Vztah jako šachy: Proč král potřebuje dámu a kdy ho vyřadí i obyčejný pěšák

Kamarád smutně položil svého krále na šachovnici – na znamení, že se vzdává.

„Nedokážu to, ztratil jsem dámu,“ řekl rezignovaně. Načež sklíčeně dodal: „Vztahy mají se šachy hodně společného, viď?“

Přijel za mnou na vrcholu tropických veder vysoko do Rychlebských hor, na samotu uprostřed lesů, kde jsem psal i svou knihu JáMy spřízněných duší, zaměřenou na to, jak osudový protějšek nejen najít, ale když ho najdeme, také neztratit, a když ho ztratíme, přitáhnout zase zpátky. Přijel za mnou, aby pochopil, proč vlastně ztratil svou životní lásku, a jak má unést, že je teď šťastná s někým jiným, přestože on měl příležitost přesvědčit ji tolik let.

„Kde jsem udělal chybu? V čem je on lepší? Co je na mně špatného?“ zněla jeho otázka.

Sedli jsme si k západu slunce na terasu a nalil jsem mu trochu koňaku.

Se slabikářem

„Víš, co mi rve srdce?“ povídá, když se napil. „Že vše, co se mnou odmítala podnikat, teď dělá s někým jiným. Je šťastná, plánuje, ožila, vidím to denně na Facebooku. Mnohokrát jsem ji v SMS prosil o návrat, ale odmítla. Napsala, že prožívala stereotyp, že jsem ji už přehlížel, že si myslela, že patří do starého železa, ale v ní ten problém nebyl. Těžko se mi ta slova přijímají. Vidím, jak se jí daří, jak kvete, a já chřadnu na místě. Petře, proč nás tolik přitahuje někdo, kdo nás později opustí? Proč nám srdce volí partnery, se kterými se po čase přes veškerou svou snahu rozcházíme? Proč má někdo v našem životě místo jen na nějaký čas, i když bychom si přáli, aby v něm zůstal napořád?“

Také Vás to zajímá?

Z knihovny, zapadané prachem, jsem vyjmul starý slabikář z první třídy. Co má společného se životem?

Všichni se vyvíjíme. Jako by naše duše vyspívaly od písmene A k písmenu Z. Někdo je ve struktuře životů například na úrovni C, někdo už na úrovni S. „Nemohu to ovlivnit,“ říkáme často v lásce, když bezradně pozorujeme, jak k někomu necítíme nic, a k někomu jinému začneme být poutáni neznámou silou. Co ta síla chce? Proč se v něčí společnosti cítíme jako připojení na nabíječce?

„Je mi blízký,“ vysvětlujeme, když nás někdo přitahuje. Ale ČÍM blízký? Vždyť si jsou lidé blízcí bez ohledu na věk, majetek, zájmy i vzhled.

Dovolte mi kacířskou otázku: A co když jsme si abecedně blízcí?

Co když ten, kdo je momentálně na úrovni C, se cítí dobře s člověkem na úrovni D nebo E? „Rozumíme si,“ říkáme přece.

Mezi A až Z

„On mi imponuje,“ slýcháme často ve vztazích. „Má charisma, inspiruje mě, mění mě.“

Se správným partnerem cítíme, jak se sami posouváme. Jako by stál na žebříku a svým příkladem nám pomáhal stoupat k sobě nahoru.

Náhle jsme schopni dosáhnout něčeho, čeho jsme se sami báli – z čeho jsme mívali závratě. S důvěrou vystoupáme až k němu a pak nastává osudový okamžik vztahu.

I partner totiž potřebuje výš. Nejen kvůli sobě. I kvůli nám.

Pokud nevystoupá na žebříku života výš, ocitne se v pasti – nebude moci nahoru ani dolů, protože my ho už zezadu blokujeme. Může začít být neurotický, šlapat nám po prstech, a to vše pouze proto, že POTŘEBUJE NAHORU. Jako my. Nepůjde-li nahoru, zastavíme se i my.

Jak píšu v knize JáMy spřízněných duší, i v tom spočívá kouzlo vztahu. Musíme brát i dávat. Vztahy, které fungují pouze jednostranně, skončí ve slepé uličce. Oba partneři se v nich cítí stísněně. A přitom je řešení prosté: Podpořit toho, kdo je nad námi, aby lezl výš. Tam, kde sám ještě nebyl; tam, kde jsme nebyli ani my – nečeká se od nás, že ho budeme sami tlačit a zvedat. Ani to není nutné. On to dokáže sám.

Jako když dítě poprvé leze na strom. Také všechno, co potřebuje, je vědět, že poblíž je někdo, komu důvěřuje a kdo by ho zachytil, kdyby mu náhodou uklouzla noha.

Ta záchrana mnohdy není potřeba. Důležitý je však ten pocit.

Jako šachy

Říká se, že do vztahů se jako dva magnety obvykle přitáhnou muž a o několik úrovní vyšší žena. Jak si představit rozdíl mezi nimi? Inu, jako na šachovnici.

Král smí udělat jeden krok jakýmkoli směrem. Dáma se v počtu kroků nemusí omezovat.

Nejpodstatnější však je, že každý muž potřebuje ženu, když je jeho život v troskách. Stejně tak v šachách každý král potřebuje dámu, protože ona ho ochrání.

Obvykle však, v životě jako v šachách, platí toto pravidlo: Pár chybných tahů, a dostáváš mat.

Můj kamarád ztratil klíčovou figurku. Nepochopil, že král musí mít stálou obavu, že ztratí svou dámu, protože dáma jako jediná na šachovnici riskuje všechno, aby ochránila krále. Její ztrátu žádná jiná figurka nevynahradí. A ženy dobře znají zásadu: Nezacházej s ním jako s králem, pokud Tě neoceňuje jako dámu.

Kdo je vlastně pro dámu pravý král?

K tomu, aby za mnou vyrazil, ho ponoukl můj nedávný podcast 7 rozdílových věcí, které gentleman dělá jinak. Ostatně, když jsem po návratu do města vyhledal kamarádovu bývalou partnerku s jejím novým partnerem, rozdíl v její energii byl patrný na první pohled.

Bylo jim jednoduše dobře, protože se vzájemně inspirovali a podporovali. On říkal „Miluji Tě“ ne ze zvyku nebo proto, aby řeč nestála, ale proto, že jeho nová partnerka byla tím nejlepším, co ho v dosavadním životě potkalo. A ona chtěla být někým, o koho neztratí tak snadno zájem, jemuž tudíž bude chtít být nablízku a po jehož boku si bude užívat krásné maličkosti.

On si uvědomoval její důležitost pro svůj vlastní růst a ji naplňovalo, že mu pomáhá, že dává na její slova: Jsi důležitý a dokážeš všechno, o co se pokusíš. Můžeš být statečný, máš na to.

Imponovalo jí, že se před nikým neshýbá. Ledaže by chtěl tomu, před kým sklání svá záda, pomoci zpátky na nohy.

A on oceňoval, že v jeho životě vytváří to nejkrásnější – duhu. Ostatně, víte, jak vzniká duha? Když déšť lidských slz prosvítí hřejivé slunce. Za všech okolností, i za těch špatných, můžeš být statečný, spolu to zvládneme – říkala jako pravá dáma pravému králi.

Koho potřebujeme

Často dostávám dotazy (koneckonců víte to i z mého posledního živého vysílání Proč lidé odcházejí, i když jsou ve vztahu spokojeni), proč nefungují druhé šance, proč existují protějšky, se kterými „nemůžeme být“, ale pak nemůžeme být ani bez nich, a proč vůbec po čase zjišťujeme, že si s někým, kdo do té doby výhradně tvořil náš život, už nemáme co říct.

Když se takto zeptal můj kamarád, vybídl jsem ho, aby vstal, a z terasy jsme vyšli před stavení. Ukazoval jsem mu, kdo v přírodě prospívá – ten, kdo se mění a rozvíjí. Změna je život a život je změna. Kdo v přírodě zůstane stát, zanikne. Dokonce i stojatá voda hnije.

Všem nám dělá dobře prohlížet s partnerem staré fotografie a usmívat se, jak legrační jsme byli, a poté zvážnět při uvědomění, jakou cestu jsme od té doby společně ušli.

A víte, které slovo je nejdůležitější? Společně. (Ostatně, proto se moje předposlední kniha jmenuje Spolu a ukazuje, jak opravit ty vztahy, ve kterých oba ještě mají společný zájem najít jednotnou cestu.)

Jsme-li sami, po žebříku se hůře stoupá. Můžeme ztratit hlavu, odvahu. Víme-li však, že je někdo nablízku, kdo nám pomůže, byť jen svou přítomností, leze se nám lépe. A moc rádi jsme potom přítomni tomu, když se snaží vylézt pro změnu on.

To dělá vztah šťastným – když druhému pomáháme dorůst tam, kam jsme sami vyrostli, a když následně my sami můžeme vyrůst ještě výš.

Existují dvojice, které se rozejdou a po čase zase k sobě vrátí. Pokud oba pochopili, že se mají vzájemně posouvat, a ne brzdit, mají šanci na nový úspěch. Jestliže se však k sobě vrátí pár, který se zasekne na žebříku, je přirozené, že si oba ještě více než předtím uvědomí, že opravdu potřebují někoho jiného. Někoho, kdo jim pomůže výš.

Poučení ze šachů

Vrátil jsem figurky zpátky na šachovnici a znovu jsme hráli. Potřeboval jsem, aby kamarád pochopil princip:

  1. že dáma je nejmocnější figurka a král zranitelný
  2. že hra může pokračovat ještě dlouho poté, co je dáma mimo hru, ale jak král padne, hra končí
  3. že ať si král myslí cokoli, potřebuje dámu, protože jen ta ho nejlépe ochrání. Čím? Právě tím, že je o tolik napřed (pohyb o libovolný počet políček libovolným směrem). Jen špatnému králi tato přednost dámy vadí.

Proto, prosím, pokud už nám bije srdce pro někoho jiného, snažme se ho podporovat, ale také mu nepřestávejme imponovat. Buďme mu inspirací, ale také si berme inspiraci z něj. Pak se ve vztahu můžeme společně posouvat třeba od A až do Z.

Hlavně, prosím, nezůstávejme stát. Pak totiž i zdánlivý „řadový pěšák“ může pomoci vyřadit krále…

  • Způsobili jste si ztrátu partnera, kterého jste považovali za spřízněnou duši? Opakují se vztahové porážky, zdráháte se věřit dalším pokusům a uzavíráte se více do osamělosti, která Vám ale také nedělá dobře? Využijte knihu JáMy spřízněných duší, která ukazuje cestu z takových těžkých situací.
  • Nebo jste už o krok dál a víte, že i Váš protějšek stojí o obnovu původního vztahu, jen oba tušíte, že není snadné vrátit čas ani důvěru? Využijte společně knihu uvědomění Spolu.
  • Tyto i další knihy seženete pouze v tomto e-shopu.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart