Proč ženy jdou za krásnými slovy a muži za krásným zevnějškem

Lež. Co to vlastně je?

Otázka, na kterou jsem odpovídal v Karmě lhářů – kde jsem ukazoval i to, k čemu lež z dlouhodobého pohledu vede a jak toho, kdo lže, nakonec sama zrazuje.

Různé odstíny lži ale známe a používáme prakticky všichni. Lžeme přece i dětem, když jsou malé. To aby věřily v Ježíška, který jim o Vánocích přinese dárky, pokud budou dostatečně hodné. Někdo tomu říká nevinné lži. Protože neubližují. Mnohé lži dokonce umocňují následnou radost, jestliže uděláme to, co druhý vůbec neočekával.

Jsou však také lži, které bolí. Falše, klamy, přetvářky, omyly, chyby, a hlavně zrady. Ty ani malé děti nepromíjejí…

A tak se dnes podívám na lež z trochu jiného úhlu pohledu. Až od samotné podstaty člověka. Inspirovali mě k tomu dva čtenáři, kteří mi poslali svůj střet se lží. Muž: „Petře, už poněkolikáté jsem skočil na lep zlatokopce. Předstíraný zájem o mě jako člověka, ve skutečnosti zájem jen o můj majetek.“ Žena: „Petře, mám opakovanou zkušenost se lháři. Na seznamce krásná slova, zájem o rodinu, společnou budoucnost, společnost starost o mé dítě z předchozího vztahu. Po tělesném sblížení rychlé opuštění, výsměch ‚co jiného jsem si myslela‘. Říkám si: Co dělám zle, že žádného muže neupoutám na víc než sex?“ Zkrátka a dobře, dvě pohlaví, stejný problém. Muži se ptají: Existují vůbec jiné ženy než lhářky? A ženy se ptají: Existují vůbec jiní muži než lháři? Jedna z mnoha tazatelek, Nikola, k tomu sklíčeně dodala: „Říkám si, že jiní muži už ani nejsou. Ale pak se rozhlédnu a vidím ženy, které vedle sebe lháře nemají. Napadne mě: Co když je tedy chyba ve mně? Je?“

Každý všední den odpovídám na otázky v pořadu Řešidlo. Poslouchat mé mluvené slovo můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, je stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy nejposlouchanějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě i všem tazatelům, kteří mají výše uvedený problém.

1. problém: Opravdu je důvěra chyba?

Předně, zopakuji Vaši nejčastější otázku: Co když je chyba ve mně?

Usmívám se nad tou otázkou…

Protože chyba je v tomto smyslu divné slovo. Člověk je sice z principu chybující bytost, takže i plný takzvaných chyb, ale já se ptám: Když někomu věříme a on nás zklame, co z toho je vlastně chyba? VĚŘIT člověku? Nebo LHÁT mu?

Pokud si i Vy připadáte provinile, že jste věřili někomu, kdo Vás zradil, prosím Vás o zvážení, jestli chyba není spíše lhát. Vysvětlím proč.

Jestliže věřím člověku, který mě posléze zradí, znamená to, že moje poskytnutá důvěra vede k LEPŠÍ, ne horší budoucnosti. Já totiž díky poskytnuté důvěře alespoň poznávám člověka, který je schopen mě zradit. Ta poskytnutá důvěra mi pomohla odhalit charakter člověka, rozlišit, zda konkrétně s ním mám být, potažmo s kým mám být a s kým ne.

Nikoho, koho ve svém životě chci a potřebuji, tedy neztrácím. Já po této zkušenosti jen přicházím o člověka, který mě zradil. A to z mého pohledu není ztráta, nýbrž zisk. Zatímco ten, kdo mě zradil, z dlouhodobého pohledu víc ztrácí, než získává. Přece ztrácí člověka, který mu VĚŘIL, který ho (mluvíme-li o partnerském vztahu) byl schopen MILOVAT, byl ochoten mu POMÁHAT. O takového partnera přijít je podle mě ztráta, ne zisk.

To na ujasněnou.

Musíme si uvědomit, že lidé nejsou dokonalí. Nikdo z nás není. To znamená, že NEPOZNÁME HNED, S KÝM MÁME TU ČEST. Tuto myšlenku, prosím, fixujte.

My každému člověku MUSÍME NEJPRVE DÁT ŠANCI, aby se projevil, ukázal, odhalil v plné podstatě. Proto je NUTNÉ důvěřovat.

Jak píšu ve svých knihách: Důvěřovat znamená dát člověku možnost, aby nás zranil, a čekat, jestli to skutečně udělá. Pokud to skutečně udělá, je to ovšem informace o NĚM, kterou my jsme POTŘEBOVALI získat, abychom VĚDĚLI, jestli s ním dál máme být, anebo ne. Důvěřovat tedy není chyba, je to nutnost – dát člověku příležitost. Protože jedině příležitost „ukáže zloděje“.

(Více o problematice ztracené důvěry v knize Dvanáct srdcí, která ukazuje, jak překonat nechtěný rozpad vztahu a zničení původních iluzí.)

2. problém: Opravdu jsou všichni stejní?

A nyní k samotné podstatě lži nebo klamu, chcete-li. Vezmu to od základu:

Obecně, pokud jde o vzájemné klamání, ženy a muži si z pohledu psychologie nemají co vyčítat. Klamou muži, klamou ženy. Ano, muži převážně svými slovy. Ženy však mají své zbraně, jež používají k ošálení mužů. Jen se podívejte na některé ženy na Instagramu. Máte-li štěstí, můžete porovnat jejich prezentované fotografie a následně skutečnou realitu. Vy, muži, si pak často pokládáte otázku: Proč ty ženy digitálně či jinak upravují svou vizáž? Proč se snaží naznačit, že mají jinou linii těla, tělesné proporce, mnohem delší nohy než ve skutečnosti, KDYŽ SE NA TO POTOM PŘI OSOBNÍM SETKÁNÍ PŘIJDE? Proč to dělají? A naopak Vy, ženy, se často ptáte: Proč muži slibují to, o čem vědí, že to nikdy nesplní, KDYŽ SE NA TO TAKY POZDĚJI PŘIJDE?

Odpověď nalezneme právě u podstaty ženství a mužství. Pro ženy je přirozené používat make-up. Proč pro ně ano, pro muže ne? Začněme tedy mužem: Odpověď zní, že muž je od přírody založený převážně racionálně, jeho rozhodování tedy funguje hlavně na racionálních smyslech. To znamená: Muži záleží hlavně na tom, co vidí očima – proto se ženy malují. Nebo mu také záleží na tom, co cítí nosem – proto se ženy voní. A tak dále, mohli bychom pokračovat po všech smyslových orgánech. Zkrátka a dobře: Pro muže je svým způsobem důležitější vnější svět, to, co je vidět venku, na povrchu. Proto se také mnozí muži, pokud jde o definici úspěchu, abnormálně trumfují v oblečení, v autech, v sebeprezentaci. A PROTO TAKÉ ŽENY NOSÍ MAKE-UP. Ženy totiž vědí, že mužům na vzhledu velmi záleží. Že teprve když se muži líbí ženský zevnějšek, je ochoten následně prozkoumávat i vnitřek, nitro ženy. A některý muž ani to ochoten není. Některý muž totiž skončí na povrchu ženského těla, tam se nasytí, o víc se nezajímá a raději, přejedený vzhledem jedné ženy přeskočí k jiné „dostatečně fyzicky atraktivní“ ženě. Tak proto se ženy malují, parfémují a chodí na mnohé estetické operace. Pro své vlastní sebevědomí, sebejistotu, dobrý pocit, který jim poté může dodat i obdiv a zájem mužů – LÁKANÝCH VNĚJŠKEM.

Ano, zevnějšek je slabost mužů. Ale i ženy mají své slabé místo. Jaké?

Ženy jsou totiž založené naopak převážně emocionálně. To znamená, že je pro ně důležité to, co REZONUJE s jejich emocemi. Jinak řečeno: Pro ženy je důležitá energie. Ta, která ladí se ženskou intuicí. Například slovo JE energie. Proto muži používají HEZKÁ slova, která HEZKY mávají se ženskou intuicí. Ostatně, hned v první kapitole knihy JáMy spřízněných duší vysvětluji, proč to krásné ženy mohou mít v životě velmi těžké – proč mohou potkávat povrchní muže, proč zůstávají tak často samy, přestože mohou být připravené budovat dlouhodobý vztah. A proč mnozí muži zjistili, že ženám více lichotí „mizerové“ se silnými slovy. Protože ženy jim věří. HEZKÁ slova v ženách vytvářejí HEZKÉ představy, že TOHLE JE TEN SPRÁVNÝ MUŽ. Ano, jenom na základě pouhých slov – slibů, lží. Mnohé ženy dokonce věří lži, že se jejich partner změní, než aby si přiznaly, že to není pravda – i když to vnitřně „vědí“. Tyto ženy vlastně „chtějí lež“.

Proč to zmiňuji? Abyste pochopili, že každý máme svou vlastní přirozenost. A to není chyba. Má svůj velmi dobrý význam to, že muži upřednostňují spíše racionální smysly a ženy více intuici. Že se muži historicky orientují víc navenek – kde je ten mamut – a ženy víc na to, co sice není vidět, ale je neméně důležité – například potenciál malého dítěte, které je teď možná obtěžující, brečí, nedá se zvládnout, neposlouchá, ale žena ho přesto neopouští, protože ho miluje. Neví proč (rozumově), ale cítí (intuitivně), že je správné i v nesnadném životě pokračovat.

Tolik o rozdílech mezi muži a ženami obecně. Ale nyní musím zmínit to hlavní:

3. problém: Opravdu na tom neneseme žádnou vinu?

Už v předchozích větách jste si možná povšimli těch malých slov: NĚKTEŘÍ muži, NĚKTERÉ ženy. Nejde totiž paušalizovat muže a ženy jako celek. Proč?

Na své cestě životem potkáte ženy, které už vědí nejen to, že hezký zevnějšek ještě nemusí znamenat hezké nitro, ale také že jenom slovům se nedá věřit. Podobně jako potkáte muže, kteří z vlastní zkušenosti vědí nejen to, že hezká slova ještě neznamenají pravdu, ale také to, že i navenek krásná nádoba může být uvnitř prázdná. Tito lidé se prostě PONAUČILI ze svých „chyb“, ze své důvěry, kterou SAMI SEBE zklamali.

A z toho plyne, že klamání slovem nebo tělem není jen všeobecně příběh o mužích a ženách, je to konkrétní příběh každého z nás. My všichni se učíme to, že jenom fakt, že je někdo vzhledově krásný, nic z hlediska dlouhodobosti vztahu nezaručuje. Tak jako to, že říkáme svému protějšku hezká slova, ještě neznamená, že s námi skutečně je a bude hezký život.

A proto, když potkáváte lháře a sbíráte špatné zkušenosti, prosím, řekněte si: CO MĚ TITO LIDÉ ASI MAJÍ NAUČIT?

Nejspíš to, že nemám věřit jenom slovům.

Nebo že když potkávám jenom samé manekýny, ale posléze uvnitř prázdné, i tyto osoby mě mají něco naučit. A Vy už víte co. Že nikdy nemám soudit knihu jenom podle přebalu. Vždy si mám dát pozor na obsah, skutečné nitro člověka. Ať jde o slova, nebo vzhled. Protože nitro znamená charakter. A charakter rozhoduje o tom, jak se ke mně člověk v těžkých chvílích zachová.

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

  1. To, jak se člověk prezentuje, ať na úrovni slov, nebo svého vzhledu, ještě nemusí vyjadřovat to, jaký opravdu je. Může to vyjadřovat jenom to, jak chce, aby působil.
  2. K tomu, aby člověk ukázal, jaký skutečně je, nepotřebuje nutně slova ani make-up. Aby ukázal, jaký opravdu je, k tomu potřebuje jenom svou přirozenost, autentičnost, protože právě to znamená lidský charakter.
  3. Proto se vyplatí zavřít oči, když vidíte opticky hezkého člověka, nebo si zacpat uši, když slyšíte něčí hezká slova. Protože teprve poté, co tohle uděláte, toho člověka opravdu poznáte. Podle skutečných činů. Bez ohledu na krásu slov, bez ohledu na krásu zevnějšku.

Prožíváte deziluzi, vystřízlivění ze vztahového snu? Pokud jste ještě uvnitř vztahu, využijte knihu Dvanáct srdcí. Pokud jste opět zjistili, že tohle není Vaše spřízněná duše a ztrácíte naději, že vůbec svou spřízněnou duši někdy potkáte, využijte knihu JáMy spřízněných duší. V kombinaci pak obě knihy najdete ve zvýhodněné sadě zde.

Další knihy pro zvládání konkrétních vztahových situací si můžete vybrat podle svého problému zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart