Jak neztrácet víru, když nám vztahy zatím nepřejí

Nedávno jsem položil otázku: Kdy naposledy jste se probudili a řekli si, že tohle bude nejlepší den Vašeho života?

Někteří mi odpověděli smutně: Tento den to být nemohl. Ani včerejší. A zřejmě ani zítřejší. Proč? Protože procházíte obdobím, kdy přestáváte věřit, že takový den vůbec ještě může nastat.

Rozumím Vám. Když mi bylo dvacet, stál jsem na železničním mostě a chtěl skončit se životem. Právě proto, že jsem si nic lepšího, ba dobrého neuměl představit. O tom, co se muselo stát, abych neskočil, jsem psal v celé druhé části své autobiografie DESET. Takže vím, co prožíváte, ale také jak to překonat a poznat to, o čem si dnes myslíte, že je to nemožné.

To je také důvod, proč jsem před dvěma lety založil uzavřenou skupinu. Aby lidé měli bezpečné prostředí, kde se svěřit mně či jiným s trápením, které je drží na dně. Přičemž to trápení se může týkat čehokoli – peněz, dětí i partnerských vztahů. (Do skupiny můžete vstoupit jen tak, nebo s bonusem ve formě magazínu, který každé dva měsíce píšu právě pro ukazování cesty v nejtěžších životních chvílích – víc o rozdílu mezi členstvími ve skupině čtěte zde.) Mezi lidmi uvnitř bývala i Majka. Už není. Dala mi svolení, abych zveřejnil její vzkaz, který by si měl přečíst asi každý, kdo v lepší budoucnost přestal věřit. Protože to není jen její příběh, ale vás všech.

„Milý Petře, určitě si mě nepamatujete, ale chci ještě jednou poděkovat za Váš čas, který jste věnoval setkání se mnou před dvěma lety. Tehdy jsem byla ve velmi bolestivém vztahu a chtěla si vzít život. Vy jste mi řekl, ať to nedělám, že ‚za čas může být všechno jinak‘. Že ‚za čas můžu být naopak velmi šťastná a mít vedle sebe člověka, kterého po svém boku dnes nemám – který mě bude milovat, nejen já jeho‘. Ať to nedělám nejen kvůli sobě, ale ani kvůli němu, tomu člověku, kterého dosud neznám, který na mě někde čeká a jsem pro něj životní nadějí. A ať to nedělám taky kvůli našemu dítěti, které sice ještě neexistuje, ale které by se nikdy nenarodilo, kdybych to nyní udělala. Petře, dnes jsem porodila, mám vedle sebe skutečně skvělého chlapa a on mi sám řekl, abych první oznámení o tom, že jsme šťastní rodiče, poslala Vám. Takže, Petře, měl jste pravdu – to je vše, co jsem Vám chtěla.“

Každý všední den odpovídám na Vaše příběhy ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete také z této stránky nahoře), nebo jednoduše spusťte přehrávač mého hlasu v záhlaví tohoto článku. Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, je pak určena kniha Řešidlo, jež obsahuje přepisy nejposlouchanějších myšlenek. Odpovím samozřejmě i všem tazatelům, které dnes trápí stejný problém, jako tehdy Majku, a píšou mi.

Přebytek jednoho je ve skutečnosti nedostatek druhého

Naslouchám-li člověku, který v nějakém ohledu ztrácí víru, stále si opakuji, že nadbytek jeho negativních myšlenek ve skutečnosti není o tom, že by něčeho důležitého měl příliš, ale naopak že toho, co potřebuje, má nedostatek.

Člověk, který ztrácí víru, má nedostatek pozitivních myšlenek, respektive pozitivní představivosti. A tento nedostatek se pak projevuje jako přebytek negativních myšlenek, negativní představivosti. Jste-li nedostatečně najedeni, projevuje se to jako nadměrný hlad. Proto sleduji ne to, co člověk nemá mít (hlad), ale co potřebuje dodat (najíst se).

Naslouchám-li člověku, který má zjevně nedostatek pozitivních myšlenek, respektive pozitivní představivosti, opakuji si také, že to není člověk bez představivosti. On si jenom nedokáže představit, že bude líp. Nicméně představivost má, protože si dokáže představit, že bude jenom hůř nebo že bude pořád stejně špatně. Opakuji: Takový člověk představivost MÁ, ale používá ji opačně (negativně). To je celý jeho problém.

Stačí si představit, stačí si připustit, že už zítra může potkat člověka, který s ním bude mít lepší úmysly než kdokoli, koho potkal doposud, a jeho energie se změní. Fatální otázka však zní: Proč si to tito lidé nedokážou představit? Proč to nedokážou připustit?

Protože zacházejí špatně se svým vnímáním. Oni vnímají něco, co je trápí, a neumějí se toho pustit. Například vnímají čas, který jim utíká mezi prsty. Tím vyhrazují své vnímání pro ručičky hodinek nebo čísla v kalendáři. Ale ve skutečnosti, v tom soustředění na čas, v tom spěchu užuž někoho mít, jim uniká něco mnohem podstatnějšího: Schopnost vnímat nikoli primárně čas, ale primárně charakter těch, kteří kolem nich procházejí.

Co vnímáš na prvním místě?

Proto jsou tito lidé ve špatných vztazích. Proto je neustále opakují. A proto potom ztrácejí víru. Nedivím se, že ji ztrácejí. Protože se zabývají hlavně časem. Ale čas vlastně neexistuje. Minulost není, budoucnost není, v každém okamžiku je jenom TEĎ. A tomu bychom měli věnovat plnou pozornost. Aby nám TEĎ bylo dobře. AbychomTEĎ neměli kolem sebe špatné lidi, kteří si nás neváží. Abychom si TEĎ takové lidi nepřiváděli znovu do života. Protože právě tito lidé nám berou onu víru, ony pozitivní myšlenky a onu pozitivní představivost.

A tak: Nikdy neklesejte na mysli jenom proto, že zatím ještě nemáte to, po čem toužíte. Nedejte se ovlivnit časem k ukvapeným rozhodnutím „z nouze“, a to ani směrem k vlastnímu zabití, ani k „umírání za života“ vedle špatných lidí. Uvědomte si, že Vy nepotřebujete kohokoli po svém boku. Potřebujete člověka, který Vám bude vyhovovat, který Vás bude respektovat, který Vám porozumí

A to, že ho teď ještě nevidíte, neznamená, že neexistuje. Hned zítra ho můžete potkat. Nebo za měsíc. Nebo za rok. To je jedno. Nevnímejte čas. Ten není důležitý. Co je důležité, je to, abyste ho potkali, respektive abyste obecně poznali správné lidi.

Oni jsou. Ale musíte se soustředit na to, co hledáte, co chcete, co potřebujete, co si zasloužíte. Vnímejte stoprocentně „obsah člověka“, míru jeho kompatibility s Vámi, jeho charakter. Potom najdete to, co hledáte. Ale musíte být předně schopni/připraveni to vidět. Jen si to zkuste na ulici. Když svůj zrak zaměříte jenom na hodinky na své ruce, tak všechny procházející lidi fakticky minete.

Pamatujte si, prosím:

  1. Užívejte si nejen až vztah, ale už to hledání. Hned zítra může skončit. Ano, už zítra můžete být šťastní. Neříkejte, že nebudete. Vy to nevíte.
  2. Co ale vím já, je to, že zítra šťastní nebudete, když to dnes vzdáte. Protože vím, že to v tu chvíli vzdáte předčasně. A zbytečně.
  3. Čím delší je totiž hledání, tím větší je následná radost a mnohdy i překvapení člověka, když „zničehonic“ najde. Jako Majka. To totiž není moje zásluha, že žije, že dnes tiskne v náruči své vysněné dítě a za ruku svého vytouženého partnera. To je její zásluha. Zásluha její víry. Kdyby mi tehdy před dvěma lety nevěřila, tak by nic z toho, co dnes má, nenašla.

Jste na konci s vírou ve svém životě? Prožili jste už tolik zklamání, že na další pokusy o změnu nemáte sílu? Než se mi ozvete, pochopte nejprve moje myšlení – můj život z mé autobiografie DESET. Pokud patříte k členům uzavřené skupiny, otevřete a přečtěte si magazín Projít koncem k začátku. Pokud členy skupiny nejste, pak s členstvím FC Premium získáte jak magazín, tak přístup do mé uzavřené skupiny, k mým klubovým živým vysíláním, k mým klubovým článkům na FirstClass.cz i platformy pro pokládání otázek přímo mně.

Pokud členem mé skupiny nejste a být nechcete, magazín Projít koncem k začátku nebo autobiografii DESET můžete samostatně získat v e-shopu, tak jako všechny mé knihy, včetně Řešidla, určené pro pomoc Vám.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart