Cyklické odchody. Proč opakovaně utíkáš i se vracíš

Neví, co chce – pouhá tři slova, kterými se to odbude.

Cyklické odchody jsou ale mnohem hlubším problémem, než se to zdá.

Člověk si jej totiž nosí i ze vztahu do vztahu. Je schopen jeden den spálit most a nazítří se hlásit zpátky. Je schopen potupit člověka a přísahat, že už ho nikdy nechce vidět, a další den žadonit o návrat, tentokrát s přísahou, že už nikdy neodejde.

Vypadá to komicky, ale z hlediska psychologie to legrační není. Ostatně, jak tragicky mohou tyto případy skončit, ukazuji i v JáMách spřízněných duší. Spolu s tím, proč a jak tomu předejít.

Každý den mě zasypete přibližně třemi sty dotazy na vyřešení konkrétní situace. Snažím se odpovídat psaným i mluveným slovem, podcasty Řešidlo přitom existují už i jako stejnojmenná kniha. Ta obsahuje přepisy nejposlouchanějších odpovědí na Vaše otázky. Vše o ní, včetně ukázky, čtěte zde.

Dnes odpovím tazateli, který mi svěřil tento problém: „Petře, máme dvě děti, jsme spolu sedm let. Poslední dobou každý měsíc je manželka sbalí a odveze ke svým rodičům. Pokaždé říká, že už se mnou nemůže být, že už se nevrátí. Pokaždé mi ale po čase znovu začne psát, chce si povídat. Vytkla mi už tolik věcí, a já je všechny opravil. Ale její odchody pokračují, pokaždé s novou záminkou. Zato ve mně začíná ubývat trpělivost. Pokaždé, když se žena vrátí, říká, že už neodejde. Máme krásný usmiřovací týden, hotové líbánky, ale již druhý týden jí začne něco vadit. Něco, co jí předtím nevadilo. Přitom jsem normální chlap. Dobře vydělávám, postavil jsem nám dům, miluju ji i děti. Tak co dělám špatně? I její rodiče jí už nadávají. Možná oni mají vliv na to, že si u nich pokaždé rozmyslí svůj úmysl rozvést se a vrací se.“

Děkuji za otázku i za všechny podobné na toto téma. Pokusím se odpovědět co nejstručněji i nejsrozumitelněji.

Proč, které nemizí, ale trvá

Předně, aby nedošlo k mýlce: Cyklické odchody nemusejí souviset s biologickými rytmy ženy. A to prostě proto, že ony postihují i muže.

Klíčová otázka zní PROČ. Ale my ji musíme správně pochopit.

Jestliže člověk odchází, má důvod. Jestliže se následně vrací, má také důvod. Jinak řečeno: Důvod, proč se vrátit, převáží v daném okamžiku nad důvodem, proč odešel. Jestliže ale následně ZNOVU odejde, pak to může znamenat to, že důvod, pro který odchází, ve skutečnosti pořád trvá. Jenomže ten důvod vůbec nemusí být v partnerovi, kterého opakovaně opouští.

Mimochodem, vyzkouším Vaši pozornost. Všimli jste si v předchozích dvou větách toho vůbec nejdůležitějšího slova?

To slovo znělo: DŮVOD. Ne důvody. Ano, jestliže důvod, proč člověk odchází, pořád trvá, je to jeden důvod. Ten, který zůstává, i když jiné záminky napravíte. Ten, který s Vámi nemusí mít SKORO žádnou souvislost. 

Ale říkám-li SKORO žádnou souvislost, musím to dovysvětlit.

Obnovená bolest

Chování člověka není nahodilé. Za každým konkrétním chováním najdeme příčinu, přesněji minulost. Jinak řečeno: To, jak se člověk chová, vždy odpovídá jeho minulosti. Minulost prostě zformovala jeho přítomnost.

A to také znamená, že porozumíte-li minulosti člověka, pochopíte také to, proč se právě teď chová tímto způsobem. Uvedu, s dovolením, osobní příběh, který souvisí právě s cyklickými odchody.

Je to už skoro dvacet let, co jsem se potkával s jistou dívkou. Bylo by přehnané říct, že jsme spolu chodili. Já jsem chtěl, ale nebyla šance chození rozvinout. Ona totiž každý měsíc okolo dvacátého odešla. Zničehonic. A kolem třetího se vrátila.

Pokaždé, když odcházela i když se vracela, říkala, že má ze mě a z našeho vztahu strach. Zvláštní, nebylo z čeho. Snažil jsem se k ní chovat nejlépe, jak jsem dovedl. A když jsem ji prosil, aby mi specifikovala, co konkrétně dělám špatně, respektive čím jí ubližuje, šokovala mě její odpověď: Neděláš nic špatně. Je mi s Tebou nádherně. A PRÁVĚ PROTO se bojím.

Příčina strachu té dívky nebyla v naší přítomnosti, ale v její minulosti. Ta dívka měla přede mnou několik vztahů, které PODOBNĚ HEZKY začaly, bohužel všechny skončily jejím hlubokým zraněním.

Představte si, prosím, že žijete v podhůří a na obzoru jsou nádherné hory. Vy jste tam nikdy nebyli. Denně Vás lákají. A jednoho dne přijde člověk, který Vám slíbí, že Vás vezme na nejkrásnější vyhlídku. Jako byste nasedli do rajského vlaku. Směřuje pořád výš, ale pak, někde nad útesem, Vás ten člověk zničehonic z vlaku vyhodí. A tohle natlučení se přihodí několikrát po sobě. Co se s Vámi stane pak? Je to prosté: Jestliže přijdu já a chci Vás skutečně vzít na tu božskou vyhlídku, už mi nevěříte, bojíte se mě, protože Vás vleču na tu samou kolej, která už několikrát vedla k Vaší bolesti.

Na jednu stranu tak ta dívka toužila po té vyhlídce, na druhou stranu se bála svého doprovodu. Na jednu stranu, kdykoli jsme se – zůstanu-li u tohoto přirovnání – vlakem dostali až nad osudový útes, raději sama vyskočila, na druhou stranu jsem jí potom chyběl. Protože ona si od té chvíle pokládala otázku: Proč jsem ho vlastně opustila? Vždyť mi nikdy ničím neublížil. Co když NENÍ STEJNÝ jako ti, kdo mě z toho vlaku shodili?

Co když

Proto říkám, že cyklické odchody jsou sice dozvukem minulosti, která s námi nemá SKORO žádnou souvislost, jenže přítomnost, ve které se pochybnost obnoví, právě tu souvislost s námi má.

My totiž člověku naboříme jeho představu, že všichni jsou stejní. Jsme jako dítě, které bylo několikrát pokousáno psy, a proto utíká i od hodného štěněte. A činí tak do chvíle, než mu dojde, že minulost a přítomnost nemají mezi sebou rovnítko.

Ale k tomu je třeba jedno. Uvědomit si ZDROJ pochybnosti.

Z případů, které znáte z mých živých vysílání v uzavřené skupině (pokud ještě nejste jejími členy, registrujte se do skupiny zde), víte, jak banální mohou být. Ta pochybnost, která se usadí v hlavě člověka, může vypadat i tak, že – vrátím-li k tazateli – mohl někdo té ženě jednoho dne říct: Až budeš mít děti, tak Tě chlap opustí. Nebo: spolu budete sedm let, tak chlap odejde. Nebo: Až bude chlap ve středním věku, tak Tě odepíše. Nebo: Čím budeš starší, tím spíše Tě chlap vymění za mladší.

Říká se tomu semínka pochybnosti. Stačí je zasadit do úrodného záhonu, kterým je lidská mysl. Mohl to udělat kdokoli. Někdo, kdo té ženě chtěl ublížit. Někdo, kdo jí záviděl vztah. Někdo, kdo jí třeba jen podstrčil bulvární článek, kdy nějakou celebritu zrovna ve věku té ženy opustil protějšek. A mohlo se to stát dokonce úplně mimoděk, aniž to ten druhý zle zamýšlel. Podstatné je, že má-li pochybnost oporu ve skutečné události, pak už to není jenom hypotéza, je to SKUTEČNOST – protože někomu se to stalo. Byť by to byl hrdina v televizním seriálu.

Co když, to je ta otázka, která vyvstane v hlavě. Co když se to stane/děje i mně?

„Blázen“

Takto jednoduše, vžijete-li se do té ženy, současně někoho milujete a současně se o něj bojíte. Strach je negativní emoce. Negativní emoce vytváří jen negativní myšlenky, negativní domněnky, negativní pochybnosti.

Jestliže pochybujete, potřebujete se přesvědčit, ZÍSKAT FAKTA. Potřebujete o tom s někým mluvit, ale nemáte s kým. Protože nikdo Vám nemusí rozumět. A Váš partner už vůbec ne. Fakta jsou totiž takováto: Vám se objektivně nic neděje, a přesto začínáte být přesvědčeni, že se „to“ stane, čím déle o „tom“ přemýšlíte.

A tak ve výsledku neutíkáte před konkrétním partnerem, ale před sebou, před svojí pochybností, slabostí, představou. Jenže problém je, že pochybnost, slabost ani představa útěkem nezmizí, naopak se bez znalosti faktů zvětší.

A právě proto se může stát, že ten, kdo ve skutečnosti nechce nebo neumí čelit své vnitřní slabosti, začne i slabošsky vymýšlet důvody, proč vlastně odchází nebo odešel – přesvědčuje svůj protějšek, že to on něco zkazil, to on musí něco napravit, jinak se partnerský vztah neobnoví. A tak se vztah naprosto vychýlí tak, že jenom jeden neustále dělá ústupky a snaží se měnit k obrazu druhého, zatímco druhý vůbec nepracuje s podstatou celého problému – tedy sám se sebou, se svou minulostí, která pořád je a bude jeho přítomností.

A v tom je obsaženo i řešení.

Uvědomit si, že:

  • Tamto je minulost – tamten člověk mě zranil. Nikoli že tamto je přítomnost a tím, kdo mě zraňuje, je můj partner. Je nutné naučit se odlišit toho, kdo ublížil, od toho, kdo miluje.
  • A hlavně je třeba připustit, že i když je nám ve vztahu dobře, neznamená to ještě, že nemůže přijít bolest. Ta, která nemá původ v přítomnosti, má původ v minulosti. A pokud přišla v minulosti, prostě patří do minulosti.
  • Jestliže se nějaká bolest v tuto chvíli připomíná v hlavě, ještě to neznamená, že souvisí s přítomností, i když se zdá přítomnou tím, že ji cítíme teď.

Věnoval jsem tomu také knihu JáMy spřízněných duší. I v ní opakuji: Neukvapujte se. Za každým chováním člověka je nějaký příběh. A když porozumíme příběhu, porozumíme i chování tohoto člověka. Pochopíme příčinu, s jejímž odstraněním zmizí i následek. Ale bez pochopení to nejde.

Více o JáMách čtěte zde.

© Petr Casanova

Zvolte měnu
CZK Česká koruna
EUR Euro
Top
Shopping Cart