Chybí lidem Bůh?

„Co je to Bůh?“ zeptal se mě pětiletý syn. „Proč, když se k němu lidé modlí, on jim nepomáhá? Proč dovolí, aby byl svět, jaký je?“

Jak tohle vysvětlit dítěti? Jak vůbec tuto problematiku vyjádřit v několika větách? „Jaký vztah máte k Bohu?“ – jedna z nejčastějších otázek, které nerad čelím, protože nechci nikomu brát jeho víru a naději, které se odevzdal. Nicméně, svůj pohled, právě v těch několika větách, popíšu.

I v knize JáMy spřízněných duší totiž s Bohem pracuji. V kapitole Pravé a levé rameno ukazuji psychologický způsob, jak pomoci člověku, který ztratil svého milovaného partnera, projít procesem bolesti až ke smíření. Není to náboženská cesta, ale psychologická. Psyché znamená duše. Je to duševní cesta.

Také proto jsem obdržel Pavlův dotaz, který zmiňuje důležitost práce s vnitřní energií a neztrácení té dobré. Ostatně, sám dnes už ví, o čem mluvím: „Petře, Vy nedoporučujete lidem, aby sledovali večerní zpravodajství. Já jsem Vás v tomto neposlechl, ale už vím, že dělám chybu. Přitahuje mě totiž cizí neštěstí… Když se dívám večer na televizi, v ten moment se cítím přikovaný a lépe, protože při všech problémech, které mám, jsem najednou vděčný za ty problémy, které vidím u jiných lidí a sám nemám. Jenže ten dobrý pocit trvá jen chvíli – než televizi vypnu. Pak nemohu spát. Uvědomuji si totiž, v jakém světě to žiju, co všechno se může člověku přihodit, respektive jakými lidmi je obklopen. Mám pak úzkosti, strach a říkám si: Copak tohle všechno chtěl Bůh?

Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo jednoduše spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše).

Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, je určena kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Více o knize zde. 

Odpovím samozřejmě i Pavlovi, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém, související s touto dobou a jejími fenomény, a píšou mi.

Co chtěl Bůh a co chtěl člověk

Předně upozorním: Nejsem věřící člověk ve smyslu náboženství. Nemám náboženství rád. Proč? Stačí se podívat do historie. Statisticky nejvíc neštěstí bylo lidmi napácháno právě „ve jménu Boha“. Groteskní. Bůh totiž nemá s lidskými činy nic společného.

Podle Bible se to stalo tehdy pod Stromem. Když Adam s Evou „pojedli z Jablka poznání“, dobrovolně se zřekli Boha. V této biblické metafoře vyjádřili, že chtějí o svém životě rozhodovat sami, že nestojí o život, který „za ně někdo zařídí“. Chtěli okusit vlastní poznání, tedy sami poznat, co je SKUTEČNÝ život. To znamená život bez ráje, nebeských příkras, takový život, jaký si vytvoří lidé sami. 

No a tady ho máme. Rozhlédněte se. To je náš svět. Všechno, co vidíme a souvisí s člověkem, způsobují lidé. Není to mnohdy hezký pohled. Lidé ubližují světu, lidé ubližují druhým, lidé ubližují sami sobě. Toto je ve skutečnosti lidský život bez Boha. A proto: Co má Bůh společného s tím, jak se k sobě lidé chovají? Co má společného s tím, že si lidé v honbě za ziskem záměrně otravují jídlo, že v honbě za mocí jeden druhého střílejí, že si v honbě za silnějším egem navzájem přejí to nejhorší, chudobu, neúspěch a nemoci? Podívejte se na sociální sítě.

Člověk chtěl být sám a je sám. A náboženství tohle nezmění. A víte proč?

Jestliže člověk nedokáže rozeznat dobro od zla, tak mu nechybí náboženství, ale empatie. Chybí mu schopnost vcítit se do druhého. Právě toto chtěl Bůh. A právě to je to poznání, kterého jsme my, lidé, ještě zdaleka nedosáhli: Že když se nevcítíme do druhého, tak jeden druhého zničíme – postupně zničíme všechny a všechno.

Jenom planetu ne. A Boha taky ne. Ti tu budou vždycky. Ale my ne. A až se to stane, nebude to vina Boha. Je to vina jenom člověka, jenom jeho karma, to znamená osud, který si sám utváří. A to tak, jak chtěl.

Ano, Adam s Evou to takto chtěli. Adam s Evou jsou pořád v nás. Z nich pocházíme, ale s lety se všechno jenom zhoršuje. Protože jde o svět bez Boha.

Ale to je dobře, že to zhoršuje. Protože karma je zákon nad všechno. Karma udělá pořádek. A vidíme to někdy už v každodenním životě: Kdo ubližuje, ten postupně přichází o lidi. Kdo přichází o lidi, ten postupně zůstává sám. A kdo v nějaké těžkosti zůstává sám, ten se dříve nebo později obrací k Bohu. Aby mu Bůh pomohl.

Snad všichni se v nejhorší chvíli obracíme k Bohu. Aby vyřešil naši nemoc, která nemusí být jenom fyzická. Může jít obecně o ne-moc. Prosíme ho, aby nás zachránil. Ale člověka nemůže zachránit Bůh. Člověk může zachránit jenom sám sebe. A to je to poslední jadérko, velmi hořké, v tom Jablku poznání, které nakonec rozkousneme.

K němu jsme se zdaleka ještě nedostali. Jen se rozhlédněte a přesvědčíte se, že my lidé zdaleka ještě nechápeme, co už dávno řekli moudří indiáni z kmene Krí: „Až bude pokácen poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude poslední ryba chycená, teprve tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“

O tom všem jsou vlastně večerní televizní zprávy. O tom, že lidé pořád nepochopili. Já to nepotřebuji každý den vidět znovu. Já už jsem to jednou v televizi viděl a od té doby to vidím pořád kolem sebe. To, jak málo je empatie. To, jak lidé pořád hloupě prohlubují své neštěstí, a přitom si myslí, že budují štěstí.

A to jsme prý „homo sapiens“, latinsky „člověk rozumný“. Ani tohle označení nevymyslel Bůh, to mohl vymyslet jedině člověk. Ten „rozumný“ člověk…

Pamatujte si, prosím:

  1. Bůh je ta bytost v nás, ke které se vždycky v nejtěžší chvíli obracíme.
  2. I ti největší bezvěrci na potápějících se lodích nebo v padajících letadlech nakonec obracejí oči k nebi a volají Boha. Ale on je nezachrání.
  3. Oni měli zachránit sebe. Dokud to šlo. Ne oni jako smolní jedinci, na které „to vyšlo“ a kterým někdo ublížil, ale my všichni jako lidé, jako celek, jako jeden tým, kterým už tisíce let nejsme, ale měli bychom být, jinak tuhle hru na svět bez Boha prostě prohrajeme.

Potýkáte se s těžkostí, u které se tážete, proč Vás „Bůh zradil“? Využít můžete, prosím, tři mé knihy. Cítit rozumem, myslet srdcem ukazuje, proč se Vám dějí právě ty věci, které se Vám dějí, kde děláte chybu. Čtyři prány štěstí vysvětlují, jak zvládat svět, ve kterém žijeme. JáMy spřízněných duší pomáhají nalézt cestu ke správnému člověku nejen po našem boku, ale i v našem nitru. Všechny knihy, případně jejich zvýhodněné sety, najdete pouze zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart