Jak pomoci dětem z prvního vztahového zklamání

Sami jsme to většinou zažili. Ale jak to vysvětlit dětem?

Jak jim dát naději, že potkají ještě někoho dalšího, když v to nevěří? A proč v to vůbec nevěří?

Když jsem v knize JáMy spřízněných duší ukazoval, jak být spřízněnou duší i pro vlastní dítě, jak mu v těžkostech pomoci zpátky na nohy, jak být opravdovou oporou tehdy, když to nejvíce potřebuje, obdržel jsem mnoho otázek pro konkrétní případy. První láska patří mezi nejčastější témata. I proto jsem napsal samostatný magazín Projít koncem k začátku – pro všechny, kdo jsou na nějakém bolestném konci a ještě nevědí, že bolestný konec je jenom převlek lepšího začátku. (Magazín můžete pro sebe nebo své blízké koupit buď samostatně zde, nebo v rámci předplatného, kdy příjemce k magazínům dostane navíc automatický přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním ve skupině i klubovým článkům na FirstClass.cz.)

Příkladem může být dotaz Mileny: „Petře, mám dceru, se kterou se rozešel kluk. Byl její první. Byli spolu docela dlouho, možná až moc dlouho. On totiž pak řekl, že ‚už to nějak vyšumělo‘, že už k ní ,nic necítí‘, a tak se Dominika od něj odstěhovat. Ale má zlomené srdce. To víte, věřila, že je to ten první a poslední. Přepíšu Vám její poslední textovku: ‚Mami, jak se to dělá, když si člověk musí sbalit všechny životní naděje do krabic a odstěhovat se od někoho, s kým zažil tolik hezkého?‘ Petře, prosím, co jí mám odepsat?“

Každý všední den odpovídám na otázky ve svém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače hlasu (viz výše). Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, bude vyhovovat stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě také Mileně, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém.

Specifikum prvního výrazného prožitku

První vztah, potažmo první rozchod jsou důležitý emocionální předěl. Objasním proč.

První vztah je z psychologického pohledu výjimečný v tom, že jsme s člověkem, který nám dal pocítit to, co jsme s nikým jiným nezažili. To s nikým jiným musím podtrhnout.

První rozchod tomu následně odpovídá. My jsme postaveni před úkol přijmout, že s nikým jiným nic podobného nezažijeme.

Teď se možná tomuto mému závěru smějete. A pochopitelně, protože Vy už z vlastní zkušenosti víte, že s jakýmkoli dalším partnerem je možné zažít totéž nebo i víc. Ale to víte Vy. Člověk, který má jenom jednu zkušenost, to neví ani vědět nemůže. Co ví, je opačné. Ví, že potkal možná milion lidí, ale jen jeden mu dal pocítit, co je láska. A ten „jeden jediný“ nyní odešel.

Je to podobné jako být poprvé u moře a okouzleni, šťastni. Načež si muset sbalit kufry, protože „už odlétá letadlo nebo odjíždí autobus“. Ten pocit může být stejně úzkostný. Jestliže jsme nikdy předtím nic podobného nezažili, přirozeně se nám množí bolestné otázky: Co když se sem už nikdy nevrátím? Jestliže se sem už nikdy nevrátím a zažil jsem tu něco, co dosud nikde, tak to znamená, že už nikdy nic tak hezkého nezažiju!

Jé, pardon… Já jsem v předchozí větě uvedl jedno slovo, které do myšlení člověka, který něco výrazného zažil poprvé, samozřejmě nepatří. Víte, které to bylo? 

Dosud

Ano, to slovo je DOSUD. Zažili jsme něco, co DOSUD nikde. DOSUD je slovo, jež vyjadřuje „až do této chvíle“. To znamená, že slovo DOSUD přirozeně připouští, že „od této chvíle“ bychom to mohli zažít ještě někde jinde.

A právě v tom se bolestné balení kufru, ať už probíhá v bytě našeho dosavadního přítele, nebo v našem hotelovém pokoji s dosud nepřekonatelným výhledem na moře, velmi podobají. Protože fakt, že z tohoto místa odcházíme, ještě neznamená, že se sem jednou nevrátíme. Anebo že někde jinde nenajdeme ještě krásnější výhled.

Ale k tomu, aby se to mohlo stát, musíme nejdříve odjet.

Ptáte se, jak je možné, že by se Dominika do stejného bytu vrátila? Inu, Milena nepíše, jestli také ona byla pro toho chlapce první, případně jednou z prvních známostí. Pokud ano, tak by se jeho odchod dal velmi logicky vysvětlit. I když mu Dominika ve vztahu nijak neublížila a i když tomu chlapci mohlo být s Dominikou skvěle, mohlo se stát, že neví, kam Dominiku zařadit. Zda v ní opravdu vidí nejlepší možnou známost? Jak je to možné?

Jedno versus deset vín

Představte si, že jste na ochutnávce vín. Prezentuje se tam deset vinařů, každý je připraven Vám nalít svůj vzorek. Fajn.

Vy ochutnáte první vzorek; přeneseno do vztahové řeči, ochutnáte první „vinařskou známost“.

Nějak Vám chutná. Možná je výtečné. Ale copak můžete říct, že je to nejlepší víno této ochutnávky, jestliže jste neochutnali žádné jiné?

Pokud budete objektivní, nemůžete to víno nikam zařadit. Přesněji: DOSUD ho nemůžete nikam zařadit. Pokud je to Váš první kontakt, musíte nejprve ochutnat druhé. Už po této srovnávací (komparativní) zkušenosti víte, kam to první víno zařadit. Jestli bylo lepší než to druhé, nebo horší.

A když ochutnáte všech deset vzorků na této ochutnávce, a přesto se vrátíte k tomu prvnímu, tak to znamená, že bylo opravdu nejlepší. Ano, už to můžete říct. Ale na začátku to nevíte.

A tak někteří lidé, kteří nemají dostatek srovnávacích zkušeností a jsou pro ně důležité, od nás musejí odejít, aby zjistili, jestli jsme opravdu nejlepší. A pokud se ukáže, že jsme, může se pochopitelně stát, že se jednou vrátíme. Podobně jako do toho hotelu s okouzlujícím výhledem na moře, kde jsme byli poprvé, a nyní, po mnoha srovnávacích zkušenostech jinde na světě, už víme, že je to místo nejlepší.

Anebo se do toho hotelu taky už nikdy nevrátíme. Přestože nám bylo úzko při prvním odjezdu, možná později zjistíme, že tam byl sice hezký výhled, ale jinde objevíme ještě lepší. Tak jako ve vztazích.

Třeba v budoucnosti čeká člověk, který si nás bude vážit mnohem víc. A to třeba i proto, že už má víc vztahových zkušeností, tudíž ví, kam nás zařadit. Protože už zažil víc známostí, ví, co mu kde nevyhovovalo nebo čeho se mu jinde nedostávalo, a vidí, že naopak my mu můžeme dát to, co chce. A on zase nám.

Moje doporučení

Proto nemá smysl panikařit.

A kdybych já, Mileno, byl tím, kdo má Dominice něco napsat, asi bych jí prostě adresoval jen tuto stručnou SMS:

Dominiko, máš ráda víno? Pokud ano, zítra zajdeme na ochutnávku. Tam zjistíš, že první nemusí být nejlepší. Ale může.

Jak být pro druhé spřízněnou duší, ale také objevit správnou spřízněnou duši mezi druhými? Využijte knihu JáMy spřízněných duší. Najdete ji, tak jako všechny mé knihy, včetně Řešidla, pouze zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]
[class^="wpforms-"]