5 způsobů, jak nakrmit pozitivního vlka v hlavě

Jednomu indiánskému kmeni v Severní Americe se podařilo vybudovat rozvinutou společnost s bohatými tradicemi, vlastním písmem a unikátní kulturou. Jmenovali se Čerokézové.

Když se historikové zajímali o kořeny jejich entuziasmu, objevili starou legendu, kterou byly odpradávna vychovávány jejich děti. Stařešinové rodu jim vyprávěli, že všichni máme v hlavě dva vlci. Jeden je dobrý, mírumilovný, žije v souladu se svým okolím a útočí jen tehdy, je-li třeba bránit dobrou věc. Naopak druhý vlk je plný zlosti, nespokojený, podrážděný, snadno se rozlítí a útočí i bez příčiny, spalovaný nenávistí. Tito dva vlci spolu neustále soupeří o ovládnutí lidské mysli. Na dětskou otázku, který vlk vyhrává, mudrc odpovídal: „Ten, kterého budeš víc krmit.“

Patříte k lidem, kteří se dají zastrašit, odradit či oslabit zlým vlkem ve své hlavě?

Nebo si říkáte, že už je ustupování své slabosti dost a chcete se jí postavit?

Souboj, o kterém bychom měli přemýšlet

Když jsem pro Vás sestavoval nové vydání magazínu Projít koncem k začátku, páteřní myšlenku v něm obsadil Viktor Frankl, legendární psychiatr a zakladatel existenciální analýzy. Rakouský neurolog s českými kořeny si už před sto lety dovolil říct, že lidé mají v každém okamžiku na výběr. Buď se ve svém přemýšlení budou zaměřovat více na to dobré, co jim život a změny přinášejí, a oceňovat to, nebo více na to špatné a trápit se tím… Dodal, že ať se rozhodneme pro jedno, nebo druhé, to, nač budeme myslet, se začne pocitově zvětšovat.

Frankl varoval: „Budeme-li přednostně očekávat špatné, nebudeme zklamáni. Už s očekáváním špatného se nám bude špatně žít. Očekáváním špatného si v sobě vystavíme bariéru, která nás oddělí od dobrého – od radosti ze života, od vděčnosti, od produktivity. S očekáváním špatného postupně ztratíme motivaci, jako by jednat a usilovat o něco lepšího nemělo smysl. A tím se v našem životě uskuteční to špatné, co jsme očekávali. Protože si nepůjdeme pro to dobré.“

Byl to Frankl, kdo jako první pronesl: „Jsme TO, jak myslíme. Nezměníme v životě NIC, dokud nezměníme své myšlení. A naopak, změníme-li své myšlení, můžeme v životě změnit všechno.“

Zákeřnost zlého vlka

Viktor Frankl apeloval na lidi, aby více přemýšleli o zabarvení své energie. „Negativní je to, co je opačné. V negativním naladění si tak fakta vykládáme opačně, než bychom měli. Odejdeme-li ze špatného prostředí, máme pocit prohry, ztráty. Ale ve skutečnosti bychom měli odchod ze špatného prostředí vyhodnocovat jako výhru, zisk, posun dopředu,“ říkal Frankl a podotýkal, že způsob myšlení je schopen ovlivnit život člověka a jeho výsledky.

„O čem je člověk přesvědčen, to je jeho pravda. Proto negativní člověk sebe označuje za realistu. Nepřipouští pozitivní verzi, protože je přesvědčen o té negativní. Svůj sebepoškozující pohled se tedy nesnaží zpochybnit a usoudí-li, že něco nemá cenu, nesnaží se to změnit. Proto při očekávání nejhoršího nemůže být zklamán. A to, bohužel, bez ohledu na jeho skutečný osobní potenciál, možnosti. Třebaže jeho myšlenkové nastavení nemusí mít žádnou souvislost s objektivní realitou, jeho přístup se stane pasivním, až pozitivní příležitost uteče. Tím takový negativní člověk sám sebe přesvědčí, že ta příležitost ‚opravdu nemohla vyjít‘ a že ‚nemá smysl se ani příště o nic dobrého snažit‘.“

Když mě lidé, kteří neznají mé knihy nebo magazíny, žádají o pomoc s „prosvětlením“ svého myšlení a zvýšením svého sebevědomí, rád používám následujících pět kroků, které popíšu alespoň rámcově v několika větách. Doporučuji o nich přinejmenším přemýšlet.

1. Všimni si Tvé tendence přehánět negativa a přehlížet pozitiva

Na úvod dovolte dvě otázky, které moji čtenáři znají již z magazínu Jak překonat pochyby:

  1. Když se Vám stane něco negativního, jak s tím pracujete?
  2. Máte sklon tuto negativní událost nebo tento negativní výsledky okamžitě zobecňovat a aplikovat i na ostatní oblasti svého života?

Například: Po prvním rande Vás zajímavý člověk odmítne. Máte tendenci vzít neúspěch jako sprej a postříkat s ním celý svůj život („Když jsem nebyl dobrý pro tohoto člověka, nebudu dobrý už možná pro nikoho. Už mi nikdy nevyjde žádný vztah!“)? Anebo tento JEDEN neúspěch vyhodnotíte fakticky („Děkuji za informaci. Nebyl jsem správný pro tuto osobu teď a tady.“ Jinými slovy: „Mohu být pro tuto osobu správný jindy, případně Mohu být správný pro jakoukoli jinou osobu, jen si dovolit další pokus!“)?

Rozdíl mezi pozitivním a negativním zhodnocením je obří. Student, který nezvládne jednu zkoušku, je potom schopen buď zvýšit intenzitu učení (protože „Příště to může vyjít!“), nebo skočit z mostu (protože „Už nikdy v životě mi nevyjde vůbec nic!“).

Pamatujme si: Všechno je jako mince, má to dvě strany – pozitivní i negativní. Na všem špatném můžeme najít něco dobré, stejně jako na všem dobrém můžeme najít něco špatného. Záleží na našem přístupu. Negativní přístup nás okrádá o všechny pozitivní aspekty, které existují, ale my je nevidíme a myslíme si, že vůbec žádné neexistují.

2. Hledej šedou zónu mezi dvěma extrémy

Nyní přejdu k problematice, kterou moji čtenáři znají z magazínu Odpustit neznamená zapomenout – z chvil, kdy „všechno zčerná“ a my to neumíme změnit. A to jen proto, že se usadíme v negativním rozpoložení. Ale popořádku:

Negativní rozpoložení poznáme okamžitě. Svět se zúží jen do dvou barev – černé a bílé. Všechno, nebo nic. Tady se rodí úzkost, stres a deprese, protože – když to zjednoduším – všechno, co je horší než dokonalé (bílé), vnímáme jako extrémně špatné (černé).

Říká se tomu také zatmění. Typicky: Maličkost (dopravní kolona, pracovní komplikace, počasí) zpozdí příchod partnera domů. Narušil plán, takhle bude těžké stihnout divadlo! Výsledek: Rozhodneme se, že „máme zkažený celý večer“. Přitom stačí jen vzít si taxi.

Nebo: Před důležitou pracovní schůzkou, jednáním či pohovorem propadneme skepsi. Promýšlíme si všechny negativní scénáře (což není na škodu, je lepší být připravený než překvapený) a jednomu předem uvěříme. Ještě než vůbec poznáme protistranu, klepeme na dveře v přesvědčení, že „tihle lidé nás nebudou mít rádi, neakceptují naše podmínky, budou s nimi potíže“, to znamená „bude to hrozná zkušenost, raději se hodím marod!“.

Pamatujme si: Život není jen černá a bílá, ačkoli nám to tak v negativním rozpoložení připadá. Statistika říká, že 90 % všech obav, které je mozek schopen vymyslet, se nikdy nenaplní, a z těch 10 % obav, na něž dojde, se 90 % nenaplní v tak temných odstínech. Z toho plyne, že i když se zpozdíme, i když nám něco fatálně nevyjde, následky nejsou v 99 % případů tak černé, jaké si dokážeme předem představit. Běžný život má zkrátka „šedou zónu“ a právě v ní se v 99 % případů pohybujeme – mezi 100% euforií a 100% devastací.

3. Uvědom si, že lovíš negativní signály u druhých

Kdo četl Karmu lhářů, dobře ví, jak důležitý je tento bod. Hlídat si své myšlenky, a to i tehdy, když se děje něco špatného, například v přístupu druhých lidí – v jejich lžích.

Lidské myšlení má totiž jeden historický zvyk, automatismus – o neznámém smýšlí opatrně, spíše negativně. V divočině to pračlověku zachraňovalo život. Přestal skákat po hlavě do pastí. Nás to ale vede k tomu, že si něčí nejasné slovo, gesto či chování raději interpretujeme jako negaci, ačkoli nemáme důkaz, že to daná osoba opravdu negativně myslela. Jinými slovy: Jakmile nevíme NIC, smýšlíme o tom NEGATIVNĚ. Říká se tomu lovit v mlze negativní signál.

Příklad: „Nezavolal mi, i když to slíbil. To znamená, že se mnou nechce mluvit, nemá mě rád, je s někým jiným, odepsal mě, už nikdy se neozve.“ Opačný příklad: „Zavolala mi a chválila mě. Co když mi ale jen nechtěla ublížit a ve skutečnosti neví, jak mi dát košem?“ Jinými slovy: Aniž známe fakta, sami sebe odsuzujeme k bolesti, zklamání a frustraci.

Lidi, kteří mě žádají o pomoc v uzavřené skupině, vedu k tomu, aby když slyší A, nevykládali si to jako B. A pokud druhý neříká nic, nevykládali si to jako C. Ptejme se, když nám něco není jasné. Jděme po faktech, ne domněnkách. Pozitivní myšlení připravuje vždy na více alternativ.

Pamatujme si: Negativní myšlení nás učí hledat pro jednoduché problémy komplikovaná řešení. Pozitivní myšlení připouští i jednoduchou odpověď. Například: „Nevím, proč mi ještě nezavolal, možná má hodně práce.“ Nebo: „Mluvila o mně hezky. Možná jí tedy se mnou je hezky.“ S pozitivním myšlením se dobře žije, zato negativní myšlení a pozitivní život nejdou vůbec dohromady.

4. Sleduj spouštěče svého negativního myšlení

Ach, jak obsáhle jsme si toto vysvětlovali v magazínu Proč neznám Tvoje Proč. Ukazoval, co s námi dělají špatné chvíle, vracející nás například do dětství či předchozích vztahů, do pocitů, které jsme tehdy měli, když s námi druzí špatně zacházeli. Objasňovali jsme si, jak snadno se můžeme stát závislí na druhých.

Každý, kdo se snaží zbavit nějaké závislosti (na alkoholu, tabáku, bílém cukru), začíná tak, že identifikuje mechanismy nebo okolnosti, za nichž ho přepadá chuť na uvedené drogy; těmto momentům se pak snaží vyhnout nebo jim vědomě čelit, aby nevyvolával „pavlovovské reflexy“. Příklad: Jakmile si lehnu na gauč k televizoru, vím, že mě začne svrbět jazyk a chci si dát chipsy nebo čokoládu. U negativních myšlenek zní otázky takto:

  • Za jakých okolností v naší mysli rostou?
  • Kdy ztrácíme sílu ignorovat je, vzít je s nadhledem?
  • V čí společnosti máme největší tendenci uvěřit jim?

Stačí vzít si tužku a průběžně zaznamenávat, co se Vám děje, jak si to vyhodnocujete, atd. Typicky: „Jen co vejdu do kanceláře, necítím se dost dobrý pro tuto práci.“ Nebo: „Jen co sedím s klientem a začne mě odmítat, připadám si nezkušený, ztrácím sebevědomí, soustředěnost, stávám se strůjcem své vlastní zkázy, NEDOKÁŽU TO.“ Přitom si stačí oba spouštěče (příchod do kanceláře, odmítnutí klientem) vyhodnotit racionálně. Třeba: „Jsem v novém oboru, a PROTO se cítím nepatřičně.“ Nebo: „Dostává mě mimo komfortní zónu, se kterou ještě neumím pracovat, a PROTO se cítím nepatřičně.“ Jinými slovy: „Musím se víc učit.“

Pamatujme si: Racionální pojmenování spouštěčů nejen uklidní, ale také pomáhá objevit naše nedostatky a často zdroje úzkostí v jiných oblastech. Přicházíme-li totiž o pozitivní energii, odhodlání a sebevědomí v práci, můžeme se cítit méněcenní i ve volném čase – nevěřit si ve sportu, mezi přáteli, kterým se v práci daří, můžeme být podráždění doma. Nehledě na to, že se můžeme stát bázlivými, bát se jakýchkoli změn, nových pokusů či náběrů zkušeností, a to i třeba při výběru jiné než obvyklé dovolené nebo aktivit s dětmi. 

5. Zvaž změnu své mantry

Jak dobře víte z každého mého magazínu, který Vás učí pracovat s vlastními slabostmi, egem a sebevědomím, všechny pozitivní změny začínají stanovením SPRÁVNÉHO motivujícího cíle a zažehnutím AUTENTICKÉHO odhodlání. Obojí potřebujeme k úspěchu, ale s obojím je také nutné umět zacházet.

Přílišná posedlost cílem a přemotivovanost totiž mohou vést ke spěchu a paradoxně k rezignaci na cíl a k demotivovanosti. Pokud chvátáme, jen si naběhneme na neúspěch, frustraci, pocit, že zatím nejsme dost dobří a nezvládáme to. Jinak řečeno: Čím spíše si myslíme, že to snadno zvládneme, tím více můžeme být zklamáni a sraženi – sami sebou.

Zažívají to uspěchaní nováčci – při meditaci, józe, čemkoli dalším. Mají umanutý pocit, že všechno zvládnou na první dobrou. Nechápou, že učení je proces, a tak z první lekce odcházejí paradoxně frustrováni a zklamáni. Nedokážu to, usuzují. A příště nepřijdou.

Potkávám lidi, kteří když neučiní rychlý pokrok, nabývají přesvědčení, že nejsou zrozeni pro úspěch, že jsou nějak poroucháni. Vystavují se nadměrné sebekritice a stresu. Přitom to jediné, co potřebují, je sebepřijetí. Akceptovat to, kým a kde momentálně jsou, brát to jako výchozí bod, ne konečný. Potřebují jinak pracovat se svou motivací i se svými cíli.

Když s těmito lidmi pracuji, usazuji jejich motivaci takzvaně na střed. To znamená, že jim připomínám, že jsou dost dobří na to, aby se zlepšovali. Aby zítra byli lepší než dnes. K tomu však měním jejich mantru z obvyklé stísňující „Musím být lepší“ na konstruktivní „Dnes prostě udělám to nejlepší, co bude v mých silách“. Tato mantra je účinnější, protože pobízí k pozitivní akci bez ohledu na výchozí situaci, v jaké se člověk nachází, a jeho momentální rozpoložení. Takže i když se necítí dobře, může tento dílčí cíl splnit. Ba dokonce večer má ze sebe lepší pocit, když zvládne ze sebe vytáhnout to nejlepší, PŘESTOŽE se necítil dobře.

Pamatujme si: 

  • Negativní hlasy jsou dány nepřítomností nebo nedostatečnou silou těch pozitivních.
  • Negativní hlasy jsou často výsledkem minulosti. Mohou souviset se zraněným vnitřním dítětem (pro komplexní řešení viz kniha Čtyři prány štěstí), rodičovskými vzorci, negativním či odrazujícím prostředím.
  • Všechno je jako mince o dvou stranách. To, že v negativním rozpoložení vidíme pouze rubovou stranu mince, neznamená to, že pozitivní neexistuje. Jenom to chce jiný úhel pohledu, často ten opačný. Ale o tom už je onen přechod „z konce“ „k začátku“ (viz magazín Projít koncem k začátku).

Všechny uvedené knihy a magazíny najdete v tomto e-shopu.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart