Jak vystoupit z kruhu toxických vztahů

Zdálo se Vám někdy, že jste museli překročit bludný kořen – a jiné vysvětlení nemáte? Pokládáte si donekonečna jedinou otázku: Jak je možné, že se mi děje něco, co nechci?

Stalo se Vám, že jste po špatné zkušenosti z předchozího vztahu vstoupili s nadějí do vztahu dalšího, přesvědčeni, že jste dostatečně ponaučení, a přesto se opakoval stejný příběh? Říkáte si už: „Sakra, čím to přitahuju?“

Přitom pravda může být mnohem prostší.

Každý den mi dorazí okolo tří set Vašich dotazů na zvládání konkrétních situací. Snažím se pomáhat svými knihami a magazíny, ale také mluveným slovem. Dvakrát týdně pořádám živé vysílání (v úterý pro uzavřenou skupinu, v neděli i pro veřejnost), každý všední den navíc odpovídám Řešidlem, tedy podcastovým pořadem, který můžete bezplatně poslouchat. Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, vznikla stejnojmenná kniha, obsahující přepisy nejposlouchanějších epizod od roku 2019.

A odpovím i dnes na jeden z dotazů k uvedenému tématu. Zní takto: „Petře, prožila jsem v minulosti těžké domácí násilí. S Vaší pomocí se mi vrátilo sebevědomí a byla jsem schopna se opětovně zapojit do běžného života. Od té doby jste o mně neslyšel. Přitom jsem potkala muže, se kterým se zdálo, že přišel krásný vztah. Alespoň zpočátku byl takový. Pak se ovšem všechno obrátilo a já znovu čelila, nebudete věřit, domácímu násilí, které, jak s oblibou říkal, jsem si ,zavinila sama‘. Styděla jsem se Vám znovu napsat, ale vzpomínala jsem na naši původní komunikaci, a i proto jsem odešla. Výsledek? Nějakou dobu mlčel, nyní mi dál volá, píše, znovu ve stejném duchu jako na začátku. A já vím, že to je kruh, do kterého bych znovu vstoupila, vím, že se nemám vracet, že mi kromě bolesti nic jiného dlouhodobě nedá, a přesto každý den čekám na jeho telefonát. I když vím, že mi vynadáte, píšu Vám. Prosím, Petře, co dělám špatně?“

Děkuji přibližně za dva tisíce dotazů z tohoto okruhu jen za tento měsíc. Pokusím se odpovědět tak, aby to mělo užitek nejen pro autorku citovaného dotazu, ale i pro všechny ostatní, kteří nyní tímto problémem procházejí nebo ho vidí u svých blízkých a nechápou, jak jim pomoci, či vůbec jak jim porozumět.

Příčina a následek

Z psychologického hlediska je to jednoduché:

Prožíváte-li dlouhodobě jakékoli toxické chování, přirozeně Vám chybí láska. Abych byl konkrétní, chybí Vám například objetí, podpora, soucit, pochopení.

Kdyby Vám všechny uvedené projevy lásky – objetí, podpora, soucit, pochopení – nechyběly, například od přátel nebo jiných blízkých lidí, pak byste byli schopni lásky vůči své vlastní osobě. Zkrátka, měli byste sami sebe natolik rádi, že byste v toxickém prostředí (například domácího násilí) dlouhodobě nebyli, nezůstávali. Člověk, který má sám sebe dostatečně rád, není dlouhodobě tam, kde je mu zle, ba stále hůř. Záleží mu na sobě.

A tím se dostáváme k podstatě problému. Strategií toxických partnerů, tedy i účelem například domácího násilí, je vzít Vám sebeúctu, sebelásku, sebevědomí, sebehodnotu, zkrátka veškerou osobní sílu, kterou si člověk dokáže vyrobit sám v sobě – jsou to všechna pozitivní slova začínající sebe-.

Toxický člověk uvažuje takto: Ten, kdo je zbaven své vlastní síly, nemůže odejít a musí za všech okolností zůstat. Přičemž pomocníkem toxických lidí není jen odčerpaná síla, ale také rozum samotné oběti.

Nemám na víc

Kdo čte moje knihy a magazíny, zná tuto základní problematiku dokonale. Proto ji vysvětlím jen stručně a v kostce těm, kdo mé publikace nečtou.

Člověk je adaptabilní bytost. Má rozum, který mu umožňuje zvyknout si prakticky na všechno (viz například epizoda Rozum versus Srdce: Kdo nás drží v bolestných vztazích a proč). Jinak řečeno: Když je nám špatně (zraněný cit), rozum je schopen pomoci nám vytvořením takové myšlenky, abychom se cítili lépe.

Například: Ano, on Ti ublížil, ale už to třeba nikdy neudělá, změní se.

A pokud se nezmění: Ano, on Ti ubližuje dál, ale představ si, že by to mohlo být ještě horší. Že by například kromě Tebe mlátil ještě Tvoje dítě.

A pokud je to dlouhodobě mizerné: Ano, ale možná je to Tvoje chyba. Vždyť si vzpomeň, na začátku Tě měl rád. To znamená, že JE schopen lásky. Třeba, když k němu budeš hodnější, ta jeho láska se vrátí. Možná musíš jenom vydržet ještě déle! A neškleb se, stejně za to můžeš Ty. Zlepši se, a bude zase dobře.

Tohle jsou ukázky důvodů, proč člověk v toxickém vztahu zůstává. Rozum mu zkrátka vždycky najde vysvětlení, proč by něco konkrétního skutečně měl udělat. Zůstaň, stejně nemáš na víc. Nic lepšího Tě nečeká. Nemysli si, že s Tebou někdo jiný bude zacházet líp.

Citová struna

Rozum neřeší, co je správné. Nerozhoduje za Vás. Rozhodujete Vy. Rozum Vám jen pomáhá si své rozhodnutí následně obhájit a uklidnit se. Ať se rozhodnete zůstat, nebo odejít, rozum pokaždé ví. Je to nejlepší sluha, jaké máme. Jen s ním musíme umět zacházet.

Rozum je totiž obrovsky tvárný, kreativní, tvořivý, má nekonečnou představivost. I když je naše přítomnost šílená, dokáže nadhodit: Co když se to jednou změní?

A to je druhý cíl, ke kterému toxický člověk v jednání s Vámi směřuje. Přivyknout Vás na ubližování. Nechat Vás žít v naději, že se to změní. A hlavně vysvětlit Vám, že jeho ubližování je vlastně V POŘÁDKU, že si ho ZASLOUŽÍTE.

Jak víte z mé knihy Čtyři prány štěstí, která se zabývá restartem vlastního sebevědomí a sebelásky, právě toto je takzvaná „struna“, na kterou s vysokou pravděpodobností už někdo drnkal v naší minulosti. Je to tedy citlivá struna, kterou v sobě máme a na kterou slyšíme.

Možná to byli už naši rodiče. Když jsme jim v něčem nevyhověli, čekal nás výprask. Nebo to možná byli naši učitelé. Pětka, kterou nám dali ve škole, v nás měla probouzet pocit nedostatečnosti, že nejsme dost dobří, že bychom se měli změnit, že bychom se jim měli víc zavděčit. Zkrátka, že chyba je na naší straně. Vždycky jen na naší.

Pokud si vzpomenete na své dětství, možná i to Vaše bylo takové, že vůbec nezáleželo na Vašem dojmu a názoru. Že i když jste přišli domů se špatnou známkou, ale přesvědčení, že jste látku uměli, jen jste měli slabou chvilku nebo učitel špatnou náladu, beztak jste od rodičů dostali za vyučenou. Ne, na Tobě zkrátka nezáleží > Ty prostě nejsi dost dobrý > Ty si zasloužíš trest.

Už jako děti jsme neměli volbu. Copak jsme se mohli vzepřít rodičům, učitelům? Oplatit jim facku, špatnou známku? Ne. Naučili jsme se v takové situaci sklonit hlavu a jen poslušně přikývnout ve smyslu: Ano, pane, opravdu nejsem dost dobrý.

Jů, Ty mě máš rád? Tak Tebe chci!

Jestliže takhle vypadalo Vaše dětství, pak je logické, že Vám mohla chybět láska.

Potažmo je logické, že jste následně byli vděční, když se ve Vaší blízkosti zjevil někdo, kdo Vám tu postrádající lásku začal slibovat, možná i skutečně dávat.

To je přesně člověk, jakého mi sneslo nebe. Ten mi chyběl. Toho potřebuji. Toho budu milovat. Pro toho se budu rozdávat. O něj už nikdy nesmím přijít. To je třetí důležitý krok, který ve Vás potřebuje vyvolat toxický člověk. Iluzi, že jste našli skutečnou lásku.

Pak totiž obzvláště těžko nesete, když Vám tento protějšek najednou začne říkat opak: Hele, Ty mě nemiluješ dost. Neděláš pro mě dost. Takhle o mě přijdeš.

Tak jako to možná dělali naši rodiče, kteří nás „vychovávali“ (ochočovali) stylem: Hele, Ty nás neposloucháš dost. Potrestáme Tě. Přičemž náš trest souvisí s Tvou vinou. Ano, kdykoli Tě trestáme, je to Tvoje vina. Tvoje chyba. Tvoje nedostatečnost. Takže je to zasloužené. Styď se!

Takhle snadno přicházejí lidé ve vztazích o sebevědomí.

V kruhu

Hovořil jsem o bludném kořenu, tazatelka o kruhu – psychologickém fenoménu, který používám při své práci na sebeuvědomění člověka.

Ptáte se, o jakém kruhu je vlastně řeč? Inu, o kruhu, ve kterém se v takovýchto vztazích točíte: Na jednu stranu potřebujete lásku, protože jste ji dlouhodobě nedostávali. Tudíž jste velmi citliví na hezká, zdánlivě láskyplná slova a chytáte se, jako tonoucí, každého stébla. Výsledkem je, že rychle věříte prvnímu člověku, který Vám lásku slibuje, rychle se do něj zamilujete, rychle mu svěřujete svou třináctou komnatu, svou minulost, svou slabost, svou citovou strunu. Rychle mu přiznáváte, že Vás bolí, když jste – například – nemilovaní, opuštění. A tím mu vlastně dáváte návod, jak Vás může ovládat.

On od té chvíle ví, že Vám stačí kdykoli pohrozit, že Vás už nebude milovat, že Vás opustí – pokud něco, co požaduje, NEuděláte. Ano, drnká Vám na citovou strunu a hrozí Vám obnovenou bolestí. A Vy tu bolest, kterou jste zažili například v dětství, už nechcete zažít znovu. Obecně nikdo nechce bolest. A tak se mu snažíte vyhovět. A tím na druhou stranu sami způsobujete nedostatek lásky ve svém vztahu. A kruh se uzavírá.

Ale i když z tohoto vztahu odejdete, vstoupíte do kruhu znovu. Objasním proč.

Netočit se v kruhu znamená uvědomit si teď a jednou provždy podstatu celého problému. Že bolest Vám způsobuje tento člověk. Tudíž pokud s ním zůstanete, nic jiného než bolest nezažijete. Ale Vás naučil myslet si opak – že nezvládnete být bez něj. Protože Vás přesvědčil o tom, že jste nic, hadr na podlahu, že Vás nikdo nemůže milovat, že si nic jiného než špatné jednání nezasloužíte. A Váš rozum Vám pomohl snášet to.

Základní lež tohoto typu manipulátora spočívá v tvrzení, že Vás NIKDO JINÝ nemůže milovat. A protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou a Váš rozum Vás naučil si na tuto bolestnou větu zvyknout, i Vy sami jste už přesvědčeni, že odejít nemá smysl. Ostatně, přece jedině tento člověk Vás na začátku miloval a přestal jenom proto, že Vy jste dělali nějaké chyby, tudíž je musíte přestat dělat, musíte se polepšit, musíte se mu zavděčit, jinak si zasloužíte trest, který už dobře znáte – nemilování, opuštění. Ano, to je ta Vaše citová struna (v uvedeném příkladu). Jinak řečeno: Opuštění toxickým partnerem vnímáte jako svoji prohru, ne výhru. To je trik těchto lidí, kteří svými slovy definují to, co si myslíte, hlavně o sobě.

A když z tohoto vztahu přesto odejdete, přitahujete lidi, kteří Vám opět jen slibují lásku a ve skutečnosti ve Vás vidí vhodnou oběť. Ovšem podstata problému nezačíná u nich, ale u Vás. Vy jim DOVOLUJETE, aby Vás ničili. A to musí přestat.

Sebeuvědomění

Kdo čte moje knihy a magazíny, ba dokonce který ze čtenářů zažil práci se mnou, ví, jak nelítostně dávám najevo pravdu. A že vyžaduji, abyste si především přestali cokoli nalhávat. V tom spočívá uvědomění si reality a Vašich opravdových možností.

Pravda v těchto vztazích je takováto: Jestliže toxičtí lidé nevěří ve Vás, Vy následně nevěříte sobě. Jestliže toxičtí lidé tvrdí, že Vy jste vším vinni, Vy následně o tom nepochybujete. Jestliže toxičtí lidé říkají, že si zasloužíte špatné zacházení, Vy se jim následně neodvážíte vzepřít. Přiznejte si to.

Oni definují to, kdo jste. Oni určují, kdy si zasloužíte lásku a kdy ne. Podle toho, jak špatně nebo dobře s Vámi jednají, se Vy špatně nebo dobře hodnotíte.

Proto čekáte na jejich zavolání, na jakýkoli jejich projev lásky, protože nezavolat Vám, potažmo nedat Vám nějak lásku ve skutečnosti znamená činit z Vás závislejšího a poslušnějšího člověka, než jste byli ještě před chvílí. Jako to zažívá narkoman. Prahnete po jedné dobré dávce. A uděláte pro ni cokoli.

Uděláte cokoli pro člověka, který s Vámi není proto, aby Vám dával lásku. Je s Vámi pouze proto, že ví, že ve Vašem případě může láska přijít jedině zvenčí. Protože sami sebe nemáte dost rádi. A tak vyhlížíte ven, prosíte o další dávku, ale ta přijde jedině tehdy, když budete poslouchat.

Jako by se od dětství nic nezměnilo…

Proto píšu své knihy a magazíny. Proto obracím toxické CO KDYŽ (nikdo nebude lepší) v uzdravující CO KDYŽ (kdokoli bude lepší). Ostatně, o tomto procesu sebeléčení je i kniha JáMy spřízněných duší.

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

  1. Pokud Vám v životě chybí láska, musíte ji objevit v sobě. Musíte začít mít sami sebe rádi, a to tím spíše, když zvenčí láska nepřichází.
  2. Pokud nezačnete mít sami sebe rádi, budete absolutně závislí na lásce zvenčí. A v tu chvíli se budete stávat snadnou kořistí všech toxických lidí, kteří zjistí, že pro lásku uděláte cokoli. Dokonce že pro jednu dávku zničíte sami sebe, svou sebeúctu, sebelásku, sebevědomí, sebehodnotu. Jen pro trochu lásky, která nakonec ani nemusí přijít.
  3. Bez lásky se žít nedá. I proto nám život dal do vínku schopnost mít se rádi. To, že nám někdo tuto schopnost rozmluvil, neznamená, že ji v sobě nemáme. Naopak, právě tehdy, když s námi všichni zacházejí jako s hadrem, si vlastní lásku zasloužíme ze všeho nejvíc. Ale o obnově sebelásky v nitru jsou všechny mé knihy. Jen si stačí vybrat podle důvodu, který vedl k její ztrátě.

Doposud vydané knihy najdete pouze zde.

Novinku JáMy spřízněných duší, která se momentálně tiskne a míří k Vám rovnou do tiskárny, si můžete objednat zde.

Magazín FC Premium, který vydávám každé dva měsíce, a to pouze pro členy uzavřené skupiny, získáte zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart