Proč vyměňujeme 90 za 10 a spěcháme za dokonalostí, která neexistuje

„Odešel jsem od ní,“ řekl a já se podivil.

Odešel totiž od ženy, kterou na začátku považoval za svou spřízněnou duši. „Je skoro dokonalá,“ vykládal. „Do sta procent jí chybí tak deset,“ dodával, ale už tehdy mě to zarazilo.

Proč si všímá toho, co jí chybí?

Proč ho vůbec napadá zabývat se deseti procenty, které ženě chybí do ideálu, a ne těmi devadesáti procenty, které na ní může a má den co den oceňovat?

A nyní mi tvrdil, že zjistil, že jeho spřízněnou duší není. Najednou.

„Proč jsi od ní odešel?“ zeptal jsem se.

„Protože jsem našel LEPŠÍ ženu,“ vyhrkl a já se podivil ještě víc. Lepší než „skoro dokonalá“? Kdo by to mohl být? To už jedině dokonalá!

„Je to kolegyně z práce. Má přesně to, co mé manželce chybí! Chápeš? Ta kolegyně má TĚCH DESET PROCENT, která mi po celý manželský vztah scházela! Těch deset procent, která ženě mého vkusu CHYBĚJÍ K DOKONALOSTI! Chápeš? To znamená, že ta kolega je DOKONALÁ!“

Nemohl jsem uvěřit svým uším. To je tak hloupý?

On neví, že dokonalost NEEXISTUJE?

Neví, co je pohled nedostatku?

Neví, co je syndrom neviditelného člověka?

Bylo mi jasné, do jakého průšvihu se řítí.

Na druhou stranu pro něj bylo zjevně důležité touhle hloupou vztahovou lekcí projít…

Jak to, že nás lidé „přestávají milovat“

V křesle, kde teď seděla jeho manželka, bude později sedět i jeho milenka. Věděl jsem to. Obě v jeho očích prožívaly vlastně stejný příběh.

Žena, do které se zamiloval, byla na počátku skoro dokonalá. Chybělo jí málo, ale něco přece. Například byla bruneta, a ne blondýna. Nebo: Byla blondýna, a ne bruneta. Nebo: Měla malá prsa a ne velká. Nebo: Měla velká prsa a ne malá. Anebo: Prostě nebyla ještě okoukaná.

A časem oněch 10 procent, chybějících jeho současné ženě, spatřil u jiné ženy. Třeba právě u kolegyně z práce. Nabyl pocitu, že TA JE LEPŠÍ. Že o 10 procent PŘEVYŠUJE jeho 90procentní ženu. Jednoduchými počty řečeno: Jeho kolegyně tedy MUSÍ BÝT STOPROCENTNÍ. Deset plus devadesát je přece sto!

„Proč mě opustil, když jsem podle něj byla skoro dokonalá?“ ptala se manželka. Ale nebyla poslední. „Proč se chce vrátit k manželce, když jsem podle něj byla lepší než ona?“ ptala se po čase jeho kolegyně-milenka.

Je to jeden z nejčastějších případů, s jakými se mi svěřujete v uzavřené skupině. Každý týden odpovídám na Vaše otázky v pravidelném živém vysílání uvnitř skupiny (záznam včerejšího vysílání najdete přímo na stránce Klubu Motivace). Dvakrát týdně pak pro členy uzavřené skupiny píšu speciální článek na přání. Jako dnes. (Pokud členem nejste, členství si doplníte zde.)

Otázky jsou jasné:

  • Co způsobuje, že někdo je schopen vyměnit dlouhodobého 90procentního partnera za protějšek, který pořádně nezná, a přitom je přesvědčen o jeho 100procentní dokonalosti, ačkoli už na základní škole se učíme, že dokonalost neexistuje?
  • Proč poměrně záhy tento „100procentní“ protějšek ztrácí svou gloriolu dokonalosti?
  • Proč se ten, kdo odešel, vrací k původnímu 90procentnímu partnerovi, když ho už jednou považoval za „nedostatečného“?

Pojďme si tento matematický rébus jednoduše rozklíčovat bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Zvolte měnu
CZK Česká koruna
EUR Euro
Top
Shopping Cart