Jak pouhým dechem utišit nervy

Spokojená rodina. Pevné zdraví. Materiální úspěch. Současně odpovědnost za své závazky, děti i třeba hypotéku. Náročné pracovní cíle. Vnitřní tlak, pod který nás dostávají druzí, ale také my sami sebe. To jsou společné jmenovatele této náročné doby. Chceme obstát, postarat se o sebe, případně své blízké, mít dobrou existenci. Jsme jako olivy, které chtějí vydávat nejlepší šťávy, ale – musejí projít lisem.

Jak po stísňujícím dni doplnit energii a nepřenést negativní emoce na blízké? Jak se uvolnit a nikomu neublížit?

Když jsem psal nový magazín Projít koncem k začátku, měl jsem jediný cíl – přinést Vám co nejvíce námětů, jak začít znovu a lépe, ať jste se dostali na nějaký konec ve vztahu, v práci, v oblasti peněz, zdraví nebo osobního cíle, který Vám nevyšel. Tady uvedu úplně jednoduchou metodu, která nestojí ani korunu a můžeme ji praktikovat všude. Tu hlavní pomůcku totiž máme všude při sobě: svůj vlastní dech.

(Pokud Vás zajímá Projít koncem k začátku, samostatně zakoupíte zde, výhodněji pak v rámci předplatného, kdy automaticky obdržíte i přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním, ke klubovým článkům na FirstClass.cz a dalším výhodám.)

Ukaž mi, jak dýcháš, já Ti řeknu, jak žiješ

Dech je esencí našeho života. Je to energie, zahrnující v sobě pohyb, dynamiku, živost a neustálé hledání rovnováhy. Je něčím, co nás provází celý život, od narození a prvního nádechu až po náš skon a poslední výdech. A jako takový toho o nás mnoho vypovídá.

Úzce souvisí s tím, jak mluvíme, jak se pohybujeme, jací jsme i jaký je náš život. Délka dechu, jeho pravidelnost, hloubka, dynamika, síla, i to je odrazem našeho rozpoložení, momentální situace i našeho fyzického stavu. Proto je dech důležitým nástrojem na cestě k vlastnímu k sebepoznání. S jeho pomocí můžeme začít pracovat na vlastním Já.

Sám o sobě má totiž velkou diagnostickou i léčebnou sílu. A nejen u fyzických obtíží, ale také u niterných, úzce spojených s našimi emocemi. Ptáte se, jak si dechem pomoci?

Předně potřebujeme pochopit, že dech každého z nás je stejně jedinečný a originální jako otisk prstu. Zkrátka co člověk, to rozdíl. A nejen to. U jedné sledované osoby nikdy neprobíhá totožně. Ano, i každý jednotlivý nádech a výdech je odlišný. Odráží chvilkovou situaci, to, co momentálně cítíme, vidíme i vnímáme, nad čím právě přemýšlíme, čím se trápíme. Proto i při našich osobních setkáních v mé kanceláři občas překvapím a žádám Vás o to, abyste se pokusili být chvíli vnímaví vůči vlastnímu dechu. Objevíte v něm totiž odpovědi na mnohé otázky. Dech nikdy nelže.

Jak mu ale porozumět? Potažmo: Jak se dostat do souladu s vlastním dechem?

Zastav se a obrať pozornost do nitra

Tím základním, co je třeba udělat, je se na chvíli zastavit a obrátit pozornost ke svému nitru. Cílem není dech ovládnout, jak to učí některé relaxační a dechové techniky, ale spíše ho pozorovat. Jen sledovat, jak plyne. Prožívat ho ve všech jeho nedokonalostech, přijmout ho takový, jaký je, a dát mu možnost a prostor k jeho dalšímu rozvoji.

Toho není možné docílit žádným rozumovým nebo myšlenkovým pochodem, ale prostým odevzdáním se tomuto procesu. Zaujměte pozici naprosto nezaujatého pozorovatele a svědka, který nemá zájem cokoli měnit. Jen se účastní a je součástí té podívané.

Výborným cvičením, jež se svými klienty za tímto účelem používám, je vědomé pocítění dechu v těle. Postupujte takto:

  • Posaďte se na stoličku.
  • Vaše tělo by nemělo být příliš shrbené a spadlé. Snažte se přirozeně napřímit. Pozor ale na opačný extrém, kdy se za každou cenu snažíte o ukázkové držení těla. Tato nadměrná snaha vyvolává v těle zbytečně moc napětí, jež není v tomto případě žádoucí. V pozici byste se měli cítit příjemně, nemělo by Vás nikde nic tlačit, bolet nebo táhnout.
  • V případě, že tomu tak je, můžete si zvolit pozici vleže na zádech s pokrčenými koleny.
  • Nyní si položte ruce na oblast nad pupkem. Soustřeďte pozornost do této oblasti a vnímejte, co pod dlaněmi cítíte.
  • Je to pohyb dechu? Začněte ho dlaněmi zvolna doprovázet. (Důležité je, abyste tento pohyb neovlivňovali myslí, ale plně se mu oddali.) Postupně ucítíte, jak se tento pohyb posouvá z povrchu víc do hloubky.
  • Souzněte s ním. Užívejte si ho.
  • Podobně můžete svůj dech procítit i na jiných částech těla. Položte své ruce například na oblast křížové kosti. Pak na oblast ledvin (nelze provádět v pozici na zádech).
  • Následně můžete položit dlaně ze stran na dolní úhly žeber. Posléze do oblasti pod klíčními kostmi a solar plexus.
  • Asi s úžasem zjistíte, jak na každém z těchto míst probíhá dech odlišným způsobem. Stane se, že zprvu neucítíte na některých místech nic, což je v pořádku a nemusíte se tím znepokojovat. Hlavně se nesnažte dechovou aktivitu v těchto partiích vědomě vynutit. Síla je v opravdovosti. Sami časem uvidíte, že dech dospěl i do těchto oblastí. Rozhodně nemá cenu nic uspěchat, vše má svůj čas. Jako v životě.

Tři fáze dechu

Řada lidí, kteří se zajímají o dech, se snaží vnést do svých nádechů a výdechů pravidelnost a docílit totožnosti, tedy aby byl každý nádech i výdech stejný jako předchozí. Učí to tak i mnoho škol, zabývajících se dechem.

Avšak je tu jeden problém. Rytmus našeho dechu není nikdy stoprocentně stejný. Každý nádech i výdech je nový, unikátní, absolutně živý pohyb, jen navazující na ten předchozí.

Proto naše snaha o totožnost může být neúspěšná, až frustrující. Snažme se tedy o něco jiného. Pochopme, že pravidelnost je možné spatřit ve stále se opakujícím rytmu dechu, který s sebou přináší neustálou obnovu. Soustřeďme se tedy raději na tento rytmus a následující tři části dechu:

VÝDECH (dávání) > PAUZA/KLID (očekávání nového) > NÁDECH (přijímání)

Nalézáte v názvech jednotlivých fází podobnost se životem?

Už tušíte, proč jsou dech a vnitřní obnova tak důležité?

Tudíž: Jak i ze sebe můžeme vytlačit to zlé/staré a nabrat to dobré/nové?

Pojďme, prosím, k vědomému dýchání takto krok za krokem:

  • Výdech je aktivitou směřující vně. Je proto mentálně spojen s dáváním, zbavováním se všeho starého, přebytečného a toho, co už nám neslouží. Fyzicky jde o vydechování oxidu uhličitého z těla. Tohle stojí za zamyšlení. Tento plyn je z našeho těla odváděn z důvodu nadbytečnosti, ale mimo nás má stále další využití. Ano, je to energie, a podobně bychom měli pracovat i se všemi svými stresy a starostmi. Zbavovat se těch, jež jsou nadbytečné. Jinak se to totiž pozná právě ve výdechu. Vrátíme-li se do fyzické roviny, pak nedostatečný a povrchní výdech vede k hromadění oxidu uhličitého v těle. Následkem je omezený přísun kyslíku, což může vést ke zvýšené únavě, malátnosti, dechové tísni a dalším negativním fyzickým projevům.

(Vnímejme proto výdech i v duchovní rovině. Přirozený, nezadržovaný výdech, který volně plyne, úzce souvisí s odevzdáváním, s dáváním sama sebe a nelpěním. To bývá pro některé lidi obtížné, a tak mají s výdechem problémy. Nelpění totiž často přináší obavy, může být chápáno jako vzdání se všeho důležitého a vést až k pocitu ztráty jistoty a půdy pod nohama, což jen umocňuje strach. Ale v duchovním smyslu je nelpění myšleno jako přijetí přirozených procesů v prožívání každodenního života.)

  • Naproti tomu nádech je spojen s přijímáním. Nádechem otevíráme sami sebe světu a novým možnostem. Aby nádechem nedocházelo k pouhému hromadění přijatého vzduchu v těle, je třeba ho přeměněný předat zase dál. To je důležité poznání i pro běžný život. (Jak říká Abd-ru-shin: „Chceme-li něco nového přijímat, musíme se naučit to přijaté přetransformovat a poslat zase dál. Kdybychom to neudělali, přijaté by na nás mohlo začít působit tíživě, zneklidňovat nás a vnitřně sžírat. Navíc pokud je člověk schopen přijaté předat dál, uvolní místo pro další cennější podněty, které k němu mohou bez překážek proudit. Předáváním se tedy bohatne.“)

Pozor na poruchy dechového rytmu

Jak upozorňuji v Projít koncem k začátku, řada lidí v této zrychlené době trpí poruchami dechového rytmu, a to na mnoha úrovních. Například depresivní bytosti se ztrácejí v dechové přestávce a trvá jim docela dlouho, než se znovu nadechnou. Naproti tomu lidé, kteří nemají čas na odpočinek a stále se v dnešní soutěživé době za něčím ženou, jsou i vnitřně pod neustálým spěchem a jako za běhu mají dech mělký, rychlý a poměrně slabý. A to jsou jen malé ukázky.

Jinak řečeno: Je-li člověk dostatečně vnímavý, dozví se prostřednictvím dechu mnoho o sobě i o druhých. Dech má vysokou výpovědní hodnotu a prozradí na nás mnohé – od okamžitého fyzického stavu přes momentální emoční rozpoložení až po hluboké rány a traumata, která mohou být skryta hluboko v nevědomí nebo podvědomí.

I když nebudete čístProjít koncem k začátku, prosím, najděte si každý den chvíli času na plné věnování se pouze svému dechu. Zkuste mu naslouchat a vnímat, co Vám říká. Můžete k tomu využít následující jednoduché cvičení, zaměřené na přirozený dechový rytmus v těle:

  • Posaďte se na židli nebo stoličku.
  • Začněte vnímat svůj dech a jeho rytmus.
  • Nijak do něj nezasahujte, jen ho sledujte.
  • Lehce svou váhu přesuňte za sedací kosti a pozorujte, co se děje s tělem. Bederní páteř se zpravidla mírně zakulatí, břišní svaly zůstanou uvolněné.
  • Spolu s přicházejícím nádechem si představujte, jak vzduch vyplňuje celou pánev a vtéká do ní jako do nádoby.
  • Spolu s výdechem se začněte pomalu a jemně napřimovat, od bederní páteře postupně směrem vzhůru až k hlavě. Hlava jde až jako poslední.
  • Toto cvičení můžete opakovat tak dlouho, jak Vám bude příjemné. Důležité je pouze to, abyste se přizpůsobili rytmu Vašeho dechu, a nikoli naopak. Zpočátku Vám to možná nepůjde úplně dobře. I to je v pořádku. Dejte tomu čas. Věřte mi, že dříve či později ucítíte, jak se dech a pohyby začnou prolínat a tvořit úžasnou jednotu, zatímco Vy jste jen pozorovatelem.

Věřte mi, že pokud budete cvičit pravidelně, ucítíte, jak se Váš dech postupně mění, sílí, prohlubuje, jak získává na živosti a pomáhá Vám vrátit se ke svým kořenům a navázat vztah se svým Já (včetně zraněného vnitřního dítěte).

Vždy ale, prosím, pamatujte, že jste pouhým nezaujatým pozorovatelem. Nesnažte se tedy dech jakkoli ovlivňovat nebo měnit prostřednictvím své vůle a rozumu. Naopak, dejte mu prostor, ať se projeví v plné hloubce a přirozenosti.

Pokud vše provedete správně, najdete v sobě své Já – už to malé dítě, jehož dech je od přírody daný, silný, plný, hravý, tvořivý a proudí plně bez jakýchkoli překážek tam i zpět.

Kéž je Váš dech opět volný.

Kéž na cestě za jeho znovuobjevováním nalézáte radost.

Kéž se Vám podaří obnovit kontakt s vlastní přirozeností, se svým dávným dítětem, které jen žije tady a teď, dál se těší z každého přítomného okamžiku a je samo sebou.

Kéž takový dech, který znovu nabyl svobody, přirozeně proudí. Věřte totiž, že není větší nesvobody, než když člověk nemůže volně dýchat…

Manuál Projít koncem k začátku zakoupíte buď samostatně zde, výhodněji pak v rámci předplatného, kdy automaticky obdržíte i přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním, ke klubovým článkům na FirstClass.cz a dalším výhodám, které jsou vyjmenovány zde.

© Petr Casanova s poděkováním Lee Vršecké

Top
Shopping Cart