Jak v několika dnech rozbít nový vztah bývalého partnera

Jak je možné, že vztah, který se vyvíjel tak nadějně, se najednou zkazil?

Jak se do něj tak snadno mohly vkrást pochybnosti a nejistota, zda opravdu máme toho pravého?

Čeho jsou schopni zoufalí lidé, když ztratí jedinou šanci, pro kterou žili?

Ve své knize Spolu se zaměřuji na společné zvládání situací, které zapříčiňují rozchody. Jedním z nich je neuzavřená, respektive znovuotevřená minulost jednoho z partnerů. Typicky to popisuje tento Váš dotaz: „Petře, můj přítel měl přede mnou dlouhý vztah, který skončil rozchodem. Přesněji, skončil rozpadem PARTNERSKÉHO vztahu, ale s ex-partnerkou se dál vídali jako PŘÁTELÉ. Když poznal mě, na mou žádost i ten přátelský vztah s ex-partnerkou ukončil. Přísahal, že to má v sobě uzavřené. Zjevně neměl. Po čase jsem se dozvěděla, že ex-partnerce napsal. Přesněji, dozvěděla jsem se to právě od ex-partnerky, která mi jeho SMS přeposlala. Přítel to přiznal, měl prý slabou chvíli poté, co na sociální síti viděl její příspěvek, ve kterém psala, jak moc jí schází. Bral to jako svůj zkrat, ale já to beru jako jeho podraz. On ale tvrdí, že miluje a chce se mnou být. Tak proč napsal své ex-partnerce, že mu taky schází, respektive proč jí vůbec psal, když ví, že si to nepřeji? Jak teď mám obnovit svoji důvěru v náš vztah, když jsem se přesvědčila, že mu nemohu úplně věřit?“

Každý den od Vás dostanu okolo tří set otázek. Odpovídám také prostřednictvím Řešidla. Poslouchat můžete v přehrávači nahoře. Pokud raději čtete, než posloucháte, využít můžete také knihu Řešidlo, která obsahuje přepisy těch nejposlouchanějších epizod za poslední rok. Odpovím také dnes. (Mimochodem, problematiku emocionální paměti, emocionálních zápisů a obnovení minulosti popisuji obsáhleji v knize JáMy spřízněných duší.)

1. úhel: Proč se vlastně takto ptám

Ze své praxe znám případy, kdy si lidé pokládají mnoho otázek, ale zapomínají začít tou základní: Proč si vlastně najednou pokládám tolik otázek? Proč zničehonic nevěřím člověku, kterého miluji, který tvrdí, že miluje mě, a se kterým jsme spolu byli až dosud šťastní? Proč o něm a o vztahu znenadání pochybuji?

Když totiž začnete touto otázkou, můžete také zjistit, že by se Vaše pozornost měla obrátit jiným směrem než jen k partnerovi. Že totiž důležitý podíl na tom, že se Váš vztah začal kazit, může mít někdo třetí. A že právě jeho cílem mohlo být dospět do bodu, kdy dnes pochybujeme jeden o druhém. Tedy že jeho dílo se podařilo. I tím, že pochybujeme my sami.

2. úhel: Proč partner porušil slib

Povím Vám jednu z možností, se kterou se při řešení případů potkávám velmi často. K jejímu pochopení je nutné opatrně našlapovat, protože budeme kráčet po tenkém ledě.

Podržím se výše uvedeného popisu a položím mírně zvědavé otázky: Jestliže mají dva lidé mezi sebou skutečně uzavřenou minulost, pak proč jeden z nich začne veřejně na sociální síti tuto minulost oživovat, respektive otevírat? Potažmo: Co když to dělá právě proto, aby se i v tom druhém ex-partnerovi minulost obnovila, aby „musel“ reagovat a aby posléze bylo možné tuto jeho reakci „jen tak přeposlat“ jeho novému partnerovi, a tím vložit semínko pochybnosti i do hlavy druhého člověka – přispět tak k rozkládání nového vztahu?

Pokud si takovou alternativu umíme představit, pak si musíme položit ještě jednu, kardinální otázku: Co když je všechno jinak, než se to na první pohled zdá?

3. úhel: V kůži zoufalého

Zůstanu v příkladu nastíněném tazatelkou. Vžijme se, prosím, společně do kůže ženy, která se po dlouhém vztahu nakonec rozejde s partnerem. Přesněji, trochu rozejde a trochu ne. Povězte mi: Proč se ti dva spolu dál vídají takzvaně jako přátelé?

Možná jejich vztah tak úplně v minulosti neskončil. Anebo také – tuto možnost, prosím, fixujme – žena, v jejíž kůži jsme, věří, že se partnerský vztah jednou obnoví. Že když „s naším protějškem“ zůstaneme takzvaně přáteli, udržíme si tyto výhody:

  1. Nesejdeme svému protějšku z očí. (Co kdyby platilo: Sejde z očí, sejde z mysli?)
  2. Budeme mít nadále šanci přímo ovlivňovat jeho energii.
  3. Budeme mít nadále informace o něm z první ruky, tudíž budeme mít možnost kontrolovat, zda se v jeho blízkosti náhodou nevyskytla jiná žena, naše konkurentka, tudíž si udržíme příležitost případně ho odradit od nového vztahu, a to dokonce naprosto nevinně – „přátelé“ to přece se svými protějšky vždy „myslí dobře“, nakonec „kdo jiný zná člověka lépe“ než jeho ex-partnerka?

Tudíž: Naše vyhlídky na partnerský návrat jsou docela příznivé, nemyslíte? Jenže! Najednou „v přímém přenosu“ sledujeme, jak se náš ex-partner s někým seznámil. Bože, a nejen to. On začal být šťastný. Hrome, a nejen to! On se dokonce od nás rozhodl odpojit. Ta „mrcha“ si to vyžádala!

Jak se asi v té chvíli budeme cítit? Nu, naše naděje na obnovu partnerského vztahu s tímto nově zadaným a hlavně odpojeným ex-partnerem tím klesne k nule. Z toho plyne, že jeho nová partnerka je pro nás dvojnásobným nebezpečím. Jednak proto, že náš ex-partner s ní může být šťastnější než s námi, tudíž o návratu k nám už nemusí ani zauvažovat, a jednak proto, že ta „mrcha“ patrně vycítila, že z naší strany to přátelství není, že pro nás partnerská minulost neskončila, naopak ji chceme vrátit.

Tak co teď máme dělat, když jsme zoufalí a odpojený ex-partner už ani nevezme telefon, neodpoví na zprávu, protože té „mrše“ to slíbil? Co když skutečně bude platit: Sešla z očí, sešla z mysli?

1. strategie: Obnovit emoci

Ve své knize Spolu se zabývám případy otevřené minulosti a používám jeden příměr, který pomáhá lépe pochopit, co se vlastně v člověku děje.

Uzavřít minulost z citového pohledu je totiž stejné jako uzdravit zranění z tělesného pohledu. Chce to čas a klid. To, že minulost už je zdárně uzavřena, se pozná právě jako u fyzického zranění, třeba u naraženého kotníku. Jestliže se dotkneme zraněného místa a ono už nebolí, pak jsme uzdraveni. Jinak řečeno: Jestliže se potkáme s ex-partnerem, respektive jestliže je nám připomenuta nějaká vzpomínka na společný vztah, a přesto nevyvolá emocionální bolest, pak je minulost uzavřená. Ale dříve ne.

Vraťme se znovu do kůže zoufalé ženy. Pokud vidíme svého ex-partnera, jak je šťastný s někým jiným, a nás bolí, ba dokonce štve, že není šťastný s námi, pak minulost samozřejmě uzavřená není. Z psychologického hlediska jsou naše pocity stejné jako při jeho nevěře. Ten, koho milujeme, je prostě s někým jiným. Výsledkem je přirozená emoce „My nechceme, aby byl šťastný s někým jiným, aby nás opomíjel, aby na nás zapomněl“. A proto se mu musíme připomenout.

Při odhalené nevěře se podvedený partner může snažit komunikací zvrátit city v druhém člověku. Ale co když komunikovat napřímo možné není? V takovém případě zbývá už jenom jedna možnost: Oživit minulost v jeho srdci. Vyvolat v něm bolest, lítost, pochybnost, pokud je to ještě vůbec možné – pokud svou minulost již definitivně nezavřel. Čas hraje zásadní roli. Není možné dlouho čekat.

Takticky se to provádí tak, že my, v kůži zoufalé ženy, nějak svému ex-partnerovi připomeneme emocemi nabitý, například KRÁSNÝ okamžik, a tím – možná – otevřeme jeho „starý emocionální zápis“. Sociální sítě, respektive SMS zprávy jsou jednoduchým způsobem, jak se připomenout druhému. Opakuji: Stačí vyvolat emoci.

Jakmile například uvidí naši společnou fotografii s naším emocionálním vyjádřením, jsou v tom okamžiku možné jen dvě varianty. Buď si okamžitě vybaví, jak mu v tom momentu s námi bylo, což znamená, že má emocionální paměť ještě čerstvou a minulost neuzavřenou, a v tu chvíli můžeme jeho nový vztah ještě zničit, nebo se ho ta připomínka emocionálně nedotkne, bolet ho nebude, a v tu chvíli máme smůlu, je od nás odpojen nejen fyzicky (žije jinde), ale také emocionálně (srdce už má jinde).

Je to zkrátka podobné, jako člověku s ještě neuzdraveným kotníkem kopat do jeho končetiny. Pak se zranění také nezahojí.

2. strategie: Noha vražená do dveří

Sociální sítě jsou strategicky výhodné pro lidi, kteří chtějí rozbít něčí nový vztah, také tím, že svým příspěvkem osloví mnohem větší publikum než jen adresáta, bývalého partnera. Na svou stranu tak mohou získat všechny ty, kteří nejsou o okolnostech rozpadu vztahu dobře informováni a také dají pouze na emoci. Tuto strategii využívají mnohé celebrity, které tlačí přes veřejné mínění a média k jednostrannému odsouzení svého ex-partnera. On pak cítí mnohem větší vinu, dluh, nezřídka cítí komplikace v pracovním životě či rodinných vztazích a je tak „donucen“ k přehodnocení svého odchodu.

Každopádně pokusit se připomenout ex-partnerovi minulost znamená především otestovat, jestli nás vůbec ještě má, byť maličko, ve svém srdci. My to nemůžeme vědět, nevidíme mu do srdce. Jakmile však, podle jeho reakce, vidíme, že v jeho srdci pořád jsme (stačí, že reaguje jakkoli, klidně i nevraživě, i to znamená, že mu nejsme lhostejní, respektive že mu tato naše „komunikace“ je nepříjemná), můžeme provést, v kůži zoufalé ženy, to, čemu psychologie říká „noha vražená do dveří“. Zkrátka dveře, do kterých někdo vrazil nohu, nejdou zavřít. A tak už není možné zavřít ani minulost.

A tady se dostáváme k nejdůležitější části. Abychom mohli připomenout člověku jeho minulost, potřebujeme vědět, kde má citlivý bod – přes něj pak nejlépe obnovíme emocionální zápis. A přirozeně citlivý bod znají ti, kteří měli s takovým člověkem dlouhý vztah. Ano, my v kůži zoufalé ženy víme, co náš ex-partner má rád, co je pro něj důležité, na co je citlivý, co jeho nová partnerka ještě nemusí umět, respektive víme, proč s námi byl tak dlouho – kde je naše přednost. A tak mu to připomeneme.

Jestliže víme, že se sblížil s naším dítětem, uveřejníme fotografii plačícího dítěte, jak se mu stýská. Vyvoláme komentáře typu: „To je nelida, to dítě si to nezaslouží“, tedy necháme své okolí, sledující nás na sociální síti, udělat emocionální práci za nás. Nebo jestliže víme, kde konkrétně (místo dovolené) nám spolu bylo slastně, na co rád vzpomínal, oživíme to. Není to zaručené, ale pokud ještě neuběhl dostatečný čas, aby se minulost úplně uzavřela, oživí se. Je to, jako bychom rýpli do jeho modřiny nebo podlitiny, která je pořád ještě citlivá. Tím se zranění opět obnoví. A pak? Pak už stačí jenom na tuto strunu drnkat, respektive užívat si pochybnost, která vyvstane nejen v našem ex-partnerovi, ale i v novém protějšku našeho ex-partnera.

3. strategie: Poměření

Kdybychom byli v kůži zoufalé opuštěné ženy, která chce zpátky svého nově zadaného a odpojeného partnera, pak bychom celé své dílo mohli korunovat (a lidé to často dělají) ještě manipulativními zprávami. Například bychom svému ex-partnerovi napsali: Ona se dozvěděla, že jsi mi napsal? Respektive: Jí vadí, že jsem jí poslala SMS, kterou jsi mi napsal? Promiň, lásko. Nevěděla jsem, že Ti bude dělat takové scény. Víš, že já jsem Ti nikdy nic takového neudělala. Dokonce, pamatuješ, jsme byli dobří přátelé i v době, než jsi ji potkal. TO ONA si Tě přivlastňuje. TO ONA Ti dělá dusno. Pověz, lásko, OPRAVDU JE TOHLE ČLOVĚK, který chce pro Tebe to nejlepší, který Tě miluje a se kterým chceš prožít zbytek života? Ten, kterému vadí prostá pravda?“ Potažmo: „Takhle chceš, aby vypadala láska v Tvém životě? Vzpomínáš, jak jsem Tě milovala já. A přiznám se Ti, pořád Tě miluju a myslím na Tebe.

Strategie poměření spočívá v umístění dvou osob na misky vah. Vžijme se nyní, prosím, do pozice rozpolceného muže: Na jedné straně je tu žena, která byla odstavena, ale která nám stále posílá dobré emoce, a to přesto, že nás už dávno nemá vedle sebe. Na druhé straně je tu žena, která nás má pořád vedle sebe, ale přesto stále není spokojena, pochybuje o nás, nevěří nás. Ještě jednou: Člověk, který nás „očividně miluje, podporuje a stojí při nás, i když jsme se my k němu nezachovali dobře“, versus člověk, který nás zpochybňuje. Cítíte? Jako by šlo o souboj dobra a zla, pozitivních a negativních emocí. Koho asi zvolíme?

Nuže, ještě jednou položím základní otázku: Co když právě tohle je cíl, ke kterému všechny aktivity třetí osoby vedou?

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

  1. Nepodceňujte zoufalé lidi. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci.
  2. Ani je nemýtizujte. Zoufalí lidé jsou v jádru prostě nešťastní a nevidí jinou cestu než velmi negativní, která ovšem vytváří velmi negativní karmu. (Více v Karmě lhářů)
  3. Dávejte si pozor na slova. To, že někdo tvrdí, že je s Vaším partnerem jenom přítel, ještě neznamená, že je to pravda. Stejně tak to, že někdo tvrdí, že už má s Vaším partnerem uzavřenou minulost, ještě neznamená, že je to pravda. Co je pravda, neříkají nutně slova, ale činy. A pokud to, co třetí osoba dělá, zjevně zpochybňuje Vašeho partnera a Váš vztah, pak není od věci začít přemýšlení otázkou: A co když právě tohle chce – rozložit náš vztah?

Při své práci s lidmi, kteří jsou nešťastní ve své přítomnosti, běžně potkávám i ty zoufalé. Vím, jak trpí. Vím, čeho jsou pak schopni. A vím, že si tím dělají přítomnost ještě těžší. Proto i jim se snažím pomoci. (Více v knihách 100 nejkratších cest k Tobě, Protože, Čtyři prány štěstí a JáMy spřízněných duší).

Pokud Vám někdo rozbíjí vztah zvenčí, společně na tom zapracujte i s pomocí knihy Spolu.

Knihu mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky, Řešidlo, najdete zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart