Jak najít důvěru k lidem, když ti předchozí mě zklamali

Říkám to pořád: Nepodceňujte trápení člověka. To, že žádné nevidíte nebo o žádném nemluví, neznamená, že žádné neexistuje. Naopak ta trápení, která jsou nejbolestivější, zůstávají nejskrytější. A bolí nejvíc právě proto, že je na ně člověk ve svém nitru sám. A že si s nimi neumí jinak poradit.

O to víc jsem vděčný, když se mi lidé svěří s něčím, co nedokážou říct ani vlastním partnerům. Snažím se pomáhat prostřednictvím svých knih, pokud raději čtete, nebo prostřednictvím svých živých vysílání a podcastů, pokud raději posloucháte. Dnes odpovím Richardovi, který reagoval na můj včerejší podcast Jak se nekomunikace může vymstít tomu, kdo se odmlčel. Týkal se ho totiž osobně: „Petře, včera jste přečetl dotaz mé ženy. Tak rád bych k Vaší analýze napsal, že nemáte pravdu, ale Vy ji bohužel máte. Ano, nebyl jsem schopen komunikovat o problémech, které mě trápí již dlouhou dobu, vím, že má žena mi chtěla pomoci, ale já se jí prostě nedokázal otevřít. Teprve ve chvíli, kdy jsem pochopil, že si našla někoho jiného, jsem všechno chtěl zachránit. Uvědomil jsem si, že o ženu, která se tak dlouho snaží rozbít zeď mého mlčení, jak jste to přesně popsal, nesmím přijít. Ale už bylo pozdě. Ano, rozumím tomu, co znamená ženské NIC. Teď ale, Petře, poraďte mně, jak se mám otevřít, když se mi citové otevření ženám už mnohokrát ve vztazích vymstilo.

Proč mluvit

Jestliže nabádám lidi k tomu, aby se (i vlastnímu okolí) svěřovali se svými problémy, tak hlavně proto, že pokud si se svými problémy nevědí rady, může jim pomoci někdo zvenčí. Ale když o svých problémech mluvit nebudou a současně si s nimi nebudou vědět rady, pak své problémy nejenže nevyřeší, ale co hůř, ty problémy jim budou připadat neřešitelné, potažmo oni si budou připadat neschopní cokoli vyřešit. Ale to je omyl.

Každý problém se dá vyřešit. Už Albert Einstein ale řekl, že žádný problém nelze vyřešit za pomocí těch myšlenek, které ho vytvořily. Jinak řečeno: Jestliže si o svém problému myslíte, že je neřešitelný, tak ho svým myšlením nevyřešíte. Zato když ho svěříte někomu, kdo stojí „venku“, má odstup a nadhled, tak řešení můžete spatřit hned. Je to podobné, jako když jdete po ulici a lidé od Vás s odporem odvracejí pohled, smějí se nebo si odplivnou, a Vy se trápíte tím, co to znamená. Chtějí snad vyjádřit, že jste pro ně nedostatečný, nebo příliš malý, nebo příliš velký, nebo příliš starý, nebo příliš mladý? Ze svého pohledu to nemůžete zjistit. Přitom by stačilo se zeptat a kdokoli by mohl říct: Prosím Tě, zapni si poklopec. A bylo by vyřešeno.

Proč lidé nemluví

Nicméně k tomu, aby se člověk zeptal nebo svěřil, musí mít k dotázanému alespoň základní důvěru. Tohle je důležitý termín, který je třeba správně pochopit: Důvěra neznamená vědět, že mi člověk neublíží. Ne. Důvěra znamená dát člověku možnost, aby mi ublížil, a přitom doufat, že to neudělá. Jenže!

Ten, kdo už několikrát v životě důvěřoval, a narazil při svém svěřování na lidi, kteří pak jeho důvěru zradili – kteří se třeba vysmáli tomu, co jim svěřil, nebo kteří jeho citlivé tajemství hned vyzradili jiným –, tak pochopitelně je s tak negativními zkušenostmi OPATRNĚJŠÍ. Ale to neznamená, že by měl rezignovat na důvěru.

Jak si to srovnat v hlavě? Jednoduše:

To, že někteří lidé zneužili naše citové otevření, neznamená, že ho zneužije každý. Všichni lidé totiž nejsou stejní.

Možná si myslíte, že je to nadbytečná věta, že to přece všichni víte, tak proč to „vytučňuji“. Jenže pro Richarda je to zjevně nová informace. Jeho pocit, jak vyplývá z jeho slov i mlčení, je, že všechny ženy určitě jsou stejné. Proto dokonce ani vlastní ženě, která mu navíc nabízí pomoc, nevěří. Říká si: Ani manželce se nemůže věřit!

A to ne proto, že by Richarda zklamala, ale proto, že Richarda zklamaly jiné ženy, které tu byly před ní. A tak je na místě otázka: Richarde, co má Vaše žena společného s předchozími? To, že je žena? Fajn. A dál? Vás. Ano, Vy jste tím společným jmenovatelem. A co z toho plyne? Že by hlavní otázka měla směřovat k Vám. A ta otázka zní: Richarde, vy VÍTE, že by Vás manželka zradila stejně jako všechny předchozí?

Jistěže to NEVÍTE. Nemůžete to VĚDĚT, protože ona Vaše svěření nikdy nezneužila. Vy si to jen MYSLÍTE. Ovšem na základě jejího jednání, ale SVÉ VLASTNÍ minulosti. A v té ona vůbec nebyla.

Proč důvěřovat

Richard nedůvěřuje. Aniž by člověk, kterému nedůvěřuje, zklamal jeho důvěru. Sám neví, zda své ženě má, či nemá důvěřovat. Budiž. Ani já to nevím. Nikdo to neví!

To znamená, že abychom to všichni VĚDĚLI a přestali jen planě spekulovat, musíme se to nejdříve DOZVĚDĚT.

A jak se můžeme dozvědět, co je SKUTEČNÁ PRAVDA? K tomu slouží právě nástroj zvaný důvěra: Jestliže člověku budeme důvěřovat, potom nejlépe poznáme, jaký skutečně je. Potažmo jestli mu ještě někdy máme věřit znovu.

Pokud naše partnerka nikdy nezradila naši důvěru ohledně svěření se v komunikaci, pak to, že jí nedůvěřujeme, je NAŠE chyba, ne její. Chyba totiž principiálně je to, „když děláme něco, o čem si myslíme, že je to správné, ale ono to MOŽNÁ správné není“.

A proto, Richarde: Co když si Vaše žena SKUTEČNĚ ZASLOUŽÍ důvěru? Pak je chyba jí nedůvěřovat. A naopak: Co když si Vaše žena SKUTEČNĚ NEZASLOUŽÍ důvěru? Pak je rovněž chyba váhat nad pokusem, protože jen tak zjistíte, že si důvěru nezaslouží. Ale to potřebujete ZJISTIT. Do této chvíle to pořád NEVÍTE.

Proto, Richarde, této anebo jakékoli další ženě důvěřujte. To znamená: Dejte jí šanci, ať Vás zklame. Ale bez šance to nepoznáte.

Že se bojíte, že Vás zradí? No a? Když Vás zklame, buďte rád, že už VÍTE, že ani této ženě nemáte věřit. Nikdy však předem nepaušalizujte. To znamená: Nikdy jen proto, že „s několika ženami“ máte špatné zkušenosti, neříkejte, že špatnou zkušenost budete mít určitě se všemi ženami. Proč to neříkejte? Protože tímto postojem škodíte nejvíce sobě. Sebe připravujete o všechny ty ženy, které by Vás přesvědčily o opaku a pomohly vyřešit Váš problém.

Ptáte se, jaký je ten problém: Vaši nedůvěru k lidem.

Vy všichni, kteří v důsledku minulosti nevěříte lidem v přítomnosti:

Lidé ve Vaší současnosti, kteří Vám nikdy neublížili, nemohou za Vaše negativní zkušenosti, vytvořené v minulosti. Ba dokonce: Lidé ve Vaší současnosti, kteří Vám nikdy neublížili, mohou NAOPAK ZMĚNIT tyto Vaše negativní zkušenosti. Najednou totiž můžete dosáhnout toho, čemu v knize Cítit rozumem, myslet srdcem (o karmě ve vztazích) říkám schopnost rozlišení. To znamená poznat, že ano, jsou tu lidé, kterým nemůžete věřit, protože už jste se přesvědčili, že za důvěru nestojí, ale pak jsou tady ještě jiní lidé, kteří si zaslouží věřit. Avšak ne proto, že si to „myslíte“, ale proto, že oni Vás PŘESVĚDČÍ – tím, jak k Vaší důvěře přistoupí, tedy že Vás nezradí.

Jestliže lidem bezdůvodně nevěříte, nedivte se, že Vás postupně opouštějí. Nikdo z nás nepotřebuje partnera, který mu nevěří. Vztah je o důvěře. Takže pokud chcete mít s člověkem vztah, důvěřujte mu. Ano, možná Vás následně zradí. Ale tím přece jenom sám vyjádří, že za vztah nestojí. Pokud však nikomu nechcete důvěřovat, pak za vztah bohužel nestojíte Vy.

Dovolte tedy lidem, ať přepíšou Vaši dosavadní zkušenost. Ať Vám ukážou, že všichni nejsme stejní. Že lze poznat protějšek, který nezradí.

Vyřeší to totiž celý Váš problém. A navíc té ženy, která Vás KONEČNĚ nezradí a která Vám KONEČNĚ pomůže, si pak budete o to víc vážit. Poznáte, jak vzácná taková žena je. A to tím víc, čím horší zkušenosti se ženami máte.

Pamatujte si, prosím:

  1. Bez důvěry není vztah. Bez důvěry dokonce není ani láska. A to nejen ve vztahu k druhým lidem, ale ani ve vztahu k sobě.
  2. Jestliže totiž člověk nevěří druhým, vyjadřuje tím současně, jak málo věří sám sobě – jak málo věří tomu, že by si ho někdo mohl vážit, potažmo že se o sebe dokáže postarat, když ho snad někdo další zraní.
  3. Přitom čím zraněnějšího člověka potkáme, tím úžasnější pro nás samotné je, když ho přesvědčíme, že zrovna nás se bát nemusí. Proč je to tak úžasné? Protože on se nás pak nepustí. On nás bude nosit na rukou. On totiž, vzhledem ke svým zkušenostem, pochopí, jak neobvyklým člověkem jsme. A jak o nás nesmí přijít. Přemýšlejte o tom.

Opakují se ve Vašem životě vztahy, typy lidí nebo situace, které Vás bolí? Pochopte karmu, vytvořenou ve své minulosti, ale projevující se v přítomnosti: Využijte knihu Cítit rozumem, myslet srdcem a uvědomte si, jak snadno to můžete změnit.

Další mé knihy, napomáhající lepším vztahům, ale zaměřené na odlišné situace, najdete zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart