Proč je tolik lidí dlouhodobě single

Jak je možné, že tolik lidí žije single, když je stále více prostředků, jak se sblížit s někým druhým?

Proč při všech sociálních sítích, seznamkách, aplikacích, stále preciznějších komunikačních nástrojích se nedaří překonat příkop mezi lidmi? Nebo snad dokonce právě tyto moderní vymoženosti mají za následek to, že tolik lidí dává přednost samotě před vztahem?

Co se změnilo oproti dřívější době? Proč je tak těžké „narazit na někoho normálního“, jak si často lidé stěžují? Jak je možné, že už „nejsou lidé“, když je lidí na světě stále víc?

I to jsou otázky, které mi adresujete v souvislosti s tématem sebeuzdravení – viz ranní článek Jak po rozchodu najít sebe sama, a nejen ten. Například David mi napsal: „Petře, možná je to ostuda přiznat, ale tekly mi slzy už při poslechu Vašeho středečního podcastu Proč chce člověk zkusit vztah, a pak couvne dříve, než to vůbec začne. Bylo to, jako byste popisoval můj příběh. Myslíte si, že se špatná zkušenost z předchozího vztahu může tak otisknout do, jak Vy říkáte, citové paměti člověka, že se pak prostě už nechce stávat pokusným králíkem v dalším vztahu a je raději single?“

Děkuji za všechny Vaše otázky nejen k tomuto tématu. Odpovídám každý všední den prostřednictvím Řešidla, které existuje již nejen jako podcastový pořad, ale také jako kniha, obsahující přepisy těch nejposlouchanějších odpovědí na Vaše otázky. Seženete ji pouze zde. Odpovědět se pokusím i na tento dotaz.

Rychlost

Z hlediska psychologie je hlavním problémem této doby, že pokrok začal být obecně spojován nikoli se zvýšením kvality, ale se zvýšením rychlosti: Aby rychleji vznikaly potraviny, abychom se rychleji přesunuli z místa na místo, zkrátka abychom rychleji dosáhli svého.

Jenže rychlost a kvalita mohou být protiklady. Ostatně, když se rozhlédneme v přírodě, všechno má svůj správný čas. Ani u člověka není možné (zatím) zkrátit těhotenství, najít zkratku v dospívání a obecně vyzrávání. To znamená, že všechno má „svůj správný čas“ taky ve vztazích a jejich budování.

Zjednodušeně řečeno: Dva lidé potřebují čas na to, aby se vzájemně poznali. Jak píšu i v knize JáMy spřízněných duší, musejí přijít krize, aby oba partneři zjistili, koho vedle sebe vlastně mají. Je nemožné prohlédnout člověka například jen podle fotky nebo profilu na seznamce. Všechny urychlovací sociální experimenty, například svatby na první pohled, dopadly krachem.

Růst a všechno, co je spojené s úspěchem v jakékoli oblasti, si prostě musíme prožít, protrpět. Bez utrpení nemůže být radosti, protože jenom utrpení – například v podobě náročného překonávání problémů – nám následně dává radost z toho, že jsme problémy překonali.

Tlak

Tlak na rychlost (Už máš kariéru? Už máš dítě? Už máš vlastní dům?) bohužel způsobuje to, že lidé spěchají i ve vztazích. Nechtějí se ničím „zdržovat“, a už vůbec ne zdlouhavými problémy. Proto nechtějí přiznávat své chyby, opravovat je, podporovat druhého v jeho snech, pracovat na společných plánech, chtějí všechno bez práce a hned teď.

Ale to není možné.

Jak víte z mých knih, kde popisuji případy, jež řeším, dokonce i ti lidé, kteří prožili velkou bolest v předchozím vztahu, honem spěchají do dalšího, hlavně aby nebyli dlouho sami. Aniž si uvědomí, jak může být samota důležitá, a že pokud si neprožijeme dostatečně dlouhou samotu, dostatečně také nedoceníme následný vztah a partnera, který konečně přijde. Čím snazší je člověka nahradit, tím menší hodnotu člověk má.

Smysl

Já však věřím v to, že všechno v životě má nejen svůj čas, ale také svůj smysl. Proto nepochybuji o tom, že smysl má i tato zrychlená doba. Ostatně, podívejte se na to z jiného úhlu pohledu: Právě proto, že dnes lidé na všechno tolik spěchají, pochopí, že se spěchat nemá. A mnozí to už pochopili. Natloukli si a jsou RADĚJI SAMI, než aby byli ve špatném, uspěchaném vztahu.

Ale pozor, aby nedošlo k mýlce: Když říkám „raději sami“, nemusí to nutně znamenat „rádi sami“. A to bez ohledu na to, co říkají nebo jak se tváří.

Jestliže potkáte člověka, který je dlouhodobě sám, nedejte se mýlit. Byť Vám bude cokoli namlouvat, věřte mi, že v dlouhodobé samotě určitě nenašel zalíbení. Člověk bývá úmyslně dlouhodobě sám nejčastěji proto, že se už mnohokrát spálil, tedy že se již mnohokrát snažil s někým navázat zdravý a vyvážený vztah, ale byl lidmi opakovaně zklamán.

Proto je nakonec sám. Prostě zjistil, že samota – přes všechny její nevýhody – může být pořád lepší než osamělost, zejména ta nejhorší osamělost, jaká vůbec existuje – kdy žijete sice vedle nějakého člověka, ale v podstatě sami, sice ho milujete, ale bez opětování, sice se pořád snažíte vnášet do vztahu dobrou energii, ale nazpět dostáváte bolest anebo lhostejnost. 

To se Vám o samotě nestane. Protože za lásku, kterou sami sobě dáte, v tom samém okamžiku lásku dostanete. Ano, máte-li o samotě rádi sebe, pak Vás ten nejbližší člověk – Vy – nikdy nezradí.

Mít s kým (správným) sdílet

Já proto nespatřuji na větším počtu singles nic zlého. Věřím tomu, že všechno má svůj smysl. Že čím víc lidí je single, tím častější je i tento příběh. Myslím ten příběh, kdy lidé postrádají někoho, kdo by je prostě jenom obyčejně měl rád. Kdo by s nimi chtěl sdílet to dobré i to špatné, protože sdílením se dobrá energie násobí a špatná dělí – sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená starost je poloviční starost.

Tohle všechno tito lidé už vědí. Jen nemají s kým sdílet. Ale je to paradox – jestliže jich je stále víc, pak se přece i zvyšuje pravděpodobnost, že jeden na druhého narazí. A položme si otázku: Co bude pak, až na sebe dva lidé, kteří potřebovali právě takový protějšek, narazí? Odpověď je jednoduchá: Budou si jeden druhého o to víc vážit. Poznali totiž, že skutečná láska není samozřejmost, naopak vzácnost. Že si ji musejí chránit, nesmějí o ni přicházet. Musejí se o ni starat jako o zahrádku.

Ano, to vyžaduje práci. A práci není ochoten podstoupit každý. Především ne ten, který (ještě) NEVÍ, jakou hodnotu vlastně má láska. Protože to ve své zrychlenosti ještě nezjistil.

My to už víme. Takže teď jde jenom o to, jestli „já potkám Tebe a Ty potkáš mě“.

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

  1. Tato doba nás učí, že my nepotřebujeme lidi, kteří spěchají nebo kteří si lásky neváží. Naopak potřebujeme vědět, že takoví lidé jsou. A že jich je hodně.
  2. Čím víc jich totiž potkáme, tím víc pro nás budou vzácní opační lidé, kteří nespěchají a lásky si váží. Ti, kteří jsou ochotní něco obětovat pro nás. A jestliže víme, že jsou vzácní a potkáme je, pak jsme přirozeně ochotní něco obětovat taky pro ně.
  3. A to je úplně všechno, co potřebujeme k tomu, abychom přestali být single. Ale všechno má svůj správný čas. I to, abychom se jednoho dne potkali. Ale já tomu věnuji celou jednu knihu – JáMy spřízněných duší.

© Petr Casanova

Zvolte měnu
CZK Česká koruna
EUR Euro
Top
Shopping Cart