Jak se obrnit proti zraňujícímu jednání jiných lidí

Bodl Vám někdo dýku do zad?

Důvěřovali jste člověku, a on Vás zradil?

Nebo Vás začali zraňovat lidé, které vůbec neznáte?

Když jsem psal magazín Projít koncem k začátku, který je o tom, jak začít znovu a lépe poté, co se ocitneme na slepém konci „krásné“ cesty, měl jsem na paměti dvě slova. Bolest a utrpení. Bolest je přirozená reakce organismu na ránu, která přijde zvenčí. Nejde se jí vyhnout. Bolest musí být, protože nám má pomoci – uvědomit si, co nám kdo provedl, a nezapomenout to. Čím víc nás to zabolelo, tím spíše si to pamatujeme, a tím spíše to už nikdy nechceme zažít znovu. Ano, bolest nám vlastně pomáhá. Nejbolestnější zkušenosti jsou ty nejdůležitější.

Naproti tomu utrpení se lze vyhnout. Utrpení způsobuje to, co s bolestí děláme ve své hlavě. Zda si příliš dlouho přehráváme, co a proč se to stalo, čím jsme se provinili, proč právě on a proč právě nám. Pak se bolest, která už dávno mohla odeznít, mění v rezonující utrpení.

A právě to se potřebujeme odnaučit. Budiž, projděme bolestí, ale nevytvářejme si ji – ano, už my sami – vlastním oživováním. Naučme se bolestný konec proměnit v lepší začátek. (O tom je právě tento magazín, který můžete mít samostatně, anebo v rámci předplatného, a to automaticky s přístupem do uzavřené skupiny, ke klubovým vysíláním, klubovým článkům na FirstClass.cz a dalším výhodám, uvedeným zde).

Předem varuji: Není to snadné. Ostatně, vypovídá o tom i zkušenost Tomáše, který ji popsal ve svém dotazu: „Petře, fascinoval mě Váš podcast Chybí lidem Bůh? Chápu, že není možné zlepšit svět špatným chováním. Ale jak se mám tedy obrnět vůči zraňujícímu jednání druhých lidí, které mě trápí, oslabuje, nutí zahořknout, vede k pomstychtivosti, také k ublížení pro změnu jim? Jak to děláte Vy, že se před zraňující reakcí zastavíte?“

Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo jednoduše spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše).

Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, je určena kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Více o knize zde. 

Odpovím samozřejmě i Tomášovi, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.

Co mohu ovlivnit

Zrovna nedávno mě srazil čin člověka, kterému jsem velmi věřil. Přesto, že ho mnozí kritizovali, já se ho zastal. A on mě šokoval tím, co „za to“ provedl mně.

Cítí-li člověk v tom momentu první bolest, pomůže mu současně co nejrychleji zapojit rozum. Položit si jednu jedinou jednoduchou otázku: Co v této chvíli mohu ovlivnit?

Neovlivním to, jak se ke mně druzí lidé zachovají. Ovlivním však to, jestli je poté budu chtít mít ve své blízkosti. Řečeno s Dantem: Neovlivníš to, jací jsou lidé vedle Tebe. Ale ovlivníš to, jací lidé jsou vedle Tebe. Jinými slovy: Neovlivníme to, jací jsou lidé uvnitř. Ale ovlivníme to, jestli budou v našem životě.

A tento přestal být. Tečka.

Co chci ovlivnit

Každý jsme jiný, ale v zásadě všichni chceme jedno: Být šťastní. Vice versa: Nebýt nešťastní.

Opět si můžeme položit tu původní otázku: Do jaké míry vůbec své štěstí ovlivníme? To, jak se k nám druzí chovají, přímo ne. To, koho máme vedle sebe, přímo ano. A hlavně: Naše štěstí či neštěstí úzce souvisí s tím, do jaké míry se sami vystavíme špatné energii. Ať je řeč o energii druhých, nebo naší vlastní.

To je důvod, proč já neoplácím lidem ve zlém: Protože si nechci ničit svoji karmu. Nemstím se jim. Jen je nechci mít už vedle sebe. Toto ještě víc objasním.

Mně v zásadě nejde o lidi, kteří se vůči mně chovají toxicky. Jde mi o sebe. O svou karmu. Proto se nemstím. Proto věc vyřeším a už o ní nechci slyšet. Dvě šance jednomu člověku nikdy nedám. Jedna rána mi totiž stačí, jestliže vidím, že ten člověk tu ránu způsobit chtěl. Jestliže dobře věděl, co dělá. A přece to udělal.

Osobní karma

Ve své knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem píšu, jak karma principiálně funguje.

Karma je zákon příčiny a následku. Funguje tak, že jestliže si JÁ nechám zkazit náladu, pak JÁ budu mít zkaženou náladu, JÁ budu potom nevrlý k rodině a dětem, JÁ se potom nebudu soustředit na práci, JÁ potom budu mít špatné výsledky, JÁ potom kvůli tomu nebudu spát, JÁ potom ráno nebudu odpočatý, JÁ potom budu ještě nevrlejší, JÁ se potom ještě víc nebudu schopen soustředit, JÁ potom budu mít ještě zkaženější náladu, JÁ potom budu zažívat stres, úzkosti, vztek na druhé i na sebe, JÁ nakonec zůstanu opuštěný bez vlastní rodiny, která se mnou nevydrží, JÁ se potom budu ještě víc trápit, JÁ budu mít žaludeční vředy, JÁ nebudu jíst, JÁ začnu například chlastat, jen abych necítil takové utrpení, JÁ si zničím zdraví.

A to všechno KVŮLI KOMU?

Kvůli někomu, kdo mi chtěl ublížit, komu na mně nezáleží, kdo má možná vlastní komplex, kdo mě nenávidí, kdo mi právě všechno to výše uvedené CHCE ZPŮSOBIT.

A já se ptám: Mám to pro něj udělat?

Jistěže ne. Jestli si kvůli někomu chci zničit zdraví, tak kvůli lidem, které mám rád, kterým na mně záleží nebo na kterých záleží mně, kteří mi pomáhají, kteří při mě stojí, kteří mě podporují…

A to jsou přece PŘESNĚ OPAČNÍ lidé než ti, kteří mě zraňují.

To je základ mé vnitřní sebeobrany – mého zastavení se před například pomstychtivým jednáním, na něž bych měl jistě velkou chuť. Ale nechám si ji zajít. Ne kvůli těm lidem, ale kvůli sobě. Protože mé jednání přímo souvisí s karmou, s osudem, který si vytvářím. Tak jako jednání jiné osoby vytváří její karmu.

Vizitka

Zjednodušeně řečeno: Moje jednání je moje vizitka. „Tvoje“ jednání je „Tvoje“ vizitka.

Moje jednání říká, jak se já umím porvat s hněvem, se svým nebo s cizím, se slabostmi svými nebo cizími, s nutkáním mít vždy poslední slovo, ať je tato potřeba znovu moje nebo cizí. Moje jednání říká, jak moc mi záleží na tom, co si o mně myslí druzí, jak moc se jim hodlám zavděčit, jaký klid a nadhled si v sobě dokážu vytvořit. To všechno ukazuje moje jednání.

A „Tvoje“ jednání ukazuje, jak se „Ty“ umíš porvat s hněvem, ať svým nebo mým, se slabostmi svými nebo mými, a tak dále.

Z toho vyplývá: To, jak se my chováme k druhým, vypovídá o tom, jací jsme my. Zatímco to, jak se k nám chovají druzí, vypovídá o tom, jací jsou oni. A následně znovu platí, že to, jak na ně reagujeme my, vypovídá o tom, jací jsme my. A k tomu musím dodat ještě jedno.

O tom, jací jsme my, vypovídá nejen to, JAK na jednání druhých reagujeme, ale ZDA VŮBEC reagujeme. Pamatujte si, že nemusíte reagovat na všechno. To, že nějak hlasitě nereagujete, ještě neznamená, že jednání druhých lidí neregistrujete. Každé cizí jednání nemusí stát za Vaši reakci. Nota bene za špatnou reakci, kterou sami v sobě jen nastartujete negativní energii nebo akcelerujete svůj vztek a hořkost, které Vám potom ještě dlouho zůstanou.

Proto obecně pokaždé, když se potkám s velmi toxickým jednáním cizích lidí, snažím se vzpomenout si na Buddhu a jeho krásný příběh, jak šel vesnicí svých odpůrců a jeden z naštvaných vesničanů na něj vyběhl a začal mu zblízka nadávat do obličeje.

Buddha poodstoupil, zvedl ruku, aby muže umlčel, a pak se zeptal: „Příteli, když někomu koupíš dárek a on ho od Tebe nepřijme, komu ta věc zůstane?“ Zaskočený muž zalapal po dechu a zauvažoval: „No, mně připadne! Přece já ho koupil, já ho vyrobil!“

Buddha ho poplácal po rameni: „A přesně tak je to s Tvým hněvem. Já ho nepřijímám.“ Načež pokojně odešel.

Pamatujte si, prosím:

  1. To, že na toxické chování, namířené proti Vaší osobě, tomu člověku přímo nereagujete, ještě neznamená, že za prvé ho neregistrujete a za druhé že už v té chvíli nemáte jasno o tom, že tento člověk nemůže tvořit Vaše okolí.
  2. Nepotřebujete nic říkat, ztrácet čas vysvětlováním, obhajováním se nebo válčením. Úplně stačí tomu člověku, který Vám bodl dýku do zad, přestat věnovat pozornost, přikládat důležitost. Už tím z Vaší hlavy postupně zmizí. Je to jednodušší, než propálit spoustu času marným usilováním o to, co nakonec stejně zkazí náladu a možná i život Vám. Protože se dozvíte jenom to, proč to ten člověk udělal, proč mu vadíte, co všechno Vám ještě provedl, kde Vás pomluvil a jak dlouho už jeho přetvářka trvala.
  3. A proto: Nikdy nezacházejte s lidmi tak špatně, jací se ukážou být oni, ale tak dobře, jací se snažíte být Vy. Jednejte s lidmi vždycky podle toho, kdo jste Vy. I když to někdy znamená snést velkou bolest, které se nedá vyhnout a která je tak velká, jak velké byly Vaše naděje směřované vůči nim.

Ptáte se, proč jste museli potkat zrovna tohoto člověka? Proč se do Vašeho životního příběhu vracejí stále stejné typy? Kde děláte chybu, pokud ji vůbec někde děláte? Knihu o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem seženete, tak jako všechny mé knihy včetně Řešidla, pouze zde.

Stojíte na bolestném konci nějakého vztahu? Nevěříte vinou bolesti v žádné další? Cítíte se demotivováni budovat jakékoli nové vztahy? Magazín Projít koncem k začátku můžete zakoupit buď samostatně, anebo výhodněji v rámci předplatného, navíc s automatickým přístupem do uzavřené skupiny, ke klubovým vysíláním, klubovým článkům na FirstClass.cz a dalším výhodám, uvedeným zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart