Proč jsem se stal primitivem aneb 5 způsobů, jak si nekomplikovat vztah

Jsou složité, říkáme rádi o vztazích. Mýlíme se. Vztahy jsou jednoduché. Pouze (si) je někdy zbytečně komplikujeme.

Proto jsem tolik energie vložil do magazínu Projít koncem k začátku (výhodněji lze získat v rámci předplatného, k němuž automaticky získáte přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním, klubovým článkům na FirstClass.cz i dalším výhodám).

Aby si lidé zbytečně nekomplikovali vztah. Aby nemuseli projít bolestnými ztrátami, které se nedají vrátit. Aby – zní to zvláštně – zprimitivněli.

Ano, i mně občas někdo napíše, že jsem primitiv. Má pravdu. A děkuji mu. Protože primitivem jsem a chci být. Nechci totiž složitý život ani vztahy. Chci je mít až primitivně jednoduché. Ale tomu slovu nejdříve musíme správně porozumět.

Jednoduché není snadné

Náš vztah je přesně takový, jaký si ho děláme, potažmo co v něm opakovaně děláme. Když si ve vztahu nepomáháme, vztah komplikujeme. Pokud si ve vztahu pomáháme, vztah zjednodušujeme. Největším problémem je, že lidé zaměňují slova jednoduchý a snadný. Když se snaží o snadná řešení. Snadné je to, co nevyžaduje žádnou námahu, tedy co je nejpohodlnější. Naopak v jednoduchosti je síla. Vymyslet jednoduchá řešení bývá v životě to nejtěžší.

Stojíme-li pod kopcem, nejjednodušší způsob zdolání je přímočarý – přímo za nosem nahoru. Taková cesta, přes všechny vrstevnice, je ale nejnáročnější. Naopak nejsnazší bývá vůbec nahoru nejít. Nebo jít po vrstevnici. Tak, abychom se co nejméně zapotili.

Budovat a rozvíjet vztah je nesnadné. Vyžaduje to oběti, dohadování, kompromisy. Ale výsledek stojí za to. Partneři však musejí zjednodušit, zprimitivnět vztah k sobě. Musejí být ochotni si prostě nekomplikovat život. Budovat a rozvíjet vztah je těžké. Jako den co den zvedat činku. Ano, je to namáhavé, ale je to nejjednodušší způsob, jak řešit těžkosti.

Nechci ve svém životě lidi, kteří hledají snadná řešení. Kteří čekají, že jim všechno shůry spadne do klína. Chci ve svém životě lidi, kteří už chápou, že co stojí za to, vyžaduje úsilí – že těžkosti, které se neřeší, komplikují vztah i život.

Jaké jsou tedy mé primitivní základy, na nichž stojí Projít koncem k začátku, a to první dvě části, kde řeším, jak začít znovu a lépe s jiným partnerem, anebo se stejným partnerem, pokud chceme?

1. MLČET je lepší než SRÁŽET

Bobtná to v Tobě? Něco Tě ponouká to druhému natřít? Chystáš se vypustit z úst ta nejhorší slova?

Zadrž! Chápu, že je to snadné, ale zvaž ještě toto:

Temnota nikdy nezničí temnotu, to dokáže jedině světlo. Stejně tak nenávist nikdy nezničí nenávist, to dokáže jedině láska.

Přemýšlej o tom.

Negace je záporná energie, která pohlcuje dobrou energii. Jako štiplavý kouř, který pro své hoření potřebuje kyslík.

Kdykoli se v hádce vyzbrojíme negací, spálíme zároveň to nejlepší v nás. Můžeme to dokonce živě pozorovat: V tom samém okamžiku, kdy přestaneme být schopni kontrolovat své emoce, tyto emoce začnou přebírat kontrolu nad námi.

V takové chvíli fakticky zapomeneme, PROČ vlastně nenávidíme, CO vlastně nenávidíme a KOHO vlastně nenávidíme. Kdybychom si to pamatovali, uvědomili bychom, že ponižujeme a ničíme člověka, kterého tolik milujeme a potřebujeme.

A co je horší, ponižujeme a ničíme sebe, protože svého nejhoršího projevu života budeme už za okamžik litovat. Bude nás mrzet, bolet a deptat. Dostaví se hrozné pocity. Hroznější, než kdybychom v té chvíli mlčeli.

Pokud chceme ve vztahu (tak jako kdykoli jindy v životě) něco zlého eliminovat, nepoužívejme k tomu negace. Žádný problém nelze vyřešit za pomoci stejného druhu myšlenek, které ho vytvořily.

Spolkněme zlé slovo. Počítejme si v hlavě, dokud to nepřejde. Nebo prostě podejme druhému ruku. Udělejme krok k němu, ne od něj.

Když chvíli vydržíme, zlo se vypaří. A zbude základní něco. Důvod se usmát a beze slov obejmout. Protože jsme (společně) překonali další překážku. A za ní jsme zjistili, že si pamatujeme, PROČ s někým jsme, CO s ním budujeme a KOHO potřebujeme.

2. Jednoduchá PRAVDA je lepší než komplikovaná LEŽ

Říkáš, že druhého miluješ. Tak proč mu současně lžeš? Proč říkáš, že mu pravdou nechceš ublížit, když mu ubližuješ tím nejhorším způsobem – kradeš mu čas, to jediné v životě, co nelze vrátit ani obnovit? Co Ti druhý udělal, že ho trestáš životem s člověkem, na kterého se nemůže spolehnout?

Je snadné vyhýbat se bolesti. Nesnadné je přiznat pravdu. Ve výsledku se ale vždycky ukáže, že je lepší konec s bolestí než bolest bez konce.

Promiň, už s Tebou nepočítám. Tak jednoduchá věta. Neříká se příjemně, ale zachraňuje, co se ještě zachránit dá – čas. Nikdy to není příjemné, ale vždycky je to fér.

Pravda znamená Buduji. Lež znamená Bořím. Pokud boříme vztah, ale tváříme se, že stavíme, nemůže to dobře dopadnout. Pravda má totiž jednu specifickou vlastnost. Vždycky vyjde najevo, tak jako olej na vodu. Druhému ublíží potom. Nám ovšem ubližuje po celou dobu, co lžeme. Po tu dobu jako bychom se dopouštěli dvou trestných činů: vraždy, protože sami sebe vnitřně ubíjíme, a krádeže, protože druhému i sobě krademe to nejcennější, co máme – ano, čas.

Říkat pravdu je nejjednodušší způsob, jak budovat vztahy. A to nejen vůči druhým, ale i vůči sobě. Vždyť jak bychom si mohli sami sebe vážit, sami na sebe spoléhat a sami sobě věřit, jestliže nedokážeme říkat pravdu?

Ano, jsem primitiv. Až takový, že dělám jen to, co říkám, a říkám jen to, co si myslím. Vše ostatní je na mě už příliš složité. A totéž vyžaduji i od druhých.

3. DŮVĚŘOVAT je lepší než POCHYBOVAT

V magazínu Jak funguje představivost o vizualizaci, intuici i žárlivosti (sehnat ho můžete ještě ZDE) jsem na konkrétních příkladech ukazoval, co i z inteligentního člověka udělá pochybnost, nedůvěra, přesvědčení o partnerově nevěře – jak vzniká a jak s ní zatočit.

V magazínu popisuji kořeny úzkosti a rozmanitých atak. Člověk se přirozeně BOJÍ všeho neznámého. Díky tomu je ostražitý. Strach by nás měl zpomalit, zostřit naše vnímání, ale nikdy by nás neměl zastavit – rozpohybovat pochybovačnost, podezřívavost, žárlivost.

Vývoj přírody i člověka (jako součásti přírody) je založen na změně. Člověk, který se pohybuje, nemá strach. Jen se rozjeďte na kole, naopak se dostaví skvělý pocit, adrenalin. Člověk, který stojí, začne mít strach. I stojatá voda se začne kazit. Mozek pracuje dál, ale naprázdno. Začne se tedy přehrabovat ve starých vzpomínkách, sám vytvářet domněnky a katastrofické vize. Ostatně, podívejte, kteří lidé jsou negativní. Málokdy ti, kteří jsou v životě aktivní.

Kde je? Co když je s někým jiným? Co když s ním teď něco dělá? Co když mě přestal milovat a bojí se mi to říct? Komu po příchodu píše (podezřelé)? Jak to, že nikomu po příchodu nepíše (podezřelé, to už asi napsal na schodech)?

Pokud si zpětně přehrajeme strachy, které jsme v životě měli, zjistíme, že jsme se zbytečně báli až v 90 procentech případů. Někteří partneři jsou schopni zničit vztah nebo sebe kvůli pouhé domněnce, která vznikla v jejich hlavě. Škoda. Proč se raději nezeptají:

  • Proč vlastně druhého podezírám?
  • Jsou to jen domněnky, anebo skutečná fakta?
  • Posilují náš vztah, anebo ničí?
  • Posilují mě, anebo ničí?
  • Opravdu je ten člověk tak špatný, že si nezaslouží mou důvěru?
  • Odkud se vlastně moje pochybnost vzala?

Primitiv uvažuje jednoduše:

Důvěřuj, protože bez důvěry vztah nevybuduješ.

Budeš-li důvěřovat a druhý Tě nezklame, jen získáš.

Budeš-li důvěřovat a druhý Tě zklame, nic neztratíš. Nikdy neztrácí ten, kdo přijde o člověka, který ho ve skutečnosti nemiloval. Vždy ztrácí pouze ten, kdo přichází o člověka, který ho miloval.

Pokud s přepnutím na důvěru, respektive s přesvědčením nedůvěřivého partnera, máte problém, oceníte Projít koncem k začátku.

4. Být s těmi, kdo POMÁHAJÍ, je lepší než s těmi, kdo POŠKOZUJÍ

Ano, je to jednoduché. Dokonce to vypadá, že je to snadné.

Proč se tedy lidé soustředí na to, co jim bere energii? Proč čtou negativní zprávy, sledují negativní pořady a obsahy, zabývají se ve svém myšlení hlavně negativními lidmi? Proč zůstávají ve vztazích, které jim ubližují?

Inu, proto, že je to snadné.

Bořit je vždycky snazší a pohodlnější. Boření přitahuje. Kolik lidí se posadí na lavičku, aby sledovali výstavbu domu? A kolik lidí se posadí na lavičku, aby sledovali detonaci domu?

Čemu věnujeme pozornost, to vytváří náš život. Budeme-li se soustředit na špatné věci, budou tvořit náš život. Budeme-li se soustředit na špatné lidi, budou v našem životě jen špatní lidé. Budeme-li se soustředit na svůj neúspěch, bude celý náš život jen neúspěch.

Ne proto, že by se neděly i dobré věci. Ne proto, že by nebyli i dobří lidé. Ne proto, že bychom v něčem nebyli úspěšní. To dobré je však vždycky namáhavější hledat i dělat.

Jen si to představte:

Partner si z práce přinese problém. Stěžuje si, ztrácí chuť do života. Je tak snadné ho vyřvat! A tak namáhavé se k němu tiše posadit, jen naslouchat a podporovat ho tím, že jsme s ním. Je snadné nechat člověka ležet v bahně, a tak namáhavé mu z bahna pomoci.

Je snadné neměnit, co nás trápí, a tak namáhavé pracovat na pozitivní změně. Proto si važme každého člověka, který dělá to nejtěžší – zůstává v nepříjemné chvíli při nás.

Ačkoli to není snadné, stojí to za to. Vytváří to vztah.

A to jen tím, že vedle nás „primitivně“ mlčí a drží nás za ruku. Nebo se věnuji dalším způsobům prokazování lásky, jaké popisuji v Projít koncem k začátku.

5. ŘEŠIT problémy je lepší než od nich UTÍKAT

Psychologie rozlišuje jen dva typy partnerů. Utíkací a Zůstávací. Nebo také: Bořící a Stavěcí. Míra stavitelství je dána do značné míry emoční/vztahovou zralostí člověka.

Ti první utíkají od všeho nepříjemného. Vždycky upřednostní vlastní pohodlí, i kdyby to mělo znamenat negativní život. Jsou jako prasátka, kterým je v blátě tak hezky.

Neřeší, nepodporují, nenaslouchají, nekomunikují. Je to pro ně přílišná dřina. Kdykoli dojde na lámání chleba, raději vztah zboří. Jako věž z kostek. Je to přece tak snadné. Stačí do druhého trochu strčit a rázem je po problému, jak věž z kostek vyrovnat a zvýšit.

Ti druzí jsou opační. Problémy řeší, podporují, naslouchají, komunikují. Vědí, že je to mnohdy náročné a nesnadné, bere to člověku čas i energii, ale rovněž vědí, že je to jediná přímá cesta k budování vztahu, jak ho vysvětluji v Projít koncem k začátku.

Stavitelé staví vztah podobně jako most. Stavět most rozhodně není snadné, ale zjednodušuje to budoucnost. Vytváří, respektive urychluje to spojení mezi dvěma lidmi. Podporu mezi dvěma lidmi. Synergii mezi dvěma lidmi.

Je na každém z nás, jestli si zvolíme to, co je snadné, nebo to, co je smysluplné.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart