Jak sami sebe uzdravit z posedlosti minulostí a budoucností

Racionálně to všichni víme: Minulost i budoucnost jsou časy, které neexistují. Co bylo, už nejde změnit, opravit ani vrátit. Co bude, není nikdy jasné. My to víme, a přece…

Když byl dalajlama tázán, proč jsou někteří lidé nešťastní, když mají zdraví, bohatství, spokojené děti, zvážněl a odpověděl: „Protože štěstí je stav, kterým jsou požehnáni pouze takzvaní přítomní lidé. Mnozí lidé bohužel v přítomnosti vůbec nežijí. Trápí se minulostí, a tak ruinují svou přítomnost. Bojí se budoucnosti, a tak nejprve obětují zdraví, aby vydělali peníze, a potom naopak obětují peníze, aby znovu získali zdraví. Při tom všem se tolik znepokojují tím, co bylo, nebo tím, co bude, že si vůbec neužívají to, co je, takže nakonec nežijí ani v přítomnosti, ani v budoucnosti. Tito lidé nezačnou žít vlastně nikdy. Tak jak mohou být šťastni, když ve skutečnosti nežijí?“

Cítí to každý, koho objal strach (viz kniha Čtyři prány štěstí). Každý, koho zaplnily pochyby nebo špatné zkušenosti se sebou, s druhými (viz magazíny Jak překonat pochyby, Karma lhářů, Projít koncem k začátku). Tam všude ukazuji způsoby, jak se z té dusivé kravaty dostat. Přesto mi od těch, kdo mé knihy nebo magazíny neznají, chodí denně otázky, jak si pomoci. Jako Kamila: „Petře, vím, kde je můj problém, ale nevím, co s ním. Mám ustavičně strach. Na jednu stranu z toho špatného, co se mi stalo a mohlo by se opakovat, a na druhou stranu z toho špatného, co se mi nestalo, ale mohlo se mi stát a může mě to potkat v budoucnu. Stačí si zapnout televizi, otevřít noviny, vyslechnout kamarádku, jako by dobré zprávy ani nebyly. A tak moje hlavní otázka, která mě sžírá každý den, zní: Co když se mi dnes stane něco špatného? Co když tento vztah skončí špatně? Co když nic dobrého nepřijde? Jak se toho mám zbavit?

Sebenaplňující předpověď

Už v sedmnáctém století jeden francouzský filozof pojmenoval podstatu dnes známého psychologického jevu. Objevil, že očekávání toho, co se stane, vede daného člověka k chování, které způsobí, že se daná obava opravdu naplní. Každý dokáže ztrémovat sám sebe natolik, že nevydá ani hlásku, neudělá ani krok, přestane v sebe věřit. Kdo uvěří, že něco nenajde, přestane to hledat, a tak to opravdu nenajde. Ne však proto, že by toho nebyl schopen, ale proto, že si tu schopnost sám odejme. Pták, který uvěří, že není schopen létat, tu schopnost subjektivně ztratí, protože se už nikdy o let nepokusí – ve strachu, aby se nezabil.

Neúspěch nebo neštěstí lidí v žádném směru neplyne z jejich neschopnosti, ale z jejich úzkosti, která jim nedovolí se o cokoli pozitivního ve svém životě pokusit. Jejich neúspěch nebo neštěstí jsou pouze v jejich hlavách, ale když se tam usadí, nikdo jim zvenčí nepomůže. Musejí si pomoci jedině sami. Ale problém je, když v to nevěří. Tehdy jim nepomůže nikdo.

A o tom jsou především moje magazíny. Lidé, kteří jsou přesvědčeni, že jim není pomoci, je neotevřou. Nezjistí, že řešení jejich problému už dávno existuje, ba že stejnou situaci dávno zvládlo mnoho lidí. Založil jsem dokonce uzavřenou skupinu pro čtenáře magazínu, kde mohou sdílet svá trápení a zkušenosti. Ale lidi, kteří nevěří, že by jim to mohlo pomoci, tam nikdy nebudou. Takovou moc – přestat věřit v řešení – má minulost a budoucnost. Dva časy, které ve skutečnosti neexistují. Vymyslel si je člověk. A začal se trápit a bát.

Negace na obě strany

Vysvobodit se ze spárů minulosti a budoucnosti je principiálně snadné: Stačí zůstat v přítomnosti. Soustředění na přítomnost uzdravuje. Ano, mnohdy je přítomnost spojená s bolestí (viz Projít koncem k začátku), ale ta není jenom zlá, ta nás svým způsobem chrání, varuje a informuje. Ale o tom, jak přistupovat v bolesti, detailně v magazínu.

Nejprve si vysvětleme, proč je posedlost minulostí, anebo posedlost budoucností tak nebezpečná: Posedlost budoucností – to znamená posedlost „tím dobrým, co by mělo být“ a třeba nebude, nebo „tím špatným, co by mohlo být“ a třeba bude – přirozeně přináší úzkost a strach. Mluvil o tom už dalajlama. A naopak posedlé trápení se minulostí – „tím dobrým, co bylo a už není“, nebo „tím špatným, co bylo“, nebo „tím, co mohlo být jinak, ale nebylo“ – zase přirozeně přináší hněv nebo smutek.

Všimněte si těch popsaných energií. Jsou to jen NEGACE. Negativní pocity a myšlenky nedokážou vytvořit pozitivní život. Aby člověk mohl mít pozitivní život, musí zůstat TADY. TADY se zahojí. TADY může něco změnit. TADY může začít něco lepšího vytvářet. Slovo TADY je klíčové.

Pochopte to z pohledu psychologie: Jestliže člověk soustředí své myšlenky na minulost nebo na budoucnost, nemůže je současně soustředit na přítomnost. Jestliže se takto toulá časem, v přítomnosti ve skutečnosti stojí. A to je problém. On totiž zůstává stát tam, kde ho to jenom bolí – kde ho to nutí zabývat se minulostí a budoucností. Svou bolest tak nikdy neopustí.

Je to jako když stojíte po kolena v potoce, který se rozvodnil a hladina stále stoupá. Můžete přemýšlet o minulosti i o budoucnosti – proč jste tudy, proboha, museli jít, když o kousek dál je mostek? A stejně tak se můžete trápit, co když, až vyběhnete na ten mostek, dravá voda zachvátí i ten? Pokud v tomto přemítání zůstanete, může se ovšem stát, že v té vodě zůstanete a ta Vás postupně pohltí. Ne proto, že by se z ní nedalo utéct. Ale proto, že Vy jednat nezačnete. Bez přítomné myšlenky není přítomný čin.

Všechno změnit

Můj magazín je už jedenáct let věnován přechodu z negativního do pozitivního myšlení v těžkých chvílích. A to právě tehdy, kdy nás něco uvnitř svádí nevěřit. Například: Když se rozpadne vztah (vydání Odpustit neznamená zapomenout). Když nám někdo vezme sebevědomí (vydání Proč neznám Tvoje Proč). Když o sobě pochybujeme (vydání Jak překonat pochyby). Když nám někdo lže nebo my máme sklon lhát jiným, ačkoli víme, že si tím můžeme hodně uškodit (vydání Karma lhářů). Když dojdeme na konec jakékoli cesty (vztah, práce, selhání) a nevíme, jak navázat novým začátkem (vydání Projít koncem k začátku).

Mnoho lidí nechápe už samotnou podstatu negativního myšlení. Negativní znamená obrácené. Zkrátka, negativní člověk dělá přesný opak toho, co by dělat měl, co by mu prospělo. Ano, on dělá právě to, co mu škodí. Sám na sobě to cítí.

Negativní se tomu říká podle starých negativů, ze kterých se dříve vyvolávaly fotografie. Tyto negativy měly tmavé odstíny tam, kde měly být světlé, a světlé tam, kde měly být tmavé. Tak je to i v hlavě člověka. Negativní si myslí, že jediné řešení jeho trápení nebo strachu je v opětovném přemítání o minulosti či budoucnosti. Přitom je to OBRÁCENĚ. Člověk se NAOPAK musí pustit minulosti a budoucnosti, aby něco konstruktivně změnil nebo ovlivnil. Minulost nelze zpětně změnit a budoucnost je možné ovlivnit jedině tím, že něco uděláme JINAK teď a tady.

Teď a tady je život. Nikdy jindy. Život není v minulosti ani v budoucnosti. Žít se dá jenom v přítomnosti. Přítomnost je jediný čas, kde můžeme ÚPLNĚ VŠECHNO změnit. I to, jak nám je. I to, jak nám bude. I pohled na to, co bylo. To všechno je možné ovlivnit. Ale musíme na tom zapracovat teď. Není možné to změnit včera nebo „zítra“.

Obrat v pozitivech

Řešením a nástrojem přecvaknutí z negativního do pozitivního myšlení je – zjednodušeně řečeno – všechno, co nám dělá dobře. Nad tím TEĎ potřebujeme začít přemýšlet. Tomu se TEĎ potřebujeme začít věnovat. Tomu, co nám dává dobré emoce, protože dobré emoce jsou životní energie. (Vydání Projít koncem k začátku je na tom postavené svými náměty podpůrné psychoterapie.)

A kdybychom si snad – ve svém negativním rozpoložení – na nic, co nám dává dobré emoce, nemohli vzpomenout, tedy kdybychom si nedokázali vybavit, co nám vlastně dává život, tak úplně stačí vrátit se ke svým základům. Jen se nadechněme. Pořádně zhluboka.

To je život. Dech je život. Tak se soustřeďme jenom na něj. On nám vrátí dobré pocity. Všechno tím změníme. Jen to chce dech, soustředění a čas.

Ve vydání Projít koncem k začátku to vysvětluji detailně a na celé fyziologii. Tak alespoň krátce: Člověk, který má strach, cítí stres. Stres je projev ohrožení. Stres způsobuje krátký a rychlý dech. Tento dech nás má – obrazně řečeno – napumpovat, abychom mohli posléze co nejúčinněji utíkat (od nebezpečí) či se bránit (vetřelci). Stres říká: Jsi ohrožen. Proto máme strach.

Abychom přestali mít strach a stres, jestliže je dlouhodobý a ničí nás, právě od dechu můžeme začít. Pokud se totiž vědomě začneme soustředit NAOPAK na dlouhý a pomalý dech, dáme tělu najevo, že nejsme v ohrožení, stres tak postupně odejde, a s ním i strach – ani k jednomu nebude důvod. Protože dlouhý a pomalý dech tělu říká: „Jsem v bezpečí, není se čeho bát.

Hlubokým a dlouhým dechem se úžasně okysličí naše krev, už to nás uklidní a začneme se cítit dobře. A potom to zkusme znovu: Zkusme se ještě jednou rozpomenout, jestli opravdu neexistuje něco, co by nám mohlo udělat ještě lépe.

Postřehli jste to? Nu, abychom zjistili, co by nám mohlo udělat ještě lépe, potřebujeme ZNOVU PRACOVAT s minulostí a budoucností. Za pomoci paměti a svých vzpomínek si vybavit to, co máme spojené s dobrými emocemi, abychom to následně použili ve své budoucnosti – k udržení dobrých emocí. Chápete? Je to stejná práce s pamětí, akorát v ní hledáme to dobré, a to proto, aby i v budoucnu nám bylo dobře!

Možná si připomeneme nějaký výlet, nějakého člověka, nějakou činnost, která se V MINULOSTI osvědčila a kterou máme rádi. To je pozitivní způsob, jak používat svou minulost – abychom si uvědomili, díky ČEMU nám může být (znovu) líp v budoucnosti. Jinými slovy: Toto je způsob, jak DOBRÉ okamžiky v MINULOSTI využít k DOBRÉMU prožívání BUDOUCNOSTI, ALE – přes to, co děláme TEĎ. Ano, už to, že HLEDÁME TO DOBRÉ v minulosti, NÁM ZAČNE DĚLAT DOBŘE TEĎ. A už tím, že budeme DĚLAT TO DOBRÉ, co nám pomohlo v minulosti, zlepšíme svou přítomnost a obstaráme svou budoucnost.

Tohle je způsob, jak se naučit mít vzpomínání rádi, jak si jej automaticky (podvědomě) propojit s dobrými emocemi. Proto se v psychologii tato forma práce s minulostí využívá k pozitivní práci s plánováním. Já jsem pro tento účel vytvořil speciální motivační/sebekoučovací diář s předtištěnými instrukcemi a vodítky. Ale klidně vezměte obyčejný sešítek či papír. Rozpomeňte si, co Vám dělá dobře, a podle toho si zapište plán, co budete dělat dnes nebo zítra nebo o víkendu nebo o Vánocích. A hned se máte na co těšit. A těšení, to jsou dobré emoce.

Je to jen jedna z maličkých technik. O dalších je magazín Projít koncem k začátku.

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

  1. Vzpomínky máme proto, abychom si vytvářeli LEPŠÍ život. Přes to, co jsme udělali dobře, i přes to, co jsme udělali špatně. To znamená: Abychom si pamatovali to ŠPATNÉ, co nás potkalo a už NIKDY jsme to nedopustili znovu, ale také abychom si pamatovali to DOBRÉ, co nás potkalo a snažili se to OBNOVIT ve svém dnešním životě.
  2. Dobré pocity vytvářejí dobré myšlenky, dobré myšlenky vedou k dobrým činům a dobré činy přinášejí dobré výsledky, které zlepšují původní dobré pocity. A tak stále dokola.
  3. Uzdravení člověka začíná ve chvíli, kdy se má na co těšit, protože tehdy má pro co žít.

Všechno o magazínu a jednotlivých vydáních najdete zde. (Magazíny na rozdíl od knih nedotiskáváme, takže každé vydání je v nabídce jen do vyprodání zásob, pak už není a nebude.)

Další odpovědi na Vaše otázky najdete ve více než třech stovkách epizod pořadu Řešidlo. Poslouchat můžete v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, vznikla stejnojmenná kniha Řešidlo, která obsahuje přepisy těch nejposlouchanějších dílů. Více o této knize zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart