Jak odmítnout člověka, aby ho to nebolelo

Celý tento týden jsem věnoval problematice lhaní. Ukazoval jsem, jak je možné poznat lež už při samotném zrodu i jak sebe samotné uzdravit po dlouhodobém vztahu s lhářem, který nám vzal sílu a víru v jakékoli další vztahy. Ostatně, Vám, kteří si ji objednali, již směřuje do schránek Karma lhářů.

Až ji otevřete, překvapí Vás pohled do nitra lhářů. Poznáte mnoho odstínů lží, a to i těch, kterým se jejich strůjci snažili vyhnout. Nechtěli zranit. A tak lhali. Anebo váhali, jestli větší zranění způsobí lež, nebo upřímnost. Mimochodem, také jeden z nejčastějších dotazů, které mi chodí, se týká dilemat, jak méně ublížit. A to typicky tehdy, když upřímnost znamená sdělit bolestnou zprávu, kdežto přetvářka znamená prozatím nechat druhého žít ve sladkém omylu. Jako v tomto dotazu: „Petře, v Jak překonat pochyby jste sdělil svůj názor, že jste pro upřímnost. Já také. Jenže je tu problém. Co když upřímnost ublíží? Potkal jsem dívku, která je ke mně hodná, ale nemiluji ji. Ona to vidí opačně. Nejenže mě miluje, ale naléhá, že mě potřebuje. Snažil jsem se být její kamarád, držet ji při zemi, ani nenaznačit, že bych opětoval její city. Ale ona poslední dobou tlačí až tak, že musím náš vztah-nevztah ukončit. Říkám si: Čím dříve, tím lépe pro sebe i pro ni. Jenže jak? Jak nejcitlivěji a nejohleduplněji odmítnout člověka, aby ho to nezranilo, abych neměl výčitky a necítil se provinile, že jsem ublížil člověku, který mě prostě jenom nešťastně miluje?“

Děkuji za otázku i za všechny podobné na toto téma. Pokusím se odpovědět, tak jako každý všední den v Řešidle, seriálu mých podcastů, které můžete poslouchat i v přehrávači nahoře. Pro ty, kdo raději čtou, je tady stejnojmenná kniha Řešidlo, která obsahuje přepisy nejposlouchanějších odpovědí na Vaše otázky. Vše o této knize najdete zde.

Co vlastně zraňuje

Předně k pojmu. Láska je jako uzavřený elektrický obvod. Nabíjí, pokud tento elektrický obvod není nikde přerušen. Jakmile je, tato láska zraňuje, tak jako může narušený obvod probíjet.

Láska by tak měla být oboustranná, aby byla skutečnou láskou. Pokud zraňuje, je to neopětovaná láska. Skutečná láska zranit nemůže. Toto, prosím, fixujte.

Současně je třeba pochopit, že láska je všeobjímající energie. Má tak širokou náruč, že nezahrnuje jenom PARTNERSKÉ vztahy. Ne, lásku můžeme cítit i k vlastním dětem nebo rodičům. Projevy lásky můžeme chovat dokonce vůči přátelům nebo jiným blízkým lidem. Láska zkrátka znamená to, že nám na někom záleží natolik, že chceme, aby byl šťastný, a pro to v rámci svých možností děláme maximum. Toto, prosím, také fixujte.

Výsledkem obou myšlenek, které jsem zvýraznil, je totiž to, že skutečná láska může vypadat i tak, že nechceme ublížit člověku, který nás miluje. Ano, i to je projev lásky, když nás trápí to, že se kvůli nám trápí někdo jiný.

A proto bychom si měli zodpovědět první ze dvou klíčových otázek: Co když ten, komu záleží na citech „milující“ osoby (v tomto případě tazatel), svým postojem dává najevo skutečnou lásku, byť přátelskou?

Jestliže však jeho osobu tento vztah, respektive láskyplné kroky v tomto vztahu (hlavně nesmím ublížit), zraňují, pak bychom si měli položit druhou ze dvou klíčových otázek: Jak je možné, že když ten kluk projevuje lásku (byť přátelskou) vůči dívce, vzniká v jejich vztahu BOLEST? Odpověď je prostá: Co když naopak ze strany dívky o skutečnou lásku nejde?

Co když je to spíše přivlastňování, závislost, vydírání? Proč ta dívka požaduje JEDINĚ PARTNERSTVÍ, a jinak nic? Proč přátelství jí nestačí? Proč se kvůli klukovi, který ji má svým způsobem rád, trápí? Proč tak naléhavě potřebuje, aby tento kluk opětoval její city?

Potažmo: Co když celý problém vůbec není JEHO problém?

Co způsobuje hlad

Ve své nové knize JáMy spřízněných duší ukazuji řešení podobného případu. K tomu jsem byl přivolán bohužel až ve chvíli, kdy po „neopětované lásce“ skončil tragicky. Dívka, která „nedostala požadovanou lásku“, splnila svou výhrůžku a vzala si život. A já se ptám: Kde v jejím činu byla láska? Měla ráda sebe? A měla opravdu ráda toho muže? Nevedlo k jejímu činu spíše neštěstí než štěstí, spíše neláska než láska? Nebylo všechno opačně?

Psychologie těmto jedincům říká hladové srdce. Tak se označuje někdo, kdo cítí dlouhodobý deficit lásky. Kdo dlouhodobě potřebuje lásku a dlouhodobě ji nedostává. Může to být někdo, kdo v minulosti prožil hodně těžký rozchod nebo toxický, sebehodnotu srážející vztah, kdo ztratil blízkou osobu a najednou se cítí sám a není s touto samotou v pohodě. Komu schází nějaký partner, nějaký zdroj lásky. A trvá to dlouhodobě.

Takový člověk – představte si to – najednou potřebuje nás. Upne se na nás. Cítí, že ho neodmítáme, že máme dobré srdce nebo že jsme obecně v životě silní, umíme si v náročných situacích poradit, zatímco on ne. A to může být důvod, proč nás potřebuje – abychom tak trochu suplovali to, co on nemá. Ano, abychom mu dodali to, co mu schází. A nyní jsme u jádra věci. Tomuto hladovému srdci totiž schází láska, kterou si neumí dát.

Je to příběh ne přebytku lásky, ale nedostatku lásky. Tito lidé potom klesají hluboko pod hranici sebeúcty. Doprošují se, ponižují se, tlačí na pilu, ale neuvědomují si, že každý tlak vyvolává odpor. Proto je také přirozeně „odmítáme“. A oni v důsledku našeho vzdalování klesají ještě níž. Ještě víc si myslí, že „nejsou dost dobří“, ještě naléhavěji se rozhlížejí kolem sebe a hledají, kdo jiný by je ocenil, kdo by jim dal trochu lásky – tu, kterou pro sebe nemají. Hlavně rychle, prosím, musíš.

A tak se často bohužel tenhle příběh opakuje. Paradoxně od sebe odhánějí lidi, kteří potřebují někdy trochu více času na sblížení, aniž by si uvědomili, že tím od sebe odhánějí lásku. Nechápou, že láska může mít i podobu naslouchání, pochopení, objetí, že může začít i přátelstvím. Všechno dobré, tedy i láska, totiž potřebuje svůj čas. Přesněji svůj SPRÁVNÝ čas.

Nikdy netlač, nikdy nevydírej, jinak všechno ztratíš

Ve své knize JáMy spřízněných duší ukazuji nejčastější chyby, kterých se lidé dopouštějí na psychologické úrovni a kvůli nimž zbytečně přicházejí o potenciální partnery. Psychologie často hovoří o motýlím efektu, kdy – představme si – člověk ve snaze chytit a vlastnit nejkrásnějšího motýla na pasece ho tak drtí ve své dlani, jen aby mu probůh neuletěl, až ho rozdrtí.

Dřevorubci vědí, že tlačením na pilu se zhoršuje výsledek. Nakonec, i proto se uzavřená skupina, kterou jsem založil před dvěma lety, stala úspěšnou seznamkou (aniž k tomu byla stvořena) – lidé totiž zjistili, že se vyplatí začít přátelstvím. Přátelstvím pomůžete vrátit druhému člověku (i sobě) dobrou energii, sebeúctu, sebevědomí. On si uvědomí, že má ve Vás osobu, které na něm záleží, které se může kdykoli svěřit, se kterou mu je dobře – že je to SKORO PARTNER. Že se nic nemusí lámat přes koleno, že všechno má svůj vývoj a právě správný čas. A hlavně že ti, kteří mají bolavé srdce z minulosti, ho nejdříve potřebují zahojit, vnitřně zrekonstruovat (budu-li mluvit terminologií nájemních bytů), aby se do něj posléze mohl bezpečně nastěhovat nový nájemník.

Každá láska, i ta partnerská, má svůj čas. A pokud se oba protějšci neshodnou na typu vztahu, který by oběma vyhovoval, ve kterém by spolu mohli dlouhodobě fungovat a být šťastní, pak není čas marnit čas, nemá smysl si vzájemně ubližovat, a to třeba i tím, že si budeme dávat falešné naděje. A k tomu směřovala otázka tazatele.

Cena za lež

Ano, já jsem pro upřímnost. Ano, vím, že upřímnost může bolet. Ale také vím, že faleš bolí ještě víc. A víte proč? Protože faleš bere čas. Jestliže někoho nemilujeme a on chce slyšet, že milujeme, pak lží z dlouhodobého pohledu nic nezískáme. Naopak sobě i druhému ukradneme čas, po který náš protějšek bude žít ve sladkém přesvědčení, že ho upřímně milujeme, zatímco my se budeme vnitřně užírat tím, že tomu tak ve skutečnosti není. Přetvářka nás bude vysilovat mnohem víc, podepíše se na našem zdraví, a na konci, až se pravda provalí, nám protějšek vyčte nejenom lež, ale hlavně všechen čas, který bude zpětně hodnotit jako PROMARNĚNÝ, který mu už nemůžeme vrátit zpátky a po který mohl být šťastný s někým jiným.

Jak píšu v Karmě lhářů: Ano, pravda může krátkodobě zabolet, ale z dlouhodobého pohledu je vždy lepší jeden konec s bolestí než jednou bolest bez konce. Přičemž bolet to nebude jen toho, komu jsme lhali, ale i nás, pokud máme jen trochu srdce na správném místě. Nepustí nás totiž lítost, že jsme člověku, který nám ničím neublížili, vzali nejen iluzi, ale i kus života.

A proto, když se čtenáři mých magazínů a knih probírám jejich konkrétní dilemata ve vztazích, zdůrazňuji, že by naše upřímná komunikace neměla být negativní a destruktivní, spíše by měla člověku „posvítit ve tmě“, ukázat mu konstruktivní pohled. Například způsobem: Chceš být s člověkem, který neopětuje Tvé city, nebo s člověkem, který opětuje Tvé city? Chceš být s člověkem, který Ti nedá to, co chceš a potřebuješ, nebo s člověkem, který Ti dá to, co chceš a potřebuješ? S kým z těch dvou si myslíš, že budeš šťastnější? A kdo si myslíš, že z těch dvou bude šťastnější s Tebou?

Já myslím, že volba rozumem i srdcem je jasná. Stačí si uvědomit, že láska jako taková nebolí. Bolí neopětovaná láska. A bolí právě proto, abychom v ní NEZŮSTÁVALI a raději HLEDALI DÁL. Protože neopětovaná láska vytváří negativní pocity a negativní pocity nemohou přinést člověku pozitivní život. Ostatně, v knize JáMy spřízněných duší to jeden z mnoha příběhů ukazuje jasně. Vyplatí se být člověku spřízněnou duší, a to nejen na úrovni partnerské.

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

  1. To, že teď nemáte po svém boku člověka, který Vás miluje, ještě neznamená, že nikdo takový neexistuje. Pokud však budete zůstávat po boku člověka, který Vás nemiluje, pak není možné, abyste opětovanou partnerskou lásku zažili.
  2. Stejně tak to, že teď nejste šťastní, ještě neznamená, že šťastní nikdy nebudete. Jen se musíte pohnout z místa, kde nic kromě neštěstí není.
  3. Život je jako kniha a každá kapitola v něm má svůj smysl. Po bolestné zkušenosti s člověkem, který nás nemiloval, o to víc oceníme slastnou zkušenost s člověkem, který nás milovat bude. Dokonce pak po jeho boku pochopíme, proč měl vzniknout a nevyjít předchozí vztah. Protože právě ta neopětovaná láska nás potom naučí vážit si o to víc lásky opětované.

Vše o knize JáMy spřízněných duší čtěte zde.

Vše o Karmě lhářů čtěte zde.

Pro přítomnost v uzavřené skupině musíte být registrováni zde. Při zvolení členství FC Premium automaticky obdržíte i Karmu lhářů, jakož i další magazíny a výhody (klubová živá vysílání, klubové články, web bez reklam, digitální archiv atd.).

Vše o knize Řešidlo, obsahující moje odpovědi na nejčastější otázky týkající se vztahů, výchovy i sebevědomí, čtěte zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart