5 věcí, se kterými ihned přestaň, když Tě zklame člověk

Zklamal Vás někdy člověk, kterému jste bezvýhradně věřili? Zažili jste šok, a to ještě v té nejméně očekávané chvíli?

Jen dva příběhy z těch, které jsem nedávno řešil:

  1. Mladá žena. Měla těsně před porodem, když ji opustil přítel. Beze slova vysvětlení. Nechtěla to přijmout. Prosila, ponižovala se, jen aby se vrátil. Ale on už měl jinou. Dávno před odchodem od ní. Nemohla to pochopit ani strávit. Nechtěla dál žít. A chtěla s sebou „vzít“ i nenarozené dítě. Beztak ho „táta“ najednou nechtěl… A ještě před rokem po něm „toužil“.
  2. Mladý muž. Dal celé své srdce ženě, která mu ho následně zlomila. Proč, když jsem jí neprovedl nic zlého? naříkal. Určitě se to vysvětlí, nejasné se vyjasní! Vyjasnilo. Potkal ji. Už se objímala s někým jiným.

I toto jsou chvíle, pro které jsem psal Kurz sebezvládání. Ustát rány, které nás srazí na samé dno. A nejen je ustát. Navíc na dně nezůstat. Zvednout se.

Ale jak? ptali se oba, když seděli v mé kanceláři. Copak má smysl ještě věřit v další vztahy? Jak vůbec přijmout to, že lidé se takto zachovají, i když jim dáváme to, co chtějí?

Midasův prst

Bylo na čase jim povědět příběh Midase, bájného krále, který nač ukázal prstem, to proměnil ve zlato.

Jednou Midase navštívil chuďas. Midas se zeptal: „Co pro Tebe mohu udělat?“

Chuďas mu podal list ze stromu. Midas ho prstem učinil zlatým.

Pak chuďas sáhl pro balvan. I ten Midas proměnil v hroudu zlata.

To se opakovalo mnohokrát. Až chuďas stál po kolena v pokladech.

„Už jsi syt? Máš dost svého bohatství? Nebo je ještě něco, po čem toužíš?“ otázal se Midas.

Chuďas zlověstně přikývl a zpoza opasku tasil nůž.

„Tvůj prst.“

Proč jsem jim pověděl tento příběh? Aby si uvědomili, že lidé se k nám chovají především podle toho, jací jsou oni, nikoli jací jsme my nebo co pro ně děláme. Nezáleží tedy na laskavosti, kterou projevujeme. Pokud se rozhodnou nás hodit přes palubu, udělají to.

Horší versus lepší budoucnost

Co muž i žena potřebovali pochopit, je, že se touto hořkou zkušeností jejich život nezhoršil, ale paradoxně zlepšil. Stačilo jim položit otázku: „Myslíte, že je lepší žít s někým, kdo Vás miluje, nebo kdo Vás nemiluje? S tím, kdo Vám vrazí kudlu do zad, nebo s tím, kdo to neudělá?“

Bizarní otázka. Znali odpověď. A pochopili, že ti předchozí partneři těmi milujícími nebyli. Zbýval krok číslo 2. Jak uvěřit v někoho dalšího?

Co když už nepotkáme nikoho, kdo by stál o upřímnou lásku? shodli se.

Bylo to groteskní. Stáli vedle sebe a neviděli se. A to jen proto, že oba přehrabovali kamení. Přitom měli diamant na dosah ruky. Oba byli po bolestné zkušenosti v takovém rozpoložení, že by milujícího člověka ocenili a vážili si ho. Bylo to tak prosté – byli tu jeden pro druhého. Tak je to často. Lidé se ptají na poklad, přitom stačí otevřít oči. Přestat se soustředit na to špatné, začít vidět i to dobré. A nejen to.

Kurz sebezvládání vyjde na konci měsíce. Do té doby všechny, kdo akutně řeší emocionální ránu a sami sebe poškozují myšlenkami, že asi „nebyli dost dobří“, prosím. Zvažte těchto 5 PŘESTAŇ:

1. PŘESTAŇ se schovávat před pravdou

Je přirozené, že si v těžké, šokové chvíli nechceme připustit pravdu. Přejeme si, aby se všechno nějak samo změnilo. Myslíme si, že každá událost musí mít happyend, že nám život přece musí splatit svůj dluh.

NE!

Život nám nic nedluží. Narodili jsme se, protože jsme dost silní na to, abychom žili. A dost silní i na to, abychom si přestali lhát. Ostatně, i proto jsem psal Karmu lhářů. Abychom se postavili lži, a to i té vnitřní. Abychom si přestali lhát sami…

Je to první krok, který s lidmi provádím. Vysvětluji jim, že když přehlížejí pravdu, nepřestává existovat. Naopak, snaha nevidět ji nutí člověka žít ve lži. Neřešit problém. A problém je jako želatinový medvídek, který spadne do louže. Každým okamžikem se zvětšuje.

Lidi, kteří to nechtějí pochopit, beru k nějaké překážce v chůzi. Zavěsím na ni deku, jako kdyby ta překážka neexistovala. Ale ona existuje. Projít se jí nedá. Abychom jí mohli projít, musí se překážka odstranit, ne zakrýt.

Nejlepší cesta ven je vždycky skrz. Pokud v životě děláme chybu, nejlepší cesta, jak se chyby zbavit, je si tu chybu nejprve (byť bolestně) přiznat. Bez toho se žádná chyba napravit, tedy ani odstranit nedá.

2. PŘESTAŇ si donekonečna přehrávat minulost

Opakujeme-li stejné činy, dostáváme stejné výsledky. To je matematika života.

Jestliže žijeme v minulosti, netvoříme žádnou přítomnost ani budoucnost.

Život je jako USB flash disk. Přehrát nám může jen to, co obsahuje. Chceme-li zažít něco jiného, musíme nahrávku přepsat. V případě života: vytvořit nové, lepší nahrávky.

Každá změna začíná zastavením původního přehrávání. Tlačítkem PAUSE. Naučme se tak jednat i v životě. V magazínu Odpustit neznamená zapomenout ukazuji, jak se dá pozitivně uzavřít to, co se stalo, aby to konstruktivně ovlivnilo to, co začneme dělat. Zabývám se i procesem odpuštění. Odpusťme si to, že jsme prožili zrovna takovou minulost. Odpuštění nezmění minulost, ale budoucnost. Až když přestaneme couvat, můžeme vyrazit vpřed.

3. PŘESTAŇ trvat na tom, kým jsi byl

Člověk se nejen musí, ale potřebuje posouvat. Zlepšovat své návyky, odstraňovat své staré vzorce, které mu vtlačili do hlavy lidé z minulosti, třeba v dětství. Ostatně, věnoval jsem tomu celý magazín Jak přepsat staré vzorce.

Součást odpuštění: Kdykoli se díváme zpět, vidíme hloupějšího člověka, než jakým jsme. Zpětně sebou můžeme pohrdat, posmívat se, kým jsme byli, nebo nad zlou vzpomínkou hořekovat. Vidíme minulost plnou chyb. ALE! Nedojde nám, že své minulé Já spatřujeme jako hloupé jen proto, že jsme se mezitím ponaučili a zmoudřeli. Kdo zpětně nevidí žádné chyby, ze žádných se ještě neponaučil (a je pořád hloupý). Neexistuje totiž člověk, který by nedělal chyby. Pokud žádné nevidí, neznamená to, že neexistují. Spíše to znamená, že své chyby přehlíží. A pak se při pohledu zpět považuje za dokonalého a bezchybného.

Buďme vděční za chyby. Jako jsou námořníci vděční za bouře. Blesky nešlehají do našeho života, aby nás zničily, ale aby nám posvítily na cestu – abychom snáze pochopili, že díky chybám jsme zkušenější. Tak proč litujeme minulosti, ve které jsme udělali chybu? Kde bychom bez nich dnes byli? Nikdo neunikne chybám. Ale každý se ze svých chyb neučí.

4. PŘESTAŇ litovat těžké přítomnosti

Život není ráj, ale posilovna, kde se nás nikdo neptá a rovnou nám dává do ruky ty činky, které potřebujeme. Jsou vždy těžší, než si přejeme. Vždy máme pocit, že je neuneseme. Ale nakonec to dokážeme.

Činky jsou těžké, a proto vytvářejí sílu. Tíží nás, dokud jsme slabí. Člověk je ale vnitřně stavěn tak, že si zvykne téměř na vše. I na pravidelnou zátěž. Jednou, až z budoucnosti pohlédneme na dnešní činku, poděkujeme za ni. Donutila nás v sobě hledat tu sílu, jež v nás vždy byla, ale dosud jsme ji nepotřebovali. Přitom ona tam čekala na své využití…

5. PŘESTAŇ čekat, že se věci samy zlepší

Nic, co stojí za to, se nestane samo. Nelze mít negativní myšlenky a čekat pozitivní život. Nelze mít vedle sebe toxického člověka a divit se, že jsme otrávení. Nelze žít v minulosti a doufat v lepší přítomnost. Žijeme-li v minulosti, naší přítomností je pořád minulost. A tu nelze změnit. Žijeme-li tedy v minulosti, trápíme se ne proto, že by na nás byl život zlý, ale protože sami na sebe jsme (byť nevědomě) zlí. Že už nyní máme v rukou pozitivní změnu. Jen musíme překonat něco v sobě – svou slabost, nevěřícnost, obavu, že děláme chybu a bude ještě hůř, než je. Ale o tom je celý magazín Jak překonat pochyby.

Pamatujme si, že přijdeme-li o člověka, který ukázal, že nás vlastně nemiloval, nebo že si nás vlastně nevážil, nemá smysl zůstávat v minulosti. Naopak, o to radostněji bychom se měli vrhnout do přítomnosti. Protože všechno dobré máme před sebou. Vždyť i zdvihači pokladů z moří vědí, že nejnaditější truhly jsou na dně. Jen se jich nebát… Jen je otevřít…

  • Můj magazín můžete číst buď po jednotlivých vydáních, podle témat, která Vás zajímají. Samostatně si můžete kupovat magazín zde. Každé vydání je jen do vyprodání zásob. Zde najdete všechna zbývající vydání za posledních 11 let.
  • Anebo můžete mít předplatné, bezstarostné zasílání přímo do schránky, a k němu automatický přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním ve skupině i ke klubovým článkům na FirstClass.cz a dalším výhodám uvedeným zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart