Proč se v těžkých chvílích zaměřujeme na to špatné, i když nechceme

Kdo mě čte nebo poslouchá od začátku, zná mou životní filozofii: Naprosto věřím v to, že všechno, co se nám děje, je jako mince. Má to dvě strany. Stranu dobrou a stranu špatnou. A jenom proto, že v nějakém negativním rozpoložení vnímáme na tom, co se nám děje, jenom to špatné, neznamená to, že na tom, čím právě procházíme, nemůže být také něco dobrého. Někdy stačí jen pootočit tu událost, okolnost, zkušenost, prostě tu minci, podívat se na ni z jiného úhlu pohledu a můžeme zjistit, že to, co se nám děje, je v pořádku, má to tak být a ve výsledku nám to pomůže.

Dnešní téma, které jste si vyžádali ve svých dotazech, je v tomto směru typické. Proklínáme, co se nám děje, jen proto, že tomu zatím nerozumíme. Proto existují tato Řešidla, každodenní podcasty (poslouchat můj hlas můžete v přehrávači nahoře), které ale mají také podobu stejnojmenné knihy, obsahující přepisy nejposlouchanějších epizod za poslední rok (více o knize Řešidlo zde). I dnes se pokusím ukázat Vám trochu jiný pohled, který Vás může zbavit zbytečného trápení. Ze všech dotazů na toto téma vyberu například tento: „Petře, fascinoval mě Váš podcast Jak nabrat sílu, když padneme na dno. Je v něm tolik pravdy. Co ale máme dělat pro to, abychom ve chvílích, kdy nám něco nevychází, neztráceli energii a nezačali o sobě pochybovat? Přiznám se, že i já jsem citlivý na negativní hlasy. Když o mně někdo pochybuje nebo mě hejtuje, neumím se od toho emocionálně oprostit. Kvůli špatným komentářům někdy ani nespím. Jsem tedy hloupý, slabý, nezralý?“

Ne, drahý pane, naopak. Jste naprosto v pořádku.

Všechno, čím je člověk vybaven, má totiž svůj smysl a pomáhá mu přežít.

Ukážu Vám, proč potřebujeme i tu automatickou schopnost zaměřovat se na to špatné, když něco nevychází tak, jak chceme.

Deset vlků

Kdo je členem uzavřené skupiny, ten to ví z mých živých vysílání. Často pracuji s lidmi, kteří jsou ve svém oboru úspěšní. Z toho plynou dvě informace: Ani úspěšní lidé nejsou dokonalí a potýkají se s mnoha problémy. Přičemž tyto problémy často plynou právě z jejich úspěchu. (Úspěch se v této zemi pochopitelně neodpouští.)

To, že úspěšní lidé jsou členy uzavřené skupiny, hodně vypovídá o nich. O jejich ochotě pracovat s problémy, které mají. Už to vytváří jejich předpoklad úspěchu. Kdo nechce řešit své problémy nebo překonávat překážky, kterým je v životě vystaven, ten ani nemůže být úspěšný. Přičemž já osobně úspěch nespojuji jen s dosaženým bodem kariéry nebo dosaženou úrovní majetku. Pro mě obecně úspěch je schopnost postavit se konkrétním problémům a zvládnout je. Proto za úspěšného považuji i samoživitele, který se postaví realitě a zvládne těžkosti, jež mu vstoupily do života.

Mezi lidmi, se kterými běžně pracuji, jsou i lidé označovaní jako celebrity, influenceři, youtubeři nebo tiktokeři. Jsou to lidé, kteří například na sociálních sítích čelí obrovskému počtu hejtů. Právě oni se mě nejčastěji ptají: Co máme dělat pro to, abychom si toho NEVŠÍMALI, aby nás to NEBOLELO?

A přitom by si správně měli položit přesně opačně otázku: Co když si toho MÁME všímat? Co když to MÁ bolet? Potažmo: Proč jsme ksakru vlastně všichni tak nastaveni, abychom si všímali právě toho, co nás ohrožuje?

Kdybychom se nad tím více zamysleli, zjistili bychom, že to, co se nám děje, je správně. Objasním proč.

Devět hodných, jeden zlý

Představte si, že otočím kolem času. Ocitneme se v jiné době: Jste pračlověk.

Procházíte hustou divočinou. Najednou strnete. Jste obklopeni vlky. Napočítáte jich deset.

Devět jich je klidných. Jeden je ale neklidný. Mlsně se olizuje, vrčí, v jeho očích čtete: Mmm, přišla mi svačinka, Tebe si dám k večeři.

A teď mi povězte: Je v pořádku, že v té chvíli věnujete pozornost právě tomuhle vlkovi?

Jistěže je to v pořádku. Protože tato schopnost zaměřit se na to špatné Vám může zachránit život. Od toho vlka totiž přichází ohrožení.

A nyní jsem popsal klíčové slovo: Ohrožení.

Každý pocit ohrožení v nás okamžitě vyvolává stresovou reakci. Kdo četl Jak překonat pochyby, ten ví, že stresová reakce není špatná, naopak, má nám pomoci. Připravuje nás na životně důležitou akci, která nás má zachránit.

Pračlověk, který sleduje vlka připraveného k útoku, může cítit, jak usilovně mu buší srdce. To proto, že tím okamžikem počínaje pulzuje krev do končetin. Proč tak energicky? Aby ten pračlověk, jakmile to bude nevyhnutelné, vzal nohy na ramena a utíkal co nejrychleji do bezpečí.

Totéž se děje i nám, když se cítíme něčím/někým ohroženi. Cítíme srdce. Cítíme tlak. Cítíme nervozitu. Vnímáme dech, který je najednou jiný – mělký, zrychlený, rozhodně ne klidný. To je stres – reakce na stresor, tedy stresový podnět. Jenom díky stresové reakci tady člověk pořád je.

Nesmíš přehlížet lidi, kteří Tě ohrožují

Tímhle darem nás vybavila příroda. Nejen nás, obecně zvěř.

Proto se MUSÍME zaměřovat na lidi, kteří představují naše ohrožení, kteří nám berou dobrou energii. MUSÍME je umět rozeznat od ostatních. MUSÍME si je pamatovat. A MUSÍME podle toho jednat.

My se nemůžeme, ba nesmíme zaměřovat na těch devět hodných a lhostejně klimbajících vlků, protože ten desátý, který čeká na naši nepozornost, by nám právě v té chvíli mohl skočit na krk.

Nepovažujme se za divné, porouchané nebo selhávající, když nás bolí to, jak s námi někteří lidé jednají. Nás to MÁ bolet. Kdyby nás toxické jednání druhých lidí nebolelo, tak si ho neuvědomíme a prožijeme to, čemu se v psychologii říká gaslighting – pomalá otrava plynem, čili sofistikovaná manipulace, která nás připraví o vlastní identitu. (Více o této strategii v Proč neznám Tvoje Proč nebo Odpustit neznamená zapomenout).

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

  1. Stres, spojený s pocitem ohrožení, nás všechny činí opatrnější, pozornější, soustředěnější. Stres vlastně říká (vrátím-li se k uvedenému příkladu): Tenhle vlk je nebezpečný, pozor na něj. Nedělej hlouposti, nepodceňuj ho, vnímej ho. To je kód, který máme hluboko v sobě. Je přirozený.
  2. Tento kód chování nás učí v bolestných situacích víc přemýšlet. Proto nespíme nebo se v noci budíme. Protože potřebujeme myslet. Třeba: Do jaké míry je to skutečně náš problém, naše chyba, tedy do jaké míry má (například ten hejtr) pravdu? Případně do jaké míry se můžeme jeho zpochybňováním naopak motivovat, a právě proto, že nám nevěří, dokázat mu, že se plete?
  3. Mějme na mysli pračlověka, který se v identické situaci postavil vrčícímu vlkovi. Co asi pračlověk dělal, že přežil? Nebyl úspěšný nakonec právě proto, že se vlkovi postavil zpříma, že se v osudovém okamžiku zaměřil právě na toho, kdo ho ohrožuje?

Potřebujete se naučit pracovat s ublížením? Věnoval jsem tomu tři po sobě jdoucí tituly: Odpustit neznamená zapomenout, Proč neznám Tvoje Proč a Jak překonat pochyby. I samostatně je koupíte zde.

Pokud chcete být součástí uzavřené skupiny, mít přístup k mým klubovým živým vysíláním, klubovým článkům a automatickému zasílání magazínu, registraci si vyřídíte snadno zde.

© Petr Casanova

Zvolte měnu
CZK Česká koruna
EUR Euro
Top
Shopping Cart