7 staromódních způsobů, jak vybudovat dlouhodobý vztah

Čím jsem starší, tím méně této době rozumím. Možná je to proto, že jsem vyrostl ještě v časech, kdy se porouchané věci rovnou nevyhazovaly, ale nejprve zkoušely opravit.

I proto dnes lidé nechápou mou knihu Spolu, ve které ukazuji, že když je oboustranná vůle, dá se vždycky zachránit vztah. Jen chtít. Jen věřit. Jen spolupracovat.

Jenže to je problém. Dnes je totiž doba zrychlená. Není čas na proces. A všechno, co za něco stojí, chvíli trvá. I vybudování dlouhodobého vztahu. I obnovení důvěry, která se nalomila.

Ano, jsem blázen z jiné doby, který věří, že rozbité se dá spravit. Věřím v to, protože jsem to sám zažil, viděl na vlastní oči, tehdy.

Tehdy se dělo mnohé „nemožné“. Tehdy, jen si to představte, nešlo smazat nebo dodatečně změnit komentář. Jednou vyřčené slovo nešlo vrátit. Bože, to byla divná doba, co?

Tehdy se ani nedalo vymazat přítele jediným kliknutím. Zablokovat ho, jako dnes na sociální síti. Pokud jsme někoho pomluvili, normálně jsme ho mohli potkat na ulici a zodpovídat se.

Tehdy se lidé ani neseznamovali on-line, nevzkazovali si důležité věci zbaběle jenom přes SMS, neposílali si srdečná blahopřání ani vroucí polibky elektronicky, protože ti „staří hlupáci“, mezi něž dnes patřím, cítili, že skutečná pokožka a živé rty mají jinou energii než emotikon, takže stojí za to člověka navštívit, věnovat mu svůj drahocenný čas, objímat ho, vnímat jeho dech, vlhkou dlaň, červenající tváře, bušení srdce, dívat se zpříma do skutečných očí, ne vyretušované fotografie, zkrátka dotýkat se živé bytosti, ne chladného displeje či kláves.

Nebyla to doba tak chladná, povrchní a uspěchaná jako ta dnešní. A já si kus z ní nesu v sobě dodnes. Právě i v knize Spolu.

Jsem totiž „tak naivní“, že stále věřím, že to dobré ze staré doby lze žít i dnes. Pochopit, že co jednou napíšu, to není krátkodobé nic, ale dlouhodobá energie, která může ovlivnit člověka – zvednout ho, nebo srazit. Že povzbuzení nebo zranění virtuální je současně opravdové. Že i když slova dodatečně smažu, takže ze sítě zmizí, v člověku, který si je přečetl, dál zůstávají. Že je tak důležité být v kontaktu nejen on-line, vzdáleně, ale opravdu spolu. Opravdu BÝT S DRUHÝM.

Střet dvou časů

Nedávno jsem byl svědkem střetu dvou světů. „Starého“ a „mladého“. Potkalo se chování k ženě postaru a dnes. Budu Vám o tom vyprávět. 

Někomu by z toho bylo smutno, já jsem byl rád. Raduji se, že starý svět ještě neumírá, že jsou stále lidé, kterým galantnost, dnes považovaná za přežitek a slabost, stále chutná a vyznávají ji, zatímco buranství, dnes považované za důkaz osobitosti a síly, vypadá tak směšně – bez ohledu na to, jak majetným nebo společensky významným člověk je.

Uvědomil jsem si 7 staromódních způsobů, jak je možné získat si úsměv i srdce člověka, a to ne na jednu noc, ale na celý život. Vím, že se dlouhodobé vztahy dnes „nenosí“ – jsme přece v době zrychlené, kdy větším frajerem je ten, kdo má všeho víc, tedy i víc krátkodobých vztahů.

A přece ty dlouhodobé vztahy mají obrovské kouzlo. Jsou totiž vzácné. Čím méně jich je, tím větší pozornost přitahují, tím hodnotnější jsou. Tak jako lidé, kteří těch 7 způsobů dokážou dlouhodobě uplatňovat, ba užívat si je.

Pokud chcete do svých vztahů dostat víc hloubky, vzájemného štěstí a dlouhodobého porozumění, co stačí si uvědomit? Pojďme nejprve k té groteskní historce:

V čase krav a volů

Na ulici, bičované provazy deště, zastavil vůz. Za jeho skrápěnými skly jsem postřehl postarší pár. Muž, jistě sedmdesátník, vystoupil, ve slejváku oběhl předek auta a nad druhé dveře rozepjal deštník, aby pak nabídnutím rámě pomohl ven své šarmantní partnerce.

„Kráva!“ zaznělo ulicí. To v restauraci se zahrádkou, kde jsem seděl, vykřikl mladík od vedlejšího stolu. „Byla to strašná kráva!“ dodal. Halekal na někoho do mobilu.

Starší pár velmi opatrně, vyhýbaje se kalužím, došel k jednomu z předních stolů, muž spiklenecky mrkl a číšník na pokyn přispěchal s nádherným pugétem. Mohlo v něm být tak padesát karmínových růží. Sedmdesátník před ohromenou ženu ztěžka, ale ochotně poklekl a dojatě děkoval za přesně tolik společně prožitých let.

„Čtrnáct dní bylo ažaž. Vozovej park musíš pravidelně obměňovat!“ rozkuckal se smíchy na celou zahrádku mladík. Pořád mluvil do mobilu.

Starší muž zatím přisedl k dámě, objal ji a políbil na tvář, načež to, co jí šeptal do ucha, nebylo slyšet, ale šlo to odečíst z jeho výrazu: „Jsem Ti za tolik vděčný.“

„Už mám další nábojnici v merku! Dneska bude pár sladkých řečiček, o víkendu ji sejmu a v pondělí zase o dům dál,“ vykládal mladík tak hlasitě, aby každý slyšel, jaký je frajer.

Těkal jsem pohledem mezi oběma stoly a připadal si jako v článku 5 znaků, které odlišují Chlapy a Chlapečky, potažmo v podcastu Proč jsou osamělé mámy s dětmi pro Chlapečky nejlepší na sex a pro Chlapy nejlepší na život.

Hned jsem si totiž vybavil myšlenku Williama Goldinga, nositele Nobelovy ceny: „Cokoli ženě dáš, to udělá lepším. Dáš jí spermii, ona Ti dá dítě. Dáš jí dům, ona Ti dá domov. Dáš jí potraviny, ona Ti dá jídlo. Dáš jí úsměv, ona Ti dá srdce. Zkrátka: Cokoli jí dáš, to žena znásobí. Takže pokud se chováš jako vůl, jednou dostaneš hromadu hnoje.“

V čase králů a královen

Bylo mi totiž toho kloučka líto. Jak prázdný má život oproti tomu naplněnému „starci“.

A líto ho bylo nejen mně.

Když totiž mladík nasedl do svého ojetého bouráku a pugétem obdarovaná žena zamířila na toaletu, potkaly se oči mé a sedmdesátníkovy. Lehkou úklonou hlavy jsme se shodně pozdravili, načež jsem řekl: „Slyšel jste ho?“ Muž s pokrčením ramen přikývl: „Když kluk považuje za svou přednost, že neumí vyjít s lidmi a udržet si dlouhodobě dívku, nemůže očekávat, že dosáhne v životě jakéhokoli dlouhodobého úspěchu. Nikde, ani v práci, totiž neuspějete sami. Potřebujete ovládat zdravé vztahy s lidmi, být sami přidanou hodnotou, kterou vnášíte do života druhého. Být dobrý partner znamená být dobrý člověk.

Z jeho vyprávění mi ulpělo v uších mnohé, nejvíce však věta: „Víte, láska je krásná, když o ní sami mluvíme. Ale ještě krásnější, když ji ve dvou vytváříme a žijeme.“ Už roky jsem měl zvláštně tísnivý pocit, že nepatřím do této doby. Že jsem příliš staromódní. Návštěva té restaurace mě ale ujistila v tom, že takhle chci žít dál. Vím, že následující řádky budou mnoha současníky odsouzeny, jistě budu čelit námitce, že takhle se dnes přece žít nedá, že se doba změnila. Ale věřte, že dá. Ví to řada lidí a párů. Dlouhodobě šťastných párů.

Už když jsem psal Čtyři prány štěstí aneb Umění každodenní radosti v době zrychlené, knihu o všem, co nás dnes zbytečně obírá o spokojenost ze života, sahal jsem pro různé náměty až do velmi dávné doby, dokonce do antiky. Přijměte, prosím, shovívavě i těchto sedm doporučení, které jdou proti proudu této doby. Třeba Vás některý osloví a zkusíte ho ve svém vztahu, byť na jediný den, uskutečnit…

1. způsob: Zažívejme společný čas bez moderních technologií a práce

Zdá se to nemožné, ale někteří lidé toho jsou vážně schopni. Odloží mobil, odpojí se od sítě, zavřou notebook, a tedy i e-maily. A zkusí si s člověkem povídat face to face, ne Face to book. Mnozí zjistí, že ten druhý má více výrazů než jen u profilové fotky na chatu, že jeho slova mají teplotu a energii jiné než přes Skype, že je to skutečná bytost, které se lze dotknout, procítit ji, že ji netvoří jen soubor písmen a emotikonů. Že struktura jeho kůže a rtů je pozoruhodnější, než když líbáte monitor.

Vím, že s uschovanými moderními přístroji nebudeme tak cool a trendy, jako když je všem dáváme na odiv. Ale jen máloco dokáže člověk nabít víc než živý sytý smích, tichá procházka ruku v ruce, tanec, při kterém cítíte teplo, rozpaky i tlukot srdce druhého.

A snad nic na světě nepřekoná mačkavé objetí.

Vím, že je to staromódní. A je to dobře. Jen tak se i ty nejobyčejnější minulé události dnes mohly stát nejNEobyčejnějšími. Zvláště když je můžeme provádět s těmi pravými lidmi. Trávit s nimi čas je někdy hodnotnější než koukat na reality show nebo jet Hru o trůny.

Také vím, že jsme všichni děsně žádaní, nepostradatelní a busy. Že musíme mít stále po ruce mobil, nejlépe hands-free v uchu. Že se potřebujeme cítit jako ti nejdůležitější lidé světa. Problém je, že ti u sebe často žádný mobil nenosí a nejsou stále k dispozici.

Neřaďme pro nás důležité lidi až za práci. Ne proto, že „se to sluší“, ale že to stojí za to. Ti lidé totiž minutu za minutou umírají. A my s nimi.

2. způsob: Buďme plně přítomni ve společnosti druhých

Jedny z nejsilnějších emocí, jaké člověka dokážou sevřít v dobrém či špatném, jsou slast, že jsme v přítomnosti někoho, kdo je pro nás důležitý, a naopak úzkost, že nám tentýž člověk schází. Ačkoli jde o opačné extrémy, vedou přirozeně k jednomu postoji: Vážit si času tráveného s druhým a dávat mu najevo, co pro nás znamená.

Jak apeluji v knize Spolu, máloco se na člověku cení víc než schopnost věnovat druhému upřímnou a soustředěnou pozornost. Jednak proto, že čas je nejdražší komodita vůbec. Dávat ho někomu znamená věnovat mu kus života, který už nikdy nezískáme zpátky. A jednak je to jediná šance, jak pochopit, co člověka trápí. Musíme opravdu BÝT s ním, naslouchat mu bez roztěkaných myšlenek, co nás kdy čeká, a pohledu na hodinky. Nic dražšího nejde člověku dát.

Lidé, o kterých tvrdíme, že nám na nich opravdu záleží, by měli být až příliš cenní na to, abychom je ignorovali. Proto nemarněme čas sháněním drahých dárků, to jsou jen věci, které tu vždy budou. Raději pro své blízké šetřeme to nejdražší, co máme a co tu navždy nebude – sebe a svůj čas.

Společně strávený čas se zdá jako nic, ale pro někoho může znamenat úplně všechno. Vytváří totiž vzpomínku, která se nikdy neztratí, dokud je člověk živ. Na rozdíl od věcí, jež ztrácejí hodnotu, rozbíjejí se, trhají, ztrácejí. Časem vytváříme trvalý otisk. Lidé si možná nebudou pamatovat, co jsme jim řekli, ale rozhodně si budou celý život pamatovat, jak se v naší blízkosti cítili.

3. způsob: Vyjadřujme komplimenty a podporu

Ve vztahu nikdy nejsme soudci. Jsme partneři. Jen proto, že se druhému momentálně něco nedaří, ho nemusíme kritizovat. Jen proto, že jde momentálně složitou cestou, která ho tíží a jež mu nevychází, ho nemusíme zrazovat. Jen proto, že momentálně neuspěl a trápí se, ho nemusíme ještě ponižovat. Jen proto, že jsme měli pravdu, ho nemusíme zesměšňovat. Vztah není sportovní zápas, ze kterého by jeden vzešel jako vítěz a druhý jako poražený. Ve vztahu totiž buď oba vyhrají, nebo oba prohrají. Protože nejsou soupeři, ale spoluhráči.

Nezáleží na tom, jestli je partner momentálně hoden obdivu – oceňme ho. I když dnes vyhrávají jeho slabé stránky, připomeňme mu ty silné. Když se topí, pomáhejme mu nad vodu. Ne, my skutečně nejsme rozhodčí, kteří vyčítají, co dělá špatně, ani trenéři, kteří mu radí, co dělat lépe. My jsme podpora, která dělá to nejtěžší – stojí při něm. Nevěřme, že existuje Pan Božský, který přijde a vyřeší všechny naše problémy.

Nevěřme, že existuje láska na první pohled, která trvá celé věky bez práce a tolerance.

Věřme ale, že existují lidé, o které a za které stojí za to bojovat. Ne proto, že by byli tak dokonalí, ale proto, že jsou tak nedokonalí, jak nám vyhovuje. Viděli jste někdy znamení jin a jang? Nejsou to dokonalé kruhy, ale dokonalý kruh spolu vytvoří. Právě proto, že si vzájemně nevyčítají, co druhému chybí. To, co druhému chybí, sami dodají.

Pravého člověka, náš jang, poznáme velmi jednoduše. Ačkoli nás možná v první chvíli přitahoval jeho zevnějšek, všechny tělesné přednosti se náhle rozpustí v naší mysli. Začneme vnímat jeho energii, poznávat jeho smysly, oceňovat jeho myšlení. Začneme vidět podstatu jeho osobnosti, ne jen jeho fyzickou schránku.

Proto lidé ve skutečnosti nepropadají lásce z fyzických důvodů. Po někom takovém můžeme toužit ke zbláznění, chtít ho vlastnit. Ale dokážeme ho „milovat“ jen s otevřenými očima, ne srdcem. Tedy ne dlouhodobě, protože fyzická krása se s věkem mění. Proto když potkáme správného člověka, jeho fyzické nedokonalosti se stanou druhořadými.

A my ho začneme podporovat bez ohledu na to, co vidíme.

Budeme ho totiž podporovat pro to, co cítíme.

4. způsob: Buďme k sobě navzájem upřímní

Tak rádi upřednostňujeme milosrdné lži před tvrdými fakty! Vždy si najdeme dost důvodů, proč to označit za přednost. Tvrdíme, jak nám na druhém záleží, a proto mu neříkáme nepříjemné věci. A přitom nám na něm záleží tak málo, že k němu neumíme být upřímní. Označujeme to za projev citlivosti, ale na konci je vždy lepší být zraněn pravdou než obluzován lží. Vztahy založené na lži vždy umírají mladé. Protože fakticky zemřou už v okamžiku lži bez ohledu na to, jak dlouho po jejím vyslovení ještě trvají.

Jak varuji v knize Spolu, lež je jako sněhová koule. Z nevinné vločky vzniká lavina. Musí. Protože musíme lhát jiným i sobě. Nejsme nic více než lháři. Kdo by chtěl s lhářem žít? A my s ním musíme žít. Dennodenně. Permanentně. Se svým svědomím.

Lží chráníme své křehké ego. O nic víc nejde. Jsme jen tak zbabělí, že neumíme nést následky činů, za které jsme odpovědní. Co kdybychom to zkusili z jiného konce? Přestaňme být alibističtí. Přijměme osobní odpovědnost za to, co jsme kdy udělali špatně. Pokud víme, že některé naše činy nebo slova zranily člověka, na kterém nám ve skrytu záleží, přiznejme své chyby a čelme realitě – vyhodnocení našich činů. Udělejme to ne kvůli druhému, ale kvůli sobě. Zasloužíme si vidět druhého se zlomeným srdcem, povodeň jeho slz. Jestli máme duši, ten strašlivý obraz si zapamatujeme na celý život.

Omluva je nejlepší lepidlo, které drží dlouhodobý vztah. Možná na to, co jsme druhému způsobili, už nebude stačit, ale v takovém případě je to dobře pro oba. Pomůžeme tím druhému, aby si našel lepšího partnera, a pomůžeme tím sobě, abychom konečně začali být co k čemu. A chovat se tak, abychom se jednou nemuseli stydět za pravdu.

Každý chybuje. Buďme tedy upřímní. I v omluvách. Říkejme to, co děláme, a dělejme to, co říkáme. Nikdy nedegradujme svou omluvu výmluvou. Výmluvy nejsou omluvy. Prostě jsme to udělali. Basta. Nedodávejme víc. A teď se ukáže, jaký je náš partner. Dokáže nás v těžké chvíli podpořit? Dokáže na nás přesto najít to dobré? Dokáže překonat problémy a najít s námi společné řešení, jak jít dál?

5. způsob: Co si doma navaříme, tam také snězme

I když se to zdá jako samozřejmě, není to pravidlo do této doby. O to více bychom o něm měli přemýšlet. To pravidlo zní: NIKDY nepostujme nic negativního o svém partnerovi na sociálních sítích. Je to stejné, jako kdybychom otevřeli okna a zakřičeli do světa něco „vtipného“, čím ho degradujeme.

Vím, že mladí lidé rádi publikují ponižující příspěvky o svých kamarádech, učitelích, rodičích. Přitom podstata informace není v obsahu příspěvku, nýbrž v jeho jmenovce. V tom, kdo jej vydal. Ten křičí, jak málo má zdravého úsudku a jak rád nechává místo nadhledu mluvit své rozhořčení. Ne, to není post o jiných lidech, ale o něm samotném.

Ve vztahových problémech se nikdy nesnažme získávat cizí lidi na svou stranu. Protože vztah je specifická váha – má jen jednu misku, misku obou partnerů. Přitížit druhému znamená přitížit oběma. Navíc málokdo zvenčí opravdu vidí do našeho vztahu. Kdekomu náš vztah nedává smysl. Zvenčí se totiž dobře soudí rozumem, ale partnerský vztah není jen racionální, ale také emocionální. A cizí lidé v našem vztahu nemají své emoce. Jak by nám tedy mohli rozumět a správně poradit?

Jestliže jsme si nadrobili problémy, vyluxujme je s partnerem. Ostatní přizvaní by nám na koberci naše drobky ještě rozšlapali. Dva jsou dost na to, aby nalezli kompromisní řešení – pokud ovšem jsou schopni ho hledat. Kde je vůle, je cesta. Ale musí být oboustranná.

6. způsob: Nejen dodržujme, přímo překonávejme své sliby

Jak píšu v knize Spolu, každý životní úspěch, i úspěšný vztah, je založen na dvou věcech: 1) na rozhodnutích a 2) na činech uskutečněných ve směru těchto rozhodnutí.

Dá práci už stanovit si závazek. A ještě větší práci ho dodržet. Proto tak málo lidí dosahuje úspěchu. Jo, je to dřina. A udržet si dlouhodobý vztah je dřina nemenší. A víte proč? Protože jsme denně konfrontováni se svými vlastními sliby, které nemůžeme „okecat“ – nedali jsme je totiž sobě, ale druhým. Proto je kdekdo raději sám. Sebe může obelhat snáz. Bez následků na své pověsti, bez poškození ega.

Dobrý partner je oddaný svým slibům. Dodržuje je bez ohledu na to, že čas a nálada, ve kterých slib složil, dávno pominuly. To je rys důležitý nejen pro dlouhodobý vztah, ale i dlouhodobý úspěch v životě. Držet zacílení. Být dlouhodobě fér.

Opět nestačí jen říkat. Je nutné činit. Nestačí slibovat. Je nutné sliby prokazovat činy. Nebo ještě lépe, předčit své sliby. Být o krok před očekáváním partnera. Dát víc, než vyžadoval. To je princip úspěchu ve všem, i v byznysu.

Ještě nikdo na světě nezchudl dáváním. Zní to paradoxně. Ale je to fakt. Naopak už mnoho lidí zchudlo jen braním. Získali totiž věci, ale ztratili lidi. A bez dobrých vztahů s lidmi se nedá v ničem uspět.

Vztahy, v nichž oba více dávali, než brali, jsou nezapomenutelné. Žijí dokonce ještě dávno potom, co jeden ze vztahu odešel. A víte proč? Protože nám toho dal na mnoho let dopředu.

7. způsob: Buďme k sobě loajální

Doba povrchní a zrychlená se bohužel projevuje tím, že mnozí lidé nemají se vztahem trpělivost. Neumějí růst. Bojí se komplikací, odpovědnosti, neřeší problémy, nýbrž od nich utíkají. Jinak řečeno: Zůstávají, jen dokud žádný problém řešit nemusejí.

Jak zdůrazňuji v knize Spolu, je snadné budovat vztah, když je nádherně. A je důležité stát při druhém, když se v životě zatáhnou mračna. Stůjme při něm v takových okamžicích. Ne proto, že bychom snad chtěli stát v temnotě, ale proto, že nechceme, aby v temnotě stál on sám.

Buďme vždy na jeho straně a nelekejme se stínů. Pochopme, že nám ukazují, kde je světlo. Naučme se se stíny, našimi problémy, pracovat. Rozumět jim. Hledejme jejich příčiny.

Být věrný v jakémkoli typu vztahu není jen volba, ale základní priorita. Věrnost může znamenat úplně všechno pro člověka, který je po našem boku. Jestliže nám důvěřuje natolik, že si přeje, abychom ho celý život jistili, nezklamme ho. Už kvůli sobě. Opravdu, sice nikdy nemůžeme slíbit, že při něm budeme stát po celý zbytek jeho života, ale určitě při něm můžeme stát po celý zbytek toho našeho.

  • Všechny mé knihy pro Vás, včetně Spolu a Čtyř prán, jsou pouze zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart