3 způsoby, jak předejít přetížení

Než jde můj čtyřletý syn spát, ví, že si má vyčistit zuby. Když upadne na kole a rozbije si koleno, ví, kde je náplast a jak se používá dezinfekce. Ano, už malé děti vědí skoro všechno o tom, jak se o sebe postarat, pokud jde o tělesné zdraví. Ani dospělí však nevědí téměř nic o tom, jak se o sebe postarat, pokud jde o duševní zdraví.

Zlomí-li se kamarád nohu, většinou víme, co udělat, případně koho zavolat. Jde-li však o „duševní frakturu“, tápeme. Přitom taková „zlomenina srdce“ nebolí o nic míň než zlomenina nohy. Ovšem většina lidí duševní zranění, v čele s úzkostmi nebo přetíženími, bagatelizuje. Proč? Protože tato zranění nejsou vidět, navenek nekrvácejí. Proto kdekdo, kdo prožívá momentální emocionální bolest, slyší od svého okolí: „To bude dobrý. Nic to není. To je akorát v Tvý hlavě.“

Představte si, že byste úplně stejně někomu se zlomenou nohou řekli: „To bude dobrý. To rozchodíš. To je akorát v Tvý noze.“

Až příliš mnoho lidí v uzavřené skupině se na mě obrací s různými formami úzkostí. To mě přimělo věnovat celé jedno vydání svého magazínu, pravidelného stostránkového manuálu, tématu Projít koncem k začátku. Začít zkrátka se životem znovu a lépe. (Samostatně tento magazín seženete zde, výhodněji ho získáte v rámci předplatného, navíc automaticky i s přístupem do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním, klubovým článkům na FirstClass.cz a dalším výhodám.) Toto vydání je určeno všem, kteří už ve vztahu, v práci nebo v osobní cestě došli za hranu snesitelného.

Proč jsem tomu věnoval samostatný magazín? Protože potkávám až příliš mnoho lidí, kteří se vnitřně ničí. Kteří zažívají srdeční či mozkové příhody v mladém věku. Které už sabotuje jejich vlastní tělo. Kteří jsou už ráno unavení, frustrovaní, bez hodnot, neefektivní. Negativní rozpoložení jim neumí dát pozitivní život. A negativní život je ubíjí ještě víc. Až jednou vyhoří zevnitř.

A to já nechci.

Co je spillover

Syndrom burn-out (vyhoření) ukazuje, jak jsou propojené tělo a mysl. Jak způsobem svého přemýšlení můžeme ničit své tělo. Zvýšený stres, zvýšená mentální zátěž, nedostatečná sebekontrola a nedostatečná emoční podpora vedou k vnitřnímu tlaku bez odpočinku. A není to problém jen práce. Lidé vyhoří i ve vztahu, jestliže se cítí druhým přepjatí. Pak je to už pouhá matematika: Čím větší objem času trávíme přetíženi, tím méně času zbývá na duševní odpočinek, respektive tím později se na něj dostane. Následují obezita, nespavost, úzkost, deprese. Přes 40 procent takto přetížených lidí spěje k ischemické srdeční poruše. Ta vzniká nedokrevností tkáně nebo orgánu, což vede k jejímu poškození nebo odumření. Celých 80 procent přetížených lidí má oslabenou imunitu.

A důvod? Především spillover of working life, což by dalo přeložit jako přelití pracovního života do volného času. Lidé si sice berou dovolenou a o víkendech nechodí do kanceláře, ale pracují na dovolené i o víkendech, neumějí mentálně vypnout ani při rodinné sešlosti a hraní s dětmi. Pracovní maily řeší dokonce ještě před usnutím jako tu poslední věc…

Tři mýty

Zapomeňme na to, že:

  1. Je to problém jen naší země nebo západní civilizace. Japonci zařadili do slovníku nový pojem karoshi. Označuje smrt přepracováním. Tak častý problém to je.
  2. Je to problém jen vysokých pracovních pozic. Naopak, lidem s nižšími odměnami se často nedostává adekvátního odpočinku, pracují monotónně, mají méně osobního vzdělávání a rozvoje a jsou pod represí výše postavených struktur (podle „zákona padajícího hovínka“), které si na nich vybíjejí své vlastní komplexy a vyhoření.
  3. Je to problém jedince. V některých firmách, když dojde k problému s vyhořením, pracují psychologové pouze s postiženým člověkem, nevzdělávají celý kolektiv. Navíc řeší lesní požár, až když zčernají oblaka. Nebo dokonce tvrdí, že taková je doba. Nebo že u zodpovědných lidí je vyhoření nevyhnutelné. Není.

V Projít koncem k začátku věnuji metodám vypuštění vnitřního tlaku v nejrůznějších podobách sto stran.

Dovolíte-li, v tomto článku se na věc podívám ještě jinak, uvedu tři základní pojistky před vyhořením.

1. Vnímej signály

Mnoho lidí neřeší možné ohrožení vyhořením jen proto, že zatím nevnímají žádné vnější symptomy většího stresu nebo sami sebe považují za dostatečně klidné a silné. Jenže závažnost většího stresu si mnohdy neuvědomujeme, dokud nám už citelně fyzicky neubližuje.

Nemůžeme usnout. Nedaří se nám soustředit. K práci přistupujeme s odporem. Nejsme efektivní. A přitom nás nenapadne přemýšlet, proč. Nedochází nám, že už to je reakce těla. Musí teprve ZESÍLIT, abychom si uvědomili, že se opravdu děje něco špatného.

Mám přehršel případů typu Arianny Huffington. Tato zakladatelka Huffington Post si své vnitřní přetížení dlouhodobě vůbec nepřipouštěla. Až se jedno ráno probudila na podlaze své kanceláře, v krvi z rozbitého obličeje, aniž si jakýkoli kolaps pamatovala. Až potom vyhledala psycholožku. Ta ji naučila pracovat chytřeji, tedy udělat více v kratším čase, a mít tak větší objem času na odpočinek. A hlavně jí vysvětlila, proč je odpočinek důležitý. Arianna pochopila, že když si udělá čas na sebe, neznamená to, že méně udělá. Naopak, potom udělá více, protože s větší/lepší energií.

2. Investuj do vztahů

Není náhoda, že i Projít koncem k začátku se točí kolem budování správných vztahů. Jen lidé, kteří nás opravdu mají rádi a rozumějí nám, a to nejen na partnerské úrovni, nám dokážou dát zpětnou vazbu, jestliže s námi zjevně není něco v pořádku a my to přehlížíme nebo podceňujeme. Těm lidem na nás záleží, a to nejen kvůli nám, ale i kvůli jim samotným, protože o nás nechtějí přijít.

Od jedné z dnešních členek uzavřené skupiny kdysi odešel partner. Sama doma se užírala. Tak si brala práci domů, aby zabila čas. Nikdy se jí nechtělo ulehnout do chladně prázdné ložnice. Tak pracovala do noci. Jednou přišla do kanceláře a točila se jí hlava, špatně viděla. Kolegyně se jí smály, jen jedna z nich okamžitě zavolala lékaře. „Ne, mám spoustu práce, nemohu marodit,“ oponovala v mrákotách ta žena. Měla krvácení do mozku. Přijet o chvíli později, říkali lékaři, byla by po smrti.

Ozvala se mi až poté. Uvědomila si, jak moc potřebuje přátele a zdroje pomoci. I jediný člověk, který vidí naši bolest, ačkoli navenek předstíráme úsměv, je totiž poklad. Ale bohužel až příliš mnoho lidí kolem nás nechápe, že nejsme roboti a že nedokážeme unést neomezeně úkolů a stresů. Pro ně jsme jen číslo ve výkazu, které snadno nahradí. My ale potřebujeme někoho, kdo v nás uvidí člověka a bude mu záležet na tom, že jsme zdraví.

3. Nezacházej s člověkem/nenech se sebou zacházet jako s věcí

Náš mozek i tělo potřebují regeneraci. Spánek, výživu, hydrataci, cvičení, pohyb, zkrátka změnu, vlastní koníčky. Neříkejme, že na to nemáme čas. Když vyřadíme to, co nám užírá energii (automatismy spojené se sezením na internetu), překvapí nás, kolik ušetříme času na relax, sport, procházku, zkrátka na aktivity nebo pasivity, které osvěžují tělo i mysl.

Vnímejme, co nám dělá dobře, a to včetně lidí. Preferujme ty, kteří nám věnují pozitivní pozornost, pomáhají nám prodýchat nepříjemné události dne. Naopak upozaďme ty, kteří k nám přistupují jako k věci. Pamatujme si, že napětí polevuje, cítíme-li se v bezpečí.

Někteří zaostalí manažeři mají pravěký pocit, že ke zvýšení produktivity a efektivity vede kultura strachu. Vytvářejí toxické prostředí, stresové situace, narušují soustředěnost lidí, snižují jejich kreativitu a nutí druhé jednat víc pudově – činí z nich vystrašenou zvěř. Tím ale přicházejí o řadu racionálních schopností člověka, který udělá víc naopak usměvavý, motivovaný, pozitivně zacílený a snaživý – protože mu je při dané činnosti prostě dobře.

Jak zdůrazňuji v Projít koncem k začátku, negativní pocity nedokážou vytvořit jiné než negativní myšlenky, negativní myšlenky nemohou vést k jiným než negativním činům a negativní činy nemohou vyústit v jiné než negativní výsledky, které ještě zhoršují původní negativní pocity.

Proto, i v práci, mějme na paměti:

  1. Více kvalitní práce udělají ne přepracovaní, ale odpočatí lidé.
  2. Duševní hygiena je přinejmenším stejně důležitá jako tělesná.
  3. Negativní hlava neumí člověku zařídit pozitivní život.

Stostránkový magazín Projít koncem k začátku můžete získat buď samostatně, nebo výhodnějiv rámci předplatného, navíc automaticky i s přístupem do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním, klubovým článkům na FirstClass.cz a dalším výhodám.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart