20 nejdůležitějších uvědomění ve vztahu

Vztah je jako most.

Má-li vydržet dlouhé roky, potřebuje nejen pevnou konstrukci, ale také dva pevné břehy.

Jestliže miluješ, jestliže dáváš, jestliže se obětuješ, pořád to není dost a nestačí to. Láska, podpora, ocenění i porozumění musejí přicházet i z druhé strany.

Zkrátka, na vztah jsou zapotřebí dva lidé. Na jeho rozbití jenom jeden.

Nejste si momentálně jisti svým vztahem, nebo svým partnerem?

Prožíváte vzájemnou krizi a pochybujete, zda jste oba natolik odolní, abyste z ní vyšli bez úhony, nebo dokonce ještě silnější?

Nalomila se konstrukce důvěry, a přesto nechcete, aby se most zřítil?

Pro tyto chvíle jsem psal – pro obě strany – specifickou knihu Spolu. Knihu pro chvíle ticha, kdy spolu dva lidé třeba i nemluví, ale slova mezi nimi mohou proudit dál. A pomáhat.

Moc vzájemného uvědomění

Spolu je kniha důležitých uvědomění. Stačí ji jen číst, neptat se, neodpovídat. Otázky a odpovědi má totiž vytvářet ve Vašich hlavách. Zrevidovat celý most. A konstrukcí to začíná.

Vztah vytváří důvěra. Důvěra nepadá z nebe, není samozřejmá, a když se jednou naruší, je těžké ji obnovit. Ale jde to. Musí však přijít dostatek nových vnitřních uvědomění, že nyní už můžeme druhému věřit. A to je proces, někdy hodně dlouhý, na celý život, a někdy ani jeden život nestačí, abychom člověku, který nás těžce zradil a zranil, ještě vůbec znovu uvěřili.

Tím se dostávám k obecnému vzoru podmínek dlouhodobého vztahu. Nacházejí se ve vnitřních vzájemných uvědoměních. Jde nejen o to, co my pro partnera děláme, nejen o to, co on dělá pro nás, ale i o to, zda si UVĚDOMUJEME, co pro nás dělá, respektive zda si on UVĚDOMUJE, co pro něj děláme my. Proto na začátku textu zdůrazňuji pevnost nejen jednotlivých břehů, ale rovněž společné konstrukce. Pokud pro druhého děláme první poslední, a on to nevnímá či neoceňuje, pak jako by náš čin vůbec neexistoval. A takových případů bych mohl uvést tisíce.

Když tedy uvádím dvacet podmínek zdravého dlouhodobého vztahu, nejde o pouhé věty nebo myšlenky, které můžeme nahlas vyslovit. Především jde o energii, kterou potřebujeme cítit, a to oba, byť při vzájemném objetí nebo prostě z pouhého způsobu bytí partnera po našem boku. Jedině pak cítíme, že naše konání v zájmu vztahu má smysl, že sami jsme užiteční, že má smysl klást do vztahu další energii, zkrátka že stojí za to dlouhodobý společný most udržovat, zvelebovat.

Těch dvacet energií je těžko popsatelných slovy. I tak se o to pokusím. Ke každé z nich přidám krátké vysvětlení. Opakuji: Není důležité, zda si tyto věty říkáme, i vyřknutá slova mohou být lež nebo přetvářka. Důležité je, zda tato uvědomění vnímáme v sobě i u druhého. Jinak řečeno: Nejde o obal, ale o obsah. O to, co je mezi námi. Ne nezbytně o to, jak si to dáváme najevo.

Hlavně to potřebujeme cítit. Protože tak se cítí láska.

A stačí pokaždé začít tím nejdůležitějším slovem:

1. Děkuji, že tolik obyčejných chvil měníš v neobyčejné

Toto snad ani vyřčenými slovy nelze plně vyjádřit. Toto lze jedině nacítit. Prostě: Když jsme sami, pak neobyčejné chvíle jsou něčím zvláštní. Ale když jsme ve správném vztahu, pak neobyčejné chvíle jsou někým zvláštní. Neobyčejnými jsou proto, že je takovými dělají neobyčejní lidé. Neobyčejní pro nás.

Toto platí samozřejmě nejen o partnerském, ale třeba i přátelském nebo rodinném vztahu.

2. Děkuji, že mě posouváš, když to nejvíc potřebuji

Někdy jsme jako auto, kterému dojde benzin v půli cesty k cíli. Sami si nepomůžeme a čerpací stanice je daleko. Co teď?

Začíná to maličkostí. Někdo blízký v práci nebo i někdo vzdálený na ulici nám řekne jedovaté slovo nebo provede bolestný čin a otrávení se pak brodíme bahnem vlastních domněnek: Co jsme mu provedli? Opravdu jsme tak špatní? Skutečně nestojíme za nic?

Nejen ze Spolu, ale ze všech mých knih víte, že negativní myšlenky neumějí vytvořit jiné než negativní pocity. Negativní pocity bohužel nemohou vést k jiným než negativním činům. Negativní činy bohužel nemohou mít jiné než negativní výsledky. A negativní výsledky bohužel ještě zhoršují původní negativní myšlenky. Říká se tomu spirála negativního zacyklení.

Když jsme sami, jsme snadný a zranitelný terč. Ve vztahu jsme také proto, aby partner tohle nedopustil. Nemusí naše problémy sám řešit. Stačí, že nám pomůže zpátky na nohy, oživí naši energii, chuť do života, víru v sebe, prostě dá nám svoji podporu, svoji oporu.

3. Děkuji, že víc mluvíš se mnou a méně o mně

Ve své základní knize 250 zákonů lásky ukazuji, kolik zbytečných problémů by zmizelo, kdyby se lidé naučili víc mluvit s druhými a méně o druhých.

Hovořit zpříma, upřímně, bez falše je náročné a někdy nepříjemné. Kdekdo si totiž přeje, ať k němu jsme upřímní, ale jen do chvíle, kdy upřímní opravdu jsme. Pak nám upřímnost vyčte. O to důležitější je otevřený vztah, kde se za vlastní i partnerovu upřímnost nemusíme stydět.

4. Děkuji, že mi chodíš naproti na půl cesty

Každý člověk je jiný. Navíc žádný člověk není dokonalý. Lidé jsou tedy různí, a navíc chybující. Proto neexistuje vztah dvou lidí, který by byl bez problémů, tak jako neexistují dva lidé, kteří se ve všem absolutně shodnou. Dlouhodobé zdravé vztahy nejsou tvořeny lidmi, kteří by spolu nemuseli řešit žádné problémy, ale naopak těmi, kteří se společné problémy spolu naučili řešit.

Potřebujeme cítit, že druhý není „jájínek“, sobec a slaboch, kterému nejde jen o sebe, a hlavně je schopen problémy řešit. Přitom v případě problému není ani tak důležité to, JAK se řeší, ale KDE se řeší. Přirovnám-li to k pozemkům, moudří partneři řeší všechny problémy přesně na půli cesty. Jako kdyby stáli u společné branky, vzniklé v plotě sousedících pozemků. Říká se tomu kompromis.

Stojí-li dva lidé čelem k sobě, kompromis neznamená o krok ustoupit, protože tak se ti dva lidé jeden druhému vzdálí. Kompromis je naopak vstřícný krok – blíž sobě (viz 250 zákonů lásky).

5. Děkuji, že mi dopřáváš prostor

Vztah nesmí být vězení. Lidé v něm nesmějí ztrácet své Já a být na druhém nezdravě závislí.

Proto je tolik důležitá komunikace, potažmo porozumění, potažmo laskavosti, potažmo vcítění se do potřeb druhého – pochopit, co potřebuje dodat nebo odebrat k tomu, aby zůstal šťastný.

Do vztahu vstupujeme ne proto, abychom přišli o svou svobodu, ale abychom byli silnější, než jsme sami. Sami sebou potřebujeme zůstat a získat nadstavbu v druhém člověku. Jak ztratíme sami sebe, ztratíme přidanou hodnotu, kterou jsme původně vnesli do vztahu, a onu doplňující odlišnost, kterou si partner vybral, aby spolu s námi dokázal víc než bez nás.

Proto je důležité mít dál své posilující zájmy a zároveň podporovat partnera v těch jeho. Jak píšu ve své knize o zbytečných a nezralých chybách, vedoucích k rozpadu vztahů, Dvanáct srdcí, kdo si chce udržet pozornost motýla, nesmí ho sevřít v dlani, aby netřepetal křídly a neuletěl, protože tím ho zadusí. Naopak, motýl ocení volnost, a my sami poznáme, jak slastné je, když usedne právě na naše rameno nebo rozevřenou dlaň. Protože to udělá z vlastního rozhodnutí. Protože mu pomáháme, aby dál zůstával sám sebou. Ne aby byl vězněm.

6. Děkuji, že ctíš základní pravidlo hádky

V knize vztahového vyzrávání Dvanáct srdcí varuji, že ze žádného vztahu neodchází jen jeden vítěz a jeden poražený, ale vždycky jen dva vítězové, či dva poražení. Hádky ve smyslu dohadování jsou důležitým nástrojem vyjasňování. Aby však nebyly destruktivní, musejí mít svá pravidla. A to hlavní je: Hádáme-li se, nebuďme osobní.

Říkejme: „Ty máš hloupý argument“. Ne: „Ty jsi hloupý.“ Nezraňujme. Protějšek je součástí našeho vztahu, spoluhráčem. Jsme v tom spolu. Jako vodáci v jedné kánoi. Musíme pádlovat jedním směrem, domluvit se na straně i rytmu. Budeme-li pádlovat proti sobě, loď se nepohne. A budeme-li proti sobě pádlovat o to usilovněji, loď se převrhne. I s námi oběma.

Žádnou hádku nemůže jeden vyhrát, jestliže druhý prohraje. Pokud na to dojde, není to partnerský vztah, ale souboj dvou nepřátel, kde smrt jednoho vytváří radost druhého.

7. Děkuji, že si na mě děláš čas

V základní knize sebenaplnění Čtyři prány štěstí zdůrazňuji hodnotu času, a to i ve vztahu. Jsme-li pro někoho tak důležití, jak nám to tvrdí, měl by najít způsob, jak si na nás udělat čas. Čas je totiž ten nejdražší dar – poskytujeme tak někomu kus života, který už nikdy nezískáme zpátky.

Každý vztah se může rozvíjet jen společným časem. A nejlepším obsahem společně stráveného času je plná pozornost. Být s druhým tady a teď. Ať na dálku, nebo při setkání tváří v tvář. Být přítomen nejen fyzicky, ale i vnímáním. Nestačí fyzicky sedět vedle sebe, a přitom věnovat pozornost někomu jinému na displeji telefonu. Láska je myšlenka. Společná myšlenka.

Být s někým tady a teď může vypadat jako nic. Ale jsou chvíle, kdy je to pro druhého naopak úplně všechno.

8. Děkuji, že když lžeš, tak jen v komplimentech

Slova jsou záludná. Mohou obsahovat lež. Teprve činy dávají slovům skutečný význam. Proto slova mohou lhát, ale činy říkají vždycky pravdu.

Možná nám to nesluší tak, jak si sami myslíme. Ale druhý vyjádří, že jsme nádherní. To je silná energie, obzvláště když vnímáme, že to není jen slovo – že své komplimenty myslí vážně. Je báječné, když protějšek nevynechá příležitost, aby řekl, co pro něj znamenáme a jak důležití pro něj jsme. Potřebujeme-li energii – zejména když si o sobě myslíme opak, tedy to nejhorší –, je takový přístup poklad.

9. Děkuji, že mi dáváš najevo, když se se mnou děje něco zlého

Mezi partnery jsou i skuteční andělé. Je to někdo, kdo nás dokáže uzdravit ještě dříve, než si vůbec uvědomíme, jak moc jsme zranění. Nedělá to nějakými kouzly, ale dlouhodobou pozorností, kterou nám věnuje. Pak nás totiž zná, pak nás má opravdu rád.

Mnoho současných projevů si neseme z minulostí. To, jak se chováme, nemusí být příčina problému, ale následek skutečné příčiny, která vznikla možná v předchozím vztahu, kdy v nás někdo rozhostil strach, nebo možná v dětství, kdy nás někdo zranil a ta rána dodnes v mysli krvácí (viz kniha o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem).

Každá rána potřebuje čas na zhojení. Především neškrábat do ní pořád hřebíkem. My to někdy se svými starými zraněními bohužel děláme. Nebo nám to provádějí druzí, jestliže zneužívají naší důvěry a slabin, které jsme jim prozradili. Anděl mezi lidmi ovšem dokáže poznat bolest v našich očích, zatímco všichni ostatní věří strojenému úsměvu v naší tváři. A díky tomu, že nás má rád, pomůže, aby se bolest stala minulostí a úsměv přítomností.

10. Děkuji, že vydáváš tolik úsilí na vzájemné porozumění

Je mnohem snadnější odsoudit člověka než mu porozumět. Odsouzení totiž nevyžaduje nic, zatímco k porozumění je nutná laskavost, trpělivost, čas a schopnost empatie.

Slabí lidé odsuzují, silní dokážou porozumět. Odsouzení a porozumění jsou protipóly. Kdo soudí, neporozumí. Kdo porozumí, nesoudí. Ať máme jakkoli černou minulost, jakkoli velké draky v sobě, silní lidé s námi jednají lépe, než se sebou jednáme my sami.

11. Děkuji za Tvou ochotu přiznat svůj omyl

Vztah je jako řetěz. Je tvořen očky. Pevnost řetězu přitom nezáleží na nejsilnějším očku, ale naopak na nejslabším. Protože kde povolí nejslabší očko, tam se přetrhne celý řetěz.

Potřebujeme vedle sebe silného partnera. Silný je ten, kdo je schopen podívat se do svého zrcadla a přiznat si chybu. Jen tak ji může napravit a sám sebe, potažmo celý vztah, posílit.

Je to jen jeho úkol. My nedokážeme změnit člověka, který ve svém jednání nevidí chybu. Pro takového jsme vždy my ti špatní, my můžeme za všechny problémy vztahu, a vlastně i za jeho trable osobní. Takový člověk nám bohužel kromě bolesti a ponižování nemůže dát nic.

(O schopnosti rozpoznat, s kým zůstat a od koho odejít, píšu obsáhle v knize JáMy spřízněných duší.)

12. Děkuji za Tvou ochotu ustát mé výboje

Jsou dny, kdy přijdeme domů jako bouřkový mrak – nasyceni negativní energií. Není to partnerova chyba, ale on je nejblíž, a tak schytá výboj jako hromosvod. Je to jedna z nejdůležitějších prověrek. Ve vztahu totiž nejsou důležité chvíle, kdy se držíme za ruce a ve všem si rozumíme, ale kdy si nerozumíme skoro v ničem, a přesto se držíme dál.

Nejde o to, kdo má pravdu. Nejde o to, kdo je zlý. Nejde o to druhého srazit do ještě většího bláta. Naopak, hodnota partnerství je víc než osobní přesvědčení.

Tyto rány se nepřijímají rozumem, ale srdcem. Protože hromosvod ví, že i on se někdy může změnit v bouřkový mrak a potřebovat ze sebe dostat negativní energii. Žijeme ve složitém prostředí, kde na nás kdokoli venku může plivnout jed a my mu uvěříme.

I od toho je partnerský vztah. Sdílená bolest je poloviční bolest. Spolu jsme silnější.

13. Děkuji, že při mně stojíš v časech dobrých i zlých

Důležitá věta, používaná při skládání manželského slibu. Je symbolická. Lidé, kteří s námi trpělivě prošli tím nejhorším, si zaslouží procházet s námi i tím nejlepším.

Správné vztahy problémy utužují. Oba se totiž v těžkých chvílích přesvědčují, že se na druhého mohou spolehnout. Těžké chvíle prověřují lidi a odhalují skutečný charakter, a to i u přátel. Buďme za těžké chvíle vděční – umožňují nám vidět, jací lidé opravdu jsou.

Pomáhejme si ve špatných časech, abychom se pak spolu mohli smát v těch dobrých.

14. Děkuji, že chápeš, že vždycky na všechno nemohu mít sílu

Jsme jen lidé. Chybující a limitovaní. Život je založen na změně. Jen si všimněme tepu srdce, dechu. Podívejme se na přírodu, její cykly. Pohlédněme na moře, jeho příliv a odliv. Naše emoce procházejí neustálými výkyvy. I naše sny. Kdykoli po něčem zatoužíme, ihned se dostaví těžká zkouška, jestli to opravdu myslíme vážně…

Svět není nebe. Svět je náročná posilovna. A jsou chvíle, kdy na všechno prostě nemáme sílu a potřebujeme si odpočinout, být jen částeční partneři.

Máme-li funkční vztah, naši pozici (například v rodině) zastane partner. A my znovu vidíme, jak problémy pomáhají vztahu – jak se přesvědčujeme, že vedle sebe opravdu máme skvělého člověka. A už to nám vrací energii a chuť jít dál.

Jak píšu v základní knize zvedání z toxických vztahů Protože, nikdy nehledejme člověka, který bude naše problémy řešit za nás, ale takového, který jim bude čelit spolu s námi.

15. Děkuji, že se mi věnuješ, i když se Ti to nehodí

Tohle odlišuje opravdové spřízněné duše od zbytku světa.

Nikdy nemá smysl marnit čas s někým, kdo je nám nablízku jen tehdy, když je mu to pohodlné nebo když na nás „má čas“. Naopak, vkládejme veškeré síly do člověka, který je nám nablízku podle jediného klíče – když to potřebujeme.

Je tak snadné říct: „Promiň, nemám na Tebe čas“ člověku, který nás právě potřebuje. A tak těžké slyšet: „Promiň, nemám na Tebe čas“ od člověka, kterého právě potřebujeme my. Učme se tedy vnímat, zda nám druhý vůbec naši energii vrací. Opakuji: Nevnímejme slova, ale opravdové činy. Láska je především čin.

16. Děkuji za to, že mi věříš

Důvěra není podmínkou vztahu, důvěra je vztah sám. Bez důvěry mezi partnery vztah neexistuje. Pokud jeden druhému nevěří, netvoří tým, spoluhráče.

Ve své knize opravování nabouraných vztahů Spolu, mimo jiné ukazuji, jak postupovat, má-li jeden z partnerů potíže s důvěrou. Jak je důležité s člověkem v té chvíli mluvit (a jakým způsobem). Jak je důležité chápat, že nedůvěra nemusí být reakcí na současný vztah, který spolu máme, ale dozvukem vztahů předchozích, a to až s dosahem k dětství. Ukazuji také, jak pomoci, vysvobodit z minulosti, uzdravit zraněné dítě.

Důvěra není samozřejmost. Je vzácná. A je tím těžší, když jsme sami v minulosti zažili zradu. Důvěřovat totiž znamená dát druhému příležitost, aby nás zranil, a přitom doufat, že to neudělá. Důvěra je projev silných lidí. A kdo v minulosti zeslábl, ten může zase zesílit.

Ale o tom již v knize Spolu.

17. Děkuji za to, že ve mne věříš

Vztah je úžasný tehdy, máme-li po svém boku člověka, který v nás věří, i když my v sebe momentálně nevěříme. Když ve Vás někdo věří, vždycky dokážete víc. Ne proto, že byste získali nadpřirozené schopnosti, ale proto, že aktivujete veškerý svůj potenciál, který už v sobě dávno máte, jen k jeho zapojení potřebujete naprostou sebedůvěru.

Takoví partneři nám vracejí energii, kterou bychom si sami ve své skepsi asi nevyrobili.

18. Děkuji za to, že se mnou komunikuješ

Komunikace znamená v silničářském žargonu spojnici mezi dvěma body. Ve vztahu jsou těmi body lidé a tou silnicí zdravá komunikace.

Zdravá je ta, kde volíme raději podporu místo kritiky. Každé zlé slovo vnímáme jako hřebík, zaražený do srdce člověka. I kdybychom to zlé slovo chtěli odvolat (vytáhnout hřebík), v srdci navždy zůstane rána.

Proto spolu komunikujme tak, abychom cestu mezi sebou zprovoznili a vyčistili. Učme se nejen mluvit, ale i naslouchat, protože jen nasloucháním se dozvíme něco nového.

Komunikace = vztah. Kde začne mlčení, jsou jen dva lidé, existující kdesi vedle sebe.

19. Děkuji, že mě přijímáš takového, jaký jsem

Existují lidé, kteří poznají to nejlepší z nás, a přece odejdou. A pak jsou lidé, kteří poznají to nejhorší z nás, a přece zůstanou. Přijmou prostě, jací jsme. Nesoudí nás. Snaží se nám porozumět. A je-li to možné a vtěsnáme se do jejich hodnot, zamilují si nás.

Dovolit, abychom zůstali sami sebou a neměnili se k obrazu druhého, znamená možnost být originálem. Mít hodnotu. Mít i chyby, ale dostat šanci je odstraňovat. Stejně jako mít i přednosti, a dostat šanci je posilovat. Ne vždy je to samozřejmost.

Můžeme potkat lidi, kteří nás budou ponižovat za naše chyby i přednosti. Budou na nás žárlit, srážet nás, ubližovat nám. To je jejich problém. Náš problém je, jestli v takovém prostředí zůstaneme a jestli jim to dovolíme. To, jak se k nám druzí chovají, je jejich věc. To, jak na to zareagujeme, je věc naše.

Obklopujme se lidmi, kteří jsou vděční za to, že nás mají ve svém životě. Pokud nás přijímají takové, jací jsme, umožňují nám to hlavní – realizovat své sny.

20. Děkuji za Tvou trpělivost i Tvé odpouštění

Jsme jen lidé. Učíme se chybami. Každý krok vpřed může znamenat chybu, ale jen tím, že ho uděláme, se můžeme ponaučit. Každý správný partner stojí na dvou pevných bodech:

  1. Trpělivost. To je schopnost nechat ve vztahu svítit světlo na někoho, kdo hasne.
  2. Odpuštění. To je schopnost nepoužívat ve vztahu nezměnitelnou minulost proti člověku, který se něčím provinil a svou vinu odpykal.

Mohl bych uvádět i další podmínky fungování dlouhodobého vztahu. Nechci tu zdržovat, vždyť je popisuji i ve svých knihách. Důležité je neztrácet naději a také nepropadat iluzi, že dlouhodobý vztah příště spadne z nebe. Jak píšu v knize Spolu, životní lásku nepotkáváme, ale vytváříme. Společně.

Teď jen zodpovědět si klíčovou otázku: Opravdu oba chceme?

Pokud ano, nemarněte čas. Nenechte most spadnout. Knihu Spolu, tak jako případně mé ostatní uvedené knihy, vhodné pro konkrétní vztahové situace, můžete využít zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart