DVA lidé. DVA musejí být na to, aby vztah vznikl a zachoval se, ale JEDEN stačí na to, aby vztah přestal existovat. Přitom to, jak se druhý rozhodne, není v naší moci.

Tím se dostáváme k podstatě: My nemůžeme změnit člověka, to, jaký je uvnitř. Tuto moc má jen on sám. My ho můžeme jedině motivovat ke změně, přimět, aby o našem trápení přemýšlel. Ale nemůžeme ho změnit. Jediné, co z hlediska osoby partnera můžeme změnit, je ten protějšek sám – vyměnit člověka, se kterým nejsme spokojeni, za jiného člověka, se kterým můžeme být víc spokojeni. To jediné máme ve své moci. A pak ještě jedno.

Pokud je tu totiž, Jano, někdo, kdo by se skutečně měl změnit, pak jste v první řadě Vy. A povím Vám v čem.

Mně lidé často říkají: Partner mi ublížil. Ale nikdy tomu tak není. Partner Vám nemůže vědomě ublížit. Partner, parťák naopak nevystojí pohled na to, jak Vám je ubližováno. Natož aby to ubližování způsoboval sám.

Pokud Vám tedy někdo ubližuje, nemůže to být skutečný partner. Skutečný parťák je naopak velmi opatrný na své činy a svá rozhodnutí. Aby Vám neublížil.

A pokud Vám snad ublíží, protože si například neuvědomil, že tohle je Vaše slabé místo, nebo o tom nevěděl, okamžitě s tím ubližujícím jednáním přestane. A to prostě proto, že podstata partnerství je v přesném opaku než ubližování. Skutečný partner Vás totiž před ranami CHRÁNÍ, nedopustí, aby viděl Vaši bolest. Natož aby sám byl tím jediným důvodem, proč Vás něco bolí.

Koho skutečně máš vedle sebe?

Proto tuhle otázku vždycky kladu ještě jednou: Pardon, možná jsem špatně slyšel, ale KDO Vám ublížil?

A kladu ji tak dlouho, než Vám dojde, že skutečný partner nikdy vědomě neublíží, tak jako skutečný přítel nikdy nezradí. Kdo zradí, to je jedině ten, kdo se za přítele vydával, nebo koho jsme za přítele považovali my.

Ale netrapme se tím zbytečně dlouho. No tak jo, tak jsme ho za přítele považovali. Mysleli jsme si, že to přítel je. A on nám sám ukázal, že to přítel není. Tak co nyní uděláme? Dáme mu další možnost, aby nás zranil, jestliže už ho známe, víme, co od něj můžeme očekávat, a taky z vlastní zkušenosti už víme, že to nejspíš nebude nic hezkého?

Prosím, přemýšlejme o tom. MÁME TO VE SVÉ MOCI.

A pokud tomu, kdo nám už jednou ublížil, tu další šanci dáme znovu, budiž, ale pak nemluvme o tom, že člověka „milujeme“. Ne, my na něm mnohem spíše „lpíme“, ba jsme na něm „závislí“, to znamená, jsme přesvědčeni, že „bez tohoto člověka zahyneme“, a přitom ve skutečnosti hyneme právě po jeho boku.

Je to jenom naše iluze, že tohle je naše spřízněná duše, a to někdy pouze proto, že jsme skutečnou spřízněnou duši ještě nepotkali, a tak nevíme, jak vypadá, respektive jak se chová. Myslíme si, a to častý omyl, že spřízněnou duší je ten, koho milujeme. Jenže ne – spřízněnou duší je ten, s kým SE milujeme. To znamená OBA navzájem. On miluje nás a my jeho.

Fakta, která bolí

Vím, že moje slova, natož kniha JáMy spřízněných duší, bolí. Promiňte mi to. Jenže já věřím v to, že lepší je jeden konec s bolestí než bolest bez konce – žít v růžových iluzích, jež se jednou vytratí jako mlžný opar. Proto se vždy ptám, zda snesete upřímnost, nebo chcete poslouchat milosrdnou lež? Tím druhým bohužel neumím sloužit…

Proto to, co cítíte Vy, Jano, není ve skutečnosti láska. Je to jen hlad. Hlad po skutečné lásce, která nepřichází. Naopak se vzdaluje, a to nejen zvenčí – od člověka, které máte vedle sebe –, ale i zevnitř – ano, Vy nemáte ráda ani sebe.

Vám, Jano, chybí schopnost skutečně milovat. Protože milovat znamená především neubližovat. Nejen druhému člověku, ale taky sobě. Kdo má sám sebe rád, nedopustí, aby zůstával příliš dlouho v prostředí, kde mu lidé berou životní energii.

Doporučuji Vám, Jano, knihu Čtyři prány štěstí, ať pochopíte, proč nejste schopna milovat, proč sama sobě ubližujete, zkrátka proč je všechno vlastně naopak, než si myslíte. Včetně té domněnky, že tím, koho máte měnit, je ten druhý. Ne, Vaše štěstí totiž stojí a padá s tím, jestli začnete měnit sebe.

To jest, jestli si začnete sebe vážit. Jestli se přestanete zaměřovat na lidi, kteří Vás rádi nemají. Jestli se přestanete trápit pro ty, kteří se netrápí pro Vás.

Respektive, jestli to všechno se budete chtít naučit. Kniha je zde.

Pamatujte si, prosím:

  1. Druhého člověka nikdy nezměníte, změnit se musí on sám. A k tomu musí chtít. Musí mu dojít, že když se nezačne měnit, o něco přijde, zatímco když se změní, tak něco důležitého získá, třeba i zpátky.
  2. Člověk, který ve svém jednání nevidí problém ani chybu, se nezmění. Nemá proč. To právě až ten moment, kdy o něco důležitého přijde, mu umožní poznat, že se změnit měl už dávno.
  3. A to se týká nejen těch druhých lidí, kteří nám tak dlouho ubližují, až jednoho dne konečně odejdeme, a oni si najednou uvědomí, že nám ubližovat nechtěli. Ale týká se to i nás samotných, kteří tak dlouho čekáme na změnu člověka, až jednou zjistíme, že také můžeme pročekat celý svůj život úplně zbytečně.

Přišli jste nebo přicházíte o protějšek, který jste považovali za svou spřízněnou duši? Neumíte se s tím vyrovnat a likviduje to Vaše sebevědomí? Využijte mé knihy JáMy spřízněných duší a Čtyři prány štěstí. Můžete je mít samostatně i dohromady ve zvýhodněné sadě zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart