Jak zbavit partnera závislosti

Existují jen dva druhy událostí.

První jsou ty, které můžeme ovlivnit. Druhé ty, které ovlivnit nemůžeme.

Mezi ty druhé patří i další osoby. My je nemůžeme změnit. Ale můžeme je přimět, aby změnily sebe.

Uvědomit si, co ještě máme ve své moci, a co už ne, nemusí být jen úlevné a osvobozující, ale také těžké a frustrující. Můžeme si totiž uvědomit i to, že sledujeme něčí pád, a přitom nejsme schopni mu zabránit. Proč vlastně někteří lidé dobrovolně ničí sebe? A mohou to vůbec ještě obrátit, ovlivnit, nebo už ztratili kontrolu sami nad sebou? Proč lidé padají do závislostí?

I to jsou otázky, jaké mi adresujete do Řešidla. Každý všední den odpovídám na nejčastější z nich, přičemž mou odpověď můžete číst, anebo poslouchat (viz proklik do podcastových aplikací nebo přehrávač mého hlasu výše). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, vznikla také kniha mých nejposlouchanějších odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Najdete ji zde.

Dnes vyberu Jitčin dotaz a věřím, že odpovím nejen jí, ale i všem, kteří prožívají stejný problém ve svém partnerském, přátelském nebo rodinném vztahu: „Petře, bojuji s partnerem. Paradoxní je, že pro něj chci to nejlepší, ale on mě odmítá. Je závislý na alkoholu a všichni, kteří ho máme rádi, ho přesvědčujeme, ať se léčí. Ale on věří svým kamarádům, kteří mu v hospodě neustále říkají: ,(Ještě) jedno pivo Tě nezabije. (Ještě) jeden panák Tě nezabije. Závislosti jsou prospěšné.‘ Co můžeme udělat pro to, aby přestal pít, nebo se alespoň nad sebou zamyslel?“

Děkuji za otázku i všechny podobné. Odpovím. Nicméně Vy, kteří znáte mé Řešidlo, víte, že otázky JAK rád zodpovídám nejprve od otázky PROČ. Nalezneme-li totiž příčinu, najdeme i řešení. A to platí i v tomto případě.

Proč

Když se Tennesseeho Williamse, amerického psychologického dramatika a dvojnásobného držitele Pulitzerovy ceny, ptali, proč pije, odpověděl: „Kvůli jediné věci. Kvůli tomu CVAK.“ Tím CVAK myslel okamžik, kdy se člověk pod vlivem drogy odpojí od reality.

Toto je velmi důležité pochopit. Lidé, kteří jsou takzvaně „závislí na alkoholu“, ve skutečnosti NEJSOU závislí na alkoholu jako takovém. Jsou závislí na tom, co jim alkohol umožňuje. A to je zbavit se starostí.

Alkohol, podobně jako jiné drogy, je z určitého pohledu vlastně anestetikum. Znecitliví člověka vůči bolesti a vůbec senzitivnosti. Člověk si pak myslí, že problémy, které ho ještě před chvílí (než se napil) trápily, už nejsou, pominuly.

Jenže potíž je, že ty problémy dál jsou, ba dokonce – protože se neřeší – rostou pořád víc. A čím větší tyto problémy jsou, tím větší pak musí být po návratu do bolestné reality i další dávka. Abychom ten mnohem větší problém znovu necítili.

Trávník, který se neseká

Když ve svých knihách vysvětluji podstatu závislostí, používám příměr, který si každý dokáže dobře představit.

Dejme tomu, že dlouho pršelo a Vy stojíte po kolena v trávě na své zahradě. Už víte, že to bude obtížné posekat, že se Vám sekačka bude kousat, navíc obloha je znovu zakaboněná a třeba se zase otevře. Co uděláte?

Někoho to bolestné přemýšlení, to sebevyčítání „Proč jsem to neposekal dříve, než začalo pršet?“, tak ničí, že ho napadne sáhnout po nějaké droze. U člověka, který už někdy zažil tento způsob řešení, je to o to snazší – on ví, že to „zafunguje“. Droga ho totiž odpojí od této reality, ve které si neví se svým problémem rady, znecitliví vůči němu, tudíž – zůstaneme-li u bizarního příkladu se zahradou – přestane cítit, že mu stébla té trávy lechtají kolena.

Bohužel to neznamená, že okamžikem otočení láhve dnem vzhůru tráva přestane růst. I když tomu pijanovi to tak může připadat. Ve skutečnosti, až citlivost toho člověka přijde zase k sobě (kocovina), zjistí, že tráva je naopak ještě vyšší, než byla předtím, protože mezitím znovu povyrostla.

Co udělá? Znovu sáhne po lahvi. 

A z toho plyne, že čím déle je člověk závislý na nějaké droze, tím spíše ji potřebuje.

Není to přitom jen závislostí na konkrétní látce, ale spíše poznáním, že konkrétní látka mu umožňuje odpojit se od problému, který je pořád větší.

Ten „narkoman“ NEMŮŽE přestat, protože by – zůstaneme-li v příměru se sekáním zahrady – musel čelit nejenom obrovskému problému (abnormálně vysoké trávě), ale také stále větším vlastním výčitkám. On prostě nemůže vystřízlivět, protože by nevydržel sám sebou. Při pohledu na tu „trávu“ by si uvědomil, kolikrát vlastně selhal, kolik již měl příznivějších příležitostí na to, aby svůj problém vyřešil. Přičemž pokud kdykoli předtím nevěděl, co s tou vysokou trávou, těžko to bude vědět teď, když je nejvyšší, jaká kdy byla…

Jak

Základním problémem takového člověka není alkohol, ale neochota, neschopnost nebo nemohoucnost řešit osobní problémy. Chápejte: On nechce svůj problém vyřešit. Ne proto, že by byl zlý nebo hloupý. On prostě MÁ VOLBU. Řešit, anebo neřešit. Řešit, anebo se napít. Řešení je pro něj spojeno s bolestí, pití s radostí. Co si vybere?

Když si můžete vybrat snazší a rychlejší cestu, anebo těžší a delší cestu, jakou zvolíte? Přesně tak jednoznačně to vypadá v jeho hlavě. A toto musíte vědět, pokud ho máte po svém boku. Musíte vědět, že žádného člověka nejste schopni změnit zvenčí. Závislosti (na neřešení problémů) se může člověk zbavit jedině zevnitř. A k tomu, aby to dokázal, si potřebuje uvědomit, že už NEMÁ VOLBU. Jinak řečeno: Musí nastat něco, co u závislého člověka prakticky není možné. Uvědomit si, že svým pitím „něco zásadního ztrácím“, „o něco životně důležitého přicházím“.

Alkoholik nepije proto, aby nežil, ale aby žil mnohem snáz – ze svého pohledu. To znamená: Alkoholik je přesvědčený, že SVOU VOLBOU něco získává. Například snazší a příjemnější život. To je jeho droga. Pamatujme si to: Závislý člověk je ve skutečnosti závislý právě na tom přesvědčení, že pitím či fetováním nic zásadního neztrácí, ale naopak všechno zásadní získává. Kdyby si uvědomoval, že si pitím nebo fetováním škodí, tak by to už nedělal.

A právě to je to OPAČNÉ CVAK. Kdy Vám najednou docvakne, že si vlastně škodíte. Že Vás alkohol nebo jiná droga dostávají do JINÉ reality, která je ale OPAČNÁ než ta skutečná. Že zkrátka žijete ve lži. A jedna z těch lží Vám říká: „Alkohol nejde porazit.“ Jistěže jde. A někomu stačí opravdu málo.

Někomu například stačí, když mu dojde, že například kvůli alkoholu, respektive kvůli deliriu, kdy následně proleží celý den nebo celé dny nepoužitelný v bolestech, přichází o věci, které měl v životě vlastně rád. Třeba si nemůže číst. Nebo sportovat. Nebo jít na výlet. Nebo udělat cokoli smysluplného. Nebo nemůže být s lidmi, které má rád. Nebo přišel o lidi, kteří měli rádi jeho. To je okamžik toho OPAČNÉHO CVAK – kdy člověk pochopí, že tohle všechno mu ta závislost BERE.

Přičemž zjistí, že podstatou té závislosti není konkrétní látka, ale jeho způsob myšlení. Ten, který si spojil s konkrétní látkou a vidí v ní spasitele, jenž mu pomáhá „utéct“ než jednat.

Jakmile si tohle závislý člověk uvědomí, má šanci změnit sebe. Pochopí totiž, že jeho soupeřem není láhev, ale on sám. Jeho schopnost tu láhev obejít, rozbít, už nikdy nekoupit. Ta láhev není démon, jen symbol. Pokud Tě nevezmu do ruky, dokazuji sám sobě, že umím řešit problémy.

Jen nevzít láhev do ruky. Tak málo stačí. Dokud je čas. Jakmile si však člověk zničí mozek, zničí v sobě i jedinou šanci na změnu. Protože ta šance vychází zevnitř.

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

  1. Říkat, že za alkoholismus může alkohol, je stejný nesmysl jako tvrdit, že za bouračky mohou auta. Nebo že za hrubky ve slovech může naše pero nebo klávesnice.
  2. Ne, za všechny svoje chyby můžeme jedině my. A to je zatraceně DOBŘE. Protože co děláme špatně, to také můžeme dělat lépe. Stačí si uvědomit, co děláme špatně. Stačí pochopit, že nejsme závislí na nikom jiném ani na ničem jiném, jen na sobě, na svém rozhodnutí. Dokud je čas.
  3. Jsme to, jak myslíme. Jsme to, jak se rozhodujeme. Jsme to, co děláme. Ten, kdo si toto uvědomí, zažije OPAČNÉ CVAK. Ale ta šance není bezmezná. Přijde den, kdy už krok zpátky prostě udělat nelze. Tak jako nejde vrátit minulost. Vlak, který nám ujede, už prostě nemusíme dostihnout.

Jak se po pádu na dno vrátit zpátky na nohy? Jak překonat minulost, ve které jsme podlehli vlastní slabosti a nyní za to platíme? O tom je poslední případ z knihy JáMy spřízněných duší. Proč každý problém má své řešení (dokud je čas) a jak najít cestu ze tmy do světla, i o tom jsou JáMy. Seženete pouze zde.

Knihu mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky Řešidlo si můžete přidat do svého balíčku zde.

© Petr Casanova

Zvolte měnu
CZK Česká koruna
EUR Euro
Top
Shopping Cart