Jak přepnout z negativních myšlenek na pozitivní

Nestojím za nic.

Už nikdy nebude líp.

Všechno dobré je za mnou.

Máte někdy takové myšlenky?

Stojíte před zrcadlem a ptáte se, proč zrovna takovou tvář by měl mít úspěšný, šťastný, naplněný člověk?

Myslíte si, že čím více ran od života, druhých nebo sami od sebe schytáváte, tím slabší jste?

Dovozujete, že čím většími prohrami nyní procházíte, tím pravděpodobnější je, že mezi poraženými zůstanete i nadále?

Zadržte na několik příštích minut, prosím.

Jsem autorem knih a magazínů, ve kterých už jedenáct let ukazuji, že všechno je jako mince. Má to dvě strany. Stranu dobrou a stranu špatnou. A jenom proto, že v nějakém negativním rozpoložení vnímáme na tom, co se nám děje, jenom to špatné, neznamená to ještě, že na současné události, okolnosti nebo situaci nemůže být taky něco dobrého. Stačí jen tu minci otočit. Že nevíte jak? Pro všechny, kdo neznají dokonce ani moje podcasty, dnes alespoň několik jednoduchých námětů.

Svět opaků

Kdo četl mou autobiografii DESET, ví, že mě odmalička fascinují lidé, kteří ve stejné situaci, kdy jsem to já chtěl vzdát, oni naopak zabojovali. Ptal jsem se proč. A když jsem studoval jejich životy a myšlení, dospěl jsem k mnoha paradoxům. Třeba, že:

  • Lidé, kteří v nějaké oblasti uspěli, předtím mnohokrát prohráli.
  • Lidé, kteří dnes oceňují některé hodnoty, předtím tytéž hodnoty postrádali.
  • Lidé, kteří jsou dnes moudří, předtím udělali spoustu chyb, díky nimž se ponaučili.
  • Lidé, kteří jsou dnes šťastní, předtím prošli černým údolím hlubokého neštěstí.
  • Lidé, kteří v sobě mají lásku k druhým, předtím někdy ublížili, o milované nebo milující osoby přišli, a právě proto si dnes jejich přítomnost uvědomují a užívají.

Nikdo učený z nebe nespadl. Všichni se rodíme jako nedokonalí a chybující a až nabývanými zkušenostmi se učíme. Například tím, že:

  • Čím více důležitých lidí ztratíme, tím více si uvědomíme hodnotu těch, kteří nám zůstanou nebo kteří se vrátí.
  • Čím více takzvaných přátel odejde, tím spíše poznáme, který je skutečný.
  • Čím více hloupostí v životě uděláme, tím více ponaučení získáme.
  • Čím více nových cest jsme donuceni hledat, tím více jich najdeme.
  • Čím víc hledáme štěstí u jiných, tím víc nás život tlačí, abychom ho našli sami u sebe.

Vždy se něčemu učíme

Tento režim pádů, které nás obohacují, a změn, které ve skutečnosti znamenají život, má velký smysl. Ať jsme nahoře, či dole, něčemu nás to učí. Jsme-li dole, pak trpělivosti, protože na dně nezůstaneme věčně. A jsme-li nahoře, učí nás to pokoře, protože na vrcholu také nezůstaneme věčně. Právě toto střídání emocí, okolností, událostí i odvah nás učí porozumět životu. A stát se sami velkou hodnotou pro druhé, protože:

  • Kdo někdy přestál tvrdý pád, umí poradit, jak ho i my můžeme přestát.
  • Kdo byl kdy zrazen partnerem a překonal to, dovede vysvětlit, jak překonat zradu.
  • Nikdo není tak užitečný pro život i práci jako partner nebo kolega, který se sám vyrovnal se životními nebo pracovními prohrami.

Jak jsem psal v autobiografii DESET, téměř vždy začínáme s negativním pocitem, že pozitivní změna, obrat, úspěch jsou prakticky nemožné, tím spíše, pokud jsme touto cestou dosud nešli. Přesto základním předpokladem úspěšné cesty vpřed je nepodléhat svým pesimistickým a negativním představám. Ano, možná jsme chybovali. Možná jsme zklamali něčí očekávání. A proto se cítíme poražení, frustrovaní, bezmocní.

Jak to obrátit?

Ale negativní myšlenky nemohou vytvořit pozitivní život. Nemohou vést k pozitivním činům, jen k negativním činům. A negativní činy nepovedou k pozitivním výsledkům.

Abychom tedy mohli snít o pozitivních výsledcích, potřebujeme na začátku pozitivní myšlenku, z ní vyvěrající pozitivní čin a následně pozitivní výsledek. Jenže jak? Jak se po dílčím neúspěchu dále neoslabovat, neponižovat, nezrazovat? Jak být naopak sám sobě oporou?

Ve svých knihách ukazuji, jak v konkrétních stísňujících etapách života (porozchodové období, fáze kolabujícího vztahu, kdy s námi protějšek nekomunikuje nebo se jinak odpojuje, momenty krachů, neúspěchů v práci, sníženého sebevědomí – stačí si vybrat konkrétní knihu) pracovat s negativními pocity a myšlenkami, hlavně s úzkostmi, strachy nebo chronickými stresy. Ukažme si nyní jeden z oblíbených psychologických způsobů – takzvaný optimistický překlad.

Že nevíte, jak se to dělá? Ilustruji to na sedmi příkladech:

1. Negativní pocit: „Každý by to dokázal lépe než já…“

Pozitivní překlad: „NAOPAK! Nikdo to neudělá lépe než já, protože nikdo není lepší než já. Jsme jen jiní.“

Neexistují dva stejní lidé. Nikdo nemá přednosti ani nedostatky jako my. Čím víc se snažíme jít v něčích stopách, tím spíš ztrácíme sebe. Nejsme ničí kopie, jsme pouze vlastní originál. Každý máme jiné hodnoty i potřeby a cesta ke splněnému snu připomíná výstup na horu, na VLASTNÍ SPECIFICKOU HORU. Na své cestě jsme sami, nepotřebujeme být tedy lepší než kdokoli jiný, jít po cizí cestě, naším jediným soupeřem jsme my sami. To je dobrá zpráva. Každý den můžeme přerůst sami sebe – naučit se něco nového. A tak můžeme být zítra lepší, než jsme dnes.

2. Negativní pocit: „Co teď prožívám, je k ničemu…“

Pozitivní překlad: „NAOPAK! Co teď prožívám, je nezbytné.“

Ať nás postihlo cokoli příjemného nebo nepříjemného, chovejme se jako odšťavňovač. Z celého plodu využijme to nejlepší a zbytek odložme. Nemusíte jíst slupku pomeranče, jádřinec jablka.

Mnohé bolestivé události připomínají ošklivé truhly, nalezené na dně oceánu. Nesuďme je podle vzhledu. Otevřeme je, poklad je uvnitř. Chyby nás učí. Neúspěchy nás nutí přehodnocovat. Říkají, kde momentálně jsme a co musíme změnit, abychom se posunuli vpřed. Jinými slovy: Jsme tam, kde potřebujeme být, abychom se mohli posunout tam, kde chceme být.

Žádná rána nepřichází bez účelu. Co bolí, to nás nutí ke změně. Co bolí, to nás učí pamatovat si chybu. Bolestí rosteme. Jsou jen dvě fáze. První nás zraňuje, druhá nás mění. Nicméně obě fáze nám pomáhají už neopakovat to, co nás k bolesti vedlo. Proto si važme bolesti. Je nutná. Myslí to s námi dobře.

3. Negativní pocit: „Čím víc to chci pustit z hlavy, tím víc trpím…“

Pozitivní překlad: „NAOPAK! Čím víc se vzpírám přítomnosti, tím víc trpím.“

Bolest je něco jiného než utrpení.

Zatímco bolest je nevyhnutelná – když nás někdo kopne, bolí to –, utrpení je volitelné.

Zatímco bolest je přirozená emoce, utrpení je racionální postup, kdy si neustále rozrýpáváme starou ránu, zejména vlastním vzdorem, neochotou přijmout věci tak, jak jsou, neschopností odpustit to, co nás trápí.

Nejvíc důvodů, proč se lidé vzdávají, plyne z jejich negativních pocitů. Příklad: Opustil je špatný partner a oni trpí. Zní to až nelogicky. Místo aby se radovali, že odešel nemilující člověk, oni se tím trápí. Někteří ho dokonce chtějí zpátky.

Bohužel ne vždy ovlivníme, co se nám stane, ale vždy můžeme ovlivnit, jak k tomu přistoupit. Je totiž snadné hledat na všem jen to špatné. A je namáhavé nalézat v každém okamžiku sílu se znovu pozitivně motivovat, důvod, proč jít dál. Přitom právě to potřebujeme.

4. Negativní pocit: „Nedokážu se zlepšit…“

Pozitivní překlad: „NAOPAK! Dokážu se zlepšit.“

Jak ukazuji v autobiografii DESET i na vlastním příkladě a konkrétně 20. roce života, kdy jsem stál na mostě a chtěl skočit, nejvíce lidí brzdí vlastní negativní přesvědčení. Myslí si o sobě to samé, co již někdy slyšeli od druhých: že nejsou dost dobří, aby něco zvládli. Přitom všichni jsme dost dobří na to, abychom se alespoň pokusili o zlepšení.

Vše, čeho jsme v životě dosáhli a ještě dosáhneme, vychází primárně z toho, o co jsme ochotni se pokusit – zda dáme sami sobě šanci. Pokus je cesta ke zmoudření a růstu. Stojí za to položit si otázku: Co nejhoršího se nám může stát? Mnoho lidí se bojí, že s každým novým zakopnutím budou dál od cíle. Ve skutečnosti je to právě naopak. Dílčí neúspěch je součástí cesty k úspěchu, vytváření lepšího zítřku. Jednou všechny své neúspěchy zpětně oceníme.

5. Negativní pocit: „Co mi nešlo dnes, nepůjde mi ani zítra…“

Pozitivní překlad: „NAOPAK! Co mi nešlo dnes, může mi jít zítra.“

Z dětství jsme zvyklí na tento princip školství: Učitel nejdříve přednesl látku a pak nás zkoušel. Ve škole života je to opačně: Život nás nejprve zkouší, a teprve pak nám ukáže cestu.

Všichni máme vryto pod kůží, že udělat chybu (ve škole) je ostuda, ale ve škole života je chyba nevyhnutelná a přirozená. Jednak jsme chybující bytosti, a jednak chyby potřebujeme. Žádný úspěch totiž nepadá z nebe. Vše musíme oddřít. Potřebujeme ale nepřestat věřit v to dobré.

6. Negativní pocit: „Můj život už nikdy nebude dost kvalitní…“

Pozitivní překlad: „NAOPAK! Kvalitu mého života předurčuje kvalita mých vizí.“

Když budeme přesvědčeni o tom, že náš život není a nemůže být dobrý, tak dobrý nebude. Naopak když budeme přesvědčeni o tom, že náš život může být lepší a jsme schopni na tom zapracovat, tak dobrý bude. Je pouze na nás, jestli opustíme minulost a začneme si vytvářet lepší život, protože to, co jsme v životě schopni dokázat a zažít, je založeno na tom, jak moc to chceme. Kvůli čemu se nevzdáme. Člověka, který se nevzdá, totiž nejde porazit.

7. Negativní pocit: „Poslední dobou jen ztrácím…“

Pozitivní překlad: „NAOPAK! Za všechno, co ztrácím, něco jiného získávám.“

Všechno, co se nám děje, je jako mince. Má to dvě strany. Jsme-li negativně zahledění, vidíme jen rubovou stranu mince – své prohry. Ale na druhé straně mince také něco je – zkušenosti.

Negativní lidé sledují jen jednu stranu mince. Není divu, že se poté snadno vzdávají, trápí a že jsou přesvědčeni, že ve své nevíře mají pravdu. Oni totiž pravdu mají – ta jedna strana mince nevypadá dobře. Naopak pozitivní lidé nežijí v jiném světě. Jen si uvědomují OBĚ strany mince. Ano, vědí, že selhali. A dál? I nejhorší chvíle obsahuje něco, čeho si můžeme vážit. Neexistuje špatná kapitola, která by znamenala konec příběhu. Naopak, čím smutnější kapitola je, tím víc dokážeme ocenit nadcházející, veselou.

Úsměv, víra a odhodlání paradoxně nejlépe zabírají v nejtěžších situacích. Nemusejí vyjadřovat to, že jsme šťastní, ale že jsme dost silní a moudří na to, abychom akceptovali věci tak, jak momentálně jsou, a začali dělat to nejlepší, čeho jsme schopni, abychom je změnili k lepšímu.

3x pamatuj!

  1. Rány se postupně uzdravují, chyby člověka nakonec ponaučují a překážky z dlouhodobého pohledu posilují.
  2. Proto se, prosím, nestyďme za MOMENTÁLNÍ těžkou situaci, kterou procházíme. Dříve či později se stane minulostí a jednou se ohlédneme za PŘEKONANÝMI ranami, chybami a překážkami. Dají nám nadhled a učiní nás silnější bytostí.
  3. Nejsilnější lidé nejsou ti, kteří nikdy neprohráli. Naopak jsou to ti, kteří prohráli nesčetněkrát, ale nakonec vstali, zocelení, odhodlaní se nevzdat. Mysleme na to.
  • Mou autobiografii DESET najdete zde.
  • Máte trápení, se kterým se nedokážete srovnat a překonat ho? Využijte mé knihy podle konkrétní situace, kterou prožíváte. Tu svou si vyberete zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart