Jak přestat čekat na Godota

Představte si, že čekáte na kamaráda před kinem. Měli jste spolu jít na domluvený film.

Kamarád Vám však zavolá, že se rozhodl jinak. Například: Že jde s někým jiným někam jinam.

Co uděláte? Budete na něj na tom místě čekat dál?

Pokud si při této mé otázce klepete na čelo, že „přece nejste blázni“, pak je ovšem ještě větší otázkou, proč někteří lidé stále čekají na Godota…

Čekání na někoho, kdo možná nikdy nepřijde

„Odešel ode mě. Ale vrátí se, to vím. Jednou…“

„Je ženatý, ale se ženou si nerozumí – říkal mi to. Rozvede se – slíbil mi to. Ozývá se mi stále méně, ale já věřím, že mě miluje – tvrdil mi to. Jistě budeme spolu – plánovali jsme si to. Jednou…“

„Je teď s jinou, ale on ji nemiluji, ani ona jeho. Ona jde jen po jeho majetku. On to prokoukne, určitě. Jednou…“

Těmito slovy začínají příběhy, které mě štvou ze všech nejvíc. Svěřujete mi je v uzavřené skupině, já rozumím Vaší víře, Vaší naději, ale přesto mě bolí, protože pro mě je nejvzácnější hodnotou v životě čas. A ten marníte.

Naděje je někdy důležitá energie. Jindy ale člověka zbytečně drží tam, kde už dávno neměl být. A on to mnohdy i cítí. Jen se s tím neumí smířit. Je hluchý ke všemu okolí, necitlivý k vlastnímu srdci, které ho svou bolestí varuje, že „tohle je špatná cesta“. Mnoho lidí jen proto, že už ztratili mnoho času čekáním, čekají dál.

Na mé práci je těžké to, že znám pravdu. Hovořím totiž nejen s jednou stranou (tou, která žije v naději, že vztah dvou rozpojených lidí se jednou zase spojí), ale i s druhou. S tou, která mi jasně dává najevo, že o spojení vztahu NEMÁ zájem.

A v té chvíli vím, že člověk s nadějí čeká takzvaně na Godota. Proč Godota? Protože Čekání na Godota je slavná absurdní hra irského dramatika Samuela Becketta. Diváci po celé divadelní představení čekají na postavu, která se nakonec vůbec neobjeví. Proto se v psychologii mluví o „čekání na Godota“ tam, kde člověk marní svůj čas čekáním na něco, co se ve skutečnosti nikdy nestane, a často se to ani nikdy stát nemělo (údajně chystaný rozvod milence).

Jak se naučit rozpoznat a smířit s realitou, když je až příliš bolestná? Jak odpustit své dlouhodobé čekání a ztrátu času, který nám už nikdy nevrátí, jako mládí, jako věk, který jsme už dávno mohli trávit s někým upřímným? Jak se za těchto okolností odpojit od minulosti, od všech nadějí, vír a iluzí, na které jsme si už ve své hlavě zvykli?

Pojďme si to v rámci uzavřené skupiny nyní objasnit bod za bodem, a to v dalším ze stovek mých klubových článků:

(Jste-li členem uzavřené skupiny, přihlaste se. Nejste-li členem a chcete jím být, registrujte se jednoduše zde. V případě technických problémů s přihlášením nám, prosím, dejte vědět e-mailem na [email protected].)

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Top
Shopping Cart