Kde začíná rozklad vztahu

Zkušenost je to, co nabíráme poté, co jsme to potřebovali.

Ano, tak ironicky to vypadá, kdykoli dojdeme na konec cesty. Víme, že „jsme hlupáci“, že „jsme měli jít jinudy“. Víme, kde se stala chyba. Najednou ano. Když jsem psal knihu 250 zákonů lásky, bylo to proto, abych lidem umožnil spatřit ten konec dříve, než k němu ve vztahu dojdou. Respektive: Aby pochopili, kam ta cesta, na niž se vydali, vede. A aby si rozvážili, jestli takový konec chtějí. Ať jde o zákopové války, nevěry, lži, faleš, manipulaci, projevy slabosti nebo – tu nejdůležitější věc, která je ve vztahu potřeba a která s časem tak často umírají. Přesněji: lidé ji nechají odumřít. 250 zákonů lásky je zkrátka kniha, která posouvá čas ve vztahu. A umožňuje TEĎ udělat změnu – jako přehodit výhybku, aby vlak nepotkala kolize.

Ptáte se, CO je ta nejdůležitější věc? Dokonale ji naznačuje Štěpán ve svém dnešním dotazu: „Petře, čtu Vaši knihu 250 zákonů lásky, která vykresluje hranici mezi tím, kde se vztah vytváří a kde se začne hroutit. Při jejím čtení jsem pochopil, kde jsme udělali chybu my s Gábinou. Přestali jsme spolu mluvit. Mysleli jsme si, že jeden o druhém už po dlouhodobém vztahu všechno víme. Že se nemusíme na nic ptát. A najednou jsme jeden druhému nerozuměli. Myslíte si, že existuje cesta, jak se k sobě vrátit?“

Každý den odpovídám na vaše otázky v Řešidle. Poslouchat můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo pouhým spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, vznikla stejnojmenná kniha Řešidlo, která obsahuje přepisy nejsdílenějších myšlenek, nejposlouchanějších epizod za poslední dobu. Více o knize najdete zde.

Odpověď Štěpánovi začnu vlastně přímo od svých knih. 250 zákonů lásky, které zmiňuje, je součástí takzvané Trilogie lásky. V té jsou ještě dvě knihy, a to Čtyři prány štěstí a Spolu. Čtyři prány štěstí jsou o vnitřním přenastavení v okamžiku, kdy sami sebe nemáme rádi třeba za to, co jsme ve vztahu opomenuli či přímo pokazili. V takovém rozpoložení si obvykle klademe vinu, chceme to vrátit nebo do budoucna změnit, jenže dokud sami sebe nenávidíme, dokud si nevyřešíme základní problémy v sobě, tak nejsme schopni účinně dávat lásku směrem ven, protože ji nejsme schopni účinně vytvářet ani pro sebe. Čtyři prány štěstí tedy ukazují, jak se vnitřně zformovat pro přítomný nebo budoucí vztah. A třetí kniha, Spolu, ukazuje, jak tento vztah můžeme obnovit. I když se zdá zablokovaný.

Ta kniha se Spolu jmenuje nikoli náhodou. Lidé totiž musejí fungovat SPOLU, aby existoval vztah. A aby mohli fungovat spolu, k tomu potřebují mimo jiné právě komunikaci, o které Štěpán píše a která je právě tou nejdůležitější věcí. Vysvětlím proč.

Proč je komunikace nejdůležitější

Kde není komunikace, tam přestávají být dva lidé SPOLU a začínají být jenom dva lidé VEDLE SEBE.

Z partnerů se stávají spíše spolubydlící, či ještě přesněji cizinci, protože bez komunikace jeden druhému postupně přestanou časem rozumět, odcizí se.

Je to dáno tím, že člověk jako bytost nestojí, člověk je součástí života, a tedy změny, člověk se nepřetržitě vyvíjí, s každou nabytou zkušeností se posouvají jeho vědomosti, představy, cíle, hodnoty, potřeby, postoje. To znamená, že když spolu nemluvíme, tak nemůžeme ZJISTIT, tudíž ani VĚDĚT, jak se ten druhý právě cítí, tak jako to on nemůže vědět o nás.

Jestliže spolu nemluvíme, tak se oba jenom DOMNÍVÁME, jak tomu druhému je, co prožívá, kam směřuje a kdy nás u sebe potřebuje. Jinak řečeno: Místo toho, abychom díky komunikaci VĚDĚLI, co druhého trápí, tak si to jenom MYSLÍME, anebo – ještě horší případ – o tom, že se trápí, dokonce vůbec NEVÍME.

Bez komunikace prostě oba začneme žít pouze ve svých domněnkách, ve svých vnitřních bublinách, a už to nás odcizuje. Je to jako s malými dětmi. Když si dvě děcka hrají každé na vlastním písečku, tak nikdy nepostaví společný hrad.

Vím, že versus Myslím si, že

Proto každý pár, který otevřel mé knihy nebo magazíny a chce pomoci, každý pár, který už spolu začal mlčet, každý takový prosím:

Začněte spolu znovu mluvit.

Naučíte se odlišovat „Vím, jak se cítíš“ od „Myslím, že to vím“.

Nebo: „Vím, že to mezi námi nemá smysl“ od „Jenom si to myslím, ale možná se pletu“. 

My všichni to přece dobře známe ze sdělovacích prostředků. Když se v rádiu nebo v televizi mluví o problémech s nefunkční komunikací, tak víme, že to je místo, kterým autem prostě neprojedeme. Nedostaneme se z bodu A do bodu B. Komunikace je totiž cesta mezi dvěma body. A když není funkční, tak se dva lidé z těch protějších bodů nemohou k sobě přiblížit.

Aby k sobě pořád měli cestu, musejí ji udržovat. Na silnici i v životě. Kdekoli se rozpadne komunikace, tam prostě už nepokračuje cesta.

Ve vztahu je komunikace prakticky jedinou cestou ke sblížení, k porozumění, k respektování, k důvěře, k lásce. Zato bez komunikace není vztah.

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

Já se komunikaci ve vztahu věnuji především v knihách 250 zákonů lásky a Spolu. Odblokováním vlastních strachů nebo destruktivních postojů, které vedou k nekomunikaci ve vztahu, se zabývám především v knize Čtyři prány štěstí. Dohromady tvoří Trilogii lásky.

Jejich hlavním mementem je, že když spolu dva lidé nemluví, tak nemohou vědět, ŽE druhého něco trápí a PROČ ho to trápí, CO momentálně potřebuje a PROČ, ČÍM konkrétně mu pomoci a JAK.

Navíc, když spolu dva lidé nemluví, snadno jejich (ne)vztah naruší pochybnost jednoho z nich, anebo někdo třetí, kdo začne mlčení jednoho z nich vykládat druhému po svém. A jak se ten napadený může bránit, když sám nemluví, respektive když o nějaké pomluvě ani neví a není mu umožněno si s protějškem o všem promluvit?

Zkrátka: Kde spolu lidé začnou mluvit, tam si mohou všechno vyjasnit a zase spolu začít fungovat. Protože konstruktivní slova vytvářejí cestu, zatímco destruktivní mlčení vytváří zeď – která oba postupně oddělí.

Uvedené knihy, včetně tištěného Řešidla, najdete zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart