7 stupňů vizualizace aneb Jak dostat to, po čem toužíš

Máte sen?

Chcete si ho uskutečnit?

Neumíte najít cestu mezi bodem, ve kterém jste, a ve kterém budete uspokojeným člověkem?

Je jedno, jestli toužíte po naplnění v oblasti vztahů, zdraví nebo bohatství. Váš sen je oprávněný a správný. Ale jak najít cestu?

Když mi pokládáte tuto otázku, vím, že základní problém je ve Vás. Ve Vašich pochybách, jestli jste dost dobří (viz Jak překonat pochyby). Ve Vašem přesvědčení, že ničeho významného nedosáhnete (viz Jak přepsat staré vzorce). Ve Vašem užírání se starými neúspěchy nebo křivdami (viz Odpustit neznamená zapomenout). Jde tohle překonat? Jistěže jde. Ale má to své podmínky.

Opravdu stačí jen čekat?

Když v roce 2006 australská spisovatelka Rhonda Byrne sepsala své Tajemství, měl jsem tu čest být jedním z prvních čtenářů i kritiků rukopisu. A zlobil jsem se. Vadilo mi, že teorii Zákonu přitažlivosti staví jen na třech procesech: 1. Žádej. 2. Věř. 3. Přijímej. Hotovo! Jako by stačilo jen vyslovit přání, věřit v něj a počkat si, až věc nebo člověk spadne z nebe. Jenže takhle to v životě nefunguje.

Vědět, co chci, je samozřejmě důležité. Věřit, že toho jsem schopen dosáhnout, také. Ale nejdůležitější je KONAT. S prominutím zvednout zadek a jít si za svým snem, něco pro něj dělat, a hlavně VYTRVAT, protože všechno, co za něco stojí, se nezrodí hned. A je to dobře. Kdyby se to událo hned, ztratilo by to svoji hodnotu. Nevážili bychom si toho. Věděli bychom, že i když o to přijdeme, stačí znovu jen požádat, věřit a přijímat, a je to zpátky. Že ano, Rhondo?

Když jsme se s Rhondou osobně setkali, namítal jsem: Pocity a myšlenky jsou samozřejmě základem proměny, ale výsledek BEZ ČINU neexistuje. Jen víra nebo přání ve hmotném světě nevytvoří výsledek. Rhonda sklopila hlavu: „Já vím, ale to lidé nechtějí číst.“ Věděla, že jí ve třech mocných procesech chybí ten nejdůležitější. UDĚLAT. MAKAT pro to. DŘÍT. Padat na ústa, a stejně pokračovat, pokud to, co chceme, je pro nás důležité.

Miloš Kopecký jednou řekl: „Když jsem se zajímal o definici štěstí, jednou jsem četl, že štěstí je boj. Připadalo mi to moc ušlechtilé, ale časem jsem zjistil, že nic není bližšího pravdě – člověka opravdu dělá šťastným jen to, co si VYBOJUJE.“ Ano, právě když nám každý tvrdí, že to nedokážeme, že na to nestačíme, že je to moc těžké či nemožné, úspěch pak chutná nejvíc. Proto jsem svůj magazín zaměřil na psychologické metody, jak v sebe víc věřit, ale i na osobnosti, které se ocitly v situaci, kdy měly všechny důvody vzdát se, když je druzí sráželi nebo odrazovali, a přesto, nebo právě proto, to neudělali. Jako Gabrielle Chanel, známější jako Coco Chanel, která prohlásila: „Nejdůležitější je, co si myslíme poté, co selžeme.“

Jste právě teď v takové situaci? Svádí Vás to k rezignaci na Váš sen? Ozývají se Vám v hlavě staré hlasy, pochybnosti, že druzí možná měli pravdu, když ve Vás nevěřili, a že opravdu za nic nestojíte?

Zadržte, prosím, ještě. Než se dostanete k mému koučovacímu magazínu, mám pro Vás „protipohled“. Sedm otázek, které si opakujte, ať selháváte, nebo se Vám cesta daří. Stojíte o ně? Pak mi, prosím, promiňte následující tykání. Rád při koučování používám ty věty, které si posluchač může říkat i sám doma před zrcadlem. A které znějí?

1. Co chceš v životě ze všeho nejvíc?

Neříkej tomu ještě cíl. Říkej tomu sen. A zapomeň na skromnost.

Sen je NĚCO, co nás činí naplněnými, co dává barvu našemu životu a smysl našemu úsilí, co nám pomůže k hrdosti a spokojenosti.

Nemusí to být celoživotní cíl, může to být dílčí, pro někoho banální meta. Někdo se chce vejít do kalhot, jiný setřást strach z veřejného vystupování, další oslovit zajímavý protějšek v budově, kde pracuje. Pro jiné jsou to malichernosti, ale ve skutečnosti ovlivňují naše sebevědomí při zdolávání i jiných překážek. Na detailech roste člověk.

Zapiš si to. A ne halabala. Pamatuj, že pokud si jasně nedefinuješ, kde je Tvůj životní sen, nikdy ho nedosáhneš. Kdo neví, kam jde, tam nikdy nemůže dojít.

Takže, opakuji: Co chceš právě teď ze všeho nejvíc?

2. Co svému snu dokážeš obětovat?

Odpověď na otázku je součástí pochopení bodu, ze kterého vycházíš. Nedefinuje totiž obecnou situaci, v jaké jsi, definuje hlavně Tebe.

Potřebuješ se dozvědět co nejvíce o sobě. O tom, kdo jsi právě teď. Protože, ať se Ti to líbí, nebo ne, jeden z nejdůležitějších životních principů je: V každé chvíli dostáváš ne to, co chceš, ale to, co potřebuješ. Ba když to ještě přitvrdím: V každé chvíli dostáváš ne to, co chceš, ale to, co si zasloužíš.

Kruté, že? Jenže život není zaopatřovací ústav. Je to obrovský supermarket. Můžeš si přát cokoli, ale musíš to zaplatit. Tím Tě život učí rozpoznávat rozdíl mezi hodnotou a cenou. Hodnota je to, co dostáváš. Cena je to, co za tuto hodnotu platíš.

Všechno, co pro Tebe má hodnotu, něco stojí. O co se nemusíš snažit, to je samozřejmé, nudné, bez hodnoty – přestáváš si toho vážit. Jako třeba zdraví, dokud ho máš. Proto, kdykoli život chce, ať si něčeho vážíš, vezme Ti to. Jen pak vynaložíš úsilí na získání zpět. Tím hodnota získá svou cenu. Zdraví, které se Ti navrátí, pak pro Tebe konečně přestane být samozřejmým.

Aby to, co si přeješ, získalo svou cenu, musíš to zaplatit. Tím to získá hodnotu. Tvou cenou bude námaha, energie, čas, bolest. Pokud to nechceš zaplatit, zapomeň na hodnotu.

Takže, opakuji: Je to, co označuješ za svůj cíl, pro Tebe opravdu tak důležité? Jak velkou to pro Tebe má hodnotu? Vyjádři tím velikost svého snu.

3. Tím, co děláš teď, se svému cíli přibližuješ, nebo vzdaluješ?

Vezmi rozum do hrsti a uvědom si, že každý následek má svou příčinu. Mezi nimi bývá souvislost:

  • Přejídáš se. Tak proč se pořád nevejdeš do těch kalhot?
  • Neučíš se anglická slovíčka. Tak proč pořád ten cizí jazyk neumíš?
  • Neodvažuješ se zeptat. Tak proč pořád nemáš osobní kontakt na člověka, který Tě zajímá?

Pobavila Tě ta spojení? Zdá se Ti přece evidentní, že pokud děláš to, co tvoří první větu, nemůžeš nikdy dosáhnout toho, co tvoří druhou větu? Přesto existuje spousta lidí, kteří se diví, proč se nedostavují jiné výsledky, když opakují stále stejné činy.

Neočekávej, že se Tvá situace zlepší, když si pro zlepšení nejdeš. Nelze žít aktivní život s pasivním myšlením.

Pamatuj: Život Ti nedává to, co chceš, ale to, co si zasloužíš. Protože právě to potřebuješ. K čemu?

4. Co potřebuješ ze všeho nejdříve pro svůj příští posun směrem k cíli?

Tu otázku mohu ještě konkretizovat: Čeho potřebuješ dělat víc, a čeho míň?

Kdykoli se totiž vzdaluješ svému snu nebo cíli, život Tě trestá. Cítíš se strašně, až nesnesitelně. Neumíš si představit, že to, co je pro Tebe důležité, nebudeš mít – že žiješ nadarmo.

Toto je patrně nejdůležitější životní nástroj. I když za něj životu spíláš, stačí život pochopit. Představit si, že jsi na jeho místě. Že potřebuješ probudit nějakého spícího člověka. Čím tvrději dřímá, tím silnější musí být probuzení. Ano, život s Tebou někdy potřebuje opravdu hodně zatřást, ať se konečně probudíš.

Pak se otřepeš a vzpamatuješ. Někdy zjistíš, že jsi na dně. Čím nesnesitelnější ten pocit je, tím spíše v něm odmítneš setrvat. Chceš změnu. Pozitivní změnu. Uděláš cokoli, jen aby se ten pocit zlepšil. A to je pointa.

Proto Ti dává ne to, co chceš, ale to, co potřebuješ. Proto Tě fackuje, proto Tě sráží, proto Tě připravuje o to, co pro Tebe ztratilo hodnotu. Chce, abys konečně začal přemýšlet, CO skutečně SPRÁVNÉHO udělat.

Ne prosit lidi, kteří Ti ublížili, aby se vrátili, ale přesně naopak utéct směrem k lidem, kteří Ti ubližovat nebudou.

Ne se ponižovat, ale pracovat na zvýšení své hodnoty.

Ne se trápit pro ty, kteří se netrápí kvůli Tobě, ale začít dávat energii těm, kteří Ti ji bohatě vrátí. A to zpravidla proto, že vědí, jakou hodnotu má energie – protože už si také v minulosti prožili, co to je investovat energii nadarmo.

5. Co předstíráš, že nevíš nebo nevidíš?

Pravda není vždycky krásná, tak jako krása není vždycky opravdová. Někdy dáváš raději přednost lži, protože je pohodlná, než pravdě, která by Tě mohla bolet. Přitom je vždycky lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.

Křeček není vždy rychlejší než šnek. Vsadíš-li křečka do běhacího kolečka, uběhá se takřka k smrti, a přitom se za celý den neposune ani o centimetr. Přemýšlej o tom.

V životě není důležité, jak rychle jdeš, ale jestli vůbec postupuješ správným směrem. Křečkovi stačí otevřít oči, aby to pochopil. Aby uviděl šneka, kterému stačí sunout se mimo klec. Nevadí mu, že jde pomalu. Protože i tak kráčí rychleji než křeček v běhacím kolečku.

Nejvíce neúspěšných lidí věří tomu, že jinak, než žijí, žít nemohou. Je to lež. Kdyby otevřeli oči, uviděli by. Oni se je ale bojí otevřít. Odmítají to. Nechtějí pravdu – bojí se, že by si poté vyčítali, jak celý dosavadní život žili.

Přitom to, jak žili, je minulost. Čas, který neexistuje. Veškerý Tvůj život je teď plus ten, který přijde. Stojí za to otevřít oči. Ovlivníš tím mnohé z toho, co Tě čeká.

6. Jaká brzda se Ti zadřela?

Ano, možná jsi udělal ve svém dosavadním životě chyby. No a? Člověka nedefinuje to, že chybuje, protože chybuje každý. Odlišným dělá člověka to, jak ke svým chybám přistupuje.

Předně, zda je vůbec schopen si své chyby uvědomit – přiznat.

Pak to, zda je ochoten ty chyby odstranit.

Nakonec, zda je odhodlán se ponaučit.

Neúspěšní lidé živoří bez úspěchu ne proto, že by nebyli úspěchu schopni, ale proto, že se bojí otevřít oči a přiznat si své chyby. Nejhloupější lidé si myslí, že žádné chyby nedělají. Přitom chyby jsou základní společný rys lidstva. Díky tomu má člověk v každém okamžiku možnost na sobě něco zlepšovat a růst. 

Nedokáže to každý. Ale jen proto, že každý nechce. Co Ty?

7. Kolik svých nápadů skutečně proměňuješ v pokusy o jejich uskutečnění?

Když mi bylo deset, dostal jsem šílený nápad, že budu přispívat do Čtyřlístku. Napsal jsem tam. Odmítl mě.

Když mi bylo dvanáct, dostal jsem šílený nápad, že napíšu scénář pohádky pro televizi. Napsal jsem tam. Odmítli mě.

Když mi bylo čtrnáct, dostal jsem šílený nápad, že vytvořím pro divadlo muzikál ze šlechtického prostředí. Napsal jsem tam. Odmítli mě.

Když mi bylo sedmnáct, dostal jsem šílený nápad, že se stanu redaktorem v novinách. Napsal jsem tam. Přijali mě.

Zkrátka, měl jsem spoustu šílených nápadů. Ale čím víc jsem prohrával, tím víc jsem si troufal a prohry mi přestávaly vadit. Zvykl jsem si na ně. Soustředil jsem se raději na to, co mohu zlepšit, jak příště uspět. Od té doby jsem si splnil úplně všechny sny, které jsem měl. Ale musel jsem začít ČINEM. Bojem o svůj sen. Protože co si dokážeš představit, za tím můžeš jít. A za čím půjdeš, toho můžeš dosáhnout.

Jen je nutné věřit. Sobě. Je právě v tom největší problém? Stačí nahlédnout v jaké oblasti. A následně rezervy odstranit. Vysvětluji jak. Zbývá jen otázka: Opravdu chceš?

Můj magazín je možné využívat buď samostatně, podle konkrétního tématu, které čtenáře trápí. Či v rámci komplexního seberozvoje, kdy k výhodnějšímu předplatnému dostává čtenář automaticky přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním nebo klubovým článkům na FirstClass.cz a dalším výhodám uvedeným zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart