3 odměny, které získáš, když se nenecháš vykolejit

Chová se k Vám někdo nehezky a Vy cítíte, že si to nezasloužíte?

Trápíte se pro člověka, který se pro Vás netrápí vůbec?

Ztrácíte energii na tom, že se snažíte změnit něco, co změnit nelze – ať už je to minulost, přítomnost, budoucnost nebo jednání jiné osoby?

Dovolte, abych Vám místo těchto tří otázek nabídl jednu úplně jinou: PROČ? Proč to všechno?

Když jsem na Vaše přání tvořil Projít koncem k začátku, měl jsem v hlavě všechno, kvůli čemu se zbytečně soužíme. Co bychom rádi ovlivnili, ale nemůžeme. A naopak co bychom ovlivnit mohli, ale už na to nemáme energii. Vyplýtvali jsme ji totiž pasivním směrem. A proto se ptám: Co všechno udělat jinak? Jak?

3 pravdy moudrých

1. Už PLATON řekl: „Nemůžeš změnit to, jací jsou lidé kolem Tebe. Můžeš však změnit to, jaké lidi máš kolem sebe.“

Neboli: Nelze změnit člověka, který ve svém jednání nevidí problém. Lze však ovlivnit to, zda takového člověka máme ve své blízkosti.

2. Pokud negativního nebo žlučovitého člověka vedle sebe mít „musíme“, protože je například součástí rodiny nebo našeho pracovního prostředí, a tím víc své nenávistné působení zneužívá, platí, co řekl DEMOSTHENES: „Nemůžeš ovlivnit všechny události, které Ti přijdou do života, ale můžeš ovlivnit to, jak k nim přistoupíš.“

Neboli: To, jak se k nám druzí lidé chovají, je jejich věc (jejich karma), zatímco to, jak na jejich chování reagujeme, je naše věc (naše karma).

3. BUDDHA pravil: „Tmu nelze vyhnat tmou. Tmu lze zničit jedině světlem.“ Reagujeme-li na negativního člověka negativně, pak on je jako vysílač a my jako přijímač, který přeladí na jeho vlnu. Jsme stejní jako on. A negativní činy nám nepřinesou pozitivní život. A naopak, je-li naše reakce na negativního člověka nulová, apatická, lhostejná, znamená to, že nepřeladíme na jeho vlnu, nepřistoupíme na jeho tón a hru, jeho vysílání probíhá nadarmo.

Neboli: Neptejme se, proč nám druzí chtějí ubližovat. Ptejme se, proč si ubližovat necháme.

3 názorné příklady

1. Siddhártha Gautama, řečený Buddha, šel tuhle vesnicí svých odpůrců. Jeden z nich na něj vyběhl a počal mu sprostě nadávat. Buddha ho klidně vyslechl. Pak se zeptal: „Poslyš, když někomu koupíš dárek a on ho od Tebe nepřijme, komu ta věc patří?“

Užaslý vesničan vyhrkl: „No…, přece mně. Já jsem tu věc koupil, takže mně patří!“

Buddha přikývl. „Přesně tak je to s Tvým hněvem. Já jsem ho nepřijal.“

A spokojeně odešel.

2. Včera jsem po náročném dni plném osobních setkání (viz mé živé vysílání o atentátech na lásku) večeřel v restauraci, kam vešel neobvyklý pár. Dva gayové se drželi za ruku. Hosté ztichli, hlavy se po nich bázlivě otáčely. Napětí, které by se dalo krájet, přerušil vysoký hlásek malé holčičky: „Maminko, proč se ti dva pánové drží za ruce?“

Celá restaurace upnula oči na tu paní, ve zvědavosti, jak tuhle „komplikovanost“ dcerce vysvětlí. Žena si jen nožem urovnala sousto na vidličce a s klidem povídá: „Protože se mají rádi.“

Bum ho! Říká se tomu také žít a nechat žít.

3. Dalajlama jednou vyprávěl příběh muže, kterému se ztratila ze zahrady sekera. Rozčileně pohlédl přes plot a viděl tam mladíka. Smál se přesně jako zloděj. I pohyby byly zlodějské.

Nasupený muž přemýšlel, jak s mladíkem zatočí. Vběhl do kůlny a honem hledal něco, čím ho ztrestá. Alespoň bič, rákosku nebo opasek. Jak tak přehraboval všechen nepořádek, objevil – jejda – tu sekeru, kterou hledal. Vychladlý vyšel ven, pohlédl přes plot a viděl tam mladíka, který už vůbec nevypadal jako zloděj.

Vyžeň je na pastvu

Ve slovenských horách mi jeden bača řekl: „Víte, když chci zvěř lépe kontrolovat, vypustím ji na větší pastvinu.“ Ano, i zvířata jsou klidnější a šťastnější, mají-li více volnosti. S lidskými myšlenkami je to podobné. Než negace dusit v sobě jako v Papinově hrnci, stačí jim upustit ventil, a ihned je snáze kontrolujeme, jsme méně nervózní, méně nemocní, a hlavně šťastnější, a můžeme se lépe soustředit na to, co je pro nás vážně důležité (viz Projít koncem k začátku).

Tím už naznačuji, že rozmělněním negativních myšlenek něco získáme. Co přesně? Co nám vůbec střet s negativním člověkem může dát DOBRÉHO? Vy všichni, kteří máte objednané Projít koncem k začátku, si prosím nechte projít hlavou následující odměny konstruktivní práce se stresem:

1. odměna: Uvidíme lidi takové, jací skutečně jsou

Lidé nám svým projevem neříkají ani tak to, jací jsme my, ale jací jsou sami. Všimněme si totiž, že kterýkoli náš čin různí lidé hodnotí odlišně – každý dle toho, jaký je v jádru sám.

Naší chybou je, že žijeme v představách o lidech. Idealizujeme si své kamarády, kolegy, partnera. To je ale náš projev. Oni nemohou za to, že v nich nevidíme lepší lidi, než jsou.

Vidět člověka takového, jaký opravdu je, je stejně potřebné jako někdy drsné. Ano, pravda není vždy krásná, tak jako zdánlivá krása není vždy pravdivá. A naše očekávání je zločin, který pácháme na druhých, zatímco naše zklamání trest, který pak vykonáváme na sobě.

Lidé jsou, jací jsou. Vždy budou myslet, cítit a jednat tak, jak chtějí, jak jsou navyklí, jak je to dělá šťastnými. Tečka. Neovlivníme to, jak se k nám druzí chovají, ale ovlivníme to, jak se následně budeme chovat k nim. Zda vůbec chceme vidět to, jací opravdu jsou.

Lidé se rozvíjejí, ale svou podstatou se nemění. Jsou jako květiny, které rostou, ale stále zůstáváme stejnými růžemi, gerberami, kopretinami. Lidé se proto v podstatě nemění, jen se odhalují, shazují své masky. Buďme vděční za každé skutečné poznání člověka.

2. odměna: Možná dokonce zbohatneme

Dozvědět se něco nového je možné jedině nasloucháním, ne vlastním mluvením. Proto si položme otázky: Vadí nám to, co nám  jiní lidé říkají? Nesouhlasíme s nimi? Máme hned potřebu jejich pohled označit za špatný a přesvědčovat je o tom svém? Ale PROČ?

Přijměme, že lidé jsou různí. Existují manipulátoři, sobci, narcisové, sociopati a další. To je fakt. Svět je jako supermarket, ve kterém si můžeme vybrat, co si odnášíme v nákupním košíku. I oni jsou v nabídce. Ale já se ptám: Mají nám co dát, kromě bolesti? A pokud ne, proč s nimi jsme? Čím nás OBOHACUJÍ? A to je to klíčové slovo.

Je přirozené nesouhlasit s názory druhých. Každý jsme jiný. A přece rozmanitost tvoří základní charakteristický rys přírody. Proč? Protože přestaneme-li druhým oponovat, můžeme vnímat i nějaká nová ponaučení, odlišné pohledy, perspektivy – a zbohatnout.

Anebo také ne.

Je to jako s cukrovou třtinou, sklizenou čerstvě na poli. Ze silného dřevnatého stonku můžeme vyžvýkat sladkou dužinu. Víc však nevyužijeme. Zbytkem se tedy nemusíme trápit, přemýšlet nad tím, „jak to spolknout také?“.

Z něčího názoru nevyžvýkneme vůbec nic užitečného. Fajn. Co tam kdo má dál?

3. odměna: Užijeme si vnitřní chrám

Kdo četl mou knihu vnitřní rovnováhy Čtyři prány štěstí, založenou i na antické moudrosti, víte, že už Epiktetos řekl: „Lidi rozrušují ne události (to, co se jim děje), ale představy a názory, které si o těchto událostech sami utvářejí. Kdykoli se stávají rozhořčenými nebo zarmoucenými, není to nikým druhým, ale jejich vlastním myšlením.“

Jestliže si necháváme ubližovat, není to vina druhých. Často je to vina naší minulosti, kterou zrcadlí naše mysl. Proto se v knize Čtyři prány štěstí věnuji uzdravení vnitřního dítěte v nás, abychom nepředávali druhým, a hlavně dětem, vlastní slabé návyky a zoufalství. Je to bohužel jako zlá štafeta, říká se jí rodičovské vzorce.

Každý uvnitř sebe máme místo, kterému se říká chrám. Chrám duše. Místo, kam nedolehnou problémy ani trápení. Ne proto, že bychom v té chvíli problémy ani trápení neměli, naopak. Je to místo, které objevíme přímo uprostřed všech problémů a trápení a kde nacházíme nadhled.

S vnitřním klidem se nikdo z nás nerodí. Příchod na studený a komplikovaný svět je pro nás naopak šokem. A jedním ze životních úkolů, jak je popisuji v knize Čtyři prány štěstí, je najít vnitřní klid. Jsme jako truhla s pokladem uvnitř. Jen k tomu zámku musíme najít klíč. Není to snadné, ale musíme si držet víru a hledat. Neexistuje zámek, ke kterému nebyl vytvořen klíč.

Stojíte na konci nějakého vztahu (partnerského, pracovního, rodinného či jiného) a nevíte, jak se posunout k lepšímu začátku? Ustrnuli jste v minulosti a trápíte se pro to, co nejde změnit? Vše o Projít koncem k začátku najdete zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart